Něco, co mě mrzí

25. května 2013 v 20:32 | ann-ihilation |  Ze mě pis
S upřímností o sobě často říkávám, že jsem debil na vztahy. Spousta lidí to pochopí tak, že jsem nikdy s nikým nevydržela déle než měsíc, ovšem tento problém spočívá někde dál. Ze dvou přes rok trvajících vztahů jsem totiž vycouvala téměř zde dne na den. Proč? Je to docela složité vysvětlovat. Někdy prostě přijde moment, kdy si uvědomíte věci, které jste se celou tu dobu báli připustit a najednou se na toho člověka díváte jinak, přes jakési sklo. Připadá vám úplně jiný a vy chcete být na míle daleko od něj. Zde samozřejmě vyvstává spousta otázek: Jsem schopna lásky? Jsem vázně taková svině? Proč to nemůže být v pořádku? A tak dále, a tak dále.
Teď, s odstupem času se na to dívám jinak. S nejlepším kamarádem se dost nečekaně po třech letech rozešla holka a jelikož se mi kamarád hodně svěřuje, otevírá se mi tím jakási cesta do jeho prožitku. Vidím, jak nechápe, co se stalo, přemýšlí, co udělal špatně, má sebevědomí na nule, pořád na ni myslí a obává se, že nikdy už nebude moct mít vztah. S hrůzou si uvědomuji, jak hnusné je tohle někomu způsobit.
Mrzí mě to vlastně docela dlouho. Vzpomínám si, že jsem kvůli tomu už ani nechtěla mít další vztah. Většina lidí ho nechce, protože se bojí, že jim někdo ublíží, jen já to mám vadně. Hlavně tomu moc nerozumím, do miss mám hodně daleko a švihlá jsem až kamsi do nebes.
Tak to snad s panem Modrým nějak neposeru, to bych vážně nerada. Lepšího chlapa těžko potkám.
A ještě mě trochu děsí, že věřím, že se lidem věci vrací. No, tak uvidíme.

ANNihilation, buelelelelel! (přečti tam a zpátky)

P.S. Doufám, že si to nikdo z nich nepřečte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 25. května 2013 v 21:26 | Reagovat

Jestli jsi schopna lásky? To je otázka, kterou si občas položím taky. Někdy jsem přecitlivělá, někdy se sama sobě divím, jak umím být tvrdá. Někdy si připadám necitelná, někdy zase překypuju láskou a pochopením.
Třeba jsi jen prostě zatím nevyzrála pro dlouhodobý vztah. Jestli tě to uklidní, jsou lidi, kteří pro něj nevyzrajou nikdy a jsou "naprosto normální" (jako třeba já:-)). A pokud se toho budeš děsit, je to znamení, že to není tvůj případ.

2 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 25. května 2013 v 22:11 | Reagovat

[1]: Jéé, ty jsi tak stejně labilní jako já, až mě to děsí. :)) Tak ono je to asi hodně běžné - jednou se emoce jen hrnou, poté žádné ne a ne přijít.
A s těmi vztahy, kdo ví. Třeba vyzraju, třeba ne, to se ještě uvidí. A vlastně mě nikdy nenapadlo, že to je tím, díky. :) Asi vždycky potřebuju pošťouchout. Nebo poťouchnout. :))

3 Robka Robka | E-mail | Web | 26. května 2013 v 8:41 | Reagovat

[2]: Nejhorší to je, když se emoce hrnou v případě, kdy se druhým nehrne nic a pak se nehrnou a druzí jsou zahrnuti. Čert aby se v tom vyznal.:-)
A jen zraj, ty máš ještě šanci, že to půjde. Já už jsem tak přezrálá, že mě to shodilo na zem. Teď už budu jen čekat, až mě sežerou mravenci.:-)

4 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 26. května 2013 v 12:32 | Reagovat

[3]: To je pravda, emoce si dělají, co chtějí. Vypadáme pak trochu vadně, no. :D Ale tak lepší divně nahrnuté emoce, než-li nemít žádné..
Ale prd přezrála, to si nesmíš říkat. :) Taky sis svoje zakusila a nikdy nevíš, co se ti ještě přihodí. :) Já pořád čekám zprávu o tom, že si Robert Plant našel ženu v Ostravě! :))

5 Robka Robka | E-mail | Web | 26. května 2013 v 15:46 | Reagovat

[4]: :D Ty umíš člověka rozesmát! Právě jsem málem spadla ze židle!:D Jedině, že bych mu odloudila Patty.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!