M(o)ře

20. listopadu 2016 v 21:43 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Kroky životem se staly klopýtáním. Jen malé smýknutí špičky a celé tělo vzletělo směrem dolů. A pád, ach, pád, byl tak ostře ledový. Vítr rozdmýchal oheň ve vlasech a plíce se plnily čerstvým vzduchem. Kéž by tělo narazilo na ostří skal, kéž by se nenechalo zachytit poduškami sněžných vln moře.
Není trosečník, jehož člunem je dávno prázdná slupka z masa, troskou? A s tělem lomcuje mocný živel až do bodu, kde není možno nalézt útěchu. Je jen otázkou času, kdy přijde moment poslední síly - ten magický okamžik, který svou nekonečnou mocí přikouzlí snítku oschlé naděje.
A torzo těla spatří dva ostrovy. Pochopení zamrzne na konečcích prstů. Síla vodního elementu byla nicotná. Nebyla zdaleka ničím oproti síle rvoucí zemdlelé srdce na kusy. Oproti síle, kterou ostatní považují za výsadu, ba za lidskost. Vůle svobodné chuti umí být trpká jako mešní víno. A stačí málo a jako Buridanův osel jsi na pokraji zkázy, i když je život na dosah ruky.
Pohled na nebe je růžový, stejně jako před lety. Vše se opakuje a bude se opakovat napořád. Tu chvíli roztrhne pochopení. Není jiného východiska, než se nadechnout pod hladinou. Svět dole je klidný, pluje s tichem a smazává slzy svou bezmeznou slaností.
A jednou,
snad,
utichne i bolest.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baryn Baryn | Web | 25. listopadu 2016 v 22:06 | Reagovat

Píšeš krásně, jak tohle mě dokázalo vtáhnout, úplně jsem přestala dýchat. Ale myslím, že pod hladinou by to nebylo o moc lepší. Bolest vždycky jednou utichne, ale velmi brzy ji následuje nějaká jiná... tělo musí trpět a mysl zrovna tak, asi abychom věděli, že žijeme, jiný záměr v tom nevidím. Život má zvrácený smysl pro humor.

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 3. prosince 2016 v 18:36 | Reagovat

kéž by utichla ta bolest "mozková"...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!