Květen 2013

Fracois Villon - Balada

31. května 2013 v 20:55 | ann-ihilation |  Literatura
Balada

Já u pramene jsem, a žízní hynu;
Horký jak oheň, zuby drkotám;
Dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
Ač blízko krbu, zimnici přec mám;
Nahý jak červ, oděn jak prelát sám;
Směji se v pláči, doufám v zoufání;
Mně lékem je, co jiné poraní;
Mně při zábavě oddech není přán;
Já sílu mám, a žádný prospěch z ní,
Srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů;
Kde světlý den, tam cestu sotva znám;
Kde průzračnost, tam výkladem se minu;
Svou znalost vděčím náhlým náhodám;
Vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám;
Dím "dobrý večer", jitro-li se skví;
Když ležím naznak, strach mám z padání,
Bohatství čekám, ničí nejsem pán;
Mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí -,
Srdečně přijat, každým odmítán.

K věcem, jichž neznám, horoucně se vinu,
Ženu se k cíli, jehož nežádám;
Kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
Kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;
Můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
A "labuť černá je jak havran" dí;
V tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
Mně jedno, jsem-li šalbě vepsí dán;
Srdečně přijat, každým odmítán.

zdroj: http://artax.karlin.mff.cuni.cz/~qitek/songs/FrancoisVillon.pdf

Josef Kainar - List

31. května 2013 v 20:52 | ann-ihilation |  Literatura
List

Ta nejlehčí a nejkrásnější dýka
vypadla z rukou podzimu.
Na hrotu
dvě kapky krve.

Takovou chtěl bych napsat jednou báseň.
Aby se, břitká, nesla tiše k zemi
a aby měla na hrotu
dvě kapky krve.

Mé nebo cizí,
na tom nesejde.

zdroj: Josef Kainar: Člověka hořce mám rád, 1959 Mladá fronta

Fenomén: Šokující proměny

31. května 2013 v 16:35 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic

Včera jsem narazila na toto video a ještě dnes jsem z něj silně znechucena. Vy byste snad chtěli vypadat jako Barbie nebo Ken? Každý se sebou není úplně spokojený, ale mít takhle zdeformované sebevědomí, ve kterém vás nějaký plastický chirurg podpoří, to je do nebe volající.

Jefferson Airplane - Rojoyce

31. května 2013 v 16:30 | ann-ihilation |  Jefferson Airplane

Asi nejhezčí od nich, nepochopitelně ne moc známá. Víc k tomu nemám co říct, poslechněte a pochopíte...

Mechanický pomeranč (The Clockwork orange)

29. května 2013 v 10:25 | ann-ihilation |  Filmy
Stanley Kubrick, ač má talentu za dva, točí díla prostě po svém. Předloha je pro něj spíš jen inspirací. Někdo to jistě považuje za pozitivní originalitu, mně to ale vadí. Kniha byla fantastická od začátku do konce, a ač se film snaží, nedosáhne na ní. Naštěstí zůstala ponechána hloubka příběhu, který pojednává o ztrátě svobodné volby, což je něco, co dělá člověka člověkem. Jistě je tento snímek natočen velmi působivě, to se také musí nechat. Nejvíce se mi asi líbí zpracování mléčného baru, kam antihrdinové chodí. A ač je Malcom McDowell skvělý herec, který zapůsobí na každého, v bílém oblečení se slipy navrchu to prostě není ten "pokorný vypravěč Alex", ale jen jeho stín.


zdroj obrázku: http://nonamemovieblog.files.wordpress.com/2012/04/clockwork-milk-bar.jpg

My life as performed by Evanescence

28. května 2013 v 21:21 | ann-ihilation |  :D
Asi protože mam zkouškový, tak dělám všechno, jen se neučim a pomyslně směřuju ke kapele, kterou teď poslouchám jen v melancholii. :D Ostatní studenti jistě pochopí, jen co si uklidí pokoj!

