Červen 2013

Pearl jam - I got Id live 2006

18. června 2013 v 20:17 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Mé ID je 915810. A můj Id je silně neuspokojený. A také asi stejně silný jako superego, takže můžu pořádat denní dýchánky pro neurózy. A tak budu čekat na sen, kde nejsem ohavná a ty se na mě zpříma díváš.

A perfect circle - Passive

14. června 2013 v 9:49 | ann-ihilation |  Další hudba

Evanescence - Good enough video

14. června 2013 v 9:19 | ann-ihilation |  Evanescence
Pro někoho možná příjemná klavírovka, pro mě teď jisté splynutí pocitů. Ach, ona je tak krásná!

Leopardí tričko :D

13. června 2013 v 16:19 | ann-ihilation |  :D

Je to největší blbost, ale umírám z toho smíchy. :D

tqwtwtzw

13. června 2013 v 12:15 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic
Někdy je odpoveď tak jednoduchá, ale bojím se ptát. Říkám si, jestli by pravda mohla být ještě horší než domněnka. Nerozumím tomu, nerozumím ničemu. Proč tohle? Pořád dokola to samé. Nemohu se na nic soustředit, jen na Tohle. A všechno se kupí, padá a zavaluje mě to. Copak to nikde nemá konec? Nemůže to být v pořádku? Cítím se jako největší lůza, děkuji nastokrát! Co po mně chceš? Proč mi to děláš tak těžké? Nikdy jsem se kvůli nikomu ještě necítila tak ošklivá. A nikomu to nemůžu říct, proboha.

Pearl jam - Black 92'

13. června 2013 v 12:13 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Jediné, co cítím, je hudba. Vrací mě znovu na začátek toho všeho. Na začátek překonávání, který se vrhnul z kopce a zamotal do sebe celý můj život. Jako nějaká špatná verze Sisyfa. Jediné, co zbývá je nekonečný vnitřní svět, který vždy poskytne útěchu. Tu-dudu-tu-tududuuu.
Já a mé ideální já v nedohlednu.

Nirvana - Sappy live

12. června 2013 v 23:03 | ann-ihilation |  Nirvana

Sad-Happy. Je snad cítit z té písně něco méně? Hrozně obdivuji Kurdta, který se dokázal proslavit s tak osobními texty. Lidé Nirvanu zbožňovali, ale pokud ho neznali niterně, nic jim nemohli říct. Škoda jen té obrovské komerce, která tou dobou usedla na hudební trůn.
Chňa chňa, tu melodii teď nedostanu z hlavy!

Balíček

12. června 2013 v 22:28 | ann-ihilation |  Krátké příběhy
Při mých cestách světem jsem se dívala pozorně, kam našlapuji. Byla jsem všímavá, bála jsem se, že by už nové ráno nemuselo přijít. Člověk na svých cestách nachází spoustu věcí, mým symbolem životního kruhu se staly karty.

