Srpen 2013

Friedrich Nietzsche - citát

31. srpna 2013 v 23:36 | ann-ihilation |  Citáty
"Strach lže a ty mu věříš."
- Friedrich Nietzsche

Hercule Poirot (Agatha Christie's Poirot)

31. srpna 2013 v 23:22 | ann-ihilation |  Seriály
Zbožňuji způsob, jakým byl seriál natočen. Předlohy od Agathy Christie jsou samy o sobě skvělé a seriál z nich dokázal dostat opravdu maximum. Zapeklité deduktivní příběhy jsou umístěny do krásného prostředí, doplňují je výrazné kostýmy a samozřejmě mistrný David Suchet, který jako by byl pro roli detektiva Poirota přímo stvořen. Hrozně mě potěšilo, jakým způsobem byl použit krásný britský humor (který v těchto knihách není), opravdu se vždy skvěle pobavím. Filmy v tomto podání jsou lepší než-li seriál, ale přesto ho vřele doporučuji.


zdroj obrázku: http://www.rfi.ro/articol/stiri/cultura/adieu-hercule-poirot

Postřižiny

31. srpna 2013 v 23:18 | ann-ihilation |  Filmy
Smekám před Jiřím Menzlem, který dokázal, že krása a poetika knihy se dá přenést na plátno neporušena. Nádherný smysl pro detail, nekonvenčnost, neskutečný humor, šarm, nostalgii a hlavně vyjádření vší té vzletnosti a snivosti dýchá na diváka celou dobu a nutí ho, aby si snímek zamiloval až do poslední kapky jeho půvabu. Herecké obsazení nemohlo být lepší - jak hlavních rolí, tak i vedlejších - kdo by si neoblíbil strýce Pepina, když ho ztvárnil tak skvělý herec jako Jaromír Hanzlík?


Pokud jste ještě neviděli film nebo nečetli knihu, či snad obojí, udělejte si na to určitě čas. Stojí to za to.

zdroj obrázku: http://www.bontonfilm.cz/postriziny.html

31. 8. Den nepřečtených knih

31. srpna 2013 v 22:14 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
Dnešní den je věnován knihám, které nám doma jen tak leží a ještě je nikdo nečetl. Odhaduje se, že takových je kolem osmadvaceti procent, tak to pojďme změnit! :) Podívejte se doma do knihovničky a zapátrejte, jestli některá z vašich knih nečeká na přečtení.
Více informací naleznete ZDE.


Já sáhla po Kmotrovi, kterého jsem našla u nás v Bohnicích na hřbitově, kde lidé odkládají knížky, které už nechtějí. Kniha je sice trochu ožvýkaná, ale stejně se jakž takž dá číst. :) Tak jí teď se svým koníkem Chartumem přežvýkávám taky, akorát ne úplně doslova. :)

Bob Dylan - All along the watchtower

31. srpna 2013 v 10:38 | ann-ihilation |  Bob Dylan

A od Jimiho jí zbožňuju taky.

Pssst

31. srpna 2013 v 10:32 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Potichu plakat,
potichu snít,
potichu zemřít,
potichu shnít.

Toyen - Spící

27. srpna 2013 v 12:17 | ann-ihilation |  Obrazy
Spousta obrazů od Toyen se mi moc nelíbí, ale tento mi kupříkladu připadá velmi povedený. Líbí se mi, že snová krajina na první pohled působí naprosto bezútěšně. Podíváme-li se ale lépe, na obzoru je vidět východ slunce. Ten do obrazu vnáší jakousi naději a také klíč k probuzení. Postava na plátně je k nám otočená zády, můžeme si tedy lehce představit, že jde o náš vlastní sen, ve kterém se na sebe díváme z pohledu třetí osoby. Figura je navíc uvnitř prázdná. Jsou tedy sny jen útržky vzpomínek a relality, které se snažíme marně zachytit (proto prázdná síťka)? Neříkají nám nic, jsou jen skořápkou? Nebo nás otvor v plášti osoby nabádá, abychom do něj vpluli a stali se jí samotnou? Abychom snili její sen?
Právě proto mám ráda umění, odráží totiž život .Probouzí v nás myrády otázek, ale nedává ani jednu odpověď.


zdroj obrázku: http://img.aktualne.centrum.cz/210/22/2102253-toyen.jpg

Alice in chains - Down in a hole (text+překlad)

25. srpna 2013 v 12:07 | ann-ihilation |  Alice in chains
Nemůžu si pomoct, ale "down in a hole" mi připadá jako skvělý dvojsmysl, lůno - hrob.