MY LIFE AS PERFORMED BY Evanescence

1. Are you a male or female: Anything for you
2. Describe yourself: Everybody's fool
3. How do you feel about yourself: Untitled (I must be dreaming)
4. Describe your ex boyfriend/girlfriend: Taking over me
5. Describe your current boy/girl situation: Bring me to life
6. Describe your current location: Tourniquet
7. Describe where you want to be: Farther away
8. Your best friend is: Imaginary
9. Your favorite color is: October
10. You know that: Where will you go
11. What's the weather like: Listen to the rain
12. If your life was a television show what would it be called? Eternal
13. What is life to you: Whisper
14. What is the best advice you have to give: Give unto me
15. If you could change your name what would it be? Lithium


zdroj obrázku: http://www.bestcelebwallpapers.com/wallpaper/20932-amy-lee

Salvador Dalí - Atomicus

28. května 2013 v 21:03 | ann-ihilation |  Salvador Dalí

Zbožňuju ho. Chtěla bych taky umět využít narcismus ve prospěch svých děl. Je možné, aby byl Salavador dokonalým prostě jen proto, že se tak sám viděl? Může se talent zrodit ze seběvědomí? Proč by ne, když se jeho nejslavnější dílo zrodilo ze snu o tekutém camembertu...

zdroj obrázku: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Salvador_Dali_A_(Dali_Atomicus)_09633u.jpg

Pearl jam - Low light (text+překlad)

28. května 2013 v 11:19 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Low light

Clouds roll by
Reeling is what they say
Or is it just my way?
Wind blows by, low light
Side-tracked, low light
Can't see my tracks, your scent-way back

Can I be here all alone?
Clear a path to my home
Blood runs dry
Books and jealousy tell me wrong
All I feel, calm
Voice blows by, low light
Car crash, low light
Can't wear my mask, your first, my last

Voice goes by
Two birds is what they'll see
Getting lost upon their way
Wind rolls by, low light
Eye sight, low light
I need the light
I'll find my way from wrong, what's real?
The dream I see



Žalostné světlo

Oblaka plynou
Jako by vyprávěla o tom, že se namotávají
Nebo to je jen můj směr?
Vítr je rozfouká, žalostné světlo
Na vedlejší koleji, žalostné světlo
Nespatříš mé stopy, pachová stopa je pryč

Mohu být úplně sám?
Zahladím cestu k domovu
Krev vysychá
Knihy a žárlivost se mýlí
Vše co cítím, je klid
Prosakují sem hlasy, žalostné světlo
Autonehoda, žalostné světlo
Nemohu už dál nosit masku, tvou první, mou poslední

Hlasy procházejí
Uvidí dva ptáčky,
Kteří ztratili směr
Vítr nás míjí, žalostné světlo
Předobraz večera, žalostné světlo
Potřebuji světlo
Abych odbočil od špatného; co je opravdové?
Sen, který vidím


Erich Maria Remarque - Jiskra života

27. května 2013 v 12:42 | ann-ihilation |  Literatura
Opravdu obdivuji Remarqua, který dokázal zasadit lidský příběh do tak nelidského prostředí. Popis dění v koncentračním táboře je tak reálný, že z něj čtenáři běhá mráz po zádech. Navíc jsou zde skvěle vykreslení jak křehcí vězni, tak i dozorci - kniha je propojením příběhu těchto dvou stran. Nechápete lhostejnost, se kterým je pácháno zlo na nevinných a vězňům na pokraji smrti přejete, aby si v sobě uchovali alespoň tu malou jiskru života. Nejhrůznější je ale fakt, že se tyto zločiny na lidech opravdu páchaly. I právě z tohoto důvodu bych toto dílo doporučila, přeci jen se v něm skrývá, dle mého názoru, stále otevřená hrozba příšerné nelidskosti.


zdroj obrázku: http://www.antikvariatmotyl.cz/antikvariat-knihy/antikvariat-beletrie-bestselery/erich-maria-remarque-jiskra-zivota.html

Lidé v MHD

25. května 2013 v 20:56 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic
Lidi mám ráda o samotě, ale dohormady jsou hrozní! Je snad něco horšího než dav? Jelikož jsem z velké části cholerická osobnost, je pro mě žití v hlavním městě docela zábava. Cestující v MHD mě vytáčí do nepříčetnosti! Tady jsou mí oblíbení:

1) Lidé stojící uprostřed dveří, kteří nehodlají uhnout, chystáte-li se vystupovat či nastupovat. Jako bonus jsou tu tací, kteří nechápou základní pravidlo, že nejdřív se vystupuje a až poté se nastupuje. Logika nade vše.

