ČERVEN-ááá

5. července 2014 v 21:35 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
ČERVEN
Jaromírovi

Stín stromů zelený tě na svět uvítal,
zahrada jarní tišila tvůj pláč.
A s každým červnem vzpomínáme,
co ti ten první dal,
a s tebou koupáme se v jeho slunci.

Sen matky tvé a otce se snem lidu kvete,
i tebe vepjal v řetěz čarovný,
kde hlad a bída umlká,
kde mizí vše, co bolí člověka
a hněte.

Sni, hrej si v červnu svém. Vy všechny děti sněte
domova nejpyšnější sny,
než řekne velký den: Jsem naplnění, procitněte!
(Karel Toman)

Red is a color of her kind.

Panem et circenses, aneb úpadek se dá vždy zahnat hodováním a hrami. A někdy těmi divadelními. Tento měsíc červen definitivně spadá pod nejlepší kulturní šílenství, místy šílení z kultury. Řeč není o jogurtech.
Začátkem června jsme s panem Modrým byli svědky úžasného divadelního představení v synagoze na Palmovce. V rámci oslav výročí Bohumila Hrabala do Prahy přijel brněnský divadelní soubor z divadla U stolu, aby veřejnosti (a pozor, zdarma!) zahrál Příliš hlučnou samotu. Na divadlo jsme dorazili tak akorát, abychom zjistili, že už si není kam sednout. A tahle zprvu zapeklitá věc nás nakonec donesla do první řady, protože nám pořadatelé úplně dopředu postavili ještě jednu lavici. Takže divadlo z bezprostřední blízkosti. Co říct o hře. Snad jen, že byla geniální. Bylo vidět, že scénář psal opravdu někdo, kdo Hrabalovo knihám rozumí a zbožňuje je, navíc bylo divadlo doplněné o spoustu hudebních prvků, které podtrhly už tak dost výraznou a skvělou knižní předlohu. A herci, ach ti herci! Jak já ráda chodím na divadlo, protože to je doopravdy herectví, žádné střihy, žádné počítačové triky. Jen grimasy a intonace. Extázi jsem ale doopravdy zažila až tehdy, když ke mně v jeden moment přišel představitel Hanti (charismatický Jan Kolařík) a začal kousek svého textu odříkávat přímo mně. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Asi nejspíš proto, že mi žilami proudila euforie. Nic tak úžasně silného jsem na divadle nikdy nezažila a asi na to nikdy nezapomenu. Pana Modrého se představení ale také dotklo - kusem knihy, který ho trefil do hlavy během scény, ve které se knihy ničily.
Aby divadla nebylo málo, hned na další jsme šli do Vinohradského divadla. Ha, pátek třináctého proběhl dost prosmátě, protože Bytná na zabití byla komedie jako šlus, a řezali jsme se od začátku do konce. Konečně jsem viděla Václava Vydru! Mám ho ráda jako herce, noo, a možná i trochu proto, že jen otevře pusu a musíte se smát. Tyto typy lidí jsou skvělé. Jinak - divadelní představení také doporučuji, je to opravdu skvělá uvolňující hra, navíc v původní režii mého milého Grahama Linehama.
A pak hned šup - následovala Muzejní noc. :) Rodiče pana Modrého byli v Praze, tak jsem je opět viděla a snažila se před nima 1) nemlít kraviny 2) nekrkat 3) neztrapnit se, tak doufám, že se to povedlo. Jsou to milí učitelé z Vysočiny a navíc táta pana Modrého je Paul McCartney! Říkají mu to i studenti. :)) Každopádně na Muzejní noci jsem konečně viděla výstavu v paláci Kinských, kde jsou k vidění obrazy od mé milované Toyen, pak jsme ještě stihli profrčet obrazy Bohuslava Reyneka a nakonec jsme zavítali do Náprstkova muzea na sbírky z Egypta a zámořských objevů. Ty objevy už pro mě nebyly to pravé ořechové, každopádně kdybych mohla, tak to muzeum vykradu a naberu si všechny ty staré šperky, zvlášť ty z Egypta. Povrchnosti zdar!

