Únor 2015

Pearl jam - Rats live '94

27. února 2015 v 21:40 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Písnička pro mačkání se v davech. Padampadambam. Ať žije cestování mhd, sociální fóbie na dosah ruky!

They don't eat, don't sleep
They don't feed, they don't seethe
Bare their gums when they moan and squeak
Lick the dirt off a larger one's feet

They don't push, don't crowd
Congregate until they're much too loud
Fuck to procreate till they are dead
Drink the blood of their so-called best friend

They don't scurry when something bigger comes their way
Don't pack themselves together and run as one
Don't shit where they're not supposed to
Don't take what's not theirs, they don't compare

They don't scam, don't fight
Don't oppress an equal's given rights
Starve the poor so they can be well fed
Line their holes with the dead ones' bread , no no

They don't scurry when something bigger comes their way
Don't pack themselves together and run as one
Don't shit where they're not supposed to
Don't take what's not theirs, they don't compare

They don't scurry when something bigger comes their way
Don't pack themselves together and run as one
Don't shit where they're not supposed to
Don't take what's not theirs

They don't compare, rats
They don't compare, rats
They don't compare

Ben, the two of us need look no more
Ben, the two of us need look no more
Ben, the two of us need look no more
Ben, the two of us need look no more
Ben, the two of us need look no more
Ben, the two of us need look no more

Einstürzende Neubauten - Nagorny Karabach

27. února 2015 v 21:27 | ann-ihilation |  Další hudba

Nikdy v životě si nezapamatuji název jejich kapely, ale líbí se mi jeho poetičnost - zbořené novostavby. Tedy pokud není úplně jiný, německy umím všehovšudy pět slovíček. Ačkoliv občas lituji - texty písní a básně jsou jistou hrubostí, kterou skýtá výslovnost tohoto jazyka, symetricky vyvážené a nepodléhají tak snadno kýčům. Jestli se někdy německy naučím, bude to právě díky textům této kapely nebo Wendersovým filmům. Ale spíš budu děkovat těm, kteří se ujali překladů, ať už českých či anglických.

A představte si vlasy zpěváka, kdyby strčil prsty do zásuvky. Vy, milovníci Nicka Cavea, jste ho jistě poznali z kapely The bad seeds.

Já s k této kapele dostala úplným omylem před několika lety, kdy jsem se zamilovala do hloubky streeatru, který je k vidění hned na dvou místech v Praze, a nese nápis "Minuli jsme se ve snu." Tehdy mi kamarádka poslala píseň Stella maris, která nese stejný obsah. Láska na první píseň. Ale ne na každou píseň, nutno dodat.

Muž utíká ulicí s láhví vína

23. února 2015 v 16:51 | ann-ihilation |  Prý poezie
Muž utíká ulicí s láhví vína
Která je celý jeho život
Najednou klopýtá
A rozbíjí jí napadrť

Je to pravý smutek
Ale je to i k smíchu
Zhasne zubožený sen
A zároveň se zrodí nový

Sviňák (Filth)

22. února 2015 v 21:12 | ann-ihilation |  Filmy
Představte si toho největšího zmrda pod sluncem. A teď představu znásobte deseti, přidejte jí provokativní obličej Jamese McAvoye a zařaďte do řad kriminální policie. Buď vás takový antihrdina přestane bavit po dvou minutách, nebo se budete do konce snímku chytat za břicho (smíchy) a za hlavu (je to na palici!). Pokud se chytáte, jízda začíná.


Vyšetřování vraždy, kde je cílem najít svědkyni, je vybičováno do extrému, při kterém je nejen třeba dostat kolegy mimo hru o povýšení, ale možná by nebylo od věci dostat se z vlastní špíny. A to se tomuto policistovi-sviňákovi daří do té míry, že se v ní topí. A samozřejmě si za to může sám, protože deprese léčí chlastem, halucinace koksem, impotenci obtěžováním všech žen v okolí, protože je to prostě idiot, který se potápí hlouběji a hlouběji do bláta absurdních situací vybičovaných až do naprosto nekonvenčních a nechutných rozměrů. Je to hnusné, je to odpudivé, ale je to především vtipné, chytlavé a neokoukané.

zdroj obrázku: http://www.thisisafilmblog.com/filth-2013/

Mělký hrob (Shallow grave)

22. února 2015 v 20:53 | ann-ihilation |  Filmy
Komedie velmi černého rázu provází příběhem o třech přátelích-spolubydlících, kteří se rozhodnou vzít do party čtvrtého. Ten ale cobydup umře. A pod postelí má kufr plný peněz. Odpověď na otázku, jestli zavolat policii a vzdát se tak spousty jmění, je divákům od počátku jasná. A jestli z toho někomu přeskočí? Nebo snad všem? No, samozřejmě. Mělký je ovšem jen hrob, humor snímku rozhodně ne. A že je černý jak uhel? Rozhodně to není na škodu.


