Listopad 2013

Layne Staley dává pěstí náckovi - video

29. listopadu 2013 v 16:42 | ann-ihilation |  Alice in chains
Taky nesnáším, když někdo hajluje (ač spousta lidí říká, že je to jen ze srandy), ale takhle si to pořešit, to je fakt něco. :D Připadá mi to hrozně vtipný, asi jak z toho mám pocit zadostiučinění.

Alice in chains - live 91´

29. listopadu 2013 v 10:06 | ann-ihilation |  Alice in chains
Krásné, svižné, tvrdé, plné energie. Téměř perverzní zážitek pro uši.


1) Man in the box
2) Heroin
3) Love, hate, love
4) Sea of Sorrow
5) It ain´t like that

Samo(ta)mluva

26. listopadu 2013 v 13:05 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic
Tento článek není článkem v pravém smyslu, jen výkřikem, protože jsem zase mimo sebe.

Mluvit, pořád mluvit. Bezpředmětně, bez tématu. Vydávat zvuky.
Proč?
Abys necítila, že jsi úplně sama. Že nejsi schopná rozhovoru s nikým jiným, než se svým druhým Já. Skřeky vždy přehluší prázdnotu.
Roztrhnout tok myšlenek jiných, jakékoliv zamyšlení nesmyslnými řečmi. Místo vyřešení vlastního intrapsychického napětí ho přenášet dál. Pak přejde v řev. Tohle byl záměr?
Samota mezi ostatními pořád zůstává nevyřešená. A tímto způsobem i zůstane.
Samota mezi blízkými, nejhorší prokletí. Viním za to sebe a proto mě to drásá.

Občas si hrozně přeji, abych jednou nebyla jako ty.

Monthy Python - číšník ze Smyslu života

25. listopadu 2013 v 23:05 | ann-ihilation |  :D

Něco, co mě úplně dostalo. :D Tohle prostě nemůže vymyslet nikdo jinej, že oni. :D:D:D Ano, ještě pořád se směju.

Eddie Vedder posílá láhev vína svojí mamince

24. listopadu 2013 v 23:08 | ann-ihilation |  Eddie Vedder

Jo, je to možná hloupost, ale je to roztomile vtipný, úplně to žeru a jsem z toho unešená. Děkuju lidem, kteří chodí do facebookové skupiny Pearl jam fans Czech republic "un"official a dávají tam takovéto věci, jinak bych na to s největší pravděpodobností nikde nenarazila.

Porno

24. listopadu 2013 v 11:52 | ann-ihilation |  Art (k)deco

A2/koláž

Oko surrealismu

24. listopadu 2013 v 11:50 | ann-ihilation |  Art (k)deco

A2/koláž

Vtip

21. listopadu 2013 v 21:01 | ann-ihilation |  :D
Ráno se vzbudí 12 pod obraz zpitých apoštolů:
Sv. Petr: "Dal bych si pohár vody..."
Ježíš: "Tak já pro něj skočím."
Sv. Petr: "NE, TY UŽ NE!!!!"

Pearl jam - Once live 92´

21. listopadu 2013 v 19:55 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Co jiného člověka dokáže spasit, než-li píseň? Když se všechno uvnitř hroutí, hudba se stává novými základy pro duši, v básni jejího textu můžeš nalézt porozumění a když ani to nepomůže, nezbývá se než dívat.

Tam-mat

21. listopadu 2013 v 19:46 | ann-ihilation |  Prý poezie
Zběsile se honíš za svým snem,
Se ztraceným dechem pomalu odeznívá i duše,
A když se mu konečně přiblížíš, když jsi konečně tam
Chceš vlastně zpět, odkud jsi utíkala celý život

Zpět do teplého náručí
K neslyšnému polibku

Vždyť víš,
Tvá cesta nebyla cíl,
Jen jsi zestárla,
Ztratila sama sebe
A už nemáš sílu k dalšímu úprku

Hyneš v paradoxu,
Vytouženém a nechtěném

Hloupost?
Nebo snad pošetilost?
Nikoliv.
Pravda života,
Mat.

Pink floyd - Shine on you crazy diamond live

19. listopadu 2013 v 17:45 | ann-ihilation |  Pink Floyd

Představuji vám jednu z těch silných kytarových melodií, která vám spolehlivě ukradne srdce. Čistá extáze v podání not a akordů. Navíc je krásné vidět opravdového hudebníka, který se svým nástrojem volně splývá už tolik let a přitom z něj čiší stejná láska k umění jako když byl mlád. Vzhledem k povaze textu se vlastně jeho zralost (ne-li přezrálost) hodí, doplňuje jí. Davide Gilmoure, jestli si čteš můj blog (což je vzhledem k náhodám, které mi mění život dost pravděpodobné, skoro jako to, že umí česky), přijeď mi zahrát do Prahy! Potřebujeme tu zase něco dobrého!

