Lacrimae

3. července 2013 v 20:57 | ann-ihilation |  Prý poezie
Již vím, že šumění moře v mušlích
Je lež,
Protože slyšíme jen ozvěnu vlastního srdce
A také vím, že má poslední vzpomínka na tebe
Není ta, kde máš pevně semknutá víčka,
Ale ta, kde mě líbáš na tvář
A říkáš, ať zvládnu všechny zkoušky
Protože tady cítím tvou horkem pulsující duši

A ano,
Přála bych si věřit
V Rajskou zahradu, kde vesele tančíš
Nebo v to, že se probudíš jako voňavá chryzantéma
Či v těle půvabné siamské kočky

Ale živly nás od sebe odnášejí
Není Ohně, co by objal Zemi;
Jednou tu člověk je
A najednou…

Setkáme se v prachu
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 5. července 2013 v 7:45 | Reagovat

Možná je to jen tím, že jsem psychicky labilní (máme něco společného), ale mám mokré oči. Krásné vyznání člověku, kterého jsi milovala a miluješ dál. Láska je věčná. A snad se jednou sejdeme, věřím tomu.

2 ann-ihilation ann-ihilation | 6. července 2013 v 11:43 | Reagovat

[1]: Ty jsi prostě takový labilní empatický sluníčko, fakt že jo. :) Díky..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!