Červen 2016

Červen 16

30. června 2016 v 23:02 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)

Čáu mňáu,
tentokrát píšu článek o červnu posledního června! To čumíte, co? Já taky.
Vážení, asi to vypadá, že mám novou práci. Po miliontém kole výběrovka to klaplo. Je to administrativa ve firmě, co se zabývá financemi. Zatím nevím, co tam dělat, protože školení budu mít celé prázdn..do pytle, já už vlastně nemám prázdniny.. školení budu mít v červenci a srpnu a pak se uvidí. Jo, mam stažíno, ale finanční gramotnost se mi vždy bude hodit, jsou tam na mě hodní a taky - všechno je lepší, než zaprděný hračkářství. (A když panikařím, a věřte mi - já panikařím, tak si říkám, že když by to bylo hrozný, tak můžu kdykoliv odejít.) Tak mi, prosííím, držte palce, ať je to dobrý, ať mi to jde a ať jsem tam spokojená. (A ať nepanikařím!) Akorát tam je nutný dresscode! Pravá anihilace začíná až v lodičkách! Ale v zásadě jsem jen proti uniformám, tak proč ne. (A hrozně si to kompenzuju, protože když se doma převleču, vždy šáhnu po něčem nejvíc vágusáckým.) Brácha si ze mě dělá srandu, že jsem normík. Ještě mi chybí na cestu metrem kelímek s kafem od Starbucks. Ale já se nedám, myšlením normík (doufám, že jste pochopili, že to slovo pravděpodobně vymyslel) nebudu. A proto, že jsem v srdci rockerka, tak si to do toho nějak dostanu! (Tajně budu nosit pod halenkou triko Floydů.)

(huspenina-normík-blablamina)

Chtěla jsem vám doporučit nějaký film. Pak jsem zjistila, že jsem jich a) moc neviděla b) ty, co jsem viděla, nestojí za doporučení. Možná ze seriálů dávám tip na Shameless. Je odpočinkový, svým způsobem i vtipný a navíc má skvělý soundtrack. ;)
Z knih jsem toho dočetla přemálo, ale zrovna dobré úlovky, jako Ortenovo "Hrob nezavřel se" (Jestli jste nikdy nečetli nic od Ortena, napravte to. Sednete si z něj na zadek.) a Zolův "Germinal". I když ten mě místy zase tak nebavil, protože se děj vlekl. Závěr to ovšem vylepšil. Snad se někdy prokoušu Ztraceným rájem a nezblázním se z toho.
Z výstav bych si připravila možná anti-doporučení na Zdeňka Rykra, protože mě asi vážně nebere umělecká tvorba pro komerční účely (a taky Nestlé boycott!!!) a taky mě moc neoslovil tím, že se hrabal v každém stylu a z žádného neudělal vlastně nic pořádně. (Metafora mého života.) Jeho skulptury ale vypadaly stejně jako výtvory bráchy, co dělal na keramice, když mu bylo sedm, takže jsem se zasmála. (Bráchovi.)
A další nepovedená je uznávaný Aj Wej-Wej s jeho odlitky jednotlivých zvířat čínského horoskopu. Nevím, jestli se mi to nelíbí proto, že nemají nic do sebe a nejsou esteticky zajímavé, nebo proto, že jsem podle čínského horoskopu Koza. :D

Konečně se mi podařilo zlomit prokletí Modré vopice (to je klub, pankáči už vědí) - totiž jít tam na koncert a nevystřelit se až do kosmíru. Stránu, nebo jsem zmoudřela? (Asi ani jedno, jsem furt mladá a blbá. Jo a musím odpovídat na řečnické otázky. Především, pokládám-li si je sama.) Konala se zrovna super akce, kde jsem znala spoustu kapel (čili těch lidí) a venku bylo krásně, tak byla otevřená stěna klubu a sedělo se venku. Hlavně kluci z Rozhudy hráli hrozně vtipný akustický set - v podstatě se tam smáli sami sobě. Začali brzo, aby se stihli všichni vystřídat, takže když jsme na ně odpoledne přišli, byli jsme tři z šesti (?) diváků. Každopádně jsem si přišla hrozně slavná, když mě kámoš jmenovitě zdravil a u toho brnkal na kytaru. Asi proto, že pevně věřím, že se to jednou stane na koncertě Pearl jam. (Né že bych Eddiemu přes to jeho mumlání něco rozuměla.)