Abstrakce

17. listopadu 2013 v 11:41 | ann-ihilation |  Art (k)deco

A0/tempera
Kvalita fotky pochybná, protože je obraz veliký a roluje se..

Karel Kryl - Anděl

17. listopadu 2013 v 11:12 | ann-ihilation |  Karel Kryl
A tohle je tak lehké, že to zvládnu zahrát na housle. :)) Tedy notově, jinak je to krásná propracovaná píseň. Kryla mám hrozně ráda, je to jedna z mála českých věcí, kterou poslouchám pravidelně a s nadšením. Ještěže nevidí, jak to tady teď vypadá, asi by se z toho zbláznil. Stejně tak by se asi zbláznil z toho, jak jeho písně předělává Landa.

Z rozmlácenýho kostela
v krabici s kusem mýdla,
přinesl jsem si anděla,
polámali mu křídla.

Díval se na mě oddaně,
já měl jsem trochu trému.
Tak vtiskl jsem mu do dlaně
lahvičku od parfému.

A proto prosím, věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine.

Pak hlídali jsme oblohu, pozorujíce ptáky,
debatujíce o Bohu a hraní na vojáky.
Do tváře jsem mu neviděl, pokoušel se ji schovat,
to asi ptákům záviděl, že mohou poletovat.

A proto prosím, věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine.

Když novinky mi sděloval u okna do ložnice,
já křídla jsem mu ukoval z mosazný nábojnice...
A tak jsem pozbyl anděla, on oknem odletěl mi,
však přítel prý mi udělá novýho z mojí helmy.

A proto prosím, věř mi,
chtěl jsem ho žádat,
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat,
co mě čeká
a nemine,
co mě čeká
a nemine.

Smutek

17. listopadu 2013 v 10:59 | ann-ihilation |  Art (k)deco

A2/tempera,kvaš

Vincent van Gogh - Havrani nad obilným polem

15. listopadu 2013 v 13:09 | ann-ihilation |  Obrazy

Neznám nikoho jiného, kdo by mohl tento okamžik vidět byť jen podobným okem. Nikdo mi nikdy nevysvětlí, jak mohl být Vincet van Gogh tak talentovaný a obyčejné místo proměnit v hororovou pohádku. Nikdy nepůsobí nezáživně, vágně nebo nudně. Vždy mě okouzlí, budiž mu sláva. A vůbec by mi nevadilo mít plný dům jeho pláten. Škoda, že je teď umění spíš o obchodu než o naplnění krásnem.

zdroj obrázku: http://www.artchiv.info/GALERIE/OBRAZ/10830--Vincent-van-Gogh--Havrani-nad-obilnym-polem.html

Viktor Fischl - Hovory s jabloní

14. listopadu 2013 v 17:19 | ann-ihilation |  Literatura
Kniha Viktora Fischla je velmi nevšedním počtením o všedním životě. Každého upoutá výrazný nápad, kdy se hlavní postava Josef chodí svěřovat jabloni se svými problémy a myšlenkami, dokonce od ní žádá rozhřešení. A právě i díky sepnutí s přírodou, kdy jako symbol člověka používá ovocný strom, se mu v této knize podařilo vysvětlit koloběh života, který se nezadržitelně blíží ke smrti. Opět klade důraz na lásku a snaží se jí - marně? - pochopit. Je to příběh o postupném smiřování se se sebou samým. Jediné, co čtenáře může odradit, je sáhodlouhé popisování příbuzných Josefa, avšak tyto nudnější pasáže zaniknou pod poetickou hloubkou autorova jemných sdělení.


"Cožpak není v životě nejkrásnější právě to, že můžeme snít?"

zdroj obrázku: bookfan.eu

Kde domov můj - recenze výstavy

14. listopadu 2013 v 16:50 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?

Zemský ráj to na pohled?

V současné době je v pražské galerii DOX k vidění poutavá výstava s názvem "Kde domov můj?". Výstavu tvoří díla jak českých, tak i zahraničních umělců a je součástí projektu, který má dát všem lidem možnost vyjádřit jejich názor na veřejný prostor a jeho využití.