Navíc celou linii příběhu podtrhávají zábavné charaktery postav - příjemně nevypočitatelná Juliet, psychotický šprťák David a zábavně protivný (slušnější ekvivalent pro někoho, kdo je kus debila v pozitivním slova smyslu) Alex, které jsou navíc ztvárněné velmi dobrými herci, kteří film zdařile dotváří a postupným spádem v událostech vedou k vtipně ošemetnému konci.

zdroj obrázku: http://www.movpins.com/dHQwMTExMTQ5/shallow-grave-(1994)/

Slipknot - Gehenna (text+překlad)

21. února 2015 v 2:21 | ann-ihilation |  SlipKnot
... pro jeho hlas, když zpívá "I'll throw it all away like everbody else"


Gehenna

Do you believe? Do you fade like a dream?
Let me hear you BREATHE
Let me watch as you sleep
The Sparrow's Eyes… Promises shift into judgments
I cannot deny that you were designed for my punishments

The Blood and The Body - Control the cut so it's seamless
Show me your heart - Show me the way to complete this

TETHERED / to a scene I / TREASURE / can you help me?
I / SEVER/ god it's perfect, it's / NEVER / really perfect
Now… I can finally be myself
Cuz I don't want to be myself

FREE MY SEVERED HEART, GIVE ME YOU - I WANT IT
(I don't want to be myself)

I cannot maintain a semblance of Normal anymore
I'd rather feel pain than try to fit in with you anymore
I'll throw it all away, like everybody else
I can finally be myself
Cuz I don't want to be myself

FREE MY SEVERED HEART, GIVE ME YOU - I WANT IT
(I don't want to be myself )


Peklo

Věříš? Zmizíš jako sen?
Nech mě poslouchat jak dýcháš.
Nech mě sledovat jak spíš.
Vrabčí oči... Sliby se promění na soudní rozsudky.
Nemohu popřít, že jsi byl určená k mým trestům.

Krev a Tělo-Řídit řez tak, aby byl bezešvý.
Ukaž mi své srdce. Ukaž mi cestu, jak to dokončit.

(Přivázaný)na scéně. Já si (cením) toho, že mi můžeš pomoct?
Já (rozděluji) boha to je perfektní, tedy (rozhodně ne) opravdu perfektní.
Teď konečně mohu být sám sebou
Protože nechci být sám sebou.

Uvolni mé rozdělené srdce, dej mi sebe - chci ho.
(Nechci být sám sebou)

Nemohu nadále hájit podobu pravidelnosti
Raději budu cítit bolest, než to znovu zkoušet s tebou
Vše to zahodím, jako kdokoliv jiný
Teď konečně mohu být sám sebou
Protože nechci být sám sebou

Uvolni mé rozdělené srdce, dej mi sebe - chci ho.
(Nechci být sám sebou)

Toyen - Na zámku La Coste (1943)

19. února 2015 v 11:47 | ann-ihilation

Toto dílo mě asi nikdy nepřestane fascinovat. Zeď je něco stálého a neměnného, co drží prostor pohromadě, ale tahle je narušená a vystupuje z ní šelma, která zabíjí let. Možná je holub tím nejobyčejnějším ptákem, ale prostor kolem se rozpadá. Nestabilní stabilita ničí stabilní labilitu. Hra, která znázorňuje dětství už nemůže být vyhrána, je za horizontem. Celý prostor je vratký a naklání se.
Navíc zámek La Coste byl proslulý tím, že v něm přebýval markýz de Sade, lépe řečeno to byl jeho úkryt před nechtěnou popularitou, kterou si vysloužil na poli sexuality. Je tato neklidná Toyenina hra úkrytem před bolestí? Je to hra, kterou hrají dospělí?

zdroj obrázku: http://magazin.aktualne.cz/toyen-na-zamku-la-coste/r~i:photo:487362/r~i:article:750193/

drzuaewruqea

17. února 2015 v 0:09 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic
Platonicky...


zdroj fotky: http://karel-dobry.sweb.cz/

Má lásko

13. února 2015 v 1:59 | ann-ihilation |  Prý poezie
Má lásko,
mé nepoddajné zvíře ve víru tance,
vem mne za ruku a veď mě dál
do krajiny Snů.