Také jsme se zúčastnili prvního ročníku Noci filozofie. Konala se souběžně ve Veletržním paláci a v srdci pražského myšlení - na fildě. Byly připraveny různé přednášky s mnoha zahraničními hosty (a u těch byl zařízený simultánní překlad do sluchátek), vždy v kratším rozsahu a většinou i s prostorem na otázky. Začali jsme propadákem od C. Marin, která téma "Vylepšené tělo" odprezentovala s jedinou myšlenkou, a to že když máte vylepšení jako protézu nebo kardiostimulátor, tak si přijdete spíš slabší, než silnější díky technice. :D Fakt peklo, vážení. Ale tím byly ostatní přednášky lepší. Nejvíc mě asi bavil M. Foessel, ale tam taky hodně hrálo roli to, že byl skvělý přednášející (což v překladu bohužel trochu zaniklo) a taky byl dost charismatický. Každopádně při zjištění, že má ještě jednu přednášku pozdě v noci, jsem vytáhla přítelkyni bratra pana Modrého (asi by skoro bylo lepší napsat jméno, ale co je vám po jméně?), že se na ni půjdeme podívat. První kámen úrazu byl, že jsem se špatně podívala na čas a přišly jsme na přednášku, co byla před ním. Když jsme se vymotaly ven a přišly tam opravdu na čas, tak jsem zjistila, že to je ten druhý Francouz a spletla jsem si jména. :D Ale s dobrou náladou (velké vedro, velké množství vína) jsme si ho poslechly, smály jsme se, protože jsme netušily o čem je řeč, a pak si na kluky vymyslely, o čem to bylo a tahaly je za nos. Takže normálka.

Brácha se Zárou byli na Metronomu očíhnout Iggyho, a protože se Zára druhý den festivalu musela učit na zkoušku (kterou stejně nedala. :D soráč, Záro), byla tak nejhodnější, že mi přetáhla pásku a já s bráchou vyrazila na legendu Ivana Krále. Byl naprosto úžasný. Nejen, že ve svém věku řádí, lítá, zpívá a hraje jako ďas, ještě skvěle komunikuje s publikem, je vtipný a skromný. Je to frajer! Na tři písně měl na pódiu Jiřího Suchého, takže to bylo divadlo se vším všudy. :D Hlavně to bylo super v tom, že celá akce byla neplánovaná a fakt jsem si to užila.

(Ten zelenej flíček je Ivan Král, ten červenej Jiří Suchý. Je to spíš taková fotka na památku z mobilu, protože se na koncerty raději dívám očima.)

Co mě ale úplně rozsekalo byla schůze našeho paneláku. Fungujeme na podobném principu jako kdysi družstvo, ty byty jsou naše, ale prostě se vybírají peníze a z těch se plánují společně opravy a tak. Takže jsem měla tu čest poznat velkou spoustu nových sousedů, protože ty z vedlejších vchodů neznám. A byť je neznám, zjistila jsem, že je ze srdce nenávidím. Drtivá většina by zasloužila přes hubu. Diletanstsví, slabomyslnost a arogance v jednom velkém sále zastoupená tolika lidmi. Po třech (!!!) hodinách, když jsem šla domů, jsem se klepala a chtělo se mi z nich blejt. Odstěhovat se. Zabít je. Nebo něco víc krutýho.
Jako největší sranec diskuze hodnotím remcání jedný ženský z vedlejšího vchodu (Babovřesky), že u nich oprava lodžií začala první a že si myslela, že to budou mít první hotoví. Samozřejmě, že u nich je rekonstrukce nejdál. Jo a pak z ní vypadlo, že si nemůže dát na balkon satelit. Aha. :D Tak tady je zakopanej pes. :D Otevírá se mi kudla v kapse pokaždý, když jí vidím. Nechci už (skoro, je tam pár normálních lidí) z nich nikdy nikoho potkat.


