Květen 2015

ap_ego

29. května 2015 v 23:48 | ann-ihilation
Annie Paradox
Paranoid an ex
a drain apex on

pain
piano
read
porn
idea
pardon


Nemohu víc, než drmolit v anagramech. Život bez scénáře je prý ale zdravý. Do blázince to mám blízko, ale pod svícnem je největší tma!

Misfits - In the doorway

19. května 2015 v 19:59 | ann-ihilation |  Misfits

Smazaná hranice mezi rock'n'rollem a punkem - první píseň od Misftis vůbec.
A také melodie, která se mnou spolehlivě cloumá a nepřestane nejméně další týden. (Pokud tedy potkáte pochybné individuum, které si bude notovat či falešně zpívat melodii byť jen sebeméně podobnou této, máte tu čest mě poznat osobně.)

In the doorway
I clench your hips
For the flesh
You tore my prose

A navíc to zpívá jejich první zpěvák, který se mi nelíbí. Tak abyste si nemysleli, že muži-víno-zpěv celé schramstne první kategorie. Zítra pečlivě doplním i třetí. Vesmír opět bude v rovnováze.

Perkins' 14

18. května 2015 v 21:41 | ann-ihilation |  Filmy
/Obsahuje spoilery/
Film je dost originální - kolik znáte hororů, u kterých se ani maličko nebojíte? Perkins' 14 je dokonale zdupané béčko. Přitom začíná docela dobře - je tu příběh muže, policisty, který zjistí, že má s největší pravděpodobností v cele na stanici magora, který mu před lety unesl syna. To celé probíhá příjemnou formou flashbacků a nutno uznat, že díky malému rozpočtu a podivnému výběru herců, snímek působí překvapivě reálně. A pak se příběh pomalu rozuzluje. Najednou zjistíte, že tento malý spád je úplně jediný spád a v následující hodině půjde už jen a jen zabíjení a spoustu rumělkové nudy. Na konci si oddychnete, protože naštěstí všichni umřou. Ale říkám si, že kdyby se vystříhaly všechny krvelačné scény, mohla z toho být docela dobrá mysteriózní duchařina. :)) Můj zájem o film (dost nezvykle, ha ha) pramenil z platonismu - v jedné z rolí v něm můžete spatřit úchvatného Michaela Gravese, a proto jsem stejně ráda, že jsem ho viděla.


zdroj obrázku: https://darkersideoffilm.wordpress.com/2012/05/19/perkins-14-dsof-at-btdh/

Veřejní nepřátelé (Public enemies)

18. května 2015 v 21:15 | ann-ihilation |  Filmy
Myslím, že snímek vytvořila partička lidí naprosto neposkvrněných procesem filmové tvorby. Scénář někdo napsal na koleni za jedno odpoledne - a jelikož stihl jen kostru, prázdná místa jednoduše zaplnil střílením. Kameraman měl buď kocovinu, nebo film točil na handku. (Nepopírám, že je pravděpodobné obojí.) Vznikla z toho hrozná pakárna. Ale pak někdo přišel se spásnou myšlenkou - obsadit známé herce, na které se dá skvěle dívat. Ale pokud jste byli přesvědčení o tom, že výborní herci za každých okolností dokáží prosvětlit i ten nejhorší snímek, doporučuji se na "Public enemies" podívat - z tria Depp-Cotillard-Bale se vám bude chtít brečet.


zdroj obrázku: http://thefilmstage.com/features/nicks-favorite-films-of-2009/public-enemies-movie-image-johnny-depp-1/

Michale Graves - Descending angel

15. května 2015 v 23:07 | ann-ihilation |  Misfits

...protože mi bere dech
(A ano, bude tu teď velmi často.
A ano, má na triku Amones. :D:D:D)

(F)luxus

15. května 2015 v 13:02 | ann-ihilation |  Prý poezie
V plíci mi kvetou lekníny
a po ránu mám prsty jako ze sna o Goliášovi
Dvě stě dvacet dva stříbrných nocí je svědkem
že už nemohu
Tělo se štěpí od duše
a duše ho objímá ševelícím dotykem slizkých cév

-

A kdyby mi křídlo sýčka polaskalo hruď
a vdechla bych vánek jeho letu
Přísahám, že drahocenný čas
uzamknu v černém kostele diod
s opilým úsměvem na šestihříšných rtech

A kdyby ne,
tak . . .