Down in a hole

Bury me softly in this womb
I give this part of me for you
Sand rains down and here I sit
Holding rare flowers
In a tomb... in bloom

Down in a hole and I don't know if I can be saved
See my heart I decorate it like a grave
You don't understand who they
Thought I was supposed to be
Look at me now a man
Who wont let himself be

Down in a hole, feelin' so small
Down in a hole, losin' control
I'd like to fly,
But my wings have been so denied

Down in a hole and they've put all
The stones in their place
I've eaten the sun so my tongue
Has been burned of the taste
I have been guilty
Of kicking myself in the teeth
I will speak no more
Of my feelings beneath

Down in a hole, feelin' so small
Down in a hole, losin' control
I'd like to fly but my
Wings have been so denied

Bury me softly in this womb
Oh I want to be inside of you
I give this part of me for you
Oh I want to be inside of you
Sand rains down and here I sit
Holding rare flowers (oh I want to be inside of you)
In a tomb... in bloom
Oh I want to be inside...

Down in a hole, feelin' so small
Down in a hole, losin' my soul
Down in a hole, feelin' so small
Down in a hole, outta control
I'd like to fly but my
Wings have been so denied


Dolu do díry

Jemně mě pohřbi ve svém klíně
Daroval jsem ti tuto mou část
Prší na mě písek a já tu sedím dole
Držím vzácné květiny
Kvetoucí v hrobě

Dolu do díry; a nevím, jestli budu zachráněn
Pohlédni na mé srdce, ozdobil jsem si ho jako hrob
Nerozumíš tomu, o čem si myslí
Že jsem tomu byl předurčen
A podívej se na mě teď - muž,
Který nechce, aby byl

Dolů do díry, cítím se tak nicotný
Dolů do díry, ztrácím kontrolu
Rád bych létal
Ale křídla mi byla odepřena

Dolů do díry a pak dají všechny
Kameny tam, kam patří
Snědl jsem slunce a tak se mi jazyk
Spálil tou chutí
Byl jsem vinen
Z toho, že jsem sám sobě dával přes hubu
Dál už nebudu mluvit
O vnitřních pocitech

Dolů do díry, cítím se tak nicotný
Dolů do díry, ztrácím kontrolu
Rád bych létal ale křídla
Mi byla odepřena

Jemně mě pohřbi ve svém klíně
Chci být v tobě
Daroval jsem ti tuto mou část
Chci být v tobě
Prší na mě písek a já tu sedím dole
Držím vzácné květiny (Chci být v tobě)
Kvetoucí v hrobě
Chci být v tobě

Dolů do díry, cítím se tak nicotný
Dolů do díry, ztrácím duši
Dolů do díry, cítím se tak nicotný
Dolů do díry, neovládám se
Rád bych létal ale křídla
Mi byla odepřena

Alice in chains - Down in a hole - live unplugged

24. srpna 2013 v 23:16 | ann-ihilation |  Alice in chains
Naprosto perfektní ve všech ohledech. Z těch textů mi vždycky běhá mráz po zádech. A co teprve při spojení dvou takto krásných a výrazných hlasů? Brrr. Hudba jak má být - dechberoucí, uhrančivá, upřímná, niterní a gradující. Devadesátky, no. :)


Mlaaask

24. srpna 2013 v 14:58 | ann-ihilation |  Eddie Vedder
0:16

Snad z toho nebudou žabomyší války o to, jestli má větší štěstí Eddie nebo Layne. :)) Já jsem z toho paf. Hlavně jak dělá jako že nic...

Pearl jam - Mind your manners - klip

23. srpna 2013 v 18:37 | ann-ihilation |  Pearl Jam
...tak když už to je něco novýho a oficiálního. Akorát mi připadá škoda, že je většina nových hudebních klipů jaksi stejná. Pokud jde o hip hop či r´n´b, tak se tam kroutí polonahý ženský a pokud jde o nějakou hudbu točící se kolem rocku, punku a metalu, tak to vypadá takhle. Záběry na kapelu a pár myšlenek kolem. Přitom třeba Do the evolution je něco úplně skvělého a neohraného. Ale zase tam je dost kritiky, tak a taky to jsou moji miláčci, tak to beru. :))

Eddie Vedder - fotky

23. srpna 2013 v 11:25 | ann-ihilation |  Eddie Vedder
Něco, co snad potěší i paní Plantovou... ;)

...něco psychedelického (Jeremy je poklad)...

...ten moment v Black, který mi bere srdce...

...všichni moc dobře víme, co tou kytarou zakrývá :D...

...z koncertu s Doors - devadesátky mají svý kouzlo (to oblečení je super, jo taky jsem měla jako malá podobnej styl)...

...protože je to fešák i když je starej...

...a mam úchylku na zranění, nemůžu si pomoct...

...a třešničkou na dortu je samozřejmě fotka, kde mi z nějakého důvodu připomíná pana Modrého, ňam ňam :)...a teď jestli jí sem dávám jako poslední proto, aby to víc vygradovalo, nebo aby musel projet všechny ty fotky, než si jí prohlídne, toť otázkou :D:D:D...

zdroj fotek: tumblr.com

Viktor Fischl - citát

23. srpna 2013 v 11:06 | ann-ihilation |  Citáty
"Jednou jsem naslouchal dvěma starším ženám v čekárně. Vyprávěly si o nemocech a všelijakých trampotách, až najednou slyším, jak jedna druhé říká: "Co bych vám povídala. Starý člověk se vůbec neměl narodit." … Kdykoliv si na to vzpomenu, všechno ve mně ještě vře. Myslím, že vždycky stálo a bude stát za to žít. Vychutnat si život do dna. Do posledního dechu. Měl jsem dost času si to vyzkoušet a ničím si nejsem tak jist."
- Viktor Fischl

Co nezabiješ

23. srpna 2013 v 10:16 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Co v sobě nezabiješ,
to posílíš.

