Červen 2014

LD na 26.6.2014

26. června 2014 v 10:29 | ann-ihilation |  Sny

Jsem u babičky s dědou v domě, oba je vidím. V tu chvíli si uvědomuji, že jde o sen, protože jsou už oba mrtví. Vidím, že se chystají odejít pryč, rychle jdu za nimi, abych se rozloučila. Objímám se s babičkou a chci obejmout i dědu, ale on nechce. Otevírá dveře, za kterými není vidět víc, než zářivé světlo. Vím, že to svělo je druhý svět, který je jen pro mrtvé a kdybych v něm zůstala, zemřu také. Jdu pro něj ven a vleču ho zpátky dovnitř, protože se se mnou nerozloučil. V tu chvíli ví, že mi na na něm opravdu záleží a tiskne mi ruku. Říkám mu, že jsem si našla chlapa, který je tak hrozně hodný, jako on.

A pak se probouzím s hroznou úlevou. Protože někdy se s lidmi rozloučit nestihnete, i když jste mohli, a pak to za vás musí dělat podvědomí. Tenhle sen byl hrozně zvláštní. Nejen proto, že byl tak niterný a zřetelný, ale i tím nádechem mystiky, vročením do smrti. O lucidních snech se pořád mluví jako o zábavě, kde si můžete dělat, co chcete, ale ve skutečnosti je to jeden z nejpřirozenějších psychologických nástrojů, přes které se člověk může poznat a vyrovnávat se s věcmi, které ukryl někde hodně hluboko.
Některý věci jdou fakt možná říct jen prostřednictvím snů na blogu.

Výzva

25. června 2014 v 11:15 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Tímto článek vyzívám ty, kteří navrhují hračky do Kindervajíček, nechť se nad sebou zamyslí. Pokud nemají rádi děti, neměli by pro ně dárky navrhovat. Já taktéž děti nemám zrovna v lásce, ale něco takového bych jim nikdy neudělala.


Na co tohle je dobré? Na obrázku je namalované použití - létání. Hračku hodíte a nezúčastněně spadne na zem. Pak jí tam tak akorát můžete nechat ležet. Svaté puzzle a autíčka, které mají alespoň nějaký užitek.

Pryč s ošklivými a nudnými hračkami! Pryč se zlými lidmi, kteří je navrhují! Zamyslete se nad sebou, vy tyranové!

ANNihilation

Hula hula

21. června 2014 v 15:12 | ann-ihilation |  :D
Nejlepší... :D a zkuste si do toho pustit jakoukoliv písničku, trsá na ní!

zdroj: facebook.com, ale tak co :D

Havran (The Raven)

20. června 2014 v 23:42 | ann-ihilation |  Filmy
Literaturou neposkvrněná duše možná snímek může hodnotit jako docela ucházející a místy napínavou detektivku, ale pokud jste Poa četli, ne-li přímo jeho knihy zbožňujete, zklamání nejspíš bude na místě. Je sice vidět, že tvůrci pročetli umělcův životopis, povídky i básně, ale i pár faktických nedostatků pohřbí skutečnost, že díla úplně pomíjí a používají je jen jako nástroj, který má posouvat příběh dál. Je sice pravda, že postavu Edgara Allana Poa velmi dobře ztvárnil John Cusack, který je nejen talentovaný, dokonce se i na roli neobyčejného spisovatele velmi hodil, snad i této postavě přináší dosud nepoznaný charakter, ale ve scénáři visí něco, co jeho postavě bere smysl - arogantní reakce, vzletné výstupy a láskyplná vyznání se přímo příčí představě spisovatele, který musí hledat inspiraci v pitvání mrtvol. Pokud chtějí tvůrci stavět film pouze na hlavní postavě, o což v tomto případě šlo, protože zbytek rolí je téměř nevykreslen, musí ji více propracovat, věnovat se jejím pohnutkám, nechat diváka uvěřit, že jde o reálného člověka a ne o uměle vykonstruovanou figuru, jejíž magnetismus spočívá v tom, že cituje ze svých vlastních knih.


