Leden 2017

Mantra alkoholika

19. ledna 2017 v 21:50 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
mobil
klíče
peněženka

Prosinec 16

10. ledna 2017 v 0:02 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)


Prasinec, pokud jde o mě.

Statisticky vzato:
Jedna špatná výstava - Alžběta Josefy a její Sběrači medu. Originální nápad ubírat barvu z plátna je tak to jediné, co stojí za řeč. Super na to udělat spoustu děl, která pak svou (originální?) jednotvárností nudí a nelahodí oku, ni duši.

Dva vcelku dobré filmy - Sinister, aneb maximum co se dá čekat od hororů, protože se prostě v současnosti nenajde nikdo, kdo by je udělal lepší. Jo a taky - Ethan Hawke umí hrát, zloduch vypadá jako kytarista Slipknot a občas se ráda bojim u filmu a né jen večer sama doma. (Co jsem to teď jen zaslechla za šramot?)
- The girl on the train - protože Okno do dvora jde předělat nápaditě a protože je hlavní postava alkoholička. (Tečka!)

Čtyři skvělé knihy - Camus a jeho Pád, protože depresi trumfneš jen větší depresí.
- Whitmanovo Stébla trávy, protože lásku k životu pocítíš jen, když uvěříš, že někdo cítí větší - a možná i něco většího, než je láska (A taky se můžeš stydět, protože někdo tak dokonalý jako Whitman a ty ho čteš poprvé?)
- Ortenův Osud, protože Orten je můj osud a nedám na něj dopustit. (Mít tak desetinu jeho talentu!)
a výbor z Rimbauda, však já měla vždy slabost pro šílence.

Úhoz tvým prstem na buben uvolňuje veškeré tóny a zakládá novou harmonii.
Tvůj krok je odvod nováčků a jejich pochodem v chod.
Tvoje hlava se odvrací: nová láska. Tvoje hlava se obrací: nová láska.
"Změň naše losy, rozsévej pohromy, počínajíc dobou," zpívají ty děti. "Odnes kamkoli podstatu našich štěstěn a našich přání," prosí tě.
Odevždy přibylá, ty, která všude odejdeš.
(Arthur Rimbaud)

A Vánoce.
Ty mě nebaví, když je všechno lež.
Ale tak ještě, že mám rodinu, jinak by neměly smysl.
Jen ten stres. A proč? Hlavně jako píčus dělat cukroví, honem, splašeně shánět dárky, fuúúúú, utíkej! A pořád ty nervy, že něco není tak, jak má být. Hovadina!
Díky za dárky, byly krásný. Ale duševní klid si fakt nekoupíš.
Ale whiskey, tu jo. Jen jí nepij, když tři dni po sobě kalíš, jsi emocionálně labilní a za poslední dva dni máš naspáno dohromady pět hodin. Jinak tě stihne něco jako faraonova kletba. (tullamorova kletba, auuuuuuuuuuuu) A pak z toho člověk nemá mít horečky. :D

Tak zase brzy nanapsanou a netěšte se! Možná i něco povim!
Čáu mňáu,

ANNihilation

P.S.: Zavítala jsem do planetária!



P.S.S.: Dáváte si novoroční předsevzetí? Tak co si letos dát takový, že si nebudete žádný dávat?

Paralýza

9. ledna 2017 v 23:36 | ann-ihilation |  Prý poezie
Pro naši vášeň
Zhaslo celé město
Zlatokřídlí vlci pěli měsíční píseň
Řeka začala hořet

Můžeš mi kolem prstu utkat nekonečno
Prosytit kámen vůní
Sevřít mé obsidiánové srdce
A udusit ho ve tvých starých dlaních

Po další protančené noci
Mezi závoji sněhových vloček
Zvon na kostele zazní jednou
Má nahá kolena se roztřesou
V malém slůvku probudím lež
A odhodím tě

Nesmím se ohlédnout
Jen proběhnu dveřmi
A probdím se do východu slunce

nekonečno

9. ledna 2017 v 23:30 | ann-ihilation |  Prý poezie
Čas se otáčí kolem zemské osy
Polibek tvého stínu mě chladí na zátylku
Drtíš mi hruď tvýma silnýma rukama
Jazyk máš svázaný nepoddajností

Čas se zastavil
Nebe v tvých očích se zatáhlo
Neklidně se převracíš
Ze sna šeptáš lži o milencích

Ráno nenastane
Nesmí
Žadoním o jedinou minutu navíc
Jen malou chvilku,
Abych mohla slíbat z tvých tváří mládí

Úsvit bolí
Líbáš mě naposledy
(tak jemně)
Když za tebou dveře
Zavírají propast
Ještě cítím tvou vůni na polštáři

Chtěla bych

9. ledna 2017 v 23:23 | ann-ihilation |  Prý poezie
Chtěla bych mít tu obrovskou moc
Umět vyjádřit, co cítím
Vzít tužku a možná trochu pomuchlaný papír
Vypsat se
Ze
Všech
Zkurvenejch
Emocí
Obtisknout je do stránky
Předat je hmotnému
Zapálit je
A nikdy
Už nic necítit

Kdo..

9. ledna 2017 v 23:19 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Kdo si hraje,
nezlobí
Kdo si hraje,
zlomí

Nažer se celé

9. ledna 2017 v 23:19 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Koza je rozthaná,
vlk zmírá hlady
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!