2) Smraďoši. Říkejte si, co chcete, ale tělesný zápach je prostě nechutný. Jedna věc je, když je čtyřicetistupňové vedro a člověk se prostě zpotí, druhá, když se nemyje. Přes zimu také chápu bezdomovce, kteří se potřebují někde ohřát, ale někdy víc páchnou lidé, do kterých byste to na první pohled vůbec neřekli. Spolucestující jsou vždy nadšení.

3) Teenageři bez sluchátek. Jo, taky mám ráda hudbu a občas nepotřebuji k životu nic jiného, než si jí pustit, ale nepřipadá mi normální si jí pouštět nahlas v autobuse mezi ostatními. Opravdu je takový problém si pořídit sluchátka? Většinou to všechny akorát obtěžuje.

4) Ti, co vás rádi bouchají svými věcmi. Tím nemyslím nabalení chudáky, kteří jedou na lyže, ale bezohledné případy, kterým je úplně jedno, jestli vás celou cestu mlátí batohem.

5) Feťáky. A to proto, že z nich mám strach. Co když někomu z nich rupne v bedně a rozhodnou se mi ublížit? Paranoia? Nejhorší je, že by mi asi ani nikdo nepomohl.

6) Misantropičtí spolucestující. Jinak si to neumím vysvětlit. Sedají si na sedačku k uličce, takže už si nikdo nemůže sednou vedle nich. A někdy, když se k nim vmáčknete, po chvíli si odejdou sehnout jinam, zase sami, protože to nevydrží. Vy se pak bojíte, jestli nezaváníte nebo s vámi něco není v nepořádku.

7) Řidiči. Specialita některých tramvajáků je divná. Zavřou pár dobíhajícím dveře, popojedou ze zastávky a ten kousek od ní čekají na červené. Dveře už ale otevřít nemohou.

8) DPP. Mí nejoblíbenější škůdci! Překopou spoje tak, že se nevyznáte, prodlouží intervaly, některé spoje pro jistotu zruší úplně a nakonec si řeknou, že je na čase zase zdražit jízdné. A hlavně, že přemýšlí nad tím, jak udělat z metra seznamku. Géniové!

Jo, jsem možná nenávistná a protivná, ale vážně bych ráda někdy cestovala s oboustrannou ohleduplností.

Nejlepší metro je holt tohle: :))

ANNihilation

zdroj obrázku: http://www.gurmanka.cz/2013/02/metro-dezert-oslava-ceske-podzemni-drahy

Něco, co mě mrzí

25. května 2013 v 20:32 | ann-ihilation |  Ze mě pis
S upřímností o sobě často říkávám, že jsem debil na vztahy. Spousta lidí to pochopí tak, že jsem nikdy s nikým nevydržela déle než měsíc, ovšem tento problém spočívá někde dál. Ze dvou přes rok trvajících vztahů jsem totiž vycouvala téměř zde dne na den. Proč? Je to docela složité vysvětlovat. Někdy prostě přijde moment, kdy si uvědomíte věci, které jste se celou tu dobu báli připustit a najednou se na toho člověka díváte jinak, přes jakési sklo. Připadá vám úplně jiný a vy chcete být na míle daleko od něj. Zde samozřejmě vyvstává spousta otázek: Jsem schopna lásky? Jsem vázně taková svině? Proč to nemůže být v pořádku? A tak dále, a tak dále.
Teď, s odstupem času se na to dívám jinak. S nejlepším kamarádem se dost nečekaně po třech letech rozešla holka a jelikož se mi kamarád hodně svěřuje, otevírá se mi tím jakási cesta do jeho prožitku. Vidím, jak nechápe, co se stalo, přemýšlí, co udělal špatně, má sebevědomí na nule, pořád na ni myslí a obává se, že nikdy už nebude moct mít vztah. S hrůzou si uvědomuji, jak hnusné je tohle někomu způsobit.
Mrzí mě to vlastně docela dlouho. Vzpomínám si, že jsem kvůli tomu už ani nechtěla mít další vztah. Většina lidí ho nechce, protože se bojí, že jim někdo ublíží, jen já to mám vadně. Hlavně tomu moc nerozumím, do miss mám hodně daleko a švihlá jsem až kamsi do nebes.
Tak to snad s panem Modrým nějak neposeru, to bych vážně nerada. Lepšího chlapa těžko potkám.
A ještě mě trochu děsí, že věřím, že se lidem věci vrací. No, tak uvidíme.

