Duben 2015

Březen 15

7. dubna 2015 v 19:54 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)

Březen byl pracovní, jinak se to snad říct nedá. Kolegyně je nemocná (chudák už hrozně dlouho), a tak jsem za ní dost zaskakovala a... a nechápu, jak je možný, že když jsem v tý práci byla pořád, už jsem zase bez peněz. (Chápu to, ale odmítám přiznat, že tu fialovou rtěnku nepotřebuju, ba že jí dokonce nikdy nebudu nosit. A že si kupuju blbosti. A že domácnost sežere vše, co mi zbude.) Jinak jsem si potvrdila, že jsem asociál a nikdy nebudu umět mluvit s lidmi, ač to dělám každý den. :D Ještě přijít na to, jak svou úžasnou schopnost říct vždy tu nejnevhodnější věc v nejhorší chvíli využít. Možná si udělám nějakou trhlou talkshow. Těšte se na hosty podle mého gusta (nad kterými mi bude ukapávat slina).

(Myslím, že v mých třiadvaceti je už ze mě ten typ lenochoda, který je po práci tak unavený, že se jen válí a odmítá tvůrčí činnost, respektive tvůrčí činnost odmítá jeho. Pomoc! Právě proto potřebuji tvůrčí práci, protože jak nade mnou nikdo nedrží bič, tak je se mnou ámen. Březen byl dost zabitej, ale na dubnu se už pracuje - pomalu a nejistě, ale přeci.)

Mimo vydělávaní peněz pro to, abych je hned utratila (za tu hnusnou rtěnku), jsme se konečně s panem Modrým dočkali Othella v podání Karla Dobrého. Minulé představení se rušilo kvůli jeho nemoci, ale stálo za to si počkat. (Hlavně že jsem tehdá u vaření oběda dělala fórky, jak divadlo nebude, že je nemocnej, ale tak oukej, no. :D) Akorát by bylo fajn, kdyby mi pan Modrý pořád přestal tvrdit, že ten divadelní Othello, který se mi tak líbí, Desdemonu doopravdy škrtil a že to bylo slyšet na tom, jak chraptí. :D Jupí, ale poprvé jsem se podívala do Stavovského divadla a je fakt nádherné. A prý už poslední stojící, kde koncertoval můj oblíbený Mozart,.. radost se násobí...

A vyrazili jsme na každoročně pořádaný koncert "Vítání jara". Hrálo tam pár mých oblíbených kapel a byla sranda, protože se koncert pořádá zároveň jako maškarní. Jelikož jsme s mým milým šli za Macha a Šebestovou (on za Macha a já za Šebestovou, jen pro pořádek), většina lidí nás fakt poznala! Akorát se omlouvám, že nedodám fotografii, ale ti, co mě mají na facebooku jí už stejně viděli. :)
Až na to, že Hliníkové lopatky dědečka Pipýna jsou s novým kytarisou poloviční kapela, fňuk. :( Ale brzy se na něj půjdu podívat, jak se mu daří v jazzu, stejně se na to s jeho umem a hodinovými improvizacemi hodí lépe.
Ale jaro stejně nemám zase tak ráda, vizuálně je málo dekadentní a pro mě, jakožto alergika, až moc. Alergie se samozřejmě nevztahuje na darované květiny, tento měsíc originalita přebíjela originalitu, protože sněženky ani bledulky (před ochránci pomlčme, bylo to ze zahrádky!) jsem ještě nikdy nedostala.

Z filmů bych doporučila Rory O´Shea was here, pro ten originální a neuvěřitelně černý bristký humor (a pro Jamese McAvoye - navíc jako pankáááče, oujééé, jeden z hostů mé budoucí talkshow), z knih zase Žízeň pro životě, protože pak budete Vinceta milovat ještě víc, než to jen jde. Achjo a zrušila bych výstavy obrazů/fotek/čehokoliv jen vzdáleně připomínající umění v nákupních centrech. Nebo bych spíš nejradši zrušila nákupní centra, trala laa.

A jak vypadá, když se na počítači snažím udělat něco do školy, se můžete podívat zde:

Líbá vás, vaše




ewgtiuweg

4. dubna 2015 v 1:25 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Tvořit znamená ničit
sebe, samozřejmě.

A když z tebe zůstane nic,
pár řádek zahřeje v kapse.

možná
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!