Křížová sedma ležela na zemi v autobuse, kde jeli rodiče s dítětem. Dítě se snažilo přijít na to, od čeho jsou odvozené názvy zastávek a dělit se o myšlenky s jeho matkou. Ta mu nevlídně odsekávala a obracela oči v sloup.
Kárový král vypadl z kapsy muži, který pospíchal a do všech kolem vrážel. Ani si nevšiml, že něco ztratil. Tramvaj ale stejně nestihl.
Piková čtyřka odlétla spolu se smetím z náručí staršímu muži, který probíral popelnici a hledal něco, co by mohl použít. Mluvil sám se sebou a říkal, že má radost, že našel boty, které mu padnou. Smál se nahlas a srdečně.
Károvou čtyřku jsem dostala zdarma k nákupu nad dvacet tisíc.
Na stole ležel talíř plný živých koček a vedle příborů byla pohozená kárová dáma.
Srdcovou pětku mi s úsměvem podala stará paní, kterou jsem v metru pustila sednout.
Na hřbitově jsem si nemohla nevšimnout hrobu, na který už nikdo dlouho nechodil. Nedalo mi to a smetla jsem z něj nános napadaného listí. Pod ním se skrývala křížová desítka a nahnilý staromódní kapesník s vyšitými iniciály A. M.
Jednou mi přišel dopis od nejkrásnějšího muže na světě. Kromě životního příběhu se v obálce skrývala vylisovaná květina, báseň a srdcová šestka.
Křížové eso jsem našla na dně lahve. Už si nevzpomínám proč.
Srdcový král mi zachránil život. Kdybych se pro něj byla nesehnula a nesebrala ho z rozpáleného obrubníku, vskočila bych pod kola rozjeté dodávce.
Podala jsem cigaretu muži, který ještě před chvílí rozechvěl celou ulici tóny známé melodie. Poděkoval a na chvíli odložil kytaru. Pohlédl na drobné do futrálu, bez zaváhání mi podal srdcovou osmu, kterou mu tam někdo vhodil a přátelsky na mě vyplázl jazyk.
Na kartu křížového krále mi napsal své telefonní číslo rozcuchaný hipík a s úsměvem odtančil ulicí.
V obřích okvětních listech rudého květu byla zapíchnuta srdcová desítka. Když jsem jí sebrala, květ ztratil svůj tvar a roztříštil se na zem jako krůpěje krve.
Kárová osma byla zašlapaná v blátě, kterým bez povšimnutí proudily davy lidí s deštníky nad hlavou. Déšť ve městě bych tenkrát krásný a očišťující.
Křížovou devítku jsem ze žárlivého vzteku rozmačkala v ruce. Nikdy jsem nesnesla, když mě někdo záměrně provokoval, aby si zvedl sebevědomí.
Piková desítka na mě vypadla z mého oblíbeného hudebního alba. Nikdy jsem nezjistila, jak se tam mohla dostat. Doteď si myslím, že je to zatoulaná karta opravdového kouzelníka.
Srdcová dáma byla vystavovaná v galerii. Všichni se na ní chodili dívat a obdivovali její tajuplný úsměv. Ač byla namalovaná ze špatné perspektivy, něčím připomínala svého tvůrce a tohle tajemství se jí stalo předností.
Zvedala jsem ze země vyprázdněnou peněženku. Vždycky všechny končily na tomto zapadlém místě. Tentokrát v ní nebyly ani doklady, jen kárový Janek.
Po mostě teče spousta čisté vody, která ke mně přináší srdcové eso.
Opilá žena si krká a zapalovačem otvírá další láhev piva. Zátka však nezacinká o zem, její zvuk tlumí křížová čtyřka pohozená v parku.
Piková osma je jediné, co zakrývá mužův úd. Zahazuje ji a představuje se jako Adam.
Kárová šestka ležela rozstříhaná v krabičce od léků.
Kárová trojku jsem vyzvracela.
Z pikových pětek jsme s tisícmi lidmi skládali origami jeřábů. Jeden člověk se pak uzdravil.
Křížového Janka jsem dostala za výhru nad otcem v šachách.
Károvou pětku vyplavila fontána jako splněné přání, za které se nemusí platit.
Kárové devítky jsem si všimla teprve až když jsem si prohlížela tetování mé bývalé platonické lásky. Nikdy jsem nepřišla na to, co měla znamenat, jen vím, že hořela a já s ní.
Nejpodivnější věc, která se našla ve volební obálce, byl vzkaz o tom, že někdy si nelze vybrat ani to menší zlo, protože není jasné, které to je. Místo volebního lístku byla přiložena srdcová trojka.
Cejch křížové pětky jsem viděla párkrát na rukou starších lidí. Někteří se uzamkli do sebe a nikdy nemluvili o tom, co za války zažili, jiní se naopak snažili říct co nejvíc největšímu počtu lidí. To proto, aby je varovali. Některé chyby se nesmí nikdy opakovat. A právě proto budou.
