Únor 2013

Kytice

24. února 2013 v 22:14 | ann-ihilation |  Filmy
Vždy jsem si říkala, že poezii nelze zfilmovat, protože by jí to zcela odprostilo od poetičnosti, avšak Kytice příjemně vyvrátila mou domněnku. Erbenovy balady posloužily jako krásná předloha, jelikož už sami o sobě mají příběh, který se dal převést na filmové plátno, ale určitě stojí za zmínku i vizuální forma snímku, která mu dodává na jedinečnosti - atmosféra každé části je zde vyobrazena velmi nápaditě a nějakým způsobem vždy podtrhává pocitovou linii jednotlivých balad.
Nejvíce se mi líbilo zpracování Svatební košile a Zlatého kolovratu. Trochu mě zamrzelo, že film nezahrnuje mou oblíbenou Vrbu a také mě příliš nezaujala Polednice, ale tu jsem si příliš neoblíbila ani při čtení. Jinak jsou tyto tragické příběhy vyobrazeny velmi zajímavě a příjemně spojeny do celku.

zdroj obrázku: http://a.imageshack.us/img843/8885/kytice6.jpg

Nesmrtelnost?

24. února 2013 v 19:53 | ann-ihilation |  Prý poezie
"Kolik kroků ke smrti?"

Propadáme se do sebe
Ojíněni vzpomínkou
Naše nahá těla
Pohlcuje zem
Křivený úsměv měsíce
Může být tím posledním

Žízeň po životě vyprahla.
Hodiny se zastavily.
Moment chtění pominul.
Jen tvá horká ruka
Se mě marně snaží vytrhnout
Ze spárů nebdění

Zhouba

19. února 2013 v 22:58 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Bez lásky je každý předem odsouzený k zániku. Souhlasíte? Člověk nemůže žít sám pro sebe, potřebuje komunikovat, rozvíjet se, mít zpětnou odezvu. Vztahy (ať už rodinné, přátelské nebo romantické) jsou vzájemnou symbiózou, která vyplňuje tok vody života a dává jí smysl, pramen by jinak vyschl, člověk by zešílel nebo by se stal zvířetem. Náš tvar nám chtě nechtě udávají ostatní, interakce s nimi. Do jisté míry jsme zrcadlem odrážejícím naše okolí.
Tyto vazby ovšem nevnímám jen jako povinnost, samozřejmost, bez které by se lidský obraz rozpadl, jde o naplnění, lépe řečeno o hledání naplnění. Není lepšího pocitu, než potěšení svých blízkých, sdílení štěstí.

Celý život můžeš žít v lásce, vnímat lidi upřímně a otevřeně, ale stejně můžeš zemřít v prázdnotě, na lůžku v nemocničním pokoji, bez povědomí, kde se nacházíš a kdo jsi. Láska je zapomenuta.

Mohu si myslet, že je život zlý. Že je smrt zlá. Ale není to tak. Kdyby existovaly jen život a smrt, celý koloběh by byl únosný. Ale umírání - to je ta opravdová bolest, která drásá.

Franz Kafka

19. února 2013 v 17:01 | ann-ihilation |  Autoři
Franz Kafka je pro mě autorem, o kterém nedovedu říct, jestli se mi opravdu líbí nebo mě děsí a znechucuje. Nikdy mi nepřipadalo, že by jeho díla byla povrchní, ale jeho styl psaní mi často neseděl, například u jedné z nejslavnějších povídek - Proměny. Nápad, myšlenka i zakončení jsou skvělé, ale jako by nenalezl slova, která by se mi dobře vnímala. Naopak u drtivé většiny jeho věcí se vždy pozastavím a žasnu na jeho talentem a zvláštností myšlenek, které se mu zmítaly v hlavě. Proces je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla a to ani nemluvím o jeho povídkách (nebo spíš jen o toku myšlenek?), které člověka odhodí do jiného světa, kde se dají slova použít jinak, než obvykle.
Ač se mi od něj tedy nelíbí vše, určitě bych ho všem doporučila. Takto zvláštních a svým způsobem velmi osobitých autorů je velmi málo.

zdroj obrázku: http://4.bp.blogspot.com/-Lx8CrRCdDp4/TVissUeJBSI/AAAAAAAAACE/uLcM8IgEYQE/s1600/franz-kafka.jpg