:D Pearl jam

21. srpna 2013 v 23:48 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Fanoušky pobaví... :D


zdroj obrázku: tumblr.com

František Kupka - Podzimní slunce

21. srpna 2013 v 17:17 | ann-ihilation |  Obrazy
Velmi krásné dílo od slavného Kupky, které vytvořil ještě před tím, než-li přešel k abstrakci. Možná i proto ho obdivuju i přes to, že díla abstraktní k mým oblíbeným nepatří - on to nedělal pro peníze, ale proto, že to tak cítil a snažil se malovat věci, co malovat v podstatě nelze, kupříkladu hudbu. Každopádně tento obraz považuji za jeden z nejpovedenějších. Krásné tři grácie a navíc pod jabloní - nejspíše odkaz na Paridův soud. Každému muži se přece líbí jiný typ ženy, a každá je svým způsobem nádherná, protože má něco do sebe.


zdroj obrázku: http://www.zakulturou.cz/vystavy/salmovsky-palac:-frantisek-kupka---cesta-k-amorfe-.html

Stephen King (alias Richard Bachman) - Běh o život

21. srpna 2013 v 17:06 | ann-ihilation |  Literatura
Nadčasový román skvěle popisuje lidskou hloupost. Jak daleko dospějí nesmyslné reality show a prapodivné soutěže, které nám televize předkládá? Něco podobného se vyskytuje už v román nazvaném "Dlouhý pochod" a tato hrozba je podle mě víc než reálná. Opět z každé stránky čiší kritika lidské blbosti a oprávněný pesimismus ze stavu budoucnosti. Občas nevíte, jestli se smát nebo ne. To vše je samozřejmě podané velmi osobitým způsobem, kterému nechybí napětí, ironie, lehká přisprostlost a samozřejmě ten typický kingovský šarm. Ehm, tedy bachmanovský. Ale o tom více v předmluvě "Jak je důležité míti Bachmana." Tento druh humoru mě vždycky dostává do kolen.


zdroj obrázku: bookfan.eu

Náramek - červená/žlutá/zelená/černá

21. srpna 2013 v 16:41 | ann-ihilation |  Náramkování a jiné tvoření

Kdysi - na přání pro kamarádku. Kvalita fotky je sice pochybná, ale což. Třeba se jednou, až budu fakt slavná, ty nůžky vydraží za hrozný prachy.

Smutný šašek?

21. srpna 2013 v 16:24 | ann-ihilation |  Prý poezie
Chodíme po vrcholcích hor
s očima zavázanýma
úsměv máme zamčený v trezoru
a štěstí hledáme v regálech

Probouzíme se s výkřikem
ze sna o létání ve zlatých květech stromů
a zpěvu barevných hvězd,
naše milenka Věcnost sténá žalem

Jediný cíl je ten, který můžeme vyčíslit
a "láska" je jen reklamní slovo a plytkost z románů
Nenasloucháme, už ani nemluvíme,
jen křičíme do prázdna

Každý den marně pátráme po smyslu života.
Sami sobě jsme ho však dávno pohřbili.

S nádechem dalšího dne cítím,
že v tomto nekonečném bláznici světa
jsem nakonec stejně jen klaunem naruby.

Byl jsem mladistvým intelektuálem

21. srpna 2013 v 11:14 | ann-ihilation |  Filmy

Když je něco tak pitomého, až je to vlastně genilální. Vždycky se u toho směju jako malá. :))

Karel Čapek - Zóon politikon

21. srpna 2013 v 10:55 | ann-ihilation |  Literatura
Četná sbírka Čapkových moudrých úvah určitě stojí za přečtení a za zamyšlení. Vysvětluje zde své postoje ke spoustě společenských témat, ukazuje jak chápe místní poměry, slova jako pesimismus či skepse, dále objasňuje svůj názor na amerikanismus, tradici a na komunismus. Právě kvůli stati "Proč nejsem komunistou" nesmělo být dílo dlouho vydávané. Když se nad tím ale zamyslíme (a i nad ostatními kapitolami), Karel Čapek svou dobu předběhl sedmimílovými kroky, protože úvahy jsou silně (a až smutně a nebezpečně) nadčasové a při pominutí konkrétnějších údajů se dají použít jako vysvětlení spousty současných problémů a postupného úpadku. Dříve bylo dílo zakázané, teď se číst smí, ale zajímalo by mě, kolik lidé to ještě dělá...


zdroj obrázku: balia.net

Viktor Fischl - Kuropění

21. srpna 2013 v 10:42 | ann-ihilation |  Literatura
Kuropění, to je kniha z toho nejkrásnějšího světa. Každé slovo někam vede, každá věta má smysl a hloubku. Viktor Fischl dokáže ve čtenáři rozvířit velkou spoustu krásných úvah. Navíc, jako trochu humorná osobitost, je příběh velmi zvláštně vsazen do dialogů mezi poněkud nostalgickým doktorem a jeho kohoutem, který je vždy plný optimismu: "Dnes je krásnější než včera, protože dnešek je a včerejšek už není". Jejich rozhovory jsou plné spousty úchvatných myšlenek, které jsou vám podávány dvěma naprosto odlišnými stranami, které se však nakonec vždy nějak dohodnou.