Babička s dědou pekli nejlepší vánoční cukroví. Nejvíce mi vždy chutnalo linecké, které bylo ve tvaru karet. Dva kousky těsta k sobě byly slepené domácím rybízovým džemem a na jedné byl vykrojený otvor kosočtverce, takže vypadal jako kárové eso. Vždy jsem snědla všechny, které vyndali na talíř, břicho mě nikdy nebolelo, protože byly pečené s láskou.
Piková trojka byla zastrčená v regálu v naší knihovně. Bylo to mezi Kafkovým Procesem a Zámkem.
Pět let jsem hrála na housle, ale ztratila jsem vášeň, kterou jsem do hry dávala. Po dalších šesti letech jsem se vzala do ruky, vysypala z nich károvou dvojku a hrála opět s nespoustanou radostí.
Křížová dámu jsem ukradla v obchodě spolu s Fidorkou a sponkami do vlasů, které jsem dala kamarádce.
Piková dáma zůstala ležet na židli v čekárně. Stará paní, která pomalu vešla do ordinace, se o ni nemohla starat.
Křížová osma doslova vyplavala v domě prarodičů, který zasáhla povodeň. Našla jsem jí já a byla jsem za to oslavována. Můj otec tam našel každý den desítky karet, ale neslyšel jediné díky.
Piková sedma sloužila jako stínidlo mezi naším světem a tím druhým. Přes její dlouhé tvary a červeň jsme nedohlédli téměř nikam a naše oči nemusely spočívat na utrpení způsobeném válkou a hladomorem.
Srdcového Janka jsem našla jen půlku, tu druhou nikdy. Snažila jsem se dlouho, ale v jeden moment jsem hledání vzdala - a právě tehdy se moje šance zmařily.
Na srdcovou devítku mě upozornila stará paní, která se dívala z okna. Dělávala to každý den a tak přesně věděla, kam, kdy a proč spadla. A taky, že je dnešní mládež nevychovaná. A říkala, že jestli kartu neseberu a ihned neodejdu, tak na mě zavolá policii.
Na pikové devítce ležela zubožená kočka. Její majitel měl špatné dětství a stal se z něj nevypočitatelný sadista. Kočka pak nikomu nevěřila, a když jí chtěl někdo pohladit, vždy ho podrápala. Kruh se tak nikdy neuzavřel.
Pikového Janka servírovali s omáčkou. Byl moc velký a nikdo ho nedojedl. Spousta jeho zbytků se pak pořád dokola vyhazovala.
Jediné, co ničilo pohled na krásnou horskou krajinu, byl ledabyle odhozený pikový král. Jinak všude v lese bylo čisto, lidé si po sobě za dlouhá léta navykli uklízet a vážit si čisté krajiny.
Křížová dvojka se vyjímala na obrovské reklamě, která visela na krásném domě uprostřed historického centra.
Srdcová dvojka mi byla jedinou společností, když mi bylo nejhůře.
Pikovou sedmu jsem našla při cestě domů z vernisáže. A právě ona mě inspirovala k sepsání tohoto podivného příběhu, který ale nejspíš nikdo nepochopí.
Srdcová čtyřka mi připomněla citát o tom, že osud sice míchá karty, ale jsme to my, kdo hrajeme. Ti, kteří z karet věští, by se ohradili. Měl by ovšem život cenu, kdyby byl předem známý?
Malá holčička si vždy přála panenku, ale její jedinou hračkou byla křížová šestka. Místo, aby panenku dostala, stala se jí. Stala s pouhou hračkou - bez lásky a bez naděje.
Piková šestka byla zalitá krví muže, který nehybně ležel vedle svého kola. S auta opodál vyděšeně vystupovala telefonující žena.
Srdcová sedma je nepodařený dárek, který jednou dostane každá žena. Ač by jí více potěšily květiny či šperk, svého muže nepřestane mít ráda, ač se o ní často říkává, že je povrchní.
Pikové eso bylo k vidění na obloze v souhvězdí Herkula. Vždy bylo inspirací pro myšlení všech, v jeho nekonečnosti a neprobádanosti se totiž rozprostírala síla všeho nového. Spojení lidského a božského se stalo cílem všech moudrých.
Piková dvojka bylo první, co jsem jednoho rána spatřila po roztažení závěsů na parapetu svého okna. Pod ní byla přiložená báseň, která mi měla být omluvou.
Křížovou trojkou platili za sex ti, kteří netušili, že vše si koupit nemohou a byli příliš slabí na lásku. Toto chování nebylo ojedinělé již od počátku lidské civilizace a místo toho, aby vymizelo, stalo se společensky přijatelným.
Smysl kárové desítky zůstal navždy nezodpovězen.