ANNihilation, buelelelelel! (přečti tam a zpátky)

P.S. Doufám, že si to nikdo z nich nepřečte.

Sbohem, příčetnosti!

24. května 2013 v 21:19 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Dát sbohem své příčetnosti. Každý den, každý den. Nevadí mi to, nebolí to. Nechtěla bych být stabilní, unudila bych se. Své šílenství nenávidím, stejně tak ho miluji. Nemohu sedět na místě, chci létat! Cokoliv najdu, zahodím. Cokoliv zahodím, změní se. Nejsem Já ani jedinou noc. Bdím ve svých snech a pluji ve východech slunce. Spím v Tvých kadeřích. Dýchám den a vydechuji déšť. Zbožňuji úsměvy. Vím, že jsem protikladem sebe samé. Paradoxy na mě padají z nebe. Říkám si zkáza, ale nevidím v tom nic negativního. Nové začátky jsou nejkrásnější, plné opravdovosti. Poprvé v životě si myslím, že pokračování jsou lepší. Nezklam mě. Nechci být tím, čím jsem byla, ani tím, čím jsem nebyla, chci jen být a cítit to plně. Vstřebat tak všechny pocity za použití všech smyslů, propojit tak tělo s duší, navždy v černobílé...

ANNihilation



za fotku děkuji Tereze Pešové!

Prý poezie, pche!

23. května 2013 v 12:07 | ann-ihilation |  Prý poezie
Má poezie:
odpad duše,
nicota ohraničená slovy,
most k šílenství

Až se zeptáš,
proč právě toto pokřivené zrcadlo,
budeš již dávno znát odpověď;
ačkoliv unikáš a nechceš nic slyšet

V hloubi duše víš,
že mi prázdná slova nestačí
A když potřebuji křičet,
nechci, abys mě umlčel

Už ne, proboha,...
Nechci být svázaná
ničím
Nechci být s tebou
a sama
Nevidím rozdíl.

Stávám se mrtvým stínem,
olemovaným nečinností
Na co ale tato slova,
když jsou jen z papíru?

Nic mizící v ničem,
pokřivený paradox...

Stručně

23. května 2013 v 11:48 | ann-ihilation |  Prý poezie
Vědomí sama sebe
- na dně zčernalé láhve
Pomalé plutí životem
Pomalé vzdalování se svět(l)u

Potlačit touhu
Potlačit vztek
Nechat se rozdrolit
v tvé nečinnosti

Vášeň a něha byly zakopány
Vyvstalo jen vědomí,
že ač mě můžeš pochopit,
nechceš

Ivan Král - Winter takes all video

23. května 2013 v 9:32 | ann-ihilation |  Další hudba

Don't let her down
she's a butterfly,
don't put her down
she's mine all mine.
Don't point your finger
you don't know her at all,
there're so many loosers...

She's part of my life
from a distant world,
sometimes she hurts so bad
the pain won't go away.
Say nothing to hurt her
it's not her fault,
so many loosers
but the winner takes all.

Say nothing to hurt her
it's not her fault,
so many loosers
but the winner takes all.

Give her a chance and
she'll prove you're wrong,
you walk around in circles
with your blindfolds on.
So don't let me cath you
try to make her fall,
so many loosers
but the winner takes all.

Another way - Summer rain

21. května 2013 v 21:27 | ann-ihilation |  Další hudba

Je vlastně úplně obyčejná, ale přece neobyčejná.

A také další důkaz, že lidská pamět je zvláštní. Já mam sice nejvíce vyvinutou tu čichovou, ale obvykle mi spousta písní z dob minulých právě ty doby připomene a tak tomu bylo i u téhle písně. Vzpomínám, že jsem jí jednou slyšela při otevřeném okně doznívat z blázince (aby bylo jasno, tak to hráli na Mezi ploty) a zamilovala si jí. Pro vás to asi moc zajímavé není, ale je zvlášní se přenést do minulosti "pouhou" písní. Mám to tak vlastně se všemi písněmi. Někdy si pustím něco, co jsem slyšela hrozně dávno a najednou se mi vrátí pocity z té doby. Přemýšlím, jestli není nějak možné, že bych svoje pocity tímto způsobem byla schopná potlačovat. Co když je všechny jakýmsi způsobem uchovala v tónech a postupně se dostávala k jiné hudbě, abych na ně zapomněla?