Je chyba ohánět se talentem Poa, když nemáte stejně dobrou fantazii, smysl pro dekadenci a nejste vyzbrojeni perfektní dedukcí. Všichni od něčeho tak křiklavého jednoduše budou očekávat silný zážitek a ne jen jednoduchou zápletku s použitím několika povídek, jednu jedinou kloudnou dedukci od samotného pana P. a jeden jediný nápad, který není už od začátku zcela předvídatelný. Film plave sám v sobě a nechytá se břehu, od všeho má kousek, ale víc už nic.

zdroj obrázku: http://anythinghorror.com/2012/04/27/the-raven-2012/

Metallica - Nothing else matters live 99' S&M

20. června 2014 v 20:32 | ann-ihilation |  Metallica
Věříte na lásku na první pohled? Nikdy jsem nenašla odpověď. Ale jestli věřím na lásku na první poslech? Ach, těch bylo a tato je jedna z nich. Celý můj život je jeden úchylný soupis písní. A navíc si ještě pamatuju náš první ušní kontakt. Odcházím na hodinu houslí, rychle si balím věci, protože nestíhám a najednou stojím před televizí, kde na (pozor!) Óčku hraje přesně tahle verze Nothing else matters se symfonickým orchestrem. A pak si jen vzpomínám, že čas neexistuje a jí jí poslouchám (a samozřejmě propadám Jamesi Hetfieldovi, jak jinak taky :D)...

...a dneska jsem si na ní vzpomněla, protože jsem zjistila, že mi není lhostejná bolest člověka, o kterém jsem byla přesvědčená, že je jen další indiferentní součást mé minulosti. (A taky jsem chtěla omrknou toho Jamese, pochopte to, dlouhovlasému alkoholikovi, zpěvákovi a kytaristovi neodolám.)

Count Arthur Strong

20. června 2014 v 14:19 | ann-ihilation |  Seriály
Od Grahama Linehama jsem čekala mnohem víc. První a poslední díl měl radši úplně vynechat - mohly se v klidu jmenovat Katastrofa a Klišé, zbytek seriálu byl ale dost povedený a opravdu jsem se zasmála. Z největší části to atmosférou připomíná další Linehamův počin - Father Ted, na který si divák také musí zvyknout, než se do něj zamiluje. Na poli současného repertoáru seriálu o ničem je to určitě nadprůměr, ale u někoho tak talentovaného, podprůměr. Doufám, že se další série ustálí na kvalitnějším bodě a půjde o lepší podívanou.


zdroj obrázku: http://www.theguardian.com/tv-and-radio/2013/jul/07/count-arthur-strong-bbc2-radio-4-comedy

Pearl jam - Immortality (alternativní verze) text+překlad

18. června 2014 v 23:08 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Píseň Immortality je občas mylně považována za poctu pro Kurta Cobaina, ačkoliv jí Pearl jam vydali dříve, než zemřel. Ovšem po jeho úmrtí přišli s touto pozměněnou verzí, která je napsaná opravdu pro něj. Jinak - přiznávám, že můj překlad je dost amatérský, takže si to radši přečtěte v originále, spíš to slouží pro orientaci těm, kteří se dali na němčinu.
Poslední sloka je, jak možná mnozí fajnšmekři poznají, upravená část písně My my, hey hey od Neila Younga.
Jsem z toho v osmém nebi.


Immortality

I could take the sun
I could call the couple anyone
I won't tell the comfort in the world
I can't take it off
I won't say, "Enough, it's not my fault"
I won't care, there's something in the wind

Take me as I am
I don't need this
I die just to live
Immortality...

I could paint the moon
I could reflect light into a room
If I could, the fortune all be there
I could paint it all
I won't say, "Enough, it's not my fault"
I won't call the altar in the air

Take me as is
I don't need this
I die just to live
Immortality...

I can't take a walk
I won't fight this world
I won't save it all
It is not my fault

Take me as is
I don't need this
I die just to live
I won't stay long
I'll be long gone
I die just to live…

(Hey hey, this is my last day
My my, know how hard I try
Hey hey, I would've loved to stay
My my, I wish I could get high)


Nesmrtelnost

Mohu chytit slunce
Mohu o komkoliv říct, že jsou pár
Nemohu do tohoto světa přinést útěchu
Nemohu se toho zbavit
Neřeknu: "Přestaňte, není to moje vina"
Nebudu se starat o to, že něco visí ve vzduchu

Ber mě takového, jaký jsem
Tohle nepotřebuji
Zemřu, abych žil
Nesmrtelně

Mohu namalovat měsíc
Mohu odrazit světlo do pokoje
Kdybych mohl, všechno štěstí by už přišlo
Mohu to všechno namalovat
Neřeknu: "Přestaňte, není to moje vina"
Nenabídnu sám sebe vzduchu

Ber mě tak, jak to je
Nepotřebuji to
Zemřu, abych žil
Nesmrtelně

Nemohu se projít
Nebudu bojovat se světem
Tohle všechno nezachráním
Není to moje vina