Autoři vystavovaných děl se snaží diváka seznámit s tím, jaký význam má pro ně slovo "domov", což vyúsťuje ve velmi zajímavou a navzájem se doplňující variaci a hru s pochopením tohoto velmi subjektivního slova.

Jedni pojímají domov jako čirou intimitu, osobní prostor, do kterého nikdo nevidí, kde nám někdo dokáže naslouchat (Tallervo Kalleinen a Oliver Kochta-Kalleinen - Sbor stížností Helsinky), kde můžeme být sami sebou. Vyvstává zde otázka, jestli domov tvoří lidé, se kterými žijeme, či se kterými se cítíme dobře. Nebo jsou to snad věci, kterými se obklopujeme a které pro nás mají - na první pohled nesmyslnou - citovou hodnotu? Každý z nás má doma něco, co doopravdy nepotřebuje, ale nikdy by to ani zanic nevyhodil (Kristýna & Marek Midle - Dům v domě). Tyto fyzické upomínky jsou vlastně úložištěm vzpomínek. Spoustě autorů se s tímto tématem vybavily vzpomínky na dětství (Martin Mainer - Židle dětství). Je z nich cítit nostalgie. Po čem? Co když otřepané klišé hovořící o tom, že domov je tam, kde srdce, je pravda a nalézáme ho jen v dětství - době, kdy jsou naše city nepodmíněné?

Slovo domov je spjato se slovy "domácnost" nebo "dům". Jsou čtyři zdi kolem nás tak důležité? Potřebujeme náš osobní, stěnami vymezený prostor? Lze žít bez hmotného domova- bez vymezeného místa, kam se vracet a nosit si ho uvnitř sebe?
Další zajímavý náhled je zpracován jako globální pojetí. Je naším domovem Česká republika a kulturní dědictví (Tomáš Džadoň - Památník l'udovej architektury; Krzysztof Wodiczko - Out/Insiders), které neseme jako náš národ? Domov je tedy město, architektura, hudba i malba. (Svým způsobem i samotná výstava?) Autoři se zeširoka zabývali rozbořením těchto hledisek. Snažili se zobrazit osud v rozpolcenosti těch, kteří se zde narodili, ale odešli žít jinam. Které místo je pro ně domovem v pravém slova smyslu? Umíš-li dva jazyky, jsi dvakrát člověk, nebo nejistě spojenými polovičkami každé kultury? (Vojtěch Vlk: ,,Kde domov můj?" - Čeští krajané v Argentině) V expozici je také kladena důrazná zmínka na narušení domova totalitou, odkaz na současné problémy s Romy a dokonce na znetvoření kultury reklamou a konzumem (Pavlína Lörinczová - Česko).

Martin Mainer - Židle dětství

Prostor se nevyhnutelně prolíná - a to jak osobní tak věcný (Martin Velíšek - Kredenc). Lidé se vyvíjejí pomocí interakcí s okolím a okolí se mění přičiněním lidí. Prostor a lidé splývají v jedno. Místa, která máme v lásce, postupně mizí, spoustu času trávíme, kde nechceme, "dobré" a "špatné" má pro každého jiný zcela jiný význam, postupně se odcizujeme a každý z nás se v tomto zmatku snaží najít nějaké útočiště, ptá se sám sebe "Kde domov můj?". Dochází k tvrdému rozlišování uvnitř/vně. Nedáváme najevo, co cítíme a chováme se k sobě chladně (Angelika Kianek - Tohle místo je jako vězení). Jediné teplo je teplo domova, do kterého se vracíme, a ostatním zůstává skryté, zbytek je maska (Jasanský & Polák - cyklus Chlapi), která se ale stává součástí hodnot. I přes mizející archetypy češství (Karel Nepraš - O hrdinství aneb Hloupý Honza) je ale společnost soudržným hejnem, které dokáže spolupracovat, hrát společnou rutinní hru života.

Domov je něco, co se prolíná. Naším domovem je vesmír, galaxie Mléčné dráhy, Sluneční soustava, planeta Země, Evropa, Česká republika, město, dům, pokoj, vymezené osobní místo, nitro, vnitřní vesmír. Vše podléhá zacyklení. Odpověď na otázku, kterou nám klade první verš naší hymny, stejně jako její druhá sloka, zůstává zapomenuta, odsunuta do povzdálí a visí nezodpovězena ve vzduchu. Pojetí umně sestavené výstavy na tuto skutečnost filosoficky poukazuje a nechává diváka, aby se zprvu zamyslel, jak domov vnímá on, jak ostatní a mezi těmito různorodými pojmy se svým způsobem našel.