Stephen King

19. února 2013 v 17:00 | ann-ihilation |  Autoři
Stephen King musí být podle mě naprosto bezmeznou fantazii. Tolik knih a přitom pořád spousta skvělých nápadů. Když jsem se s němu v pubertě poprvé dostala, uchvátil mě a při každé návštěvě knihovny jsem zamířila právě k regálu s jeho knihami. Líbí se mi, že jsou na jednu stranu jednoduché - velmi dobře se čtou, nejsou plné cizích výrazů a hlavně jsou velmi napínavé, takže není problém je přelouskat za pár dní, a zároveň se v nich něco skrývá - něco hlubšího a zajímavějšího. Často kritizuje náboženské fanatiky, masové chování a lidskou blbost a dělá to velmi zábavnou formou. Navíc nepochopím, jak někdo může napsat tak neuvěřitelně fantaskní věci a zasadit je do reality tak, že si je dokážete představit jako skutečné.
Kromě starých povídek se mi asi nejvíc líbily knihy: Osvícení, Dlouhý pochod a Lisey a její příběh. Ačkoliv teď budu svého výběru litovat, protože byly dobré všechny.

zdroj obrázku: http://blogs.voices.com/voxdaily/stephen_king_300.jpg

Bohumil Hrabal

19. února 2013 v 17:00 | ann-ihilation |  Autoři
Zmatené toky myšlenek, které se často jeví jen jako hrubé náčrty knihy a přitom vás pohltí svým vyprávěním a nezkrotnou touhou po příběhu, rozesmutní svou poetičností a pobaví svou pravdou. Bohumil Hrabal je jedním z nejlepších a také nejzajímavějších českých spisovatelů právem. Čeho si cením je jeho otevření, kterým svým psaní prokázal. Dokonce bych řekla, že některé jeho knihy jsou ryze osobní (především trilogie) a smekám před ním a jeho kritickým sebeuvědoměním, které dokázal podat tak zázračnou formou, kterou se naprosto odlišuje od jakékoliv stylu psaní. Doporučuji všem, kteří milují slova, pohlazení po duši a i občasný smutek ze života.

zdroj obrázku: http://ndbooks.com/images/made/images/authors/Hrabal1_300_416.jpg

James Douglas Morrison

19. února 2013 v 16:59 | ann-ihilation |  Autoři
Drtivá většina společnosti se na Jima Morrisona dívá jen jako na krásného a věčně zfetovaného zpěváka, který se nedokázal ovládat a rád na sebe poutal pozornost, ale málokdo se už dostane k jeho básním, které ho odhalují jako křehkého a přemýšlivého muže, který se nedokázal smířit se svou složitou osobností a hledal způsob, jakým osvobodit sám sebe. Mně samotné naprosto sebraly dech, protože jsou velmi niterní, po literární stránce kvalitní a bohužel velmi přehlížené.
Jim Morrison nebyl jen hudebník, byl to především básník s obrovským talentem...

zdroj obrázku: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7f/Jim_Morrison_1969.JPG/220px-Jim_Morrison_1969.JPG

Jiří Hásek Krchovský

19. února 2013 v 16:59 | ann-ihilation |  Autoři
Krchovský je hrozně zvláštní osobnost. Na jednu stranu jsou jeho básně oplzlé a nechutně zvrhlé, na druhou jsou velmi niterní, smutně vtipné a teskně dekadentní. Já sama ho řadím mezi nejlepší české básníky, navíc po zhudebnění jeho básní s kapelou Krch-off i mezi nejlepší hudebníky. Líbí se mi, že pořád jede ve svých starých tmavých kolejích poety a přes to vše působí velmi příjemně a lidsky.


zdroj obrázku: http://www.reflex.cz/clanek/kultura/37013/j-h-krchovsky-slusny-basnik-umira-mlad.html

