Listopad 2016

Čtenářská výzva 2016

30. listopadu 2016 v 18:45 | ann-ihilation |  Literatura
Jupí, tak už mám konečně splněnou čtenářskou výzvu na rok 2016, která se rozjela na databazeknih.cz :)

1. Kniha začínající stejným písmenem jako tvé křestní jméno
William Seward Burroughs & Jack Kerouac - A hroši se uvařili ve svých nádržích

2. Kniha poprvé vydaná v roce 2016
Joanne Kathleen Rowling & John Tiffany & Jack Thorne - Harry Potter a prokleté dítě

3. Kniha z žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih
John Wyndham - Den Trifidů

4. Kniha napsaná nebo inspirovaná skutečností
Charles Bukowski - Faktótum

5. Kniha, která byla přeložena do angličtiny
Fjodor Michajlovič Dostojevskij - Zločin a trest

6. Kniha, která má méně než 200 stran
Guy de Maupassant - Yvetta

7. Kniha, která byla zfilmovaná
Irvine Welsh - Trainspotting

8. Kniha, která má více než 400 stran
Thomas Hylland Eriksen - Sociální a kulturní antropologie

9. Kniha od veřejně známé osobnosti (ne spisovatele)
Viktor Emil Frankl - A přesto říci životu ano

10. Kniha povídek
Ray Bradbury - Kaleidoskop

11. Kniha od českého autora
Jakub Arbes - Svatý Xaverius, Newtonův mozek

12. Kniha od autora píšícího pod pseudonymem
Jiří Orten - Nech slova za dveřmi

13. Kniha autora oceněného Nobelovou cenou
Jaroslav Seifert - Dílo I.

14. Kniha přečtená za jediný den
Robert Merle - Víkend na Zuydcoote

15. Kniha s číslem v názvu
Karel Čapek - Povídky z jedné a druhé kapsy

16. Oblíbená kniha tvého dětství
Joanne Kathleen Rowling - Harry Potter a kámen mudrců

17. Kniha doporučená kamarádem
Paulo Coelho - Čarodějka z Portobella

18. Kniha o přátelství
Bram Stoker - Drakula

19. Populárně naučná kniha
John D. Barrow - Vesmír plný umění

20. Kniha od autora mladšího 30 let
Jim Morrison - Americká noc

Michale Graves - Crying on Saturday night live

27. listopadu 2016 v 0:58 | ann-ihilation |  Misfits


sobota
metaxa
pláč



(mantra, vole)

M(o)ře

20. listopadu 2016 v 21:43 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Kroky životem se staly klopýtáním. Jen malé smýknutí špičky a celé tělo vzletělo směrem dolů. A pád, ach, pád, byl tak ostře ledový. Vítr rozdmýchal oheň ve vlasech a plíce se plnily čerstvým vzduchem. Kéž by tělo narazilo na ostří skal, kéž by se nenechalo zachytit poduškami sněžných vln moře.
Není trosečník, jehož člunem je dávno prázdná slupka z masa, troskou? A s tělem lomcuje mocný živel až do bodu, kde není možno nalézt útěchu. Je jen otázkou času, kdy přijde moment poslední síly - ten magický okamžik, který svou nekonečnou mocí přikouzlí snítku oschlé naděje.
A torzo těla spatří dva ostrovy. Pochopení zamrzne na konečcích prstů. Síla vodního elementu byla nicotná. Nebyla zdaleka ničím oproti síle rvoucí zemdlelé srdce na kusy. Oproti síle, kterou ostatní považují za výsadu, ba za lidskost. Vůle svobodné chuti umí být trpká jako mešní víno. A stačí málo a jako Buridanův osel jsi na pokraji zkázy, i když je život na dosah ruky.
Pohled na nebe je růžový, stejně jako před lety. Vše se opakuje a bude se opakovat napořád. Tu chvíli roztrhne pochopení. Není jiného východiska, než se nadechnout pod hladinou. Svět dole je klidný, pluje s tichem a smazává slzy svou bezmeznou slaností.
A jednou,
snad,
utichne i bolest.