Polib mě do vlasů, na šíji a nakonec sladce na rty,
tak jako by tvůj šestý smysl byl určený pouze pro dotyk.
Naslouchej slovům plynoucím z ticha
a s kapkou vína a střepů je vyprav do nekonečna.

Ulož mě mezi navždy padající vločky sněhu
a písmena nikdy nevyřčených slov.
A až půjdeš pouštět papírové loďky proti proudu řeky
nezapomeň je složit z archů tvých dopisů.

Zatlač mi víčka a pošeptej mi do ucha
pravdu, která se skrývala za modrým závojem.
Pravdu o tom, že krajina Snů není snem,
ale vzpomínkou na tvou něžnou lásku.



A

13. února 2015 v 1:25 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Pláčeš nad osudem proto, že jsi jeho strůjcem? Kolik kroků ještě? Je předzvěst veselí důvodem úpadku? Latentním bojem proti podstatě smysluplnosti? Když konečně řekneš ano, za zády uslyšíš ocelově chladné ne. Zbytečnosti zmačkané v čase se zjevují jako chiméry budoucnosti, stíny cílů postrádající záři.

Zaslib mi další paprsky a zaslíbím ti duši, má bílá představo.

A ty hvězdo, padající z mučedníkových hoří, nezapomeň splnit své poslání.

Ironie

13. února 2015 v 0:47 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Jaká ironie, když duše roste
a tělo nepoddajně zmírá

Nick Cave - The ship song (live)

7. února 2015 v 10:23 | ann-ihilation |  Další hudba
Nick cave umí podat i slaďák tak, aby nezněl kýčovitě. (Nebo se to možná jen snažím namluvit sama sobě, abych si ospravedlnila, že si jí pouštím pětkrát (přidej) denně.)


Come sail your ships around me
And burn your bridges down
We make a little history, baby
Every time you come around

Come loose your dogs upon me
And let your hair hang down
You are a little mystery to me
Every time you come around

Až si od něj konečně přečtu nějakou knížku, tak se s vámi podělím o to, jestli to je doopravdy takový blázen (blázen jako génius, blázen jako úchyl, blázen jako poeta), jakým se zdá být. Ale myslím, že odpověď znají všichni, včetně mě, předem.

Frida

7. února 2015 v 10:12 | ann-ihilation |  Filmy
Frida. Jaká asi byla? Byla talentovanou malířkou, nevšední ženou, vášnivou revolucionářkou a zároveň člověkem, který trpěl nesnesitelnými bolestmi po většinou svého života. Snímek popisuje všechny tyto rysy jejího života a, naplněn mexickým temperamentem, před divákem otevírá dveře do vnějšího světa barevných ulic a bouřlivých lidí, ale zároveň i do vnitřního světa malířky spoutané vášní a agónií. Každá scéna je poklad, který otevírá další a další dveře do světa poznání a dojmů. Některá graduje děj, jiná rozhoupe srdce v rytmech hudby, další svou otevřeností a nápadem pobaví a ty zbylé, ty vdechnou život již dávno zaschlým plátnům.


Jen málokdy se povede zpracovat životopisný film s takovou precizností a zároveň poutavostí, jako tomu je právě u Fridy. Překrásná Salma Hayek v doprovodu grandiózního Alfreda Moliny vdechla na chvíli do umělkyně duši a nechala jí obživnout. A právě tímto gestem a celým tímto snímkem se podařilo seznámit širokou veřejnost s tak neuvěřitelným uměním, které kdysi Frida tvořila.

zdroj obrázku: http://notoriousmartagabrieli.blogspot.cz/2014/11/frida-di-julie-taymor-film-biografico.html

Interpretace díla podle barevného roz(po)ložení

6. února 2015 v 1:18 | ann-ihilation |  Art (k)deco
pojetí v jednoduchých (konkrétních) tvarech a barvách

následná interpretace
kombinovaná technika - akrylové barvy/tuš

A o co jde? Je to intepretace jednoho známého díla z hlediska barev a jejich rozložení. V prvním případě jde o zjednodušení tvarů i barev, ve druhém už o pozměnění díla na těchto základech.