Howard Phillips Lovecraft

19. února 2013 v 16:58 | ann-ihilation |  Autoři
Už když se podíváte na Lovecraftovu fotografii, musím vám být naprosto jasné, že jeho příběhy budou oplývat duševně chorými postavami a nebudou končit šťastně. Po přečtení jeho životopisu jsem si myslela, že si na něj vytvořím nějakou averzi, ale i přes ty všechny věci se kterými nesouhlasím je to pořád jeden z mých nejoblíbenějších autorů vůbec. Líbí se mi jeho přístup ke psaní - vezme nějakého chudáka, kterého nechá objevit něco tajemného a špatného, cítíte, že to s hlavním hrdinou dopadne špatně a že to ví i on sám a i přesto se vrhá dál do příběhu, který je načrtnut tak, aby povzbuzoval vaši fantazii a obrazotvornost, protože každé zlo a každý hnus je pouze ve vaší hlavě, autor vás k němu pomalu vede, ale nikdy ho nevysloví. Po zaujetí příběhem už si začnete domýšlet konec, to ano, a věřím, že se mu často velmi přiblížíte, avšak nikdy se nedá uhodnout celá ta gradace, ten finální strach. A právě to na něm velmi oceňuji - pohrál si s krutou myšlenkou ze strachu z neznáma jak jen se dalo a nedivím se, že je jeho Necronomiconem dodnes fascinována spousta lidí.
Kdybych si měla vybrat z nejlepších, asi bych označila povídky: Divák, Stín nad Innsmouthem a Hudba Ericha Zanna.



zdroj obrázku: https://www.google.cz/search?hl=cs&gs_rn=3&gs_ri=psy-ab&tok=CKivzSzEKvmCeUbT2asMsg&cp=6&gs_id=1f&xhr=t&q=lovecraft&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_cp.r_qf.&bvm=bv.42553238,d.Yms&biw=1366&bih=610&um=1&ie=UTF-8&tbm=isch&source=og&sa=N&tab=wi&ei=N6MjUd2SFOa84ASyhIDwBA#imgrc=fuGPb9OGInQBfM%3A%3BFOyEwOZlw9K0mM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.biography.com%252Fimported%252Fimages%252FBiography%252FImages%252FProfiles%252FL%252FH-P-Lovecraft-40102-1-402.png%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.biography.com%252Fpeople%252Fhp-lovecraft-40102%3B402%3B402

Michail Jurjevič Lermontov

19. února 2013 v 16:58 | ann-ihilation |  Autoři
Upřímně - nikdy jsem nečekala, že mě může někdo z ruských autorů, kteří mi vždy přišli svým myšlením něčím vzdálení, takto zaujmout. A pak jsem narazila na Démona, který mě naprosto okouzlil a přes něj jsem se dál a dál dostávala k dalším básním, které tento talentovaný spisovatel za svého krátkého života stihl napsat a nezbylo mi nic jiného, než ho všem doporučit. Také se mi nelíbí vše - hlavně takové ty oslavy krajiny v Rusku a podobné věci, které se asi od zástupců romantismu očekávaly, ale v jeho díle se dá určitě nalézt velká spousta kvalitní a přemýšlivé tvorby.

"Na jaře, kdy se ledy hnou
a plují řekou neklidnou,
kdy místy holá země vnadí
svou černí louky budoucí,
kdy pole teprv čeká mládí
a mlha se v nich převrací,
má to v mé nahé duši snadné
to neblahé zlé tušení,
dívám se, jak příroda mládne,
a zda je mládnutí jen v ní.
Ruměnec, nedotčené rysy,
to všechno bere čas a jde,
a ten, kdo tolik trpěl kdysi,
už lásku v srdci nenajde."


zdroj obrázku: http://cs.wikipedia.org/wiki/Michail_Jurjevi%C4%8D_Lermontov

Edgar Allan Poe

19. února 2013 v 16:56 | ann-ihilation |  Autoři
Poe je pro mě jedním z nejmilejších spisovatelů i proto, že se nemohu rozhodnout, jestli mám radši jeho prózu nebo poezii. Upřímně mě velmi překvapilo, že byl tak moc talentovaný v obou těchto odvětvích a v každém z nich rozvíjel jiné myšlenky.
Dle mého názoru svými povídkami dokázal předčit dobu a doposud se mu většina autorů nevyrovná. Dokáže rozvinout detektivní příběh založený na dedukci a naprosto vás uchvátit a rozpohybovat vaše mozkové závity, v jiném vyprávění zase strhává vaší obrazotvornost k úzkosti a temnotě. Jeho básnická tvorba je zase velmi niterní, s nádechem mystična a melancholie. Jeho nadčasovostí a nesmírným nadáním si mě naprosto získal.
Jediné trochu nepochopitelné je pro mě časté srovnávání s H. P. Lovecraftem. Oba patří k mým největším oblíbencům, avšak mám za to, že jejich próza je velmi odlišná a citlivý čtenář by měl být s to jí rozlišit - ač jsou zaručeně oba nepřekonatelní ve svém hororovém oboru, jejich náměty i podání spočívají jinde. I když, na druhou stranu mě vlastně moc těší, že jsou v současné virtuální době tak moc oblíbení a to napříč generacemi.

