Leden 2013

Ubo-host

31. ledna 2013 v 22:21 | ann-ihilation |  Prý poezie
Zdá se mi,
Že jsem nezvaným hostem v tomto kraji
Lidé mluví o lásce, o přátelství,
Ale já v ně nevěřím,
Už asi ani nedoufám

Jako malá holčička s culíky
Jsem chtěla žít na stromě
Teď je mi jednadvacet
A při pohledu v zrcadlo
Mi neznámá vnitřní síla tlačí ven slzy

Dravost po životě
Se proměnila v chorobnou potřebu dekadence

A někdy mívám pocit,
Že jen má vlastní Ubohost
Mi brání sprovodit se ze světa

Klaním se jí
Každým tahem této tužky
Každou prázdnou básní
A když mi okusuje zbytky citů,
Usmívám se

Je jen otázkou času,
Kdy pohasne poslední hvězda
A má vlastní anihilace mi zlíbá rty

Pearl jam - Immortality live 1994

31. ledna 2013 v 10:16 | ann-ihilation |  Pearl Jam
V tomto podivném unaveném čase tohoto podzimního jara jsem narazila na verzi Immortality, která nemá obdoby...Mám pocit, že jsou všichni ztotožnění s celou atmosférou písně a jejich hudební nástroje z nich přímo vyrůstají, Mikeova sólová gradace mě uvádí do tranzu.




Karel Toman - Mým snem jsi prošla - báseň

30. ledna 2013 v 11:36 | ann-ihilation |  Literatura
Mým snem jsi prošla, jako zjevení
alejí tmavou v půlnoci jde tiše.
A skoupý vínek černé zeleni,
jenž celovat chtěl čelo tvé i vlas,
již vadne, chřadne, hořkou vůní dýše.

A neznám ani jméno tvé. Tvůj hlas
a rytmus kroků v mojich smyslech dřímá.
A reflex tvojich očí radostných
mi dává zapomenout, že je zima,
že na stromech a v duši leží sníh.

zdroj: Karel Toman, Vlastní podobizna, Mladá fronta: Praha, 1975, str. 60

Jaroslav Seifert - Býti básníkem - báseň

29. ledna 2013 v 14:56 | ann-ihilation |  Literatura
Zamilovala jsem se do Seiferta. Pokud budete číst srdcem, pochopíte proč:

Býti básníkem

Život už mě dávno naučil,
že hudba a poezie
jsou na světě to nejkrásnější,
co nám život může dát.
Kromě lásky ovšem.

Ve staré chrestomatii,
vydané ještě c. k. knihoskladem,
v roce, kdy zemřel Vrchlický,
vyhledal jsem pojednání o poetice
a básnických ozdobách.

Pak jsem si dal do sklenky růžičku,
rozžal svíčku
a počal psát své první verše.

Jen vyšlehni, plameni slov,
a hoř,
ať si třeba popálím prsty!

Překvapivá metafora je víc
než zlatý prsten na ruce.
Ale ani Puchmajerův Rýmovník
nebyl mi nic platný.

Marně jsem sbíral myšlenky
a křečovitě zavřel oči,
abych zaslechl zázračný první verš.

Ve tmě však místo slov
zahlédl jsem ženský