Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita

11. července 2014 v 12:56 | ann-ihilation |  Literatura
Že je 451 stupňů Fahrenheita fantasy nebo sci-fi? Kéž by. Spíš jde o obludné varování před zvrácenou formou modernizace, která se zvrhla do totality a zabránila lidem přemýšlet - dokonce je od přemýšlení odradila. Představa tupých mas s nosem přilepeným k všudypřítomným televizním obrazovkám a naprosto lhostejným k citům dává vzniknout netradičnímu hrdinovi, který si při své práci hasiče - nikoliv někoho, kdo oheň hasí, aby před ním uchránil lidi, ale někoho, kdo se podílí na spalování pár kusů knih, které ještě na světě zbyly - uvědomí, že nečiní správně, že se cítí prázdný a rád by svět kolem sebe změnil. Čtenářovi sympatie utuží fakt, že se tak svým smýšlením stává vyvrhelem a na tomto pokraji společnosti paradoxně teprve nachází svůj smysl žití. Autorova bezbřehá fantazie, která si (doslova?) hraje s ohněm navíc krásně tuto metaforu dobrý sluha-špatný pán připodobňuje k fénixovi, kterým se v tomto případě má stát i sám člověk, tak vnáší do teskného příběhu nikdy nehasnoucí naději.

Často je tento román přirovnávám/srovnáván s Orwellovo 1984 a vedou se spory o to, jestli je to vůbec na místě. Oba autoři se ve svých antiutopistických zobrazeních pohybují ve velmi podobném světě, ale každý se jím zabývá z jiného úhlu. Zatímco Orwell se věnuje především politickému systému a životě v totalitě, Bradbury se opírá ryze o popírání samostatného uvažování, které není zapříčiněné ryze mocí shůry, ale samotným člověkem-jedincem. Navíc i přese všechny hrůzy a úpadek nabízí východisko, ve kterém se opět nebojí opřít o samotné individuum. Právě tato víra v moc jednotlivce přináší do strastiplných románů tohoto druhu kousek světla.


Co je ještě třeba vyzdvihnout je autorův překvapivě poetický a upřímný styl prózy, díky kterému se čtenáře přímo dotýká. Když hovoří o chuti deště, probudí ve vás vzpomínky na věci, které jste v dospělosti přestali zkoušet, když popisuje vůni knih, přiměje vás ke stránkám přivonět a celou dobu vás nechá přemýšlet nad tím, jestli jste opravdu schopní svobodně přemýšlet, to vše navzdory tomu, aby vám něco vnucoval:
"Má žena tvrdí, že knihy nejsou skutečné."
"Díky Bohu, že nejsou. Můžete je zavřít, říct jim: Počkej. Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to okolí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé. Knihy můžete umlčet rozumným argumentem."

zdroj obrázku: http://www.bux.cz/knihy/367-x451-stupnu-fahrenheita.html
citace: BRADBURY, RAY, 451 stupňů Fahernheita, ve spolupráci vydal Knižní klub - Euromedia Group a.s. a nakladatelství Baronet a.s., Praha 2001, str. 85
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!