Kde je váš domov?

zdroj obrázku: http://www.lidovky.cz/kde-domov-muj-desitky-ceskych-umelcu-odpovidaji-vystavou-v-doxu-px2-/kultura.aspx?c=A131011_132845_ln_kultura_hep

Mžik oka

12. listopadu 2013 v 11:27 | ann-ihilation |  Prý poezie
Divoké oči topící se ve víně
Neslyšné praskání hrudní kosti
Plíce zběsile lapající po čerstvé vůni

Nehty zabořené hluboko v mase
Stěny tonoucí v slzách
Minulost tlející na kořeni jazyka

Zemdlelý stín plížící se nitrem
Ránem pulsující vzlyk
Nesoucí tvou tvář a Jméno

Lucidně hipísácký sen - 10.11. 2013

10. listopadu 2013 v 15:45 | ann-ihilation |  Sny
Byla jsem s vícero lidmi u dědy v domě. Někdo neznámý se nás snažil zabít. Jeho způsoby vraždění byly brutální, všechny rozsekával mečem. Chtěla jsem utéct. Táta mi podával prstýnky, abych si je zkusila. Jeden byl hrozně maličkatý, měl průměr asi jako tuha v pastelce. Druhý byl ve tvaru hada, jehož hlava byla vyvedená jako hodinky a celý byl pestrobarevný. Vrah se k nám blíží. Najednou si uvědomím, že jde o noční můru. Mohu se probudit nebo jí změnit. Vybírám si druhou možnost.
Dívám se ven z okna, kde se line nádherná krajina s jezery. Najednou se ocitám venku a nechávám se volně unášet krajinou. Chvíli mám pocit, jako bych jela na kole. Proplouvám nádhernými přírodními úkazy, příroda je krásná a čistá. Je to směs různých ročních období, z podzimu se najednou ocitám v létě, pojednou spatřuji zasněžený kus, který obepíná stromy poseté květy krásných barev, mnohem ostřejších a sytějších, než jsou vidět v přírodě. Je tu i mořská zátoka, která je vyvedená jako dětské hřiště - děti se zde mohou houpat ve vodě, klouzat se do ní, užívat si čisté vody. Přemýšlím o tom, že na světě je obrovská spousta krásy a toto místo ve snu je jejím shromaždištěm. Možná kdyby ho mohli spatřit i ostatní, uvědomili si totéž a přestali se upínat na falešné hodnoty, přestali by toužit po penězích a moci, nechtěli by válčit...

...

Po velmi dlouhé době jsem měla lucidní sen, navíc po spoustě alkoholu, což ještě víc snižuje tuto pravděpodobnost. Chtěla jsem se o něj podělit, protože mi přišel naprosto fantastický, utopický, nádherný - tak jak jen sny dokážou být. A navíc chci ten prstýnek/hodinky! Kdybych byla módní návrhářka, čerpala bych nápady jen ze snů. Mám pocit, že surrealismus v módě začal a skončil Afrodiziakálím sakem, je načase vrátit mu jeho šarm!

Pearl jam - Crazy Mary live

8. listopadu 2013 v 20:00 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Stokrát lepší než-li originál. Ach ach aaach, jak já to zbožňuju, oni to prostě umí podat!
(Jo a už se mi líbí i s vousama, pošlete mě prosím na léčéní. K němu. :D)

Na druhé straně zdi - blog

4. listopadu 2013 v 17:08 | ann-ihilation |  Stránky

Po delší době zase stránka, kterou mohu doporučit. Sebereflexivní popis mladého autora blogu zní: "Jsem jen jeden z těch, kteří se cítí od ostatních odříznuti jakousi pomyslnou zdí. Zhnusen monotónností lidského života, průměrností "obyčejných" lidí a předvídatelností jejich chování, hraju s nechutí to jejich každodenní nikdy nekončící divadlo s nimi a bavím se alespoň tím, co si o mně naivně myslí." - to myslím hovoří za vše, proud originality se zde mísí s vytísněností z moderního světa a nenechá vás klidné. Počtení pro každého, kdo rád přemýšlí jinak.