Při cestě autobusem jsem si jako obvykle četla a nebyla jsem sama. Ženě sedící naproti na podlahu spadla záložka. Natáhla jsem se, abych jí zdvihla, a s úžasem jsem si uvědomila, že si zakládá stránky kartou žolíka - stejně jako já. Pohlédla jsem jí do očí a pochopila jsem vše. Neměla černou kápi ani kosu, ač se to říkává. S úsměvem mi pokynula a já jsem si uvědomila, že můj balíček karet je už celý. Karta života se obrátila na rub.


ANNihilation
(Příběh je ale smyšlený. Jako záložku používám kartu Blázna.)
zdroj obrázku: http://collections.delcampe.com/page/item/id,119523663,var,145151-old-52-PLAYING-CARDS-deck-by-Gotta-1971-year,language,E.html

Queen - Who wants to live forever

12. června 2013 v 19:23 | ann-ihilation |  Queen

Ano, koukala jsem včera na Highlandra a tohle je prostě naprosto perfektní ve všech směrech!

Pearl jam - Breath live 98'

11. června 2013 v 14:10 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Nejlepší je zpívat v postoji jako když jedeš na lyžích! Jen se snažím zamaskovat, že mě přitahuje i s kratšíma vlasama, protože by to zbořilo mýmu nejlepšímu kamarádovi iluze, že se mi líbí jen dlouhovlasí. Což samozřejmě není pravda, moje úchylnost má delší ruce!
Jinak samozřejmě nesmím zapomenout dodat, že jde o velmi hezkou verzi této krásné staré písně. Chválím Mikea a jeho sólo a to tomu nerozumím!

My life as performed by Slipknot

9. června 2013 v 16:21 | ann-ihilation |  :D
...protože mam zejtra zkoušku, tak se ukliďnuju... a lžu a lžu.. :D

MY LIFE AS PERFORMED BY Slipknot

1. Are you a male or female: Danger - keep away
2. Describe yourself: The virus of life
3. How do you feel about yourself: Psychosocial
4. Describe your ex boyfriend/girlfriend: Dead memories
5. Describe your current boy/girl situation: Gently
6. Describe your current location: Gehenna
7. Describe where you want to be: Wherein lies continue
8. Your best friend is: Welcome
9. Your favorite color is: Vermilion
10. You know that: Everything ends
11. What's the weather like: This cold black
12. If your life was a television show what would it be called? Opium of the people
13. What is life to you: Duality
14. What is the best advice you have to give: People = shit
15. If you could change your name what would it be? The nameless

A navíc to ještě nedává smysl pokud čtenář není silně poetický a zmatený jedinec.. :D

The Verve - Bitter sweet symphony (text+překlad)

7. června 2013 v 22:21 | ann-ihilation |  Další hudba
Bittersweet symphony

Cause it's a bitter sweet symphony, this life...
Trying to make ends meet,
you're a slave to the money then you die.
I'll take you down the only road
I've ever been down...
You know the one that takes you
to the places where all the veins meet, yeah.

No change, I can't change,
I can't change, I can't change,
but I'm here in my mold,
I am here in my mold.
But I'm a million different people
from one day to the next...
I can't change my mold,
no,no,no,no,no,no,no

Well I've never prayed,
But tonight I'm on my knees,
I need to hear some sounds
that recognize the pain in me,
I let the melody shine, let it
cleanse my mind, I feel free now.
But the airwaves are clean
and there's nobody singing to me now.

No change, I can't change,
I can't change, I can't change,
but I'm here in my mold,
I am here in my mold.
And I'm a million different people
from one day to the next
I can't change my mold,
no,no,no,no,no

Have you ever been down?
I can't change, I can't change...

Cause it's a bittersweet symphony, this life...
Trying to make ends meet,
trying to find somebody then you die.

You know I can't change, I can't change,
I can't change, I can't change
but I'm here in my mold,
I am here in my mold.
And I'm a million different people
from one day to the next.

I can't change my mold, no,no,no,no,no
I can't change my mold, no,no,no,no,no
I can't change my mold, no,no,no,no,no

(It justs sex and violence melody and silence)
(It justs sex and violence melody and silence)
(I'll take you down the only road
I've ever been down)
(It justs sex and violence melody and silence)
(I'll take you down the only road
I've ever been down)
(Been down)
(Ever been down)
(Have you ever been down?)
(Have you ever been down?)
(Have you ever been down?)


Hořkosladká symfonie

Protože tento život je hořkosladká symfonie
Snažíme se najít
Až do smrti jsme otroky peněz
Vezmu tě jedinou možnou cestou
Která mě srazila k zemi
Víš, že jsem jediný, kdo tě vezme
Na místo, kde se setkávají všechny nálady

Beze změny, nemohu se změnit
Nemohu se změnit, nemohu se změnit
Ale jsem tady v této podobě
Jsem tu v mé podobě
Ale zároveň jsem milionem různých lidí
Od jednoho dne k druhému
Nemohu změnit svou podobu
Ne, ne, ne

Přiznávám, nikdy jsem se nemodlil
Ale tuto noc klečím na kolenou
Potřebuji zaslechnout nějaký zvuk
Který rozpozná všechnu bolest uvnitř mě
Nechám zářit melodii, nechám
Si pročistit mysl, cítím se volný
Uvolnily se mi dýchací cesty
A nikdo mi nezpívá