Ber mě tak, jak to je
Nepotřebuji to
Zemřu, abych žil
Nezůstanu nadlouho
Budu dávno pryč
Zemřu, abych žil…

(Tohle je můj poslední den
Můj, jen můj, víte, že jsem se tak moc snažil
Tak rád bych zůstal
Můj, jen můj, přál bych si, abych se mohl sjet)

Pearl jam - Rockville 91'

18. června 2014 v 19:09 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Vedderofilie dosahuje pomyslného vrcholu extáze. Se spoustou kapel je to jako s vínem, záleží na ročníku. A taky dozrávají, dozrávají, no a někdy se můžou i zkazit. A pít místo vína vinný ocet? (Takže bacha na bílá vína v Albertu, založeno na pravdivém příběhu.)

Setlist:
Wash - na co mikrofón?
Black -
Alive - haha, Eddieho vtípky s textem.. :D já ho žeru
Suggestion (jojo, je to cover)
Porch - miluju tyhle originální přednesy a taky fakt, že při Porch nikdy Eddie nevydrží stát/sedět na místě
(Jo, v youtubovém setlistu je ještě Smells like teen spirit, ale že zahrají začátek víceméně jako improvizaci, to není důvod to tam psát. :D Behind blue eyes tam taky nikdo nepsal..)

A děkuju tomu, kdo to natočil! Je to opravdový poklad! Ježiši, oni jsou tak krásní! Na všechny světové strany z nich čiší mládí a energie. Moje srdce plesá, když vidím ty dlouhé vlasy a seattlovskou módu.

F.R.I.E.N.D.S (R.E.I.C.H. parodie)

9. června 2014 v 22:56 | ann-ihilation |  :D
Vzadu v hlavě se vám ozývá hlásek, že byste se tím z etických důvodů neměli tak bavit. Ale váš smích je hlasitější.. :D

Morher love bone - Man of golden words (text+překlad)

6. června 2014 v 13:10 | ann-ihilation |  Další hudba
Hudba o hudbě.
Jedna z těch vzácných písní, co rozbuší srdce.

Man of golden words

Wanna show you something like
The joy inside my heart
Seems I've been living in the temple of the dog
Where would I live, if I were a man of golden words?
And would I live, at all?
Words and music, my only tools
Communication

And on her arrival, I will set free the birds
It's a pretty time of year, when the mountains sing out loud
Tell me, Mr. Golden Words, how's about the world?
Tell me can you tell me at all? yeah
Words and music, my only tools
Communication
Let's fall in love with music
The driving force of our livings
The only international language
Divine glory, the expression
The knees bow, the tongue confesses
The lord of lords, the king of kings
The king of kings

Words and music - my only tools
Communication


Muž zlatých slov

Chceš, abych ti ukázal něco jako
Blaho uvnitř srdce
Vypadá to, jako bych žil v chrámu psa
Kde bych měl žít, kdybych byl mužem zlatých slov?
A mohl bych vůbec žít?
Slova a hudba, mé jediné prostředky
Komunikace

A spolu s jejím příchodem osvobodím ptactvo
Nastává půvabná část roku, kdy hory vykřiknou
Pověz mi, pane zlatých slov, jak se daří na světě?
Řekni mi, můžeš mi to vůbec říct?
Slova a hudba, mé jediné prostředky
Komunikace
Pojďme se zamilovat do hudby
Řídící síly našich životů
Jediného mezinárodního jazyka
Božská blaženost, vyjádření
Poklekneš, jazyk se dozná
Pán pánů, král králů
Král všech králů

Slova a hudba, mé jediné prostředky
Komunikace

A žít budu od zítra

5. června 2014 v 23:45 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic
Běh na dlouhou trať se střepy v nohách. A když jsi nablízku cíli, vzdáš se. A další den utíkáš znovu. Hlavně se neotáčet, tvůj stín ti společně s hříchy šlape na paty. Den je prozářený touhou, krví ti proplouvá úmorná vůně posečené trávy, snažíš se být pánem svých myšlenek, ale ony neúprosně ovládají tebe. Sem-tam-sem-tam, tlučeš sebou o zdi jako srdce zvonu. A komu zvoní hrana teď?

A nikdo nic neví, nikdo nic netuší. Jen odraz v zrcadle pableskuje hnusem. Díváš se na sebe a víš, že nepatříš ani mezi ztracené. Někdo se spálí, protože chválí dne před večerem. Ale nikdo nezatratí den kvůli slabosti jitra, nevolnosti třetí hodiny, splínu podvečera. Dnešek se ztrácí za odleskem tvých očí, přítomnost je vyhlazena, existuje pouze zítřek.

