Srpen 2016

dvojnásobné štěstí

29. srpna 2016 v 0:22 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Jsem ráda,
že jsi konečně šťastný,
ale ještě raději jsem,
že to není se mnou.

Kamarádi

19. srpna 2016 v 22:54 | ann-ihilation
Kam a rádi
s tebou?
Za smíchem
za pitím
za žitím

Empatie neexistuje
Láska vymřela
Starost zapadla za vidinou zisku

mluvíš - slyší - nenaslouchají
- kouzelná formule

A co si trochu kopnout,
když pliveš krev?
Proč ne?

Tak na shledanou příště, kamarádi!

Jim Morrison - Americká noc

11. srpna 2016 v 23:09 | ann-ihilation |  Literatura
Jaká je vaše Americká noc po boku Ještěrčího krále? Je vlahá, ostrá, temná, chaotická, či jemně plyne s verši, dokud na obloze nevyjde ta žlutá věc? Jim Morrison byl neuvěřitelně inteligentní a zároveň neuvěřitelně šílený a stejná je i jeho tvorba. Přeskakuje od niterních pocitů k těžko čitelným symbolům, nebojí se být minimalistický, sebevražedný, ani sprostý. V jedné holé větě podá důkaz o nekonečnosti své fantazie a vtáhne vás do pokrouceného světa těch, kteří poznali svou osobnost do té míry, že se jí nakonec rozhodli zničit. Píše o sobě pro sebe, nebo o vás pro vás? Hledejte a najdete cokoliv, jen ne odpověď na tuto otázku.

"Kdybych jenom
mohl vnímat
hlas
vrabců
& cítit jak mě
dětství zase
táhne zpátky

Kdybych jenom mohl cítit
jak mě zase táhne
zpátky
& zase cítit
objetí
reality
Umřel bych
umřel rád."

Ještě s radostí dodávám, že se kniha povedla i po vydavatelské stránce. Práce Luboše Snížka na překladu vyvrátila mé obavy, že texty budou vinou překladu z rýmů do rýmů ochuzeny o část podstaty, také musím ocenit výstižné ilustrace a skvělý doslov na konci - je poznat, když pojednání píše někdo, kdo má k autorovi kladný vztah a místo psaní životopisu ho zachytí jako osobnost.


zdroj obrázku: https://www.google.cz/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=images&cd=&ved=0ahUKEwjn57y4orrOAhVF1SwKHdAJD_UQjxwIAw&url=https%3A%2F%2Fwww.kosmas.cz%2Fknihy%2F204628%2Famericka-noc%2F&psig=AFQjCNEomM6evu76jDXs6JceGAe9FHYWIw&ust=1471036042367141

Nek-romanc(i)e

11. srpna 2016 v 23:05 | ann-ihilation |  Prý poezie
Probouzím tě
Tak dlouho studenou
Stačí jediné slovo

Tvé křišťálové oči
Jsou smutnější, než vzlyk pohasínající hvězdy

Jsem naživu
A ty mrtvá
Pamatuj:
Nepatříme k tobě
Ani ty k nám


Pomalu vstáváš

Červenec 16

11. srpna 2016 v 22:43 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Jako jo, říkala jsem si že je možné, že celý článek bude skoro celý o mé nové práci, ale pak jsem si uvědomila, že nemá cenu plkat, když to celé mohu říct jednou jedinou písní:

Když já si z července pamatuju hrozně málo věcí. Třeba jsem se dozvěděla to, že nezvládám pít dva dni po sobě, pokud ráno vstávám. (Stejně jsem to dávno věděla a stejně to budu dělat.) To se asi váže k tomu, že jsem měla svátek, hah! Ten jsme slavili dohromady s tátou - je taky Anna, no, protože měl narozeniny. A dort se mi nakonec přes trápení povedl. Totiž i když se těsto po píchnutí špejle nelepí, na některých dobře utajených místech dost dobře může být patlavé. Ha, ale jen málo! Hrozně mě baví takhle pro někoho péct! Proč že to nedělám víc? (protože to pak všechno sežeru)

Mam fakt tak plytkej život?