Některé knihy jdou velmi těžko popsat, je třeba je přečíst - a toto je jedna z nich. Dle mého uvážení jde o velmi krásné a křehké dílo plné moudrosti a zaslouží si vaší pozornost.

zdroj obrázku: bux.cz

Karel Kryl - Bratříčku zavírej vrátka

21. srpna 2013 v 10:26 | ann-ihilation |  Karel Kryl

Bratříčku,nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.

Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.

Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?

Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.

Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.

Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!

Mimochodem - jedna z písní, kterou velice ráda hraju na housle i na violu.

The Velvet underground - There she goes again

19. srpna 2013 v 21:13 | ann-ihilation |  The Velvet underground
Trochu banánového potěšení k večernímu prozpěvování. Šťastná osmá skladba z úchvatného alba (které jsem dostala k narozeninám, jupíjajéééééé), sosejte! Ach krásný to konec šedesátých let! Když se to tak vezme, tak teď jsou v proudu léta desátá. Je na čase přijít s něčím takhle dobrým! A vrátit na desky ten neurvalý zvuk!


A pokud jste jemně mimo jako já a video vám z nějakého důvodu nebude hrát, nejspíš nemáte zaplé repráky. :D

Eminem

19. srpna 2013 v 17:02 | ann-ihilation |  Náramkování a jiné tvoření
Jojoo, pořád ještě jsem vydržela u bavlnování (oficiálně drhání), tak jsem si říkala, že si sem své výtvory budu dávat. Asi bych byla víc cool, kdybych si je dávala na facebook a sbírala lajky, ale, no, to bych asi nebyla já (teď tam všechny děsím fotkami Freddieho).


No a jestli vám to trochu pálí (jestli jo, tak co tu vůbec děláte? :D), tak je vám nejspíš jasné, že asi nejsou pro mě. A ani pro nikoho s podobným hudebním vkusem. :) Hold mám kamarády, se kterými si teoreticky vůbec nemůžu rozumět. Občas ani prakticky, ale co. :D Ale tak když letí do Paříže, aby toho rapujícího bloncka viděli, ať si to užijou. :) Vlastně je super, že každý člověk na světě poslouchá něco jiného. Jinak bych nikdy neměla šanci dostat se na nějaký svůj vysněný koncert, hihi. :)

Výkřik do prázdna

19. srpna 2013 v 12:34 | ann-ihilation
Ostříhej ze mě mou krásu,
abych nenašla sílu strhnout sloupy
Tisíckrát mě nakrm,
ani jednou nezaženhnej mou chuť

Říkej mi "Zrůdo"
a chtěj po mně, abych držela tvou uplakanou ruku
Znič sebe, znič svou krev,
protože z tvé krve vzešel můj život

Nemůžu se plazit pro tvou lásku
- láska s nedá naučit


René Magritte-The lovers

17. srpna 2013 v 12:24 | ann-ihilation |  Obrazy

Je snad možné nemilovat surrealismus? Naprosto mě dostává do kolen způsob, kterým slavný malíř dokázal zobrazit milence. Někdo skrytý? I sám sobě? Nebo v nich můžeme najít tvář kohokoliv? Jsou všichni zamilovaní slepí? Mám pocit, že toto dílo nedokáže na nikoho působit neutrálně (nepočítáme-li tedy přímo ty, kteří umění odmítají jako celek). Navíc pozadí je dost matoucí. Jsou uzavření v místnosti, ale právě svým citem se jím otevírají větší obzory? Nebo je to právě cit, co je nenechá zůstat pod širým nebem? Co to evokuje ve vás? Taky vám z toho běhá mráz po zádech?

zdroj obrázku: http://4.bp.blogspot.com/-dW2gC5pJcR0/TWxHKHgl17I/AAAAAAAAADw/yRoGn4HUWtg/s320/Rene%252BMagritte%252B-%252BThe%252BLovers%252B.JPG

Metallica - Unforgiven II (text+překlad)

17. srpna 2013 v 12:12 | ann-ihilation |  Metallica
Unforgiven II

Lay beside me, tell me what they´ve done
Speak the words I want to hear, to make my demons run
The door is locked now but it´s opened if you´re true
If you can understand the me, then I can understand the you

Lay beside me, under wicked skies
black of day, dark of night, we share this paralyse
The door cracks open but there´s no sun shining through
Black heart scarring darker still, but there´s no sun shining through

No, there´s no sun shining through
No, there´s no sun shining

What I´ve felt, what I´ve known
Turn the pages, turn the stone
Behind the door, should I open it for you?

