Březen 2015

Také

22. března 2015 v 3:09 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Také vidíš vše nejjasněji
v rozbitém zrcadle?

(černá(ní))

Únor 14

2. března 2015 v 0:27 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)

Nějakým (pro mě záhadným) způsobem se mi podařilo přežít zkouškové a úspěšně splnit téměř všechny předměty. Samozřejmě až na důležitou zkouškou, kterou jsem si musela posunout, protože jsem byla nemocná. Že mě ale ty nemoci už sakra nebaví. Jako né že bych se občas (haha, občas, jo?) ráda nevyvalila a dívala se na filmy, četla bambilióny knížek a nechala se obskakovat. Vlastně bych si na tom klidně založila živnost, ale jak nic nemůžete pořádně dělat, tak prostě chcete. No tak teď už to snad bude pohoda lahoda a budu bláznivě běhat po městě se lví hlavou.

V únoru jsme s panem Modrým oslavili něco tak trochu jako výročí, prosím už tři roky. Akorát jsme za tu dobu hrozně zburžoazněli - venku byla moc zima, to třetí víno vlastně nebylo tak dobrý jako ta předtím (přitom čim víc vín, tím jsou lepší, ne?), no jsme prostě hrozní. Doby Chateau de Carton jsou nejspíš nenávratně pryč. Leda bych si někdy vzala Jiřího Káru. :D

Pořád nic moc nepíšu. Jsem hrozně pasivní, vím o tom, ale jsem moc pasivní na to, abych s tím něco dělala. Ovšem tato stránka těší i návštěvníky nečekané - z řad rodiny (běda ti, jestli si to čteš!) i učitelstva! Těžká darda! Ono když něco dáte na internet, je to zákonitě veřejné. No dalo se s tím počítat. Ale obecně vzato je to asi jedno. Ze stránky se asi toho člověk moc nedozví. A stejně tak z tohoto článku - deníčku (napsala bych měsíčníček, ale to zní fakt blbě, hlavně od ženy) je také těžké poznat, jaký byl vlastně můj únor, protože článek píšu teď a odráží se od rozpoložení mé momentální nálady i nápadů. A psát každý den by asi byla dost nuda, nevím jestli víc pro mě nebo pro čtenáře.

Jo a ještě na povrch vyplavalo, že jsem se pořád (za tolik let?) nedokázala se spoustou věcí srovnat. A že to musím přijít zrovna prostřednictvím lucidního snu? Vědomě-nevědomé? Paradoxy jsou můj život. Jindy bych ale zase sny chtěla umět oživovat. Například posledně hrneček s bezhlavým Jimem Morrisonem, který byl zabalený v obálce s parohy. To by bylo něco. Tak ještěže mám ve skutečnosti hrneček s Eddiem (kde má hlavu).

Co říct? Snad jen, že jediná věc, kterou jsem si za únor naplánovala, nevyšla.

ANN
ihilation

P.S.: Snad odpustíte, že zrovna cover, ale líbí se mi prostě víc. A taky jsem asi platonicky zakoukala do Jamese McAvoye. Ale jen trochu, tak pšt.

P.S.S.: Doufala jsem, že v anketě bude s převahou vítezit "dranďo", pěkně jste mě zklamali. :D

Zmámená nocí

1. března 2015 v 11:09 | ann-ihilation |  Prý poezie
zmámená nocí
žádáš ústy o kapku inkoustu
tiskneš je do propasti slov
modlíš se za změť písmen
pro lehkost slov stékajících z duše
přeješ si objevit taková
která vdechují naději
která rozezvoní smích
která roztříští srdce

oživlá jitrem
omýváš věty vetkané ve rty
němě vydechneš zbytek naděje
cinkot smíchu přebije dupot slz
vcházíš do východu slunce
se srdcem zlomeným vedví
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!