Klíčení

4. listopadu 2013 v 13:13 | ann-ihilation |  Prý poezie
Na pahorku rtu,
Ještě zasněženého polibky,
Mi klíčí semínko předčasné smrti
Zaseté tvou rukou

V každém mém úsměvu
Se třpytí stín
Za každým slovem
Se temně zrcadlí tvá touha

Rozbíjíš mě o stěny
Mých neslyšných vzlyků
A konečně uspokojen
Mi zatlačuješ víčka

Proti tvé vůli
Podléhám tónům vzkříšení
Odhazuji masku
A prokopávám dveře budoucna

Semínko smrti vykvetlo v život

Layne Staley - fotky

1. listopadu 2013 v 22:25 | ann-ihilation |  Alice in chains
Né že by mě - jako většina zpěváků (a zpěvaček) sexuálne přitahoval, ale čiší z něj jistý charisma, kterému nelze odolat. Zbožňuju jeho polobezdomovecký vkus na oblékání, jeho image drsného chlapa předurčenou k špatnému konci...


Navíc zní jeho křestní jméno v češině docela zajímavě, že?
Ale tato fotka je naprosto fantasická:


A tahle bunda je prostě šílenost:



Ale tohle by docela šlo, vrrr:

A nejlepší barva vlasů. A vousů, boha jeho. :D


zdroj: tumblr.com (jinam už pro fotky asi nepáchnu)

Mé nejoblíbenější animované postavy

1. listopadu 2013 v 17:40 | ann-ihilation |  Filmy
Občas jsou tvůrci tak nápadití, že se jim povede do kreslené postavičky vtisnkout spoustu lidských vlastností a chtě nechtě si je pak musíme oblíbit (jak charaktery, tak tvůrce). Kakždý z nás asi takovou postavu má, někdo z večerníčkových pohádek, skoro každý ze žluté americké rodinky, spousta z nás obdivuje japonskou magnu. A já...

Rampa McKvák
Rampu zbožňuji od malička, kdy jsem o víkendu kvůli Kačeřím příběhům vstávala už o půl sedmé a užívala si skvělé animované kachny. Nejoblíbejší byl právě Rampa! :) Je to kus chla..kačera, není moc chytrý a je s ním zábava. A mám ho ráda doteď, přiznám se, že se na tento pořad občas ještě koukám a je ještě pořád nepřekonaný.








Wallace
Na Wallace a Gromita jsem narazila bouhžel až v dospělosti, tak mi k nim chybí takový ten krásný dětský pohled. Na druhou stranu jsou filmy a kratší díly o ztřeštěném vynálezci a jeho chytrém psovi učené pro diváky všech věkových kategorií, tak to tak nevadí. Beru je jako takovou "oddechovku", protože si u nich skvěle odpočinu, nemusím namáhavě přemýšlet a výsostně se pobavím. Wallace je můj miláček, protože je to hloupoučký blázen, který se řítí z problému do problému a nikdy nezapomene nabaštit se dobrého sýru.






DeeDee
Oggy a škodíci jsou bezpochyby zábavný seriál, upřímně tam mám ráda každou z kreslených postaviček, protože mají všechny své vrtochy. Ale DeeDee (haha to pojmenování po Ramones mě vždycky dostane) je moje spřízněná - nenažraná - duše! Je ze všech švábů nejvtipnější a nejrozomilejší.












Homer Simpson
Homer -archetyp tlustého blbého a líného Američana, zároveň hrozně vtipný charakter, který je nevyčerpatelným materiálem pro spoustu dílů Simpsonů. Vždy se směju, jak neumí lhát, mluví nahlas, když nechce, nikoho neposlouchá a vždycky všechno pokazí. Asi se díky tomu cítím líp (díky tomu, že vím, že je animovaná postava neschopnější než-li já :D). Ačkoliv to, kam se posunul tento seriál, se mi už také nezamlouvá. Ještěže existuje těch milion starších sérií.









Obelix
Už jako dítě jsem milovala komixy s Asterixem a Obelixem a pravidelně si je chodila půjčovat do knihovny, poté jsem se v Obelixem setkala ve filmovém zpracování, kde ho výborně ztvárnil skvělý herec Gerard Depardieu a nakonec jsem se dostala i k úchvatným kresleným filmům. Ty jsou podané formou humorného a napínavého příběhu a nejen, že potěší malé děti, ale vychvaluje je i spousta mých vrstevníků. Možná právě odtud pramení moje slabost pro dlouhovlasé barbary! :)) A proužkované kalhoty jsou punk! Tak kdo by nemiloval někoho, kdo pořád myslí na to, jak se nacpe kanci, zbožňuje svého psíka a menhiry a nesmí pít kouzelný lektvar, protože do něj spadl jako malý!