What I´ve felt, what I´ve known
Sick and tired, I stand alone
Could you be there, ´cause I´m the one who waits for you
Or are you unforgiven, too?

Come lay beside me, this won´t hurt, I swear
She loves me not, she loves me still, but she´ll never love again
She lay beside me but she´ll be there when I´m gone
Black heart scarring darker still, yes, she´ll be there when I´m gone
Yes, she´ll be there when I´m gone
Dead sure she´ll be there

What I´ve felt, what I´ve known
Turn the pages, turn to stone
Behind the door, should I open it for you?

What I´ve felt, what I´ve known
Sick and tired, I stand alone
Could you be there, ´cause I´m the one who waits for you
Or are you unforgiven, too?

Lay beside me, tell me what I´ve done
The door is closed, so are your eyes
But now I see the sun, now I see the sun
Yes, now I see it

What I´ve felt, what I´ve known
Turn the pages, turn the stone
Behind the door, should I open it for you?

What I´ve felt, what I´ve known
So sick and tired, I stand alone
Could you be there? ´Cause I´m the one who waits
The one who waits for you

What I´ve felt, What I´ve known
Turn the pages, turn the stone
Behind the door, should I open it for you?

What I´ve felt oohh
What I´ve know
I take this key
And I bury it in you
Because you´re unforgiven, too

(Never free)
(Never me)
´Cause you´re unforgiven, too


Nesmířený

Ležíš vedle mě, říkáš mi, co udělali
Říkáš slova, která chci slyšet - jak donutit mé strachy odejít
Teď jsou dveře zavřené, ale když tu jsi skutečně, tak ne
Jestli mi rozumíš, můžu porozumět i já tobě

Ležíš vedle mě, pod divokým nebem
Čerň dne, temnota noci, sdílíme tohle ochromení
Pukliny na dveřích se otevírají, ale neprosvítá nimi žádné slunce
Černé srdce se pořád bojí temnoty, ale neprosvítá tu nikde žádné slunce

Ne, neprosvítá tu žádné slunce
Ne, neprosvítá žádné slunce

Co jsem cítil, co věděl
Obracelo stránky, hýbalo kameny
Za dveřmi, mohu je otevřít pro tebe?

Co jsem cítil, co věděl
Trpící a unavený, zůstávám sám
Můžeš tu být, protože jsem jediný, kdo tu čeká na tebe
Nebo jsi také nesmířená?

Pojď si lehnout vedle mě, nezraní tě to, přísahám
Nemiluje mě, stále mě miluje, ale nikdy nemůže milovat znovu
Leží vedle mě, ale bude tu stále, i když odejdu
Černé srdce se pořád bojí temnoty, ano, bude tu ,i když odejdu
Ano, bude tu, i když odejdu
Jsem si úplně jistý, že tu bude

Co jsem cítil, co věděl
Obracelo stránky, hýbalo kameny
Za dveřmi, mohu je otevřít pro tebe?

Co jsem cítil, co věděl
Trpící a unavený, zůstávám sám
Můžeš tu být, protože jsem jediný, kdo tu čeká na tebe
Nebo jsi také nesmířená?

Ležíš vedle mě, říkáš mi, co jsem udělal
Dveře se zavřely, stejně jako tvé oči
Ale teď vidím slunce, teď vidím slunce
Ano, vidím ho

Co jsem cítil, co věděl
Obracelo stránky, hýbalo kameny
Za dveřmi, mohu je otevřít pro tebe?

Co jsem cítil, co věděl
Trpící a unavený, zůstávám sám
Můžeš tu být, protože jsem jediný, kdo tu vždy čeká
Jediný, který tu na tebe vždy čeká

Co jsem cítil, co věděl
Obracelo stránky, hýbalo kameny
Za dveřmi, mohu je otevřít pro tebe?
Co jsem cítil
Co jsem věděl

Získal jsem ten klíč
A pohřbil jsem ho v tobě
Protože jsi se s tím také nesmířila
(nebýt volný)
(nebýt sám sebou)

Protože jsi se s tím také nesmířila


Patřím k té menšině, které se víc líbí právě druhá verze. První je sice hudebně propracovanější, ale z této je cítit naděje. A přitom tomu nechybí čirá úzkost. Tohle smíření protikladů mě uvádí do tranzu. Ten jeho krásnej hlas nalomí každou duši.
Jo a taky jsem byla vážně dlouho přesvědčená, že tu má James Hetfield culík a byla jsem z toho unešená. Děkuju vám, že jste mi to zkazili, jsou to jen vlasy načesané dozadu a límec od košile. Jo a je to jedna z mých mnoha platonických lásek. Jo a před pár lety jsem ho viděla naživo a málem jsem se zbláznila! Jo joo, jsem pořád stejná. :))

Vincent van Gogh - Hvězdná noc nad Rhonou

17. srpna 2013 v 11:56 | ann-ihilation |  Obrazy

Naprosto zbožňuji tahy jeho štětce, protože mě každý jeho obraz dokáže vytrhnout ze všední reality.

zdroj obrázku: http://www.puzzle-puzzle.cz/ImgZbozi/Detail/hvezdna-noc-nad-rhonou-6753.jpg

Jaroslav Seifert - Píseň o lásce - báseň

6. srpna 2013 v 12:52 | ann-ihilation |  Literatura
Píseň o lásce

Slyším to, co jiní neslyší,
bosé nohy chodit po plyši.

