Prosinec 2015

autoportrét 27.12.15

28. prosince 2015 v 0:49 | ann-ihilation |  Ze mě pis

Jsem červená a mrtvá. Sny mi naznačují, že se mám stát kritičkou zmrzliny. Vnitřní dítě se mi směje a uvrtává mě do lucidity plné krásného a všobjímajícího smilstva, kde ožívá můj platonismus. Id vyhrává všechny vnitří boje. Snad jediný zůstal nerozhodnutý - pít(,) či jíst? Tos nečekal, viď, Bille? Nejhorší na tom všem je si uvědomovat stavy své mysli, její pochody a cestu, kam míří. Nebylo by lepší vnitřně umírat a nevědět o tom? Lidé tvrdí, že když ví, co se s nimi stane, dokáží svůj život uchopit plně a vycucnout ho až na dřeň. Nejsem člověk. Jsem zrůda, dívám se do zrcadla, lžu sama sobě, že mé oči jsou zelené a že zítřejší den neodhodím jako kus použitého hadru.
Uvidíme.

Scott Weiland - fotky

25. prosince 2015 v 17:29 | ann-ihilation |  Stone temple pilots
Joo, jsem v tom zase platonicky po uši... :))


Protože se mi líbí tajemní muži...

Protože jsem ujetá na zpěváky...

Protože zbožňuju rebely...

Protože mám slabost pro grungery...

Protože mě fascinují psychopati...

Protože mám úchylku na dlouhé vlasy...

Protože se mi čas od času zalíbí někdo, kdo by mému okolí kvůli vzhledu připadal naprosto nepřípustný...


Protože se mi líbí, když se líbají dva chlapi, tím více, když jsou to heteráci...

zdroj fotek: tumblr.com (:D mám to na háku)

K Vánocům

24. prosince 2015 v 0:02 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
K Vánocům si přeji
být krásným člověkem.

vz-dát

13. prosince 2015 v 2:16 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Nemohu spát.
Myslím, že jsem to sama se sebou už vzdala.
(a přitom bych se raději rozdala)
A jednou to vzdám i s vámi.
A zmizím.
Sladká nicota.

Stone temple pilots - Trippin' on a hole in a paper heart

13. prosince 2015 v 1:13 | ann-ihilation |  Stone temple pilots

Smutně přiznávám, že neřest není předností. (A já na ty své umím být tak pyšná!)
Stone temple pilots je kapela, která vás unáší postupně.
Začnou téměř obyčejnými tóny s dost prapodivně laděným textem, takže nikdy nevíte, co si máte vůbec myslet, a než vám vaše zmatená hlava stihne vylovit nějaké zapadlé pocity a vzpomínky, přijde neuvěřitelně chytlavá melodie doplněná o báseň, co vám na chvíli vytrhne srdce z těla.

A Scott Weiland byl zatraceně sexy.
Než se vyfetoval do vyhublýho pankáče a pomalu se tak zabil. Do prčic, jeho je fakt škoda.

I am I am I said I'm not myself, but I'm not dead and I'm not for sale
Hold me closer, closer let me go let me be just let me be

Listopad 15

9. prosince 2015 v 22:43 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Je prosinec a já si pořádně ani nepamatuju, co jsem dělala včera...

Článek popisuje nákupy, zvracení a pak pár nudných stížnosti. Vlastně by bylo nejlepší, pro vás, kdybyste ho nečetli.


Mám konečně nový mobil - takový, na kterém se dá poslouchat hudba, fotit příběh nohou a mít jako tapetu nějakou z mých četných platonických lásek. Tentokrát si ho ukradnout nenechám! Rodiče byli hodní a zpetně mi za něj dali peníze, že to byl vlastně dárek k narozeninám a za jeho odcizení jsem nemohla. Parádně jsem to rozfofrovala, ale stihla jsem si koupit i něco na sebe. Znáte ten pocit, když si koupíte fakt krásnou sukni za sedm stovek a pak si doma říkáte, že jste jí v sekáči mohli sehnat za sedmdesát korun? No což, ale je to magnet na pankáče!