Mimochodem, předlohou byl obraz "Havrani nad obilným polem". Jestli je tu někdo, kdo to bezprostředně poznal, má u mě pivo. ;)

P.S.: Nevěděla jsem, že se může tuš zkazit a smrdět jako syrečky, zajímavé poznaní.

Leden 15

2. února 2015 v 11:50 | ann-ihilation
Leden - za kamna vjedem. Hahaahaha. Leden byl fakt vypečenej. Nic moc se nevedelo. Asi když o zkouškovým marodíte víc jak týden, tak to není bájo. Zkoušela jsem se na to podívat tak - kdo může o zkouškovém říct, že zkouknul spoustu seriálů a filmů - a pak mi došlo, že to dělají v rámci necíleného flákání a odkládání povinností všichni. Zkouškové mám ale pořešené, takže steresy zase tak nebyly, akorát jsem si jednu těžkou zkoušku musela přehodit do dalšího semestru, což mě netěší, nejradši bych jí už měla (úspěšně!) za sebou.

Teď k těm filmům. Když už jsem měla tu možnost, tak mohu (ne)doporučovat. Velmi mě zaujala Žízeň po životě. Ač jsem knihu, podle které je film natočen (zatím!!!) nečetla a tak nemohu soudit, jestli se jí drží, mohu jen říct, že van Goghův život, inspiraci, trápení i vášeň snímek vystihuje brilantně. Taky se mi líbil film Mechanik. To už je spíš taková temná záležitost, ale hezky zamotaná, má atmosféru a konečně jsem pochopila, proč mají lidi rádi Christiana Balea (to zní jako kosmetika, ale skloňuj cizí jména) tak rádi - tady ukázal, že umí hrát. Dost lidí nadává na průhledný konec, mě to teda nevadilo. Naopak zase velmi nedoporučuji zakázanou novinku s názvem Interview. Nechápu, že jsem to vydržela, je to slaboduché céčko, který se snaží šokovat, ale spíš nudí.

Něco jsem stihla i přečíst. Nebo bych radši měla říct dočíst? Také si rozečítáte pět knížek a pak se s nima pachtíte hrozně dlouho? Za tento měsíc doporučuji, pokud jste ještě nečetli: O myších a lidech, Moc bezmocných (i když je to dost filosofické a nečte se to tak samo jako beletrie) a nakonec mě dostala povídka Dobré manželství.

Můj typický záznam z koncertu alias pití medoviny.

V lednu jsem se stihla i provětrat. S panem Modrým jsme navštívili novoroční večírek Auto*matu, kde jsme se smáli, pili a jedli. A vypadá to, že tam bude pracovat, to je nářez. No nic. Pak jsme si také nenechali ujít klasický lednový koncert kapely Krch-off. Problém byl, že si ho nenechala ujít veeelká spousta lidí, takže v kavárně, kde byl, nebylo hnutí a na stojáka s barem na sudu, když člověk neslyší, co Krchna předčítá to prostě není ono. Poslechli jsme si pak jednu písničku a drandili si to ven na medovinu. Medovinu miluju, ale teď se nějak nelíbila mé žáze (to je tak debilní slovo :D). Tak jsme pak frčeli domů. Jediná dokončená návštěva byla asi výstava Hrady a zámky objevované a opěvované. Pan Modrý jí byl posedlý, protože jsou tam k vidění skicáře a deník Karla Hynka Máchy, pochopte to, romantici drží pospolu. Já si nestihla bohužel uloupnout ani kousíček z Maurova relikviáře, ale třeba příště. Věci jsou tam k vidění pěkné, ale z kurátorského hlediska trošku zklamání, jako vždy u takhle komerčních výstav.

Achjo a neodolala jsem tomuhle šperku. Asi jsem egoistka nebo moc koukám na Sex ve městě, fakt nevím.

Tak za měsíc, snad zdravá a plná energie!
ANNihilation

P.S.: I'm Sherlocked.