Dale
Další oblíbená pohádka, která v mé paměti přetrvala už z dětství je bezpochyby Rychlá rota! Spolu s My z Kačerova jsou to vážně povedené seriály a v tomto nelze upřít největší úžanost Daleovi. Dale je nejhloupější a nejroztomilejší veverka ze všech a jestli ho někde potkám, tak ho asi umazlím k smrti. Prostě ty zoubky a ten hlásek! :))









Jack
Mám slabost pro dekadentní a osobitý nádech, který čpí z filmů Tima Burtona, čili mě jednozačně okouzlil i Jack. Hlavní hrdina kostra, no není to originální? Nejvíc zbožňuju tu scénu, kdy si děti rozbalí dárky od Satana Kalouse a začně noční můra, nejlepší je had, co sežere stromeček!






Tygr
A v neposlední řadě Tygr z Medvíka Pú. Tygr byl vždy nejlepší, byl to šílenec, který se dokázal nadchnout naprosto pro každý nápad, byl plný optimismu a radosti ze života. Měl skákadlo a hopsadlo a mohl se odpružit ocasem. Já ho prostě žeru dodnes!








A postav by se jistojistě našlo víc. Shaggy ze Scooby-doo, Barney z Flinstoneových, Patrick ze Spongeboba, Edudant a Francimór (mezi těmi si vážně nedovedu vybrat), Bubu ze seriálu Méďa Béďa, ti dva zlí z Byl jednou jeden..., Rakeťáci z Pokémonů (no co, já tim to přála), Ptál Uličník od Loonely tunes, Kočkopsa a vůbec asi všechno, na co si vzpomenu. :) Achjo, docela mi chybí být dítě.

A co vy, máte nějakou svou oblíbenou animovanou postavu? :)

ANNihilation

Pearl jam - fotky

1. listopadu 2013 v 16:29 | ann-ihilation |  Pearl Jam








Devadesátky jsou jedna velká frajeřina, tak to pochopte!

zdroj: tumblr.com :D

Říje-n

1. listopadu 2013 v 10:31 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Říjen
Ty bože révy, který posíláš
paprsky slunce na nalité hrozny,
na zlaté hrozny, hrozny fialové,
buď milostivý.

Po teplých stráních vzpínají se k tobě
vášnivé keře roztančeným gestem,
zpívají, mluví, hovoří a prosí,
bys dal jim oheň, aby rozdaly jej,
bys vdech' jim radost, aby vzkvetla v očích
zkalených trudem.

Neb my jsme lidé mdlí
a pro tvou slávu milujeme víno

a s číší jen se naše srdce pomodlí.
(Karel Toman)

Říjen byl samozřejmě začátek školy a tím pádem i konec úplného flákání. Alespoň dojet tam někdy musím. Ačkoliv jsem ráda, že jsem při zápisu předmětů u sebe měla jako talisman pana Modrého a povedlo se mi zapsat vážně dobré věci. Nejvíc mám radost asi z předmětů o umění, co si budeme povídat. Akorát ty dvě zkoušky, co jsem si přetáhla z minulého semestru vypadají fakt dost bídně. Jinak se mi opět povedlo zabodovat jako skvělé matematičce a absolutnímu kliďasovi. Málem se mi vyvedla práce v trafice, ale jelikož mi tam jaksi vždycky chyběly peníze, tak to zase hodně rychle skončilo. No trošičku trapas.
Dále jsme nezapomněli u Lennonovy zdi oslavit Johnovo narozeniny, tak to byla taková milá nezávislá akce. Čekala jsem tam velkou účas, ale byla tam jen naše skupinka, hold tam všichni chodí spíš až v prosinci. P.S.: Je pořád hnusná, protože tam chodí čárat kdekdo.
Volby pro mě byly opět zklamáním, povolební rozbroje ještě větším, uvidíme, jak se to vyvrbí, už toho mám plný zuby.
Propadla jsem kouzlu Larse von Triera, který je sice poněkud nechutný psychopat, ale jeho talent a smysl pro detail mě prostě dostal. Takže mi z těch jeho filmů nejspíš do pár týdnů úplně hrábne. .))
A objevila jsem sílu siderického informačního kyvadla. :D:D:D Ne, je mi ho docela líto.

Jinak tak normálně, nějaká krize identity, druhá puberta, naprostá dekadence, velká sranda v nicnedělání. Na nic nemám čas, jen doma sedím a dívám se do prázdna.
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!