--------
Alone

From childhood's hour I have not been
As others were; I have not seen
As others saw; I could not bring
My passions from a common spring.
From the same source I have not taken
My sorrow; I could not awaken
My heart to joy at the same tone;
And all I loved, I loved alone.

Then- in my childhood, in the dawn
Of a most stormy life- was drawn
From every depth of good and ill
The mystery which binds me still:
From the torrent, or the fountain,
From the red cliff of the mountain,
From the sun that round me rolled
In its autumn tint of gold,
From the lightning in the sky
As it passed me flying by,
From the thunder and the storm,
And the cloud that took the form
(When the rest of Heaven was blue)
Of a demon in my view.
zdroj obrázku: https://www.google.cz/search?hl=cs&gs_rn=3&gs_ri=psy-ab&tok=eO5OVsvi-4StIzBpD8lgew&cp=4&gs_id=m&xhr=t&q=edgar+allan+poe&bav=on.2,or.r_gc.r_pw.r_cp.r_qf.&bvm=bv.42553238,d.Yms&biw=1366&bih=653&um=1&ie=UTF-8&tbm=isch&source=og&sa=N&tab=wi&ei=-6EjUZr3JYmz4ASV-4HQCQ#imgrc=KN4Bfp9I8jVF3M%3A%3BGhk3u50MCJ-5MM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.downtownbend.org%252Fwp-content%252Fuploads%252F2012%252F10%252FEdgar-Allan-Poe.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.downtownbend.org%252Fan-evening-w-edgar-allan-poe-2012%252F%3B345%3B450

Uplakaná

12. února 2013 v 10:02 | ann-ihilation |  Prý poezie
Vidím samu sebe při probuzení
A ze rtu mi skapává smrt
Fialové nebe s voňavými hvězdami
Poletuje nad černou pravdou
Láska, smrt ani žal nic neznamenají

Sláva mamonu,
Hold nicotě.

Jen ve tvých očích nacházím pohlazení
Překrásné vločky sněhu
Vpíjející se nejtajnějším z kouzel
Hluboko do srdce


The Myrrors - Warpainting

10. února 2013 v 17:18 | ann-ihilation |  Další hudba

Krásné! Po dlouhé době mi někdo poslal písničku, kterou jsem neznala a líbila se mi na první poslech. :)

Pearl jam - Bridge school 1994 - celý koncert

8. února 2013 v 19:40 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Ráda bych se s vámi podělila o další z koncertů Pearl jam. Tento mě zaujal prazvláštním výběrem písní a jejich interpretací - akusticky je hráno třeba i Unplugged, ale zde mi připadá, že do toho kapela dává víc ze sebe a všichni se cítí i víc uvolněně, což je v přednesu znát. Příjemný poslech!

1) Wash
Začít něčím tak procítěným, to chce odvahu. Ale vyšlo jim to výborně. V Pearl jam se vystřídala spousta bubeníků, ale až teď při pohledu na Jacka Ironse si uvědomuji, že na mě měli opravdu štěstí.

2) Not for you
Škoda toho špatného zvuku. Jsem jediná, koho fascinuje, když někdo hraje na kytaru a má na ruce prstýnek (či více)? Líbí se mi jak to upoutává pozornost, na festivalu Pinkpop z roku 1992 mě tím dostal Mike McCready a Jeff Ament a teď se k tomu ještě přidal můj nejmilejší zpěvák. Ano, v minulém životě jsem byla straka.

3) Immortality
Tuto verzi jsem sem již dávala, právě ona mě upozornila na toto krásné vystoupení. Mike svým sólem získal mé srdce, nádhera!