Ještě jsem se chtěla pochlubit tím, že mám Lítačku a mám na ní fotku, kde je mi sedmnáct, takže oficiálně mládnu! Gratulace si nechte na srpen!

ANNihilation

P.S.: Stejská se mi po škole. :(

Most (Bron/Broen)

29. června 2016 v 23:11 | ann-ihilation |  Seriály
Nač potřebujeme Hollywood, když můžeme sledovat Most? Skandinávie nám vzkazuje, že to jde udělat jinak a lépe. Lze natočit napínanou a surovou detektivku bez nesmyslného vyhýbání se kulkám, vykreslit postavy a vztahové linie na psychologické úrovni bez otřelých klišé, vykouzlit neopakovatelnou atmosféru bez několika (set?) hodinové počítačové práce na efektech a obsadit skvělé herce, kteří ve vás vzbudí sympatie i přes to, že nevypadají jako z módního časopisu. To, že bleskově získal na popularitě, reflektuje fakt, že si diváci žádají něčeho jiného, než jen plytkých soap oper a vyumělkovaných happy-endů. Osud postav v Mostu je nejistý, nedefinovatelný a především krutý. Vše je propleteno, nic není předem dáno a ze skličujícího prostředí a nálady vytušíte, že vás čeká nezapomenutelná podívaná. V každém z policejních případů, který vždy otevírá nová série, se objevuje spousta současných kontroverzních problémů a témat. Jsou podány s téměř až bestiální brutalitou, protože jsou okořeněny notnou dávkou extremismu, nebo zakořeněny v ryze osobních problémech jedince. A co víc, sužují ústřední postavy, které se s nimi nejsou schopné vypořádat a zabředají tak do svých vlastních problémů, které často přesahují realitu a představivost každodenního života. Právě tyto osobní útrapy donutí diváka oblíbit si policejní duo Norén-Rohde (později Sabroe), a když zmiňuji Norén-Rohde, tak myslím především Norén. Její postava, navíc úžasně zahraná Sofií Helin, se vám vryje pod kůži. Budete ji milovat. Navíc se jí dostane, řekla bych na popud diváků, větší a detailnější pozornosti v celé třetí sérii, což velmi zajímavě její postavu dokreslí. Rozhodně tím ale nebude trpět příběh. Co chtít od tohoto seriálu víc? Snad jen stejně kvalitní čtvrtou sérii.



zdroj obrázku: https://www.google.cz/url?sa=i&rct=j&q=&esrc=s&source=imgres&cd=&ved=&url=http%3A%2F%2Fwww.bbc.co.uk%2Fblogs%2Ftv%2Fentries%2Fb9e3e56f-3d34-3de7-8db5-0d5f442f9586&psig=AFQjCNHTqQkuj7htItBvmYjKPYxmSJIdqQ&ust=1467320945330325

Charles Bukowski - Faktótum

29. června 2016 v 23:07 | ann-ihilation |  Literatura
Bukowski měl talent na dvě věci: žít jako magor a psát o nich jako magor. Pokud si zamilujete jednu jeho knihu, zamilujete si všechny. Faktótum sice nepatří k úplným špičkám (jako třeba Na poště), ale spolehlivě vás chytí za pačesy a nepustí, dokud ji v záchvatech podivného smíchu nepřečtete do úplného konce. Protože - upřímně - znáte většího pošuka, než Hanka Chinaskiho? Hank není nejlepší tím, jak odmítá všechna pravidla, jak se vypořádá po svém s každou maličkostí všedního života, ani tím, že si naschvál tvoří vlastní zákony. Je nejlepší, protože není vymyšlený.


"Doprčic, copak může být někdo odvázanej z toho, že se každý den v půl sedmý probudí drnčením budíku, vyskočí z postele, obleče se, násilím se nakrmí, vysere, vychčije, vyčistí si zuby a pak bojuje se silničním provozem, aby se dostal na místo, kde v podstatě vydělává hromadu prachů pro někoho jiného a ještě se po něm chce, aby byl vděčný za to, že dostal šanci to dělat?"