Říjen 16

13. listopadu 2016 v 17:22 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)

Půlka listopadu,
já vím. Ale nepíšu. Nic. Nemůžu. Nedělám prakticky nic, u ničeho nevydržím, vše mě hned přestáví bavit, nic mě ne(v)táhne...Ale že bych se nudila? To určitě říct nemůžu.

Přečetla (respektive dočetla, protože si vždy rozečtu víc věcí najednou) jsem docela dost knížek, ale doporučila bych vám jednu, Stracholam, vlastně spíš jejího jejího autora, Jana Skácela, do kterého jsem se tímto oficiálně zamilovala.
Idiot nakonec nebyl tak dobrý, jak jsem čekala, ačkoliv se velmi ztotožňuji s Lvem Myškinem. Ruská literatura mi prostě něčím nesedí, připadá mi, že ač jsou to Slované, mají jinou mentalitu a to až tak moc, že mi vadí charaktery postav. Ale zase třeba na Lermontova si sáhnout nenechám, je to taková světlá výjimka. :)
Co bylo velkým zklamáním, bylo dílo, které společně napsali Jack Kerouac a William S. Burroughs - A hroši se uvařili ve svých nádržích. Historická hodnota je asi super, ale aby mě dva tak výrazní autoři nudli? To samé by se asi dalo říct o první knize, kterou jsem četla od Henryho D. Thoreaua - Chůze. Fakt mě nebaví sečtělí lidé, kteří citují a citují jiné, a když se dostanou ke své myšlence, je nevýrazná a nedokončená. Je to jen touto knihou, nebo je takový pořád?
A konečně jsem se dostala k novému Harrymu, lásce mého dětsví. Stála mě jeden rum a dostala jsem do ní skvělé věnování, ale pořád jí nejsem schopná reálně zhodnotit. Zhltla jsem jí za den - ostatně přechozí díly jsem tehdy také nemohla dát z ruky a prostě je hned musela dočíst, ale že by to byl nějaký literární poklad? Vlastně to má asi jeden dobrý nápad a jinak je celá inspirace příběhu výcucem dílů starých. Kdyby to bylo cokoliv jiného, tak asi nadávám, ale nostalgie je silnější než logika a budu číst i další díly. (A že jich ještě bude, protože prachy!)

Film jsem viděla asi jen jeden (jak je to možné???), ale za to se mi líbil. To, co dýchám, jsou povídky protkané v jeden snímek. Zasmrádají kýčem, ale líbí se mi. Tečka. :))

Z kultury: Díky moc pořadatelům Signalu, že většinu věcí umístili dovnitř, opravdu pak dávalo smysl, že to bylo po večerech. A vůbec - letos stála většina instalací za starou belu a na spoustě lukrativních místech nebyly vůbec. Nejvíce se povedlo promítání na kostel sv. Ludmily na Míráku - ostatně jako každý rok. :)

My heart is rip-shit
My mouth is everywhere
You're lyin' in it

Útržky z osobního života: Jsem teď v hračárně jako vedoucí na plný úvazek a vlastně mě to i celkem baví. Mam fajn šéfovou, mam to blízko, nejsem tam strestlá (většinou :D:D) a práce s lidma mě baví (taky většinou :D:D). Hlavně vzhledem k tomu, že mam dost často takový ty asociální nálady, kdy se nezvládám s nikým bavit, je to docela fajn, protože mě to nutí to nějak překonávat. Ale na doživotí to snad není. :)) (Jak ta práce, tak ty nálady..)
Jinak mám spoustu alkoholových zážitků, včetně takových, které bych ráda vytěsnila, nebo kvůli nim prostě zmizela z povrchnu zemského (nebo alespoň z tohoto kontinentu), protože to můj mozek nemůže probrat. Prostě to stojí za prd a co? Co? Můžu si za to sama, protože jsem si asi řekla, že když mam práci na pohodu, tak si rozeseru zbytek. Ačkoliv byl asi rozesranej už dávno. (A tajně doufám, že se rozesral sám, vina je hnusnej pocit.)
Rozhodla jsem se, že nic nebudu řešit a všechno nechám vyhnít. Tadááá. (Jako že je občas lepší nedělat nic, protože...prostě je.) Tak uvidíme.

Čáu mňáu, ani vlastně nevím, proč ještě tyhle deníčkové články píšu.
ANNihilation


Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!