Ne-možnost být dívkou, ne-možnost být chlapcem

3. května 2015 v 0:15 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Ne každá dívka se narodí jako dívka, a ne každý chlapec zase jako chlapec. A ne každý dokáže pochopit, že nejde o nic perverzního či zrůdného. Proč je transexualita pořád takové tabu?

Zprvu je důležité říct, že transexualita a transvetitismus nejsou to samé. Transvestitismus je fetiš. Ať už jde o představování si sebe jako jedince opačného pohlaví, chování se tak, nebo i to nejvíce známé převlékání se, jde jen o jakousi roli. Zatímco transexualita je nesoulad mezi fyzických a psychických pohlavím jedince. Lidově řečeno jde buď o muže, který se narodí v těle ženy, nebo o ženy, která se narodí v těle muže.

Pořád se úplně jistě neví, jestli je tato pohlavní identita "získána" ještě před narozením - vše tomu nasvědčuje, ale musíte uznat, že jde o záležitost, kterou lze velmi těžko prokazovat. Každopádně transexuálové si bývají vědomi toho, že něco není tak, jak by chtěli, už v raném věku. Dítě si ale obyčejně myslí, že jde jen o nějaký banální problém, který vyřeší rodiče a do budoucna se s ním nebude muset nijak trápit. (Sexulogové se setkávají i třeba s tím, že malý chlapeček píše dopis Ježíškovi, aby mu odnesl pindíka. :) To je takové smutně roztomilé, já vím.) V pubertě to už asi musí být šílenost, a kolem těch cca sedmnácti, kdy si člověk uceluje sexuální identitu, to je pro většinou transexuálů peklo. Protože na ně nikdo nikdy nebude nahlížet jako na "normální".


Bohužel širší veřejnost (v evropském kontextu, jiný kraj, jiný mrav - někde je transexualita smrtelný hřích, jinde zase klíč pro úspěšnou prostituci) se stále na transexuály dívá skrze prsty. Přitom jde o něco, co nejde ovlivnit či - jak si asi někteří myslí - léčit. Spíš je třeba poskytnout podporu lidem, kteří se v rámci srovnání se svou sexualitou vyrovnávají s něčím tak obtížným. Smutným důkazem o tom, že se to stále nedaří, je fakt, že obrovská část transexuálů hledá východisko v sebevraždě.

Ne každý má to štěstí, že ho podpoří rodina. Jen si vezměte, kolik lidí doma nemůže přiznat, že jsou homosexuální, a přitom už jde o něco vesměs zaběhlého, o čem se mluví dlouho a ví se, že to není nic, co by šlo ovlivnit. Ve věku, kdy to o sobě člověk zjistí, se asi dost stydí komukoliv svěřit a je pro něj velmi obtížné se přijmout. Není to jen chuť, co jde potlačit a nemyslet na ní, je to prostě neměnná součást jedince. Je škoda, že při slově "transexuál" se téměř každému vybaví něco divného, špatného nebo nepřípustného.

Jinak samozřejmě existuje řešení - a tím je změna pohlaví. Zprvu musí transexuální jedinec docházet k sexuologovi a podstoupit řadu psychotestů a testů inteligence, aby bylo opravdu jisté, že jde o transexuála, po čase se nasadí hormonálí léčba a posledním stádiem přeměny je samozřejmě operace. (A tady třeba nastává další velký problém - operace není úplně levná záležitost.)

Řešení by to ale chtělo nejen pro jedince, ale takové pro populaci - přijetí. Proč nám dělá problém přijímat něco, co je jiné, než my? Může za to nevědomost, nevzdělanost, nebo snad nějaký podvědomý pud? A není to trochu škoda?