Beze změny, nemohu se změnit
Nemohu se změnit, nemohu se změnit
Ale jsem tady v této podobě
Jsem tu v mé podobě
Ale zároveň jsem milionem různých lidí
Od jednoho dne k druhému
Nemohu změnit svou podobu
Ne, ne, ne

Byla jsi někdy na dně?
Nemohu se změnit, nemohu se změnit
Protože tento život je hořkosladká symfonie
Snažíme se najít
Snažíme se někoho najít, než zemřeme

Víš, že se nemohu změnit, nemohu se změnit
Nemohu se změnit, nemohu se změnit
Ale jsem tady v této podobě
Jsem tu v mé podobě
Ale zároveň jsem milionem různých lidí
Od jednoho dne k druhému

Nemohu změnit to, jak vypadám, ne, ne, ne
Nemohu změnit to, jak vypadám, ne, ne, ne
Nemohu změnit to, jak vypadám, ne, ne, ne

(Je jen sex a násilí, melodie a ticho)
(Je jen sex a násilí, melodie a ticho)
(Vezmu tě jedinou možnou cestou
Která mě srazila k zemi)
(Je jen sex a násilí, melodie a ticho)
(Vezmu tě jedinou možnou cestou
Která mě srazila k zemi)
(Jsem na dně)
(Vždy jsem byl)
(Byla jsi někdy na dně?)
(Byla jsi někdy na dně?)
(Byla jsi někdy na dně?)

The Verve - Bitter sweet symphony

7. června 2013 v 21:20 | ann-ihilation |  Další hudba

No change, I can't change
I can't cange, I can't change

Universem

7. června 2013 v 20:46 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Začalo to velkým třeskem. Vesmír se rozpínal. Doby ledové. Dinosauři. Meteorit. Pomalé vyvíjení lidského druhu. Sběrači a lovci. Kolo. Kladka. Pluh. Mince. Papír. Střelný prach. Dalekohled. Parní stroj. Lednička. Stetoskop. Vzducholoď. Psací stroj. Automobil. Barvená fotografie. Televize. Antibiotika. Osobní počítač. Walkman. Mobilní telefon. Klonování. A jednou se růst vesmíru zastavil. Došel až k vrcholu a začal se smrskávat. Proud času se otočil a všechny konečné věci zamířily opět k počátku. Zpět do lůna, zpět do oceánu, zpět do nicoty. Konec válek, konec devastace, konec nenávisti. A Země najednou byla bez lidí. Znovu krásná.

ANNihilation (člověk jako zkáza)

Karel Kryl - Habet (+text)

7. června 2013 v 17:25 | ann-ihilation |  Karel Kryl
Habet

Dvě hvězdy v Malém voze svítí ještě zrána,
vidí, jak po obloze přeletěla vrána,
rybáři vstávají a rozhazují sítě
a hvězdy zpívají, když narodí se dítě.

Ave padalo z nebe jako mana,
Ave, znělo to trochu jako hrana,
Ave, to značí: vítejte, vy mladí,
a ruce hladí, a ruce hladí.

Ave, la la la ...,
Ave, la la la ...,
Ave, to značí: vítejte, vy mladí,
a ruce hladí, a ruce hladí.

Mladí už nekřičí, vždyť ústa lze jim ucpat,
i tlukot slavičí lze stiskem ruky uspat
a jásat s Herodesem, tleskat v dešti díků,
než někdo za závěsem zvedne v pěsti dýku.

Habet, znělo to stejně jako prve,
Habet, jen trochu víc tam bylo krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně
za ruce v klíně, za ruce v klíně.

Habet znít bude stejně jako prve,
Habet, jen hodně víc tam bude krve,
Habet, to značí palec směrem k hlíně

za ruce v klíně, za ruce v klíně.

Zvířata nad lidmi?

6. června 2013 v 15:04 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Nechci, aby tento článek ostatním vyzněl jako výkřik někoho, kdo je necitelný nebo nenávidí zvířata, jen jsem nucená se pozastavovat nad tím, jak se k tomuto tématu staví často i širší veřejnost. Mívám pocit, že cizí lidský život pro člověka nic neznamená. Dříve bývalo normální mít starost i ostatní členy naší společnosti, to se však postupem času zmenšilo spíše na okruhy kolem rodin, šlo to i ruku v ruce s urbanizací - lidé ve městech se odcizili a užívali si svou anonymitu. Je tedy možné, že se kdysi běžná starost o člověka přenesla k starost o domácí mazlíčky?

