Červen 2015

K lásce

15. června 2015 v 18:26 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Nemiluji nikoho
ani sebe

Michale Graves - fotky

5. června 2015 v 19:57 | ann-ihilation |  Misfits
Platonismu neporučíš. A pokud jsi zpěvák nějaké kapely byť jen vzdáleně příbuzné rocku, máš velkou šanci, že sem budeš patřit i ty.
A taky mam teplotu, tak co byste čekali za článek (Hahahaha, ať jí mam mít proč.. Ne to jsem neřekla. Nikdy. Pššt.). Intelekt stranou.





:D A tohle mě dostalo:




Je to takový maskulinní hovado a nosí nejdebilnější účes, který deformuje hlavu. A stejně to je fešák. A navíc jedna z mých nejmladších platonických lásek. :D Což je vlastně hrozně smutné, protože všichni mí milovaní hudebníci zestárli a těch mladých je pomálu, nebo je znám tak dobře, že platonismus opadl. :))
A ještě mám teorii, že je to nevlastní (hezčí) brácha Coreyho Taylora, protože když mluví, mají úplně stejný hlas.
Tak teď jen zavítat na nějaké menší tour po Evropě, žeanoo!

zdroj fotek: tumblr.com (rovnou mohu napsat: zdroj fotek: internet :D ale co)

Steppenwolf - Born to be wild

5. června 2015 v 19:40 | ann-ihilation |  Další hudba
Nesmrtelná odrhovačka. A velmi chytlavá melodie. Na to, že to je vlastně celkem o ničem, jí mam až moc ráda.
Nejlépe byla použitá v soundtracku Nymfomanky. :))


P.S.:


zdroj fotky: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Oscar_Wilde_sitting_portrait.jpg

Bo-lest

1. června 2015 v 21:27 | ann-ihilation |  Art (k)deco

A3/akrylové barvy

trochu pokus, trochu impulsivita, trochu autoportrét, trochu na hovno

Květen 15

1. června 2015 v 21:08 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Květen začal přepíjením nemoci, což se ukázalo jako velice dobrý nápad, protože se mi v zápětí vrátila. Každopádně přepíjecí den se povedl skvěle. Přijel za mnou kamarád z Hradce, kterého jsem už skoro rok neviděla a vyrazili jsme na plavbu lodí po Praze. Ta samozřejmě splnila své očekávání v tom, že jsme většinu času stáli ve zdymadlech, ale projížďka po Vltavě je stejně vždy tak nádherná, že to nevadí. Všechno najednou vidíte z jiné perpektivy a má to své poetické kouzlo. Které se samozřejmě znásobí, když s sebou propašujete láhev vína a na lodi je navíc raut s masíčkem a mini zákusky, kterých můžete sníst kolik chcete, protože po něčem tak malém se nepřibírá, ne? :)) Následná diskuze s partou lidí také stála za to - jsme odborníci na sexualitu a lucidní snění, filosofové a samozřejmě i politologové. Ostatně jako každý ve tři ráno.

Květen byl samozřejmě výnamným také proto, že měl pan Modrý narozeniny a to prosím rovnou kulaté, takže velká oslava byla nasnadě! Přímo na jeho narozeniny jsme měli lístky na Den opričníka. Na toho snad brzy napíšu nějakou recenzi, protože to bylo naprosto úchvatné a navíc se Karel Dobrý předvedl v celé své kráse. :)) Byla to moje vůbec první návštěva Studia hrdinů, ale myslím, že ne poslední. Líbí se mi, že někoho napadlo využít tento podzemní prostor ve Veletržním paláci a vytvořil tak pro divadelní představení velmi osobitou a komorní atmosféru. Narozeniny pana Modrého jsme následně jeli slavit do Žďáru (cejprat víno do Žďára :D), kde byla úplně celá jeho rodina. A jelikož má moc fajn příbuzné, bylo to povedené.