Vzdechy pod pečetí v dopise,
chvění strun, když struna nechví se.

Prchávaje někdy od lidí,
vidím to, co jiní nevidí.

Lásku, která oblékla se v smích,
skrývajíc se v řasách na očích.

Když má ještě vločky v kadeři,
vidím kvésti růži na keři.

Zaslechl jsem lásku odcházet,
když se prvně rtů mých dotkl ret.

Kdo mé naději však zabrání
- ani strach, že Přijde zklamání -,

abych nekles pod tvá kolena.
Nejkrásnější bývá šílená.

Zdroj: Jaroslav Seifert - Ruce Venušiny

Hudební řetězák

4. srpna 2013 v 21:41 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné
Většina lidí, které baví tyhle řetězáky, to dělá z nudy, ale mě to prostě baví!

Technické údaje a postup: Pustíš přehrávač na náhodný výběr písní a jedeš. A pak jen co tvou mysl napadne. :))

Jak bys popsala sama sebe? - Slipknot - Vermilion pt. 2
Popsat sama sebe svou nejoblíbenější písní - to nejhorší nebo to nejlepší? Rumělka - květina, rum i barva krve. A celý ten text ve mně probouzí mou všudypřítomnou schizofrenii. She isn´t real, I can´t make her real - možná má vysněná osobnost, rozdíl mezi ideálním a reálným já.

Co se ti líbí na mužích/ženách? - Rolling stones - Angie
Angie? Toto jméno je tak andělské. A to se mi na mužích líbí? Andělsky krásná tvář či strážný anděl? No, proč by ne. Navíc můj imaginární kamarád z dětsví se takto jmenoval. Mám tedy asi nejradši ty vysněné.

Jak se dnes cítíš? - Pearl jam - Jeremy
Na hlaveň v puse? Na problémy s rodiči a ignoraci? No, zase tak moc snad ne.

Jaký je smysl tvého života? - Black Sabbath - Paranoid
Tak to mě vážně pobavilo. :D Tohle asi může vyjít opravdu jen mně. Smysl mého života je, aby mi někdo něčím pomohl zaměstnat můj mozek. Ok. All day long I think of things, but nothing seems to satisfy. Ale tohle se dá přebrat i pozitivně - něco pořád hledám, nestagnuji. Touha dělá člověka, ač je zborcená.

Jaké máš motto? - Pearl jam - Present tense
Název mluví za vše! Teď nebo hned! Kdo ví, zítřek už být nemusí. A basta.

Co si o tobě myslí tvoji přátelé? - Pink Floyd - Sorrow
Myslíte si, že jsem smutná? Nebo že jsem neuvěřitelně dlouhá a krásná, s procítěným sólem? :))

Co si o tobě myslí tvoji rodiče? - Pearl jam - Black (live)
Vzhledem k tomu, jak často si jí pouštím (a právě z koncertů), tak si asi myslí, že jinou píseň neznám. A nebo, že se neoblíkám skoro do ničeho jiného. Temnota a tak, znáte to. :D

O čem hodně často přemýšlíš? - Evanescence - Your star
Vidím jí, nevidím? Pochybnosti jsou hnusná věc.

Co si myslíš o svém ex? - Pearl jam - No way
:D Ale jo, tak název stačí...

Co si myslíš o osobě, kterou máš ráda? - Karel Kryl - Hle, jak se perou
Pít, klít, co hrdlo ráčí, vždyť osud stáčí už poslední lok!

Jaký je tvůj životní příběh? - The Beatles - Eleanor Rigby
Budu se dívat na smutek ostatních, uzavřená ve svém světě a zemřu spolu se svým jménem? Ačkoliv, takovéto hudbě by mi bylo za milo žít.

Čím chceš být až vyrosteš? - Karel Kryl - Morituri te salutant
Gladiátorkou! Jooo!

Co si myslíš, když vidíš osobu, kterou máš ráda? - Ivan Král - Winter takes all
Beru všechny! Od bláznů až po cvoky!

Co ti budou hrát na pohřbu? - Dead meadow - Sleepy silver door
Hledání, pátrání, smrt. Můj pohřeb je mi upřímně úplně u prdele.

Jaké máš koníčky? - Jefferson Airplane - White rabbit
Běhání za králíky, zachraňování světa, kamarádění se s Tydlydýtem a Tádydůtem, jezení věcí s nápisem "Eat me" (na každé čokoládě to je!), posedlost zrcadly. :)

Z čeho máš největší strach? - Alice in chains - Dirt
Asi z toho, že se budu cítit jako Layne, když psal takovýto text? Protože to je fakt síla. Nebo že bych měla nějakou psychickou poruchu a lpěla na nadměrné čistotě? No, stačí jen nahlédnout do mého pokoje...

