Šelma

19. února 2017 v 21:23 | ann-ihilation |  Krátké příběhy
Sytý vzduch proplouvá mezi stromy. Lidské chřípí nedokáže rozeznat, jestli mráz s větrem připlouvá, nebo se na čas loučí. Listy se chvějí mdlými barvami a nechávají do svých žil vtančit sluneční paprsky, které hřejí, ale nepálí. Najednou hledíš do očí šelmě. Nekonečný okamžik se zastaví. Jen dva páry očí - tady a teď. Hlavou ubíhají řeky myšlenek, ale nezachytíš nižádnou. Byť v tento moment pochopíš vše, neslyšíš své myšlenky přes zběsilý dusot srdce. Chceš v této chvíli setrvat napořád, ale tvá ústa se rozezní melodií ozvěny tvé mysli: "Nechci ti ublížit a ani ty nechceš ublížit mně. Já teď zůstanu stát a ty odejdeš."
Díváte se na sebe ještě chvíli. Zavíráte oči a utápíte se v polibku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 11. března 2017 v 19:09 | Reagovat

Taky bych se utápěla...ale spíš se topím, alespoň co se současného stavu týče.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!