Světím noc

10. prosince 2016 v 22:55 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Jako děti? Nejvíc; kam se jen fantazie odváží zajít.
Jako dospělí? Snad, někdy. Pro radost být s těmi, co máme rádi. (Nutno dodat, že obrovská spousta klišé je pravdivá.) Trocha přetvářky? Občas. A práce a poletování. Možná kapka klidu. Spousta krásných vůní, zvyklostí, spousta požitků. Směj se, máš přeci radost. Musíš. (?)
Nostalgie v její ryzosti. Kéž by mrtví mohli usednout ke stolu s námi. Je to tak smutné. Nic se nevrátí. Rozdej lásku všem přeživším.
Lásku...
A co se stane, když zjistíš, že nedokážeš milovat ani tu nejčistší bytost v celém vesmíru?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!