The Doors - Yes the river knows (piano)

21. května 2013 v 16:00 | ann-ihilation |  The Doors

Jedna vzpomínková. Dobrých hudebníků stále jen ubývá. :(

Janis Joplin - Women is loosers

20. května 2013 v 10:13 | ann-ihilation |  Janis Joplin

Ach, perfektní! Kdo by nechtěl mít její talent?

Queen of the damned (Královna prokletých)

20. května 2013 v 10:12 | ann-ihilation |  Filmy
Atmosféra, kterou snímek oplývá prostě musí přehlušit veškerá klišé a vtáhnout vás do děje. Líbí se mi nápad, kdy se hlavní postava (klasicky pojmenovaná jako Lestat) rozhodne přestat skrývat svou identitu a naopak se vrhne do světa rockových umělců. Od malička zbožňuji upíry a tématiku kolem nich (vyjma Twilight, jen aby bylo jasno) a uhlazený Stuart Townsend se na svou roli opravdu hodí. Navíc všechny fanoušky metalové hudby potěší výborný soundtrack!


zdroj obrázku: http://heri-heryanto.blogspot.cz/2011/04/queen-of-damned-2002-300mb-dvdrip.html

P. S. I Love you (P. S.Miluji tě)

20. května 2013 v 10:08 | ann-ihilation |  Filmy
Přiznám se, že jsem romantické filmy nikdy nevyhledávala (a asi ani nebudu), ale tento snímek mi ulpěl v paměti jako krásný. Příběh spočívá v tom, že mladá dívka přijde o svého manžela. A ten, jelikož věděl, že zemře, pro ní přichystal několik dopisů, aby jí opět vrátil chuť žít. Z toho se odvíjí docela zajímavý příběh, do kterého se prolínají vzpomínky. Filmu jistě nechybí ani humor a dobrý spád. Akorát ten konec nemusel být tak kýčovitý, ale to zase vyrovná charismatický Gerard Butler.


zdroj obrázku: http://www.time.com/time/specials/2007/article/0,28804,1623143_1737070_1737065,00.html

Rezignace

18. května 2013 v 11:54 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Po hrůzných zkušenostech z koncentračních táborů přišel psycholog Viktor E. Franklin na jednu velmi zajímavou věc. Někteří z vězněných se nevzdávali a naopak se rozhodli využít i to málo, co měli a psychicky podporovali ostatní. Většina z nich přežila. Odhaluje se nám tedy tímto klíč k životu?

Co když opravdu vůle stačí? Tím, že naprosto vždy máme možnost volby se nám vždy otevírá možnost, která nabízí bojovat dál a nevzdávat se. Vytěžit ze všeho nějakou kladnou variantu. Co když máme všichni stejný potenicál a jen ho nevyužíváme? Jsou ti, kteří rezignují a vzdají to, proplují časem napůl mrtví; další se drží na tenkém stéble, ale přece.

Když si vzpomenu na své prohrané životní boje (a to mě jich ještě asi dost čeká), nikdy nelituji toho, že jsem do toho dala vše, ba naopak. Když pro něco udělám maximum a výsledek je přesto negativní, s odstupem času v tomto zážitku najdu ponaučení a sílu. Zatímco když zanechám běhu kvůli prvnímu klopýtnutí, po nějaké době se proklínám, že jsem nesebrala všechny síly a nebojovala. Mají to tak uspořádané všichni? Nebo jsou tací, kteří radši nebojují? Nezraní se tím také? Nebo dokonce víc?

Jdi dál. Nevzdávej se. Bojuj. Co když tato slova nejsou klišé, ale jedna z největších životních pravd?