Někdy nic, někdy všechno, nikdy zlatou střední cestu. Jako v blázinci bez zdí se tělo vyrovnává na poničenou úroveň duše. Matkou hříchu se stává pokrm stenu.

Závislost může být inspirativní, dechberoucí, úchvatná, člověka-tvořící, ale ne každá. Ale zítra ji přeci přemůžu.

Mouchožrouti, Hastroši a Dekláci

1. června 2014 v 11:47 | ann-ihilation |  Prý poezie
Ha, v rámci ručníkového dne jsem se odvážila přispět do sbírek vogonské poezie:

Mouchožrouti, Hastroši a Dekláci

Rezivějící zrůdy vylézají z uhlohydrátových epilátorů
tlačí balónovými zadky chrr crr na pekáče u akvárií
Okusují ruce s našlehanými B512
jen když je havrani zabalí do dubových USB
Jinak voní asfaltovými zuby
na nelení chro chro chňa…
…morousové nůžkovití

....

Jo a nechci slyšet nic o tom, že veškerá má poezie je vogonská. :D Díky.

KVĚT-ENdocepce

1. června 2014 v 11:43 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Jdem všichni, s ženami a dětmi
a se snem předků.
Jdem slunce přivítat, jež vyvolala ze tmy
modlitba věrných pokolení
a práce.

V rosnaté trávě tančí naše děti,
bratrský řetěz rukou spjal je v kruh.
V té budoucnosti záští není
a z jejích písní zpívá družný duch
a mluví k otcům.

Neb nikdy bojovník,
ať za pluhem jde, nebo buší v kov,
vítězit chce-li, nesmí zhrdat bratrem.
(Karel Toman)

Tak je to tu zase, další měsíc utekl jako voda. Květen byl - víte, že konečně můžu říct, že byl docela dobrý? Nic se výrazně neposralo (nebo o tom ještě nevím) a spousta věcí vyšla k dobru.
Džeááá, udělala jsem příjmačky, takže v září budu opět bojovat o nedosažitelný vysokoškolský titul a užívat si radostí studentského života. A tentokrát asi přepnu na režim "šprtka", protože to opravdu nechci podělat. Jinak - byly to příjmačky na stejnou školu, ze které mě vyhodili. :D Ale zase mám možnost jí teď dodělat dřív a za známky jedna a dva se uznávají kredity, takže jich budu mít asi padesát. :) A navíc tam vzali zpátky a i jednoho mamlase a mamlasku, se kterýma jsem se bavila. Taková parta trotlů, která se nechala o kousek vylejt. Dobrý úspěch, ač ne můj, ale mám z něj radost, je ten, že můj brácha odmaturoval a to prosím jen s jednou dvojkou. Škoda jen, že se nešel na stejnou školu, že bychom spolu byli ve třídě.

Jsem milovnice čajů. Nejvíc mi asi chutná zelený a černý, ale mám moc ráda i bylinkové. Taky jsem milovnice svých vlasů (ježiši, já ten svůj egoismus tak miluju), takže jsem si je bylinkovými čaji začala oplachovat. Nejdříve heřmánkem, teď jsem skončila u kopřiv. Právě kopřivy jsem si letos sama nasušila a naporcovala (:D rozstříhala, jestli to chcete vědět), takže mám teď domácí kopřivový čaj a připadám si jako největší bylinkářka. Jelikož jsou ze zahrádky, tak jsou čisťounké. No, nějak mě to chytlo a ještě si určit něco nasuším. :) Tím jako chci říct, že mám novou zálibu. :D Asi.

Pan Modrý, jakožto dítě romantismu, má v květnu narozeniny, takže se slavilo. Pekla jsem mu krtkův dort, protože má rád kombinaci banán-čokoláda a taky hlínu (to je takový soukromý vtip).
Dort mu chutnal a dárky se (snad, na introvertovi to člověk poznává těžko :D), líbily. Akorát už je to hroznej dědek. Každopádně já už taky přestávám být nejmladší! Nikde po mě nechtějí občanku a lidi mi vykají!!!

Jo, čemu neuvěříte - opět jsem našla zálibu v běhání. Jak se udělalo hezky, tak skoro každý den chodím funět k nám do lesa a plašit zvířátka. Člověka to hrozně nabije, protáhne a zároveň si pročistí hlavu a má pocit, že pro sebe něco udělal. Ještě kdybych u toho nepotkávala lidi. :D

A taky si myslim, že hokej dopadl lépe než volby.