Jinak samozřejmě poctivě pokračuji ve ztácení a rozbíjení věcí, tento měsíc se mi definitivně podařilo oddělat mobil a měla jsem takové štěstí, že jsem přišla o většinu kontaktů. Přesněji řečeno - o ty nové, které potřebuji a k něčemu budou. Hlavně že mám číslo na zlatníka, učitelku na housle, mamku svého bývalého přítele a někoho, koho mám uloženého jako Květák. (To, že lidem v mém okolí vymýšlím nesmyslné přezdívky, ukládám si je pod nimi do mobilu a icq je kapitola sama o sobě. :D) Moje trápení teď ale především spočívá v tom, že se mi do vypůjčené mp3ky vejde zhruba polovina hudby, kterou v ní musím nutně mít a přehrávání v hlavě není vončo tončo (nemůžete si jen tak přepínat, protože je to silnější stroj, než vy). Takže si většinu času zpívám po cestách sloku jedné písně pořád dokola, což se těžce podepisuje na mém duševním zdraví. :D Podle reálného finančního plánu budu mít nový mobil nejdříve až dostanu peníze k narozeninám, které mám až v srpnu, takže mi do té doby buď hrábne, nebo během cestování alespoň načtu všechny nepřečtené knihy. :) Když už jsme u toho, tak z květnového počtení doporučuji Ostře sledované vlaky (ostuda je ještě nemít přečtené, chyba napravena!) a Pěnu dní. Na Databázi knih se mě těžce dotklo, jak nízké hodnocení Vlaky mají. Já vím, že ta povinná četba nikdy není úplně to pravý vořechový, ale jak tohle někdo mohl udělat poetickému skvostu od Hrabala?

Proběhlo i první letošní grilování. Zjišťuji, že jsme všichni už zestárli, protože chodíme grilovat kvůli masu a né kvůli pití. :)) Každopádně kamarádova kombinace kečup-tatarka-horčice mi přijde pořád nechutná. Některé věci se holt nemění. Kažopádně sranda začla až po grilču. Když už jsem si v klídku hověla doma, kamarády napadlo, že na mě půjdou zaklepat, haha, lekne se a tak. (Bože, to přízemí mě zničí.) A u toho plížení nezapomněli pošlapat kytky, které před naší pseudolodžií pěstuje sousedka. Je jí osmdesát, takže je to prostě stará paní, která tím žije a těžce to nesla. Já samozřejmě o ničem nevím a nechápu, kdo nám to sem lezl! (Proboha, to je hrozný, že nám sem někdo chodí!) Pár dní po tom sem nastoupili dělníci, kteří předělávají sklep, tak to vypadá, že je to nakonec na ně. Prý to teda chápe, že to neudělali schválně. A taky je prý dobře, že nás nikdo nechodí šmírovat. Myslím, že o těch kytkách mi něco bude říkat pokaždé, když se potkáme. No a dělníci - to je taky bájo bambájo. Lepší čas, než o zkouškovém si nemohli vybrat. Hlavně když dělají o víkendu. Asi to nebudu mít lehký. :D Možná tomu tedy napomůžou i to, že jsem promarodila poslední týden školy a začátek zkouškovýho, jsem vypatlaná, nic nestíhám a mám tu vlastnost dělat věci na poslední chvíli.

Měsíc jsme zakončili na koncertě v Modré vopici. A jak jinak, než abych to nepřehnala. To místo je prokleté! Každopádně všechny kapely hrály báječně, skvěle jsme se bavili - bylo krásně, lidi vylezlí venku, dobrá atmosféra, každý znal každého. Asi moment štěstí, který mohou zkazit jen žíly plné vína. No co, nedá se svítit, příště tam jdu za střízliva.

Poučení měsíce - když jste nemocní, nepijte alkohol, nechoďte do práce a nepečte dort (sice se povedl, ale dělala jsem ho po práci do půl dvanácté a myslela jsem, že u toho vypustím duši). Před koncertem nepijte, možná pro jistotu nepijte vůbec, když to neumíte. Joooo, Aničko, to si zase říkáš brzo.

Vaše
ANNihilation

Nakonec je ta fialová rtěnka fakt dobrá, co? :D

P.S.: Souboj platonických lásek již brzy.

Mňáu, i když půlu textu hodil do koše, nemohu se ho nabažit.


Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!