ANNihilation

zdroj obrázku: http://blog.onebigfreakshow.com/tag/high-hopes/





Pearl jam - Lukin (live slow)

18. května 2013 v 11:20 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Z upozornění na tuto verzi písně skáču radostí po hlavě, protože dokonale zapadá do mé melancholie. Do celkem vtipné melancholie, uvážíte-li, že skáču po hlavě.


drive down the street can't find my keys to my own fucking home
i take a walk so i can curse my ass for being dumb
i make a right after the arches, stinking grease and bone
stop at the supermarket, people stare like i'm a dog
i'm goin' to lukin's...
i got a spot at lukin's...
i knock the door at lukin's...
open the fridge, now i know life is worth
i find the key, but i return to find an open door
some fucking freak who claims i fathered, by rape, her own son
i find my wife, i call the cops, this day's work's never done
the last i heard the freak was purchasing a fucking gun

1408 (Pokoj 1408)

17. května 2013 v 23:15 | ann-ihilation |  Filmy
Číslo pokoje 1408 dává součet třináct a je průchodem do jakési třinácté komnaty. Pod povrchem hororu plného duchů a tajemných událostí se skrývá to největší zlo, to se kterým nelze bojovat, to které má nad námi převahu - naše podvědomí. Klíčem k hrůze v tomto snímku není fyzická bolest či strach ze smrti. Je to bezmoc. A právě proto na mě zapůsobil, protože ač se na první pohled může tvářit předvídatelně a průměrně, ale jeho schizofrenický podtext a motiv nemožnosti úniku ze sebe sama vás donutí přemýšlet. A ano, děsí.


zdroj obrázku: http://therottingzombie.blogspot.cz/2011/09/1408-horror-film-review.html

Vymřeli muži?

14. května 2013 v 22:51 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Patřím k zvídavým tvorům a lidi kolem sebe si prohlížím s patřičným zaujetím. A co si budeme povídat, na muže se přece jen zaměřuji o něco víc. Poslední dobou mi ale připadá, že muži vymírají a místo nich evoluce nastoluje jakýsi prapodivný druh více blízký ženě a čemusi neurčitému.

Tato změna se dá lehce pozorovat i povrchním okem. Začneme-li od úplné slupky - čili oblečení, zjistíme, že současná móda nastolila styl, za který by se před pár lety možná styděla i žena. Upnuté barevné kalhoty, nagelované vlasy, muší brýle a zženštilé doplňky jsou vidět snad všude. Ale tato změna jde i dál. Městský život pomalu mění i postavy mužů. Tato generace neholduje pohybu, čili se vytrácí svaly na nohou a zádech (a vlastně i velká ramena), které vždy působily dojmem, že jde o "pořádného chlapa". Na první pohled tedy tito muži nepůsobí ochranitelsky, což podle mě dělá hodně.

Maskulinita mizí. Mužské a ženské role splývají. Určitě to je i následkem emancipace žen a velké změny postavení v naší společnosti, možná se změnily i genderové rozdíly, to se asi jen tak z éteru a úvahami nedozvím.

Možná se teď "mužnost" ukazuje tak, že se chlapi chovají jako prasata, nevím. Já se s takovými nebavím, ale co slýchávám a vídám, vypadá to tak.

Avšak na druhou stranu si říkám, že ti praví muži pořád ještě existují. Jsou to ti, kteří vám podrží dveře, pomohou do kabátu, půjčí vám něco na sebe, když mrznete, vyjdou vám vstříc a chovají se slušně. Jen se modlím, ať se takoví rodí (nebo vyvíjejí?) více.

(Možná to není to, co teď hledá většina dívek, ale já bych neměla na co koukat. :D)

Holky, dámy, slečny - líbí se vám takovýto muž? Zajímá mě, co si o tom myslí i ostatní.

ANNihilation ♀

zdroj obrázku: https://encrypted-tbn1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSvGBdWeFw4ru8O-nB0Acxg_k_vrBPLpGu4SVNx8mM9gh_Yy0Ah

Velká ryba (The Big fish)

14. května 2013 v 20:29 | ann-ihilation |  Filmy
V době, kdy se cení prázdná slova, která jsou vyřčena složitě, se tento snímek řadí mezi světlé výjimky, jelikož ztvárňuje hluboké prožitky a pocity v té nejjednodušší formě. Divák je nucen celou dobu přemýšlet, ale není násilně vtlačen do deprese, ba naopak - celou dobu se baví, protože je film plný příjemného humoru. Scény jsou barvité a atmosféra je barvitě pohádková. Navíc není možné si nezamilovat hlavní postu - Edwarda Blooma (ztvárněného sympatickým Ewanem McGregorem), která všem spontánně předkládá hřejivou myšlenku, že sny, které v sobě nosíme, se nám splní, jen se jich nikdy nesmíme vzdát. To vše je nevšedním způsobem zakomponováno do dojemného lidského příběhu, který odráží složitý vztah mezi umírajícím otcem a jeho synem.