Eddie Vedder - Running out of time

2. února 2015 v 11:20 | ann-ihilation |  Eddie Vedder

Čas od času si musím přiznat, že existuje píseň, která mě naprosto ovládá.
Je možné, aby melodie uměla roztančit srdce? Aby rozpohybovala zákoutí mysli, o kterých člověk neměl ani potuchy? A bylo by možné se někdy přenést přesně do tohoto momentu?

There ain't no mystery here
We just try to get by
No use in having a plan
They'll only cut up you sky
You can't open their eyes
Once you give in to the lie
Baby, I know we're running out of time

We've seen them come and go
There's been so many I know
We used to feel like that a long, long time ago
We ain't really so different
We're all walking the line
And baby, we too are running out of time

We ain't the first to be braced
And we won't be the last
By the moment we'd stop
It's already gone past
We've been living a thrill
In the blink of an eye
But baby, we too are running out of time

A jako bonus studiovka. Ten záznam z koncertu mi stejně připadá nejlepší, ještě jak člověk vidí, že to je pro dobrou věc. Ne kecám, prostě mě tam dostává ta energie a atmosféra. (A ty blond vlasy pro který mam z neznámého důvodu slabost.)


Tady je k poslechnutí originál, ale přiznám se, že mi v něm tak nesedí vokály (asi že zpívám stejně příšerně). Ale zase je to víc vyfetovaný, o tom žádná.


(Ne)smrtelnost duše (Platón a jeho Faidros)

2. února 2015 v 11:08 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Duše je nesmrtelná, jak tvrdí Platón ve svém pojednání Faidros, protože pohybuje jinými věcmi, sama je i počátkem jejich pohybu. Smrtelným je pak to, co pohybuje jinými věcmi a zároveň je s ním pohybováno. Pokud bychom tedy duší hýbali, stala by se smrtelnou?

Duše přímo ovlivňuje tělo. Pokud duše hýbe jím, je tělo oduševnělé. A jelikož je jím pohybováno, je také smrtelné. Samozřejmostí duše je, že v opačném případě udává tělo pohyb duši a stává se tak bezduchým. Není tomu v tomto případě tak, že bezduché tělo se stává nesmrtelným? Bezduchým tělem nepohybuje duše, ale vnější faktory, takže je tělo smrtelné a bezduché. Ale co když tělo udává pohyb samo sobě? Poté jím není pohybováno a pohybuje samo sebou, což jsou základní dvě podmínky pro nesmrtelnost. Když tělo pohybuje sebe sama, duše je pak jsoucnem, které nikdy nevzniklo, čili nekonečně existuje bez ní.

Platón tvrdí, že je dokonalá duše součástí celého vesmíru, nedokonalá pak pohybuje tělem, do kterého vstoupí. Čím je pak tělo, do kterého duše nevstoupila? Je to něco, co nikam nepatří, nezapadá do koncepce ´živoku´?
Spojení duše a pevného těla je ztvárněním smrtelného ´živoka´, zatímco spojení duše s tělem, které nikdy nikdo neviděl, je představou čehosi božského, jakéhosi nesmrtelného ´živoka´, který je nepřerušitelným spojením těchto dvou složek. Existuje i třetí možnost? Protože duše vždy vstupuje do těla, musí být tělo nějakou dobu bezduchým, čili je schopno bez duše existovat. A jelikož tělo udává pohyb samo sobě, je nesmrtelným, avšak není ´živokem´, protože k němu je zapotřebí duše. Je pak tedy nesmrtelným ´neživokem´?

Údělem duše je pečovat o to, co je bezduché. Tedy je i jejím údělem tvořit ´živok´ smrtelný. Prospívá tedy duše tělu, nebo mu pouze propůjčuje svou nesmrtelností smrtelnost? Je představa božství, kdy tělo a duše jsou srostlé v jeden nesmrtelný ´živok´ pouze iluzí, která má oklamat nesmrtelné tělo, aby přistoupilo k oduševnění a doufalo, že její spojení bude božské, nikoliv pouze životem pro duši za cenu smrtelnosti těla? Když může duše pohybovat tělem, může tělo pohybovat duší a činit jí tak smrtelnou? Není dualismus jen souboj, kterému Platón přiřkl vítěze přirovnáním k božství?
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!