Prosinec 2016

Listopad 16

13. prosince 2016 v 23:14 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
A to navíc v první půlce prosince!

(Jo, Leri, díky moc za tip, celý měsíc to poslouchám a vůbec celý to album!)

A lepší poslouchat krásnou hudbu, než zběsilej tlukot svý hlavy. :) A na přehlušení každopádně pomáhá spousta vína a dobrejch akcí.
Po šíleně dlouhý době jsem zavítala do kina a to rovnou dvakrát v jednom měsíci.
Doctor Strange byla jasná volba. Na co by asi šly dvě holky, co mají podobný vkus, ale úplně jiný a jediný, na čem se shodnou je Benedict Cumberbatch (beztak jsem se musela mrknout, jestli to píšu dobře, přiznávám se). Byla to prima oddechovka - přesně ten film, na kterej jdete s kamarádkou, totálně vypnete a pak si švihnete procházku po vylidněné Praze.
A samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít Fantastická zvířata a kde je najít. Protože... no, protože jsem úchyl do Harryho Pottera už asi od svých jedenácti (a sakra, pořád čekám, že mi konečně přijde dopis s pozváním do Bradavic!), takže jasnej tahák. Akorát to prostě neni ono. (To. Ono. Tamto. No, Harry...) Vlastně ten film nemá pořádný příběh, ale funguje na nostalgii a skvělých tricích. Ale je tam Nifflík

A konečně pořádná výstava! A to Czech press photo! Ale tak fotografie tohoto druhu jsou vždy kvality jistota, protože máte na jednom místě asi deset (tisíc) rozdílných témat a není reálná možnost, aby byla všechna nudná a špatně zpracovaná. Ba naopak. Pche a ceny nikdy nedostane to, co se líbí vám. (Ostatně stejně jako u Chalupeckého, asi tomu nerozumim a je to důkaz..) Doporučuji se na to zrumovat a tak tak stihnout vše prohlídnout před zavíračkou!

Z knih s radostí doporučím Welshovu Špínu, protože to je naprostý psycho, hnus, deprese, šílenství a vůbec - je to skvělý! Akorát je trochu problém, když před knihou znáte film, protože si hlavního hrdinu nedokážete představit tak, jak byste měli. :)

Dále asi víte, že už je na světě nová série Black mirror, nebo pokud ne... nebo pokud vám to nic neříká, čas to napravit. Nekecám. A pro zasmání: Už je tady zas. Asi jeden z nejvtipnějších a zároveň nejdebilnějších nápadů, jak udělat komedii.

A dál.. Asi pořád smrdim v práci. Achjo, už si nějak uvědomuju fakt, že jsem dospělá. Blbý je, že mentálně jsem puberťák.

Nedělám si srandu. :) Fakt se tak chovám víc a víc. Přišla jsem o zbytek rozumu!
Celkem se za to nesnášim, ale co se dá dělat. To už k (zastydlý) pubertě patří.

Čáu mňáu,
pokud se neupiju,
nezabiju,
nezblázním,
nevyprdnu se na to psát i tyhle slátaniny.
(Protože jsem v sobě zabila všechny osobnosti a zbyly jen dvě - ta, co se chová jako by jí bylo -náct a ta, která se cítí, jako by snědla všechen smutek světa.)

ANNihilation

P.S.: Dobrá věc je ta, že na sídlišti bydlí kluk, co vypadá jako James McAvoy s dlouhejma vlasama.

Světím noc

10. prosince 2016 v 22:55 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Jako děti? Nejvíc; kam se jen fantazie odváží zajít.
Jako dospělí? Snad, někdy. Pro radost být s těmi, co máme rádi. (Nutno dodat, že obrovská spousta klišé je pravdivá.) Trocha přetvářky? Občas. A práce a poletování. Možná kapka klidu. Spousta krásných vůní, zvyklostí, spousta požitků. Směj se, máš přeci radost. Musíš. (?)
Nostalgie v její ryzosti. Kéž by mrtví mohli usednout ke stolu s námi. Je to tak smutné. Nic se nevrátí. Rozdej lásku všem přeživším.
Lásku...
A co se stane, když zjistíš, že nedokážeš milovat ani tu nejčistší bytost v celém vesmíru?


Therapy? - A moment of clarity

10. prosince 2016 v 22:36 | ann-ihilation |  Therapy?

Nemohu uvěřit tomu, že se to děje zase. S přibývajícími léty je vše akorát intenzivnější a neovladatelnější.
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!