Duben 2017

Březen 17

29. dubna 2017 v 16:31 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Čáu mňáu,
tak jsem se nepolepšila, ale pohoršila. :D Řekla bych, že nemám moc čas něco sem psát, ale čas je vždycky trochu výmluva, takže přiznávám, že na to prostě nejsem nejsem naladěná. A proč? Protože se mam docela príma. :) I když to je divoký...


Z toho horšího soudku - březen byl pro mě dost běhání po doktorech. Prostě se to nějak sešlo. :D A vlastně všechno kvůli alergii. Takový to, když se tě jaro snaží zabít a odrovnává ti oči a kůži. (Protože na funění je každá špekatírka zvyklá, takže to mam na párku.. :D) A taky jsem se konečně rozhoupala a nechala se testovat na HIV. (A uf, jsem zdravá.) Takže jsem ze sebe měla i radost. Vnitřní spokojenost vždycky člověk podpoří tím, když si dá věci do pořádku - ať už to je nějaká dlouho odkládaná lékařská prohlídka, nebo třeba jen úklid. :) (To mi připomíná, že bych se měla zvednout a trochu to tu dát do kupy.)

Konečně jsme s mojí milou kamarádkou dohodly přespání a udělaly si holčičí večer. Přitom je od rodičů pryč už dlouho a já koneckonců ještě déle. :) Ale měla svého snoubence na noční, tak jsme využily jejich krásný byt. A taky toho, že je úžasná hostitelka. Znáte takový ty nikdy nekončící žranice, kdy se snažíte vyrovnat chuť slaného sladkým a naopak? Tak to znásobte dvěma. :D Každopádně jsme drbaly, koukaly na filmy, kde účinkují nějací fešáci (a že je těžké se trefit, máme úplně jiný vkus na muže, ale Hugh Jackman to jistí) a hrály hry, které jsme od základky skoro zapomněly. A spinkalo se mi u ní krásně, protože se neuvěřitelně vymazlila s bytem a má ho celý načinčaný a voňavý.
Jo a musim dodat, že jsem fakt pipiny/diliny/krávy, ale koupily jsme si stejný šaty a přijde nám to vtipný. Ale jsou fakt krásný, takže..

S H. jsme toho stihli fakt hodně. (Jo a je to s ním fakt príma, ale to jste asi pochopili, co?) Grand opening Veletržního paláce byl super. Večer, galerie nacpaná mladými lidmi a všude spousta výstav. Aj Wej Wej mě moc nechytil, i když mě baví, čím se zabývá. Králem paláce se stoprocentně stal Brian Eno s jeho The Ship. Ani neříkám, jak v Česku chybí hudební instalace obecně, ale tahle je naprosto fenomenální. Jelikož je umístěna v malé místnosti s málo světýlky, donutí vás si sednout a zaposlouchat se. A ta atmoféra vás vtáhne. Protože Eno je kurva dobrej. (A pokud se čte Brian Eno jako Brájn Íno, tak se Marek Eben čte jako Marek Íben.)

Také jsme museli vyrazit na Hliníkovky! Po dlouhé době a navíc hráli v blázinci, takže by byla ostuda nepřijít. Ale byla trochu ostuda to nestihnout a dorazit přesně na konec poslední písničky. Ale stihli jsme kapelu, co hrála po nich a bylo to fakt tóčo. Ale hoboj do psychedeliky je zábavný. (Ale ne víc, než sledovat hudebníky, jak se tváří u hraní a zaobírat se myšlenkou, jestli se tak tváří i v posteli.)

A samozřejmě si nemůžu vzpomenout, co se dělo dál. Jen vím, že se pořád něco dělo a měla jsem takovej ten příjemnej pocit, že nic nestíhám - jak vystřižený z Lennonova citátu o životě.

Jak vždycky ráda ochutnávám něco nového (a zkouším a vůbec), tak se nezadařilo. :D Kamarádka slavila narozeniny v jedné hospodě zaměřené na pivní speciály. Černá svině mi chutnala, o tom žádná (a to jsem bílá svině), ale zelenej svatopatrikovskej fujtajbl mi zalepil žaludek ještě na rok dopředu. Moje rada: Jezte zelený věci, kuřte zelený věci, ale nikdy nepijte zelený věci!

Ale při čtení jsem nezahálela. Doporučila bych hlavně Hesseho Narcise a Goldmunda, pro tu poetičnost a především jemnou moudrost. No, jestli jste od něj někdy něco četli, tak víte, že je dost výrazný a těžko popsatelný. A taky, že si tu Nobelovku zasloužil. (Ale poezie od něj se mi nelíbila, sorry jako.) Pak mě velmi pobavila knížečka No není to krása? od Kurta Vonneguta. Je to přesně kniha, kterou nedoporučuji číst v plné čekárně - lidi se budou fakt divně koukat, když se tam pořád budete smát. :D Ale komu by to vadilo, když se směje, žejo? A jako poslední bych vypíchla Kafkovo dílo Při stavbě čínské zdi. Kafku ale musíte mít rádi, ne se ho snažit pochopit. Byl to pošuk a ty já nejradši.

A konečně - konečně!!! - po ostudně dlouhé době, jsem zhlédla Fargo! Mám bratry Coeny v oblibě pro jejich trapný humor a téhle klasice se mi nějak omylem podařilo vyhnout a několikrát se mi stalo, že jsem si film už už pustila, ale nakonec se rozhodla dělat něco jiného. Tak jsem ráda, že jsem to konečně prubla. Doporučuju s veškerou vřelostí, protože to je mimořádně zkurvený a mimořádně dobrý. :D A z hereckýho obsazení taky nemůžu.

Co vy, miláčci moji?

Zkusím duben dodat dřív, ale spíš to bude později.
Chňa chňa páá,
ANNihilation


Michale Graves - The eternal haunting

28. dubna 2017 v 8:43 | ann-ihilation |  Misfits

Protože jsou prostě rána, která by raději neměla být. (Jak to zastavit a odejít zavčasu do práce?)
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!