4) Elderly woman behind the counter in a small town
Tato skladba mě nikdy moc nezaujala - ne, že by byla špatná, to vůbec, ale spíše jsem přesvědčená, že mají spoustu lepších. Každopádně před druhou minutou se mi podlomila kolena (ještěže sedím!) a podlehla jsem mu..teda jí - té písni!

5) Daughter
Bohužel se mi nepovedla najít v nějaké lepší kvalitě, proč jen jsou staré poklady tak nedostupné a teď, když s kvalitou zvuku a obrazu není problém, hrají se jen sračky?

6) Black
Black je má achilova pata, vždycky mě dostane!

7) Bee girl - vysvětlovaní písně
Ale ta čepice je hrozná, to si nemůžu odpustit. :D

Disturbed - Darkness (text+překlad)

3. února 2013 v 20:45 | ann-ihilation |  Další hudba
Tak dlouho jsem jí neslyšela, až si našla cestu do mé mysli sama od sebe, abych znovu podlehla jejím melancholickým tónům, které pro každého představují jeho vlastní příběh...


Darkness

Don't turn away
I pray you've heard
The words I've spoken
Dare to believe
Over one last time
Then I'll let the

Darkness cover me
Deny everything
Slowly walk away
To breathe again
On my own

Carry me away
I need your strength
To get me through this
Dare to believe
Over one last time
Then I'll let the

Darkness cover me
Deny everything
Slowly walk away
To breathe again
On my own


Temnota

Neodvracej se
Přeji si, abys slyšela
Slova, která jsem říkal
Odvážím se uvěřit
Pro jeden poslední okamžik
Než nechám

Temnotu, aby mě pokryla
Popírá všechno
Pomalu odcházím
Abych se znovu nadechl
Sám

Odnes mě pryč
Potřebuji tvou sílu,
Aby mě přes to dostala
Odvážím se uvěřit
Pro jeden poslední okamžik
Než nechám

Temnotu, aby mě pokryla
Popírá všechno
Pomalu odcházím
Abych se znovu nadechl
Sám

Freddie mě ovládá!

3. února 2013 v 19:54 | ann-ihilation |  Frederick Luckyhead
Celou tu dobu jsem se snažila marně přijít na to, jaká neznámá síla mi denně vymývá hlavu a povedlo se, viník je odhalen! Za všechno může můj talisman jménem Freddie!

Freddie a vitamínoví kamarádi.

Freddie je důvěrně známý mezi spoustou lidí nejen v Praze, je totiž nadmíru společenský a velmi oblíbený. Pokud ho ještě neznáte, je na čase se s ním seznámit blíže.

Ovšem až do dnešního prozření jsem chodila jako slepá. A pak se to v jednom jediném momentu vše vysvětlilo - ovládá můj život! Považte sami, talisman se jmenuje Freddie a já náhodou narazím na platonickou lásku jménem Eddie. Jsem stejně jako on značně bezpáteřní a pořád ztácím hlavu. Svou tajemnou silou mi navíc nedávno vnuknul myšlenku, že je na čase změnit účes a udělat si stejnou ofinu (zbytek asi přijde až později, hurá zpátky do dětských let, kdy jsem to tak opravdu musela nosit!). Celníci na letišti na nás oba blbě koukají. Oba jsme nekonečně dutí a kulaťoučcí. Ale co je nejhorší: když nedostanu to, co chci, tvářím se ještě hůř.


Nabývám podezření, že jde jen o pomstu za tuto fotku, kdy byl násilně spoután a v parném létě umístěn do mé smrduté boty. Netváří se, že by mu zrovna voněla...

ANNihilation (poháněná Freddiem!)

Malý princ - obrázky

3. února 2013 v 10:27 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné
Má láska k Malému princi je neskutečná a proto mě potěšilo těch pár krásných obrázků. Některé jsou přímo v knize, kterou mám, jiné jsou naprosto nezvyklé, ale mě se líbily. Snad potěší i někoho jiného. :)







zdroj obrázků: http://www.deviantart.com/

Wolfgang Amadeus Mozart - G moll

2. února 2013 v 20:18 | ann-ihilation |  Wolfgang Amadeus Mozart

Ještě asi nakonec začnu poslouchat vážnou hudbu a bude za to moct jen a jen brácha, kterej mi ty melodie vpíjí do hlavy! :))
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!