Únor 2017

ne-zájem

22. února 2017 v 21:11 | ann-ihilation |  Ze mě pis

Šelma

19. února 2017 v 21:23 | ann-ihilation |  Krátké příběhy
Sytý vzduch proplouvá mezi stromy. Lidské chřípí nedokáže rozeznat, jestli mráz s větrem připlouvá, nebo se na čas loučí. Listy se chvějí mdlými barvami a nechávají do svých žil vtančit sluneční paprsky, které hřejí, ale nepálí. Najednou hledíš do očí šelmě. Nekonečný okamžik se zastaví. Jen dva páry očí - tady a teď. Hlavou ubíhají řeky myšlenek, ale nezachytíš nižádnou. Byť v tento moment pochopíš vše, neslyšíš své myšlenky přes zběsilý dusot srdce. Chceš v této chvíli setrvat napořád, ale tvá ústa se rozezní melodií ozvěny tvé mysli: "Nechci ti ublížit a ani ty nechceš ublížit mně. Já teď zůstanu stát a ty odejdeš."
Díváte se na sebe ještě chvíli. Zavíráte oči a utápíte se v polibku.


D+A

13. února 2017 v 23:06 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
5? nebo spíš 4,999
a nebylo by lepší 0,
co říkáš?

pro tebe bylo


aNNa

12. února 2017 v 19:56 | ann-ihilation |  Ze mě pis

Stíny jsou průzračnější než duše
a krev, co zůstává, bude zmařena.

Patti Smith - Because the night

8. února 2017 v 20:43 | ann-ihilation |  Další hudba

Znáte ten pocit, když musíte v práci poslouchat rádio Blaník (Pevně doufám, že neznáte, protože to nepřeju nikomu.) a pak tam uslyšíte fakt dobrou písničku, kterou sakra znáte, ale za nic si nemůžete vzpomenout kdo že to vlastně zpívá? Pak samozřejmě zkoušíte procvičit paměť a ájinu (ač to jsou vaše achilovky) a nějakým zázrakem jí najít podle textu, ale vlastně procvičujete jen nervy. Pak vás napadne, že by rádio Blaník mohlo mít na svých stránkách playlist přehraných písní. Rozzáří se vám oči, protože ho tam má... a má tam uvedené jen naše interprety. Au, a to jste si mysleli, že to, že tam denně pouští Michala Davida je ten nejhorší způsob mučení.
A pak - konečně - jí slyšíte znovu, čapnete papír a píšte útržky... A když se párkrát poklepete po čele, protože jste si nevzpomněli na Patti, ale spíš se klepete celí, skáčete radostí a zažíváte jeden z nejlepších pocitů na světě, kterým je pustit si píseň, co zůstala uvězněná ve vaší hlavě. (A srdci, možná, protože zapadá do nějakejch podivnejch okolností.)


Wiliam Blake - Písničky nevinnosti a zkušenosti

6. února 2017 v 22:31 | ann-ihilation |  Literatura
Blake je neuvěřitelně nadčasový, revoluční a pro svou inteligenci nezaměnitelný. Ale znáte ten pocit, když čtete kvalitního autora a nedostává se vám slov, protože s nimi někdo, a tím někým myslím Zdeňka Hrona, neumí pracovat? Překladatelský slon zase ztratil verše v porcelánu.

jen pro představu:
"Svět v zrníčku písku rozeznat
a nebe v divoké květině,
bezmezný prostor do vlastních dlaní brát
a věčnost prožít jen v hodině."
(překlad: Zdeněk Hron)

"Celý svět v zrnku písku zhlédnout
a nebe v polní květině,
na dlani sevřít nekonečnost
a věčnost v pouhé hodině."
(překlad: Jiří Valja)


zdroj obrázku: https://pimages.dcdn.cz/_thumbs/2/1/e/8/b1dd9322d185aaa650e4088d/1400586480-195x290.jpg

Leden 17

6. února 2017 v 22:30 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
In vain I see the morning rise,
In vain observe the western blaze,
Who idly look to other skies,
Expecting life by other ways.

Amidst such boundless wealth without,
I only still am poor within,
The birds have sung their summer out,
But still my spring does not begin.

Shall I then wait the autumn wind,
Compelled to seek a milder day,
And leave no curious nest behind,
No woods still echoing to my lay?
(Henry David Thoreau)


Čáu mňáu,
jak se daří, panáčci?