Konečně u nás otevřeli knihovnu, kterou rekonstruovali asi půl roku. S bráchou jsme se do ní vypravili, samozřejmě připraveni ulovit ty nejlepší kousky a naplnit si hlavy informacemi a příběhy. Nejdřív nám přišlo trochu divné, když se nás na vrácení ptal, jestli na to chceme nějaké potvrzení. Asi nějaká novinka po té rekonsturkci? A navíc si knihy někam zandal a nevrátil je? Hrozně dlouho jsme knihy vybírali, dokonce jsme měli i štěstí na úlovky. Akorát někdo nerozsvítil světla, tak jsme na to měli trochu tmu. No, každopádně jsme našli, co jsme potřebovali a vypravili se ke stolečku, kde se půjčuje. "Dneska si knihy půjčit nemůžete, nejde proud." Jo, tak díky moc, že jste nám to řekli, když jsme přišli. :D Celkem to vysvětlilo ta zhasnutá světla a proč knihovník nevrátil knihy rovnou. Knihy jsem tam nechala, že si pro ně zajdu zítra, to už proud šel. :D Jen brácha na knihovnu trochu zanevřel. Mají tak dlouho zavřeno, pak otevřou a nefungují. :D Mně spíš furt dostává, že nás tam nechali, ať si ty knihy vybíráme a ani necekli.

Zase jsme se s panem Modrým podívali do zoo. Otevíral se u nás velký pavilon s mloky. Škoda, že u vstupu byla taková fronta, takže jsme se na ty pidižvíky nakonec nepodívali. Ach, třeba by ke mně přišla múza a napsala bych román o mlocích, kteří postupně přebírají moc nad lidskou rasou.. ne, počkat, někdo mě předběhl. :) Jinak jsme v zoo viděli samé rošlmíky a mláďata, ňuňuňu. :D

Ha a samozřejmě nesmím opomenout, že opět neuschnu, protože mám schopného chlapa, který mě pod tu třešeň dotáhne a pusu mi dá. I když letos už byly krapet odkvetlé, takže tekutiny budu pro jistotu doplňovat! :)

S kamarádkou jsme se byly podívat na výstavu Yassmine, což je mladá fotografka, která dělá především portréty neobyčejných žen, většinou z nevšedních subkultur (od ghotic, přes burlesky až po tetované modelky). Hihi, výstava byla v malé žižkovské kavárničce, ale už trochu popadaná. Každopádně fotky (a stejně tak vyobrazené ženy) byly moc krásné, tak jsme je omrkly a skočily u vína. Kdo byste měl zájem, výstava probíhá až do desátého června.

Ještě se vrátím ke knihám, které jsem přečetla a které bych chtěla všem doporučit. Dech mi sebrala Hrubínova Romance pro křídlovku. Čekala jsem, že to bude dobré, ale že to bude tak nádherně niterné, dojemné, upřímné a smutné. Pane Hrubíne, dostal jste mě. Mrousk a jinak se musím přiznat k tomu, že jsem zamilovaná do existencialistů, protože Sartre se Zdí a Nevolností mě fakt dostal.

A moje inspirace ze snů je neskutečně divná. Zdál se mi úžasný sen o tom, že jsem malířkou. Byla jsem Toyen a přitom jsem nedělala figurativní malbu, ale spíš nějaké abstrakce a akční malbu. Každopádně v tom snu to vypadalo skvěle a po probuzení jsem měla úplně fantastický pocit, takže se snad brzy vrhnu na nějaké pokusné kresby/malby/čáranice/patlanice. Fakt miluju sny o surrealismu, co je víc surrealistického? Jednou se mi zdál sen, že jdu na surrealistickou výstavu, kde lístky prodával člověk, co vypadal jako Dalí a navíc když jsem tam vplula, tak zrovna souložil s nějakou ženou. :))) No nic, mě tohle prostě připadá super.

V neposlední řadě se mi povedlo si diagnostikovat psychickou nemoc, kterou trpím. A postupně, hlavně jak se zaobírám podněty, které jí spouštějí, začínám i vědět, co k ní vede. Tak to je asi taky dobrá zpráva. Ještě to nějak porazit. Dokonce jsem poprvé velmi vážně začala uvažovat o tom, že bych vyhledala pomoc psychologa. Ale pořád v tom vidím nějakou slabost a zkusím si své problémy vyřešit sama. Sama s tím, že to uveřejňuji na téměř anonymním blogu. :D Nevím proč, ale připadá mi to trhlé.

Tak se mějte, smějte. A hodně štěstí všem při porážení vlastních démonů (a někdy i těch cizích)
ANNihilation
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!