Jiří Orten - Nech slova za dveřmi

29. června 2016 v 23:05 | ann-ihilation |  Literatura
Nevěřím tomu, že Ohrenstein zemřel tak mladý, protože jeho poezie zdaleka není psaná rukou nevyspělého mladíka, naopak je moudrá a vyzrálá. Tolik motivů, tolik protikladů, tolik krásna, tolik bolesti. Je těžké jeho tvorbu popsat. Je osobní a niterní, plná citů a protichůdných pohnutek. Tento popisek je málo básnický: Přečtěte si jeho dílo, pak porozumíte.


"Nech slova za dveřmi,
nevěř mi,
nevěř jim,
to se tak opíjím,
není-li jiného vína.
Jsi stinná,
jsi temná, šero jsi,
rozevíráš se za rosy,
a když ti koktám do ucha,
jsi socha, která poslouchá
odlitku svého prosby."...


zdroj obrázku: http://knihy.heureka.cz/nech-slova-za-dvermi-jiri-orten-alexandra-svolikova/

Irvine Welsh - Trainspotting

29. června 2016 v 23:03 | ann-ihilation |  Literatura
Že je Trainspotting dobře zfilmovaný a nasmáli jste se u něj? U knihy se smát nebudete. (Lžu. Pokud jste psychotičtí a černý smysl pro humor vám občas zatemní mozek, tak se, stejně jako já, smát budete.) Je to silný příběh situovaný do nechutného prostředí, ve kterém se mísí závislost se strachem a agresí. K zveličení vnímaného ještě nahrává fakt, že vypravěčem se stávají všechny postavy. A nutno dodat, že ani jedna z nich není sympatická. (A doufejte, že nikoho jim podobného neznáte osobně.) Proč mít jednoho antihrdinu, když je můžete mít všechny? Že to nedopadne dobře, to už asi víte. Připravte se ale na pořádnou jízdu v oplzlosti a dekadenci.


P.S.: Dejte mi pak vědět, jaká byla vaše oblíbená postava a proč.

zdroj obrázku: https://www.list.co.uk/article/2818-irvine-welsh-trainspotting-1993/

Žena, růže, píseň, úz

15. června 2016 v 1:13 | ann-ihilation |  Prý poezie


Úmor a bol v unavené noci
Zkouší tě dovést ke smrti

Krátí mysl
Otročí duši
Strhává teplo z konečků prstů

Tmavý výkřik uvnitř hrudi

Přísaha ubožáků

15. června 2016 v 0:46 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Pokud přijde svítání,
přísahám, že se změním.

Cake - Long time

15. června 2016 v 0:45 | ann-ihilation |  Další hudba

Láska na první poslech.. Také se vám to stává? A také musíte písně, do kterých jste zamilováni. poslouchat pořád dokola? I několik dní, dokud se nespustí jedna ze sebeobran těla, a mozek nenahodí nějakou jinou melodii?

Modlitba

15. června 2016 v 0:42 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Pokud zemřu mladá,
neplakejte pro mě,
jen mi odpusťte.

Květen 16

12. června 2016 v 22:13 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)