Opět, znovu a dokola přicházím s prosbou/varováním/úpěním: Prosím, pokud mě znáte osobně, nečtěte to (to, tohle a tamto, nic). Když se známe, tak si se mnou povídejte a ptejte se. Pokud se známe a nepovídáme si, tak to má asi důvod, ne? - zpověď paranoika

Takže... k lednu...
... změny? Poněkud? Poněkud víc? Úplně? Pif paf, tak nebudu chodit kolem horké kaše. Já a pan Modrý už netvoříme pár. Možná jste přehnaně empatičtí a všímaví a všimli jste si jistých náznaků, které poukazovaly na to, že to neni dobrý. Tak už je to dobrý. Asi je to cokoliv jen ne dobrý. Tajně jsem doufala, že to bude víc vzájemný, ale je na mě asi něco nechutně dekadentního, co na mě chlapy přitahuje. (Nebo nevim, fakt upřímně - NEVIM) No, nic, prostě to tak je. A je to tak dobře, protože bychom asi jinak vzájemně uhnili. (Takhle můžeme hnít každej zvlášť.)
Řekla bych něco jako: pánové, tak co s tím uděláte?, ale nechci být svině. A nejhorší nejlepší (zakroužkuj hodící se) je ta ironická sranda, že se mi někdo líbí. Ne, počkat, mě se vlastně pořád někdo líbí, to je ta věc. Jsem královna v tom mít na někoho crush. Je mi líto, ale čeština pořád ještě nenakladobřinkostrojovala lépe hodící se slovo, takže crush je nejlepší výraz. No, tak teď se mi někdo líbit může. Ok. Ok? Mam z toho dost ambivaletní pocity, ale alespoň nebrečím každej den, což je po pár měsících fakt obrovskej posun a je mi jedno, jestli si někdo myslí, že jsem kurva bez srdce, postiž, nebo cokoliv jinýho (protože jsem všechno, hlavně cokoliv jinýho).


Eh a teď, abychom odbočili od něčeho, co připomíná deníček psychopata, bych třeba ráda doporučila nějaké knížky. :D Věc se má totiž tak, že toho v práci přečtu fakt mraky, protože po svátcích máme celkem klid. (Až moc, uááá!)
Asi nejlepší byla Sophiina volba. (Zkuste tuhle větu použít přeneseně.) Ne, fakt, jak někdo nemůže mít rád tuhle klasiku? Má to všechno. A že jste knih, které naráží na druhou světovou četli dost? Tak takovou ne. Nekecám. Je brutální, živá, vášnivá a navíc protkaná vším uměním. Pokud jí neznáte, neváhejte a sosejte!
Pak jsem si vychutnala Egypťana Sinuheta. (Tuto větu také zkuste použít přenesně.) O čem že to vlastně je? O všem? O povaze lidí, nejvíc. Trefná, moudrá a nadčasová. A možná se dozvíte i něco z historie, to taky neni na škodu.
Konečně jsem dochrochtala Chrám Matky Boží v Paříži. Hugo je divnej, nekecám. Hrozně se vyžívá v propojení lidských osudů. Tak moc, že si ho zamilujete. Jo a taky jsem docela ráda, že neznám jen tu verzi od Disneyho. (Ale zklamalo mě, že v knize nebyly mluvící chrliče. :( )

Ale film mám na kontě jen jeden nový a dobrý. Víte, jak někdy máte chuť na nějakou nechutně černou komedii, která je trochu pomazaná kýčem, ale je tak černočerná, že vám to nevadí a prostě si jí užíváte od začátku až do konce? Tak to je přesně ideální čas na to si pustit snímek Muž jménem Ove. Ideálně v kině s rumem. :D

A co byla pecka pecek? Výstava Celníka! Znáte takovou tu euforii, když vidíte nějaký obraz, který znáte jen v malém provedení z internetu, v reálu? Jak chcete udělat hvězdu, křičet a pak brečet radostí? Jo, tak taková byla celá výstava. Fakt jsem ráda, že se i v Praze, kde státní/městské galerie moc neví co a jak, objevilo něco takhle světovýho a navíc výtečně kurátorsky zpracovanýho. Uáááááá! <3

A pak se konala spousta věcí. Co já vim, oslavy narozenin, oslavy všedních dnů, hledání smyslu života ve zrcadlovém bludišti a tak. Takový ty akce, kde se snažíte zůstat dítětem. A pak vlastně zjistíte, že jste nechutně dospělí, protože vás neskutečně potěší fakt, že máte novou pračku. :D

Jo a znáte takový ty antistresový omalovánky, jak hrozně frčí a tak? A jak jsem vždycky říkávala, že to je blbost? Tak jsem dostala svoje první, a to prosím na téma Fantastická zvířata (oukej, prostě Harry Potter byl můj a bude můj a né že ne) a docela mě to baví. Jen tak pro představu, tohle je Mlok Scamander podle mýho gusta:



Jo, ale jinak všechno při starým - pořád chodím po městě se lví hlavou, piju víno, kouřím přespříliš a jim dorty.
Tak zase příště, únor je zatim dost divnej. ;) (Spoiler!!! ? :D Ne, jen dělám, že dozvíte něco zajímavýho, ale nedozvíte.)

ANNihilation

P.S.: Nesnáším být nastydlá, protože mi jde špatně karaoke.
P.S.S.: Nesnáším se za to, že se vymlouvám na to, že mi nejde karaoke kvůli nastydnutí - hrozně blbě zpívám. (Skoro tak blbě jako vařím.)
P.S.S.S.: Nepředstavujte si karaoke bar, prostě si jen zpívám a texty hledám na karaotextech.cz. :D To se celkem počítá, nee? :P


Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!