Ne, přiznám se, že jsem trochu šla do sebe. Snažím se kolem sebe udržovat větší pořádek (protože brácha to prostě nedělá) a tak nějak si ho dělat i přímo v sobě. Což je to důležitý, co jsem chtěla říct, ale nevěděla jsem, jak to uvést. Je to těžký vysvětlit. Ale chci, takže to půjde. (prosím, musí)

Škola mi chybí nejvíc na světě.
Přemýšlela jsem, co že to chci v životě dělat? Ano, chci být spisovatelkou. Jo, nebo bych taky ráda měla vlastní galerii. Teď se mi vrátil dětský sen o tom, že bych byla učitelkou. Nevím proč, někdy jak mi myšlenky samy plynou, představuji si sama sebe jako češtinářku. (Jako dost sexy češtinářku, mimochodem :D) Jo, asi mi cvaklo, škublo a cinklo.


Lidi, stává se vám, že máte nutkavou potřebu pustit si hudbu, protože jí prostě potřebujete (něco jí přehlušit?) a zjistíte, že už dávno hraje?

Skoro dva týdny jsem byla doma sama a musím se přiznat, že mi bylo docela smutno. To jsem od sebe fakt nečekala. Často ráda bývám sama, prostě mám svůj klídek, dělám si, co se mi zachce a jsem spokojená se svou společností. (introverti vpřed!) Tak to nějak neklaplo. Ale ono to asi bylo z dost velký části nervovým přepětím. A to se ještě pan Modrý trefil a zrovna jel za rodičema ty dva samo-víkendy. A ten další pro jistotu, chudák, onemocněl. :(

Ale mám pro vás bájo tip na seriál, Rick a Morty. Na to se prostě musíte podívat, je to asi tak stokrát lepší, než Simpsonovi, asi že je to ještě víc přehnaný. Další podívaná, kterou doporučuji, je můj oblíbený Dylan Moran a jeho standup Like, totally. Britové mají velmi podobný styl humoru jako my - takový ten těsně na hranici mezi intelektuálním a naprosto dementním. :) Ten miluju ze všeho nejvíc. (něco to o mně asi vypovídá)

Z knížek asi doporučím Kafkovo Isabellu a jiné povídky, protože Kafka je prostě Kafka a jestli to někomu smrdí, tak ať mu to smrdí. Mě vážně baví, protože neschovává pointu nakonec a protože se dá pochopit všemi způsoby a přitom ani jednou. A možná i pro to, že se svými díly nebyl spokojen (až na Proměnu) a schovával si je do šuplíku. :) Pak jsem se konečně vrhla na Wyndhamův Den Triffidů, který je dost legendární a také set sakra dobrý. Akorát jsem tedy po tak kvalitním vyprávění čekala poněkud lepší zakončení.

A usmálo se na mě štěstí! Snad nikdy v životě jsem nic nevyhrála (kromě života) a teď DM box! To je taková krásná krabice (pomoc, mam úchylku na krabice, krabičky a krabicáky) plná kosmetických výrobků, kterou můžete vyhrát, překvapivě, v dmku a dostanete jí zdarma, respektive za body, co sbíráte za nákupy. A jelikož nejste dementní a kupujete si tam věci, protože je chcete/potřebujete a né kvůli bodům, tak je to prostě zadáčko. Jo, vlastně mi došlo, že jsem si ho ani nevyfotila. (Patřím do týhle doby? :D) Byly tam super věci, co fakt použiju (používám a použila jsem!) a nebylo jich tam teda zrovna málo!!! Nejvíc jsem čubrněla. Přišla jsem s ním domů, úplně vysmátá, rozbalila ho, vyndavala všechny a u toho juchala. Super radůstka. Ani nejsem tak úchyl na krabice, jako na voňavý věcičky, takže tak... :) Akorát.. :D Byly tam i dvě vegan raw tyčinky - podle složení rozemletý semínka, sušený ovoce a tak, ale vážení, něco tak hnusnýho si teda už nikdy nedám. Kdo to vymejšlí? To někdo tak moc nenávidí vegany, nebo co? :D

Jo a jsem kýčař, hrozně si teď uvědomuju, kolik super lidí kolem sebe mám. (vrána k vráně, jsem narcis jak poleno)

Smrdíte,
ale já víc,
čáu
ANNihilation

P.S.: Chápete, že se čas od času vždycky najde někdo, kdo mě má hrozně rád za to, jaký jsem sluníčko? (doslova) Je mi z toho hezky, ale asi i trochu blbě, protože jsem i trochu luna. Přitom nejsem přímo bipolární.

P.S.S.: Někdy do práce pod tmavou košilí nosím triko Pink Floydů. Připadám si jako Superman.
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!