Jo a jako bacha, vaše pokorná vypravěčka ANNihilation dokonce tento měsíc namáhala své ruce a pracovala! A to prosím celou jednu noc na inventuře! Peníze už jsem utratila. :D Teď by to ale chtělo stálou brigádu. Kdyby se mi někdo uráčil odepsat. No, možná jsem dost těch peněz utratila na koncertě v Modrý vopici, kde kamarádi slavili sedmileté výročí jejich kapely a koncert se rozjel habaděj. Jinak jsem teda zažila asi nejhorší věc v pogu a to prosím osahávače. Návod je asi takový: Děláte, že pogujete, otáčíte se a pak jako nenápadně sáhnete nějaké holce na prso nebo zadek. A pak asi dostanete nějakej ten loket, o tom žádná. Každopádně je to fakt úplnej úlet, to už mi přišel lepší můj kdysi-dávno-v-punkovém-řádění-rozseklý ret. A párty jela jako drak, vypili jsme všechno a ani to nestačilo, tak jsme nakonec do rána popíjeli v Erroru (teda jak kdo, Týnka ta v klidu usnula). Error je taková dost specifická špeluňka, kam mentálně zdravý jedinec nevkročí ani omylem. Probíhají tu jistá alkoholová srocení metalistů, gotiků a všech ostatních neidentifikovatelných šílenců, pro jedince jako já to byla první mateřeská hospoda, protože se v ní vyskytují převážně dlouhovlasí kluci/muži se zálibou v kytarách a né gelu na vlasy. No, ale teď to tam bylo takový suchý, těch pár lidí, co tam bylo, bylo prostě totálně mimo (iq tykve).
No a další pití, to bylo taky. Ale záznamy o něm jsou uloženy v tajných spisech pod přihrádkou Sekce demence, které jsou přístupné jen zúčastněným a blízkým přátelům, kteří ví, že není dobré pít rum od oběda.
A pozor, skill v pečení se (snad) pořád zlepšuje. :) Mamce jsem k svátku pekla míša řezy a na to, jak se vše nedařilo, byly nakonec výborné. Fotku nemám, protože mi nejdřív přišly rozkydlé, pak se snědly, no a pak jsem si vzpomněla, že jsem si je mohla blejsknout. Tak mi budete muset věřit.

A jinak? Jsem pořád stejně svědomitá, pracovitá a cílevědomá jako vždy. A samozřejmě nejsem náladová. A mám spousty nápadů a energie k jejich realizaci, proto chrlím jeden článek za druhým.

Pokud jste to dočetli až do konce, smekám vám svůj imaginární plyšový klobouk.

ANNihilation
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 6. července 2014 v 13:07 | Reagovat

Hele, to fakt krkáš normálně před lidma, že se tak musíš hlídat před rodičema milýho? :D
Jinak on už ten název "Error" má pro mě jistou vypovídající hodnotu. :D

2 ANNihilation ANNihilation | Web | 6. července 2014 v 13:19 | Reagovat

[1]: :D No krkám, no. :D Nechci na to nic slyšet!
Jo, on to je takovej error. :D Ale zase na druhou stranu tam mají levný a dobrý pivo, což je občas fakt nemožná kombinace. Buď máš levný čůránky nebo platíš jako cvok. :D

3 Robka Robka | E-mail | Web | 6. července 2014 v 15:59 | Reagovat

Nabitý červ en. :-) A víš, co říkal vždycky můj děda? Kdo krká a prdí, ten si zdraví tvrdí.:-) Ale pochybuji, že by to rodiče pana Modrého chápali jako vysvětlení.:D
A škoda, žes nevyfotila ty řezy, i když možná dobře - měla bych pak na ně chuť.:-)

4 ANNihilation ANNihilation | Web | 6. července 2014 v 16:12 | Reagovat

[3]: No, tak tuhle větu kdyžtak můžu vždycky použít v případě nouze. :D Děda věděl, co říká!
Zrovna ty si ukuchtíš něco lepšího. :)) Fakt byly trochu mentální, nenabylo mi těsto, tak byly jaksi dvoupatrové. Naštěstí na tý chuti to nevadilo. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!