A jedna z písní ze soundtracku pochází od jedné mé oblíbené kapely, no, určitě neuhodnete od které. :D Mimochodem, pro ty kdo film neviděli a chtěli by, nedoporučuji koukat na video, aby se nepozradilo něco z uzamčeného příběhu.


zdroj obrázku: http://www.scenicreflections.com/media/124420/Big_Fish_-_Movie_Wallpaper_-_01/

The Butterfly circus

9. května 2013 v 12:22 | ann-ihilation |  Filmy
Butterfly circus je krásný příběh s nádechem alegorie. Místy sice může hraničit až s kýčem, ale pokud se nad ním divák zamyslí, jeho poselství ho dokáže pohladit po duši.
Snímek mi připomněl jeden slavný Cicerův výrok: "Přátelství činí naše štěstí zářivějším, zvyšuje jeho třpyt, neštěstí pak činí snesitelnějším, poněvadž je sdílí a snáší s námi společně. "


Možná je to někde i s českými titulky, kdo ví. :) Já tomu takhle rozuměla.

Erich Maria Remarque - Tři kamarádi

7. května 2013 v 23:43 | ann-ihilation |  Literatura
Remarque mě v této knize opět dokázal zasáhnout svým smyslem pro cit. Jsem naprosto okouzlená tím, jaký příběh byl schopný napsat a kolik emocí a krásných myšlenek do něj vtiskl. Dílo je krásným důkazem, že se o přátelství, lásce a smrti dá psát naprosto nekýčovitým způsobem a přitom hovořit pravdivě a rozechvět srdce.
Jde o jednu z těch krásných knih, ke kterým se člověk jednou bude rád vracet, protože je plná nesmrtelným myšlenek...


"Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!"

zdroj obrázku: http://www.antikvariatmotyl.cz/antikvariat-knihy/antikvariat-beletrie-bestselery?page=4

Mad Season - Slip away (text+překlad)

2. května 2013 v 20:35 | ann-ihilation |  Mad season

Slip away

Born of the water
Born of the flame
This life is a monster
Don't you know it's name
The house it is wooden
The house it is stone
The proud broken hearted
And close to the bone

Once you had a nightmare
And then it came to pass
Crazy sky in the morning
Green as the grass сovering a grave

Just a slip away
Just a slip away
Just a slip away

Down to the water
Drawn to the flame
This life will leave you crippled
Don't you know the game

Once you woke up choking
But then you held it down
Dry as the sand in the desert
Black as the clouds covering the sun


Prostě uniknout

Zrozen z vody
Zrozen z plamene
Tento život je tak zrůdný
Copak nevíš, že to tak prostě je
Dřevěný dům
Kamenný dům
Hrdost těch, kteří mají zlomená srdce
A blízkost kostí

Jednou jsi měl noční můru
a když přišla, minula
šílené ranní nebe
zelené stejně jako tráva, která pokrývá hrob

Prostě uniknout
Prostě uniknout
Prostě uniknout

Shozený do vody
Topící se v plamenech
Život tě zmrzačí
Neznáš tuto hru

Jednou ses probudil a dusil ses
A když ses to snažil zadržet
Vyprahls jako písek na poušti
Zčernals jako mraky zakrývající slunce

Eddie Vedder - fotky

2. května 2013 v 19:38 | ann-ihilation |  Eddie Vedder
...protože pomyšlení na něj mě uklidňuje :)









...jen si vymýšlím, že mě to uklidňuje, pravda je taková, že jsem úchyl

zdroj fotek: tumbrl.com

Mad Season - Wake up live

2. května 2013 v 19:26 | ann-ihilation |  Mad season

ne

2. května 2013 v 19:22 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Jediní lidé, díky kterým jsem věřila v lásku vedle sebe leží pod zemí. Ona vlevo, On napravo.
Myslela jsem, že ti život vrátí to, co do něj vložíš. A vím, že se na to dívám přese všechno objektivně. A že tohle nebylo do prdele fér!
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!