Když se ve zprávách mluví o tom, že někde zemřeli čtyři lidé, bereme to už jako běžnou věc, avšak když se objeví novina o tom, že někdo týral svého mazlíčka, veřejnost je zhnusená. Spousta lidí se ke svým psům chová lépe než ke svým dětem. Z aktuálního soudku - povodně mají osm obětí na životech, o záplavách v Zoo se mluví jako o tragédii.
Ano, připadá mi nechutné, když někde vidím, jak se týrají němé tváře. Myslím, že ti, kteří za tím stojí by si zasloužili stejné zacházení. Ale to když někdo týrá děti mi připadá horší. Také mi nejde do hlavy, že lidi za své pejsky utrácí majland, jen aby jejich miláčci měli krásné oblečky. (O tom možná někdy více příště.) A vím, že Zoo opravdu potřebuje pomoct a jsem ráda, že je povodeň nezasáhla natolik, jako před jedenácti lety, avšak víc lituji lidí, kteří přišli o své domovy, o životech radši nemluvě.

Vím, že to, co říkám musí znít divně. Nemyslím to opravdu tak, že bych zvířátka ráda neměla, ba naopak - jsem zastáncem života na této planetě. Možná je to taky tím, že sama žádné zvíře nemám (jsem alergik). Měla bych jiný pohled na věc, kdybych měla? Od blízkých lidí vím, jak si své mazlíčky cení. Kamarád mi říkal, že jeho kocour pozná, když je smutný a chodí se přitulit; zvířátka poslouchají. A hlavně - nemluví. Myslím, že právě v tomto je jádro pudla. Zvířata se nehádají, nemyslí si o nás, že jsme moc tlustí, málo vyděláváme, jsme hloupí a lakomí. Neumíme poslouchat, když nám ostatní něco říkají, čekáme to samé, no pak jsme zklamáni. A právě proto, že jsou němé tváře němé, se najednou najde pozorný posluchač, který se lísá, který jen tak nezradí. Jsme už tak nelidští, že dokážeme milovat jen zvířata?

Také mi nejde do hlavy, proč spousta lidí tvrdí, jak by neublížili živé duši a že zvířátka jsou skvělá, ale chovají se jinak. Připadá jim hrozné, když někdo zařve na psa, ale jsou slepí k tomu, jak se se zvířaty zachází při jejich chovu a následných jatkách. Měla bych za to - z logiky věci - že když o sobě někdo tvrdí, jak miluje všechno živé a ruku by na to nevztáhl, tedy není vegetarián? Sníst psa - špatně, sníst krávu - v pořádku? Ale i v tomto případě závisí na kultuře. Mně z toho ale vychází, že naše kultura se (v tomto směru) stává značně pokryteckou.

Je nějaké maso, které byste vy sami nesnědli? A proč? Já bych se tedy nedotkla lidského, opičího (připadá mi moc "příbuzné"), vlčího a koňského (obdiv a respekt k těmto tvorům).


Závěrem bych chtěla říct, že je opravdu skvělé se ke zvířatům chovat krásně, přeci jen nejsme páni této planety, ale jen sousedy v obrovském společenství. Ale je důležité chovat se hlavně dobře k sobě, jinak budeme lidé bez lidskosti. Někde mnohem níže než jakýkoliv tvor.

ANNihilation
(a teď jen doufat, že můj článek nebude pochopen špatně)

zdroj obrázku: http://digitalphotopix.com/wp-content/uploads/2013/03/people-animals2.jpg

Iron maiden - Brave new world

5. června 2013 v 11:36 | ann-ihilation |  Další hudba

...protože se mi od nich pořád líbí, ač už jsem se v hudbě posunula značně jinam a taky asi nemám co na práci, když mám zkouškový a velký hovno splněný...

Co když......

4. června 2013 v 13:36 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic

Nechci rozsévat depresi, ale proč by ne? Spousta z nás, od filosofů po obyčejné lidi, se zabývá představou, že tento život je jen sen. Proč by nemohl být Peklo, či snad Nebe?

Ačkoliv to spíš podporuje mou představu pekla a nebe. V posmrtné Nebe/Peklo/Ráj nevěřím, vždycky jsem myslela, že to nebe a peklo si prožije každý tady, na zemi.

zdroj obrázku: 9gag.com
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!