Květen? A to bylo kdy? Také čas vnímáte jinak, než ručičky na hodinách? Ale pokud se vám zdá, že tento článek přichází o pár dní později, než by bylo zdrávo, nemýlíte se.
1) Na tisíc procent vím, že nechci koloběh škola-práce-mateřská-práce-smrt.. Ale vůbec nemám potuchy, jak se od toho distancuji. Nějaké rady? Kromě útěku do divočiny nebo smrti? (a neni to to samý?)
2) Pořád ochutnávám divy přírody a lidské vynalézavosti. Nejzajímavější z toho výčtu byli šneci. Vždy jsem je chtěla okusit a tak jsem využila příležitosti. Měli jsme k nim takový hodně výrazný bylinko-česnekový dip, ale myslím, že i bez něj by byli k jídlu, protože vlastně nemají žádnou přirozeně přehnanou chuť nebo zápach (jako třeba mušle). Doufám, že někdy v budoucnu okusím i žabí stehýnka a pečené broučky. (A to mi prosím asi v polovině případu vadí vepřové, protože mi smrdí.)
Další ochutnávka byl napůl návrat do mládí, protože: ne, pořád neumím pít. S kámošem jsme šli ven na partii šachů (rozuměj pít, ale ne jen tak), a rozhodli jsme se namixovat si brusinkový a mátový fernet s top topicem. Bylo to vlastně dobré. Fernet je dobrý a top topic také, tak co by? (trochu mi to připomíná Joeyho).
3) Nesnáším nemít peníze. Né jako že bych potřebovala mít vířivku, boty od Blahnika a srát zlato, ale že bych prostě chtěla mít na nějaké normální věci, kterými bych si udělala radost a nezjistila pak, že mám prd na jídlo/nějaké další důležité věci. Plus jsem musela platit megapálku za přetáhlou dobu studia, takže jsem ve fázi, kdy panu Modrému dlužím fakt hodně peněz a to je něco, co nesnáším. (protože si prostě nerada půjčuju, nikdy jsem to nedělala a nikdy jsem si nemyslela, že budu muset) Ale nemít peníze a být chudá je prý velký rozdíl.
4) Né že bych zase byla nemocná. Pan Modrý měl opět, jako každý květen, narozeniny a jeho oslavu si naplánoval s rodiči, a to prosím rovnou na čtyři dni. Ruku na srdce, dvakrát se mi nechtělo. Protože, jsou sice moc moc moc moc fajn, ale čtyři dni nechci být ani se svýma rodičema. (někdy ani ne sama se sebou) A asi jsem si to nějak psychicky vyvolala nebo to na sebe nějak jinak přivolala a omarodila jsem. Takže bylo krásně a já se doma potila. (ale trochu jsem si to nicnedělání i užila, nebudeme si lhát) Ale dárky jsem nějak stihla sehnat a zapili jsme to později. Akorát na dort nedošlo! Tak příští rok třeba bude větší.

Článek už mě nebaví číslovat, tak vám jen doporučím, co stojí za to.

Z filmů doporučuji Total eclipse, což je fakt krásně zpracovaný milostný příběh Paula Verlaina a Artura Rimbaulda. Ono to mezi nimi ve skutečnosti asi bylo úplně jinak, ale tenhle snímek je tak citlivý, výbušný a kontroverzní a tak kvalitní, že to vůbec nevadí. Navíc - výběr ústředních herců byl znamenitý.

Ze seriálů mám také pecku, dokonce jsem ho zařadila do svých nejoblíbenějších (a ano, viděla jsem ho za měsíc, ale byla jsem nemocná, tak mám výmluvu). Je to švédsko-dánský Most. Jde o velmi zvláštně, a nutno dodat, že dost surově, natočenou kriminálku, která je zároveň takovou všestrannou kritikou společnosti. A navíc je opatřená skvělým detektivním duem, díky kterému se dotýká i čistě osobních problémů.
Jo a Sagu si fakt zamilujete. A ústřední píseň také:


U knih se mi nějak nepovedly všechy volby, plus ještě musím přičíst fakt, že pořád nějaké dočítám, a tak mohu doporučit jen jednu, a to Faktótum od Charlese Bukowskiho. Je to prostě jeden z jeho typických románů. Posuďte sami: (pasáž od "Doprčic..")

A tím se vlastně vracím na začátek článku a cyklím ho v tomhle nesmyslném měsíčním cyklu.

Tak příště, vy moje vošoustpírka milovaný!
ANNihilation

P.S.: Stalo se vám někdy, že jste si v knihovně půjčili knížku, těšili se na ni, a pak zjistili, že už jste ji kdysi četli? :D
P.S.S.: Záro, proč mě stalkuješ, když mě vídáš naživo? :D Byla bych lepší, kdybych byla jen napsaná?



Scott Weiland - fotky

6. června 2016 v 11:58 | ann-ihilation |  Stone temple pilots
Hold platonsimu!

Ty vlasy! (A směju se módě devadesátek - viz košile)

Burtonovský vzhled..

Mimořádně krásné fotky..(mimořádně hezký zpěvák a kytarista)

Energie!



Oblíbená fotka kapely: Vždy se mi vybaví tato píseň. :))

Beer made me what I am today. :D



zdroj fotek: tumblr.com (:D neasi)
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!