Romper Stomper

30. července 2014 v 20:17 | ann-ihilation |  Filmy
Jeden z nejkontroverznějších snímků? Samozřejmě, protože mu téměř chybí scénář. Parta plešek se vždy sebere a někoho zmlátí (do toho hraje punková hudba), někdy se stane, že těch druhých je víc a plešky utíkají (do toho pro změnu hraje punková hudba). Určitě jde ale o zajímavý náhled do určité subkultury - tvůrci jí vystihli opravdu přesvědčivě - od hierarchie až po kostýmy. (Akorát do toho nepleťme skinheady, skinhead a neonacista je opravdu něco úplně jiného.) Pak je tu načrtnutá nějaká jednodušší lovestory a dál... nic. Čekala jsem opravdu víc než hodinu a půl bitek a nadávek (jo a samozřejmě za zvuku punku). Snad jediné, co mě u filmu udrželo (kromě toho punku :D) byl můj oblíbený herece Russell Crowe, kterého jsem měla možnost vidět v jeho hereckých začátcích a skvěle svou roli vystihl.
A prosím, už jednou provždy přestaňte používat označení skinhead, když nevíte, co znamená.


zdroj obrázku: http://siochembio.blogspot.cz/2013/02/romper-stomper.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 31. července 2014 v 0:36 | Reagovat

Tak tady se musím vyjádřit. Je to bráno jako nejkontrovernější, protože do tý doby nebyl natočenej žádnej takovej film o "nazi-skinheadech". Jasný, je to víc film o vztazích a hrdosti atd., ale do natočení Kultu hákového kříže tu lepší film nebyl.
Kde jinde bys viděla:
dokopání vietnamců
šukání u hákáče
holčina okrádající staříka, který je vlastně její otec, který ji znásilňoval?

A s tou "punkovou" hudbou taky prr. Nějak se ti to slovo mockrát opakuje.
Veškerá hudba byla nahrána orchestrem.
Až později si náckové přebírali ty písničky.
Takže v podstatě je ta hudna orchestrální, protože ji vytvořil orchestr s nějakou kapelou a udělali to tak, aby to znělo jako punk, nebo spíš podle mě Oi.
Trochu mě udivily tvoje dvě hvězdy na csfd.

A nácek je i v této době nazývan skinheadem a to jak v televizi, tak v novinách. To už musí být něco, aby v novinách napsali neonacisté. :-D
Já už si bohužel zvykl.

2 ANNihilation ANNihilation | 31. července 2014 v 11:37 | Reagovat

Já vím, že se o filmu jako o kontroverzním mluví v souvislosti s tím, že žádnej takovej do tý doby nebyl. Tak jsem se to pěkně přetočila do jízlivějšího komentáře. To snad jako autor chápeš. Jediná z těch tří věcí, cos vypsal, mě pobavila právě ta dívka, která to vrátila svému otci. Jinak - jak říkám - náhled do jejich subkultury. Násilné scény mě nebaví, i když uznávám, že k tomu patří.
"Punková hudba" v mém komentáři je použitá naschvál jako smyčka (dělá to hodně autorů). Líbí se mi, nic proti ní nemám a fakt, že jí nahrával orchestr je pro mě novinka, i když nijak zvlášť zajímavá. Zdůraznila jsem to schválně, protože mě na snímku o moc víc nezaujalo.
Udivili tě hvězdy? V jakém smyslu? Čekal bys jich podle rýpavého komentáře méně? Nebo se ti film natolik líbil, že nechápeš, že mně ne?
Že je film první, který rozebírá nějakou tématiku prostě ještě neznamená, že je kvalitní. Kult hákového kříže přišel později, ale dokonce se scénářem, ponaučením (i když to pro mě není pro dobrý film vyloženě podmínkou) a nějakým švihem. Tohle mě nudilo. (Snad až na ten punk. :D Já musela.)

3 ANNihilation ANNihilation | 31. července 2014 v 11:39 | Reagovat

:D Tak si ještě dalším komentářem opravím hrubky:
pobavila - ta dívka
Udivily tě hvězdy?
(Příště si to po sobě teda přečtu dřív, no.)

4 Hubert Hubert | E-mail | Web | 3. srpna 2014 v 14:23 | Reagovat

Nejlepší náckovskej film! Kult hákového kříže na tom nezměnil vůbec nic...

Ale 100 lidí, 100 pachutí... :-)

5 ANNihilation ANNihilation | 3. srpna 2014 v 23:52 | Reagovat

[4]: Nojo, to máme přetočený. :) Já zase Kult hákového kříže stavím nad tohle..:D Achjo, jsem nepochopena všemi!

6 Libor Libor | Web | 5. srpna 2014 v 23:19 | Reagovat

Už jsem nějaký čas jsem to chtěl vidět, ale jaksi jsem se k tomu nedostal....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!