Jaké je tvé největší tajemství? - Slipknot - Prelude 3.0
Mé největší tajemství je to, co nikdy nebylo vyřčené. Now it´s over. No!

Co si myslíš o svých přátelích? - Slipknot - Snuff
Čichají toluen. Nebo se tak tedy alespoň většinou chovají. :))

Celkem jsem si říkala, že je možné, že se mobil netrefí ani do jedněch Pearl jam, ale statisticky to asi nebylo možné. :D No way mě velmi pobavila. Celé mě to bavilo. :)

P.S.: Myslím, že tohle budu dělat pravidelně, je to sranda. :D

Stroj pánem tvorstva

4. srpna 2013 v 12:04 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Jelikož se moderní technika posouvá dopředu sedmimílovými kroky, můžeme se sami sebe ptát, zda-li nás neovládne. A než-li ptát, tak spíše bát. Je spousta knih, filmů a úvah, velmi znatelně vrytých do našeho podvědomí, které poukazují na krutou myšlenku, že lidstvo se stane otroky strojů, přesněji robotů. Touha po moci a mamonu je u mnoha z nás nekontrolovatelná. Kdo může zaručit bezpečí? Jak můžeme vědět, že si nějaký magnát neusmyslí, že obsadí střední Evropu za pomoci mašin, oproti kterým budeme slabí jako mouchy? Upřímně, kdo tomu může zabránit?

Tento - ač neakutální, snad? - strach v nás je svým způsobem zakódován a je silně oprávněný. Když se na to podíváme z menšího měřítka, ovládáme vlastně my stroje nebo stroje nás? Slouží všemožné přístroje nám nebo jsme jejich otroci? Dokážeme to ještě vůbec odlišit a zamyslet se nad sebou? Některé vynálezy nás posunují v oblasti lékařstí a pomáhají zachraňovat životy, jiné v oblasti vědy a stáváme se díky nim moudřejšími, některé používáme každý den a zjednodušují nám žití. Na některých jsme závislí a neuvědomujeme si to.


Lidé se stali vůči sobě slepými. Spousta z nás se plahočí v nemyslné rutině, která se skládá z odchodu do práce, z příchodu z práce a k zasednutí k televizi (či internetu). Nedíváme se kolem sebe, o nic se nestaráme - jen o to zopakovat další den ten samý sled činností. Naprogramovali jsme sami sebe k nicotě.
Možná je stach z toho, že nás ovládnou stroje naprosto zbytečný, sami jsme se totiž stroji dávno stali.


ANNihilation

zdroj obrázku: http://future.wikia.com/wiki/File:Human-robot.jpg

Jakože farář? - blog

1. srpna 2013 v 22:59 | ann-ihilation |  Stránky

Extra-úlet pana Modrého - aneb když se soukromý vtip stane veřejným a nikdo ho nechápe. Vřele doporučuji. :D

Žít napořád?

1. srpna 2013 v 22:39 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Chtěli byste žít věčně? A netvrďte mi, že jste se na to sami sebe nikdy neptali. Ovšemže ptali, bojíte se smrti - své jediné jistoty.
A co kdyby ta jistota zmizela?
Víte, když jsem si kladla tuto otázku, vždy jsem na ní odpovídala záporně. Nedokázala jsem si představit, že by můj čas nebyl omezený a já tu zůstala navždy. Ještě chci upřesnit, že nemluvím o gilgamešské nesmrtelnosti, kterou nepochybně ovládla velká spousta lidí, míním opravdu věčný život.
Dnes jsem se poprvé zamyslela nad tím, že svou odpoveď přehodnotím. Chtěla bych žít napořád. V mladém těle (neudělám přeci stejnou chybu jako Sibyla). Myslím, že je to jediný způsob, jak porozumět světu a životu. Nezemřít, jen zánik sledovat. Jediný způsob, jak cítit lásku - vědět, že skončí a my s tím nemůžeme nic dělat. Přiznávám, že to zní hrozně masochisticky, ale co když opravdu není jiný způsob?
Prožít každou dobu... Popřeli bychom to klasické "Dřív bývalo líp" nebo bychom byli nuceni pochopit, že lidské pokolení s nevyvíjí, jen se točí v jakési spirále a je nuceno opakovat ty samé chyby pořád dokola?
Byl by vůbec takovýto život snesitelný? Jistě, nepředstavitelný. To, že všichni kolem nás stárnou, umírají, stárnou, umírají, ale my s nimi ne - toto vybočení z koloběhu je něco, co je pro mnohé nesnesitelné. A dobře, zase se vracím ke své původní odpovědi, bylo by nejspíš i pro mě.

Zakončila bych citátem od Susan Ertz: "Miliony lidí touží po nesmrtelnosti a přitom nevědí, co mají dělat, když v neděli odpoledne prší"
...ačkoliv, já si nevzpomínám, kdy naposledy jsem se opravdu nudila...