V listopadu u mě přespávala kamarádka. Plán byl dát si víno, maximálně dvě, a pokecat o všem možném i nemožném. Dlouho jsme se neviděly a měly jsme si co říct. Možná kdyby nezačala mluvit o tom, jak je pořád nemocná a nechce moc pít, tak to nedopadlo tak, že jsme se nechaly zlákat klukama do druhého největšího pajzlu v Bohnicích a tam to neroztočily jako když nám bylo náct. Nějak se stalo, že se tam sešla celá parta. Dřív jsme spolu trávili spoustu času, poflakovali se po stejném sídlišti, chlastali spolu, kouřili trávu, co já vím. A tak jsme si na to zavzpomínali a vylili si držku jako hovada. Nebo teda já a kámoška poněkud ano - v noci jsme se střídaly, která zrovna bude oblažovat záchod naprosto nechutným krabicákem (pche a hlavně, že to druhé dobré víno, co jsem koupila, zůstalo neotevřené!), kterého jsme v hospodě vypily každá asi litr. Hodně často zvracím (neznám míru), ale takhle blbě mi teda dlouho nebylo. Čtverečky na koberci jezdily jako rychle plující vesmírná smršť a grc, brc, nechápu, že jsem ráno mohla nějak fungovat. Zato kamarádka blinkala ještě ráno a odpoledne ode mě jela poněkud vyčerpaná. :D Nutno říct, že jsem ráda, že jsme pořád jako mladý holky, co ještě nemají rozum! Cha, věk je jen číslo!

Škola? Fakt prdel. Kromě mojí tradičně malé docházce se mi to zase dobře hroutí. Zase honím zkoušku, kterou ne a ne dostihnout. Potřebovala bych se vrátit v čase a dát si facana. (A možná i hubana, protože dobře líbám a bylo by to fajn.) Ale když nechávání věcí na poslední chvíli je fakt sranda! Práce? štve mě, že tam nechodí žádní dlouhovlasí muži. Tedy krom toho mého, když mě večer přijde vyzvednout. .) A taky by mi nevadilo mít víc peněz, no. :D

A co jste asi netušili: Jsem zasnoubená! Kamarád má brigádu v kině a našel tam nějaký prstýnek (bohužel šmuk, škoda!). No, v naší dospělé mysli se zrodil skvělý nápad, že nafotíte nějaký fotky a dáme si na facebook, že jsme zasnoubení. Měl to být trochu bojkot takových těch trapných fotek prstýnků s kopou hashtagů. A také povzdech, že už se nám kamarádi žení a kamarádky rodí děti. Jelikož si na facebooku udržuji jen normální hladinu přátel - rozumějte, nemusím tam mít každého, s kým jsem kdy jela výtahem, tak to nikdo nesežral. Ale srandu pochopili. Zato kámošovi další den v práci někdo vážně gratuloval! :D

Z knih chci velmi doporučit Merleho "Malevil". Jako autor mě zaujal už knihou "Smrt je mým řemeslem", ale Malevil je jiný. Je to fakt naprosto úžasně popsaná postapokaliptická společnost. Hrozně reálně vystihl charakter postav, na kterém postavil dost nepříjemně situovaný příběh, ze kterého mrazí. Jooo, od Merleho to rozhodně nebyla poslední kniha.

Dokonce jsem byla v kině. (Tak se to nauč a jdi do kinaaa!) Pan Modrý dostal volňásky, které byly jen do konce listopadu. Ták hádejte dvakrát, kolikátého jsme tam šli. :))) Byli jsme na filmu Mládí. Nečekala jsem od toho moc - ze všech stran se na mě valily kritiky o tom, že je to kýč. No on vlastně byl, ale kdo si proboha může myslet, že kýč nemůže být dobrý a pravdivý? A bylo to docela drámo se dívat na něco, kde nehraje ani jeden hezký herec. (Nekecám, jsou tam jen samí dědci a podivínové.) Doporučuji všem, kdo mají rádi přemýšelní o životě s kapkou humoru.

A nejlepším videem měsíce se stává: Tadááá! :D Nemůžu z toho, naprosto mě to zničilo a směju se kdykoliv, kdy si na to vzpomenu.

Zdárek párek,
ANNihilation
(zrovna jsem ve fázi mánie,
ne k psychologovi se nechystám)

Regina Spektor - Man of a thousand faces

1. prosince 2015 v 8:19 | ann-ihilation

Píseň včerejška a hudební nanebevstoupení.
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!