ANNihilation

(Jo a doufám, že mě fanoušci Amandy Bynes neukamenují, ale tento obrázek mi přišel takový odlehčující. :D)
zdroj obrázku: http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://www.jenprozeny.cz/sites/default/files/imagecache/dust_nodegrid_big/gallery/25736/62188.jpg&imgrefurl=http://www.jenprozeny.cz/node?page%3D569%26quicktabs_1%3D0&h=337&w=500&tbnid=LXw2LUZs406_cM:&zoom=1&docid=wGndeSDdetBGHM&itg=1&ei=dutFVYztGYzyUODygMgM&tbm=isch&ved=0CCIQMygEMAQ

Duben 15

2. května 2015 v 18:34 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)

Duben byl...byl. Asi neproduktivní, i vzhledem k počtu článků, věcí, co jsem vytvořila mimo blog a všeho, co jsem (ne)stíhala. Pendlování škola-práce-domácnost je celkem sranda a když už je čas, není chuť, když je chuť, není energie. Jo a když je energie, tak není čas, ale to asi nemusím říkat. Nebo mám možná jen plnou držku výmluv.

Každopádně jsme navštívili skvělé divadlení přestavení v hlavní roli vy-kdo-mě-znáte-víte-s-kým (s Karlem Dobrým, ne Voldemortem), a to Tartuffa. V recenzích se dost objevuje, že je představení dost netradiční, ač vychází z Moliéra přímo, a nezbývá než souhlasit. Z tehdejší frašky se stala fraška současná a buď si jí zamilujete tak, že se budete celou dobu smát, nebo se k smrti unudíte. Při představení se stačilo rozlédnout po sále a bylo jasné, jestli se někomu líbí, nebo ne. Nám, mladým (ach, jak ráda tohle píšu), většinou více než starším divákům, kteří asi čekali krapet něco jiného. My s panem Modrým také trochu váhali, jestli na představení jít, protože nebylo moc kladně hodnocené, nakonec jsme to hecli, protože Národní mělo slevu 40% na vstupenky a ve finále jsme jásali, že jsme měli šanci vidět něco tak vtipného a osobitého. (A že jsem měla možnost vidět Karla Dobrého bez trička.)

Co mě naopak zklamalo byla výstava Venduly Chalánkové v galerii Dvorak Sec. Čekala jsem spíš něco vtipného, trochu řízlého přirozenou autorskou vadností a hlavně něco jiného, nápaditého. Většina atrefaktů byla spíš takový špatný post-pop-art, který si hrál na něco jiného, než je. Ač mě tento komiks naprosto dostal, čekala jsem více - především proto, že šlo o retrospektivu. Výběr z nejlepšího se ale nekonal. A to jsem si říkala, že od té doby, co se mi zdál sen, že mám vernisáž a sama sobě nadávám, že mi v galerii visí blbosti, nebudu na ty autory tak přísná. Tak třeba příště. :D

V rámci mého hledání dvojníků Pearl jam (v začínající fázi) jsem pokročila zase o krok dál. Pro rekapitulaci - mezi mé kamarády patří kluk, který vypadá jako Eddie Vedder (a tento měsíc měl dokonce bájo oslavu narozenin, na které byl kluk co vypadá jako Lou Reed a jeden zase jako Layne Staley; o mé nemcci kolem sebe vidět dvojníky hudebníků a herců si povíme jindy), další kamarád vypadá jako Mike McCready a konečně jsem viděla kluka, co vypadá jako Jeff Ament! Ještě nevíme, kdo to je, tak mu říkáme bohnický Jeff, každopádně jezdí jen na kole nebo skejtu a nosí tuhle boží čepici, takže to je určitě on. Joo, kdybyste věděli, kde jí sehnat, dejte vědet, ať jí koupím bráchovi a trápím ho s ní. :D

Taky se mi splnil minisen a vyšla mi povídka v samizdatovém undergoundovém časopise Nájezd!. http://najezd.wz.cz/homef.html Ještě mi to asi nedošlo nebo co, protože z toho pořád nemám radost. Teď doufám, že nám v Literárním klubu vyjde sborník z duelu, to by bylo něco. Dlouho sama sebe přesvědčuji, že se nějak přieseru do našeho fakultního časopisu, ale nemám na to odvahu. Tak třeba někdy.

A jako třešničku na dortu jsem si nechala důležitou zprávu o tom, že je Zára nejlepší, nejlepší, nejlepčejší. A teď mi snad půjčí tu krásnou bundu. Badambadan, tsss.

ANNihilation
(a fakt to nemá nic společného s dýcháním)

P.S.: Nesnáším být alergik.
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!