ANNihilation

Červ-ven-(ko)nec

1. srpna 2013 v 15:03 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Svatý stín strážný bdí nám nad domovem,
hlas jeho slyšet v tichu: Pamatuj!
A v šumu listí, v chladné písni vod
hlas jeho slyšíš, slyšíš doprovod:
Pamatuj!

Ne záře hranice, jen víra, zápal tvůj,
čin s mužným slovem
ať provází tě po Čechách.
Ne bengál vylhaný, jen tichý stálý plamen
ať hoří v duších.

Svatý stín strážný bdí nám nad Čechami
a děti v kolébkách
nám posvěcuje vzušným pocelem.
(Karel Toman)


Červenec? Docela síla, co si budeme povídat. Tak začala bych asi tím lepším, ne-li nejlepším. Vyrazila jsem na návštěvu do Žďáru nad Sázavou, což je rodné město pana Modrého. Jeho rodiče odjeli na dovolenou, tak jsme si mohli užívat. Ale kdybyste viděli, jaké jsem měla nervy z toho je poznat, tak byste se mi asi hodně smáli. Celou cestu vlakem jsem se chovala jako nervově labilní jedinec, který veze v tašce kilo semtexu, ale nakonec jsem to snad zvládla. Každopádně se mi povedlo zatlačit jednu mou skvělou vlastnost - vždycky řeknu tu nejnevhodnější věc v tu nejméně vhodnou chvíli. Jupíí! Takže to byl nakonec krásný (necelý, ale co!) týden. Pan Modrý se o mně úplně božsky staral. Vymyslel milion výletů, vařil mi, každý den mi kupoval zmrzlinu a byl na mě hrozně hodný. :) Blbé je, že se na něj nemůžu vyprdnout, protože takhle hodného kluka asi už nenajdu. :D Achjo. Konečně jsem viděla Zelenou horu a musím říct, že Santini měl vážně talent! A také jsem viděla nejkrásnější hrad v Česku vůbec, a tím je dle mého definitivně Pernštejn. A aby tomu náhoda nedala, je to hrad, na kterém se natáčela princezna Fantaghiro (což je pohádka, kterou jsem jako malá milovala!) a právě v něm bydlel princ Romualdo. :)) A tak říkám panu Modrému. Asi, protože to je úchylně trhlý. Takže to byla těžká pohoda, spousta dobrých zážitků a pití vína z buržoazních skleniček. A ovoce ze zahrádky, to bych mohla každý den.

Zelená hora: foto - pan Modrý (hihi, má na to talent, fakt že jo!)

Další dobrá věc, ač drobnost, ale ty přece tvoří život, je můj super set na zmzlinování, který jsem dostala. Domácí zmrzlina je božská. Zatím jsem zkoušela tvarohovou, no, chutná podobně jako Míša, ale není tak přeslazená a alespoň vím, co tam dávám. :) Ano, jsem úchylná na zmrzlinu, jestli mě někdo bude chtít na něco nalákat, tak alespoň ví jak.

Skvělý výlet byl taky ten na Křivoklát. A jak všichni víme, ke vzniku názvu se vážou rovnou dvě legendy. Jedna je od zakřivení penisu (čili klády) a druhá se spojuje s termínem křivě-klátit. Nikdo doteď neví, která je ta správná verze, ale historici dál poctivě bádají.

Přečetla jsem opravdu famózní knihu, kterou bych vám ráda doporučila. Je to Kuropění od Viktora Fischla. Je to opravdu nádherné poetické dílo se spoustou lehce podaných myšlenek, které jsem bez váhání zařadila do svých nejoblíbenějších kousků.

Zbláznila jsem se do Městečka Twin Peaks, asi proto, že David Lynch je absolutní magor a dokáže mě vždy upoutat. Takže prosím, jestli jste to viděli, neříkejte mi, kdo je vrah či jak to všechno dopadne. ;)

A teď najedeme z červené vlny na černou... Jaksi zjišťuji, že záměrně pohřbívám můj sociální život a straním se lidí. Můj mozek se jaksi usmyslel (jo, to on, já za to nemůžu!), že takhle to bude větší sranda. A ty sny, co mi podstrkuje, to je taky síla. Pan Modrý podvádí mě, pak já jeho. Proč tohle? Na takové věci jsem nemyslela? Kluk, který mě mlátí pěstí do obličeje, dokud se neprobudím. Nebo někdo, kdo mě nutí říkat jméno toho, na kterého si myslím. A pan Modrý to nebyl, dodávám. Pane Freude, vraťte se, chci k vám chodit.

A nejhorší bylo rozloučení s babičkou. Možná kdybych jí neviděla naposledy takhle, tak by to byla o něco "jemnější" rána. Až zemřu, budu bílá a povolí se mi čelist. A lidé přijdou v černém a budou plakat? Bože, teď jsem si tak jistá tím, že je mi jedno, co se mnou potom bude. Ale o tomto asi nebudu psát, nechci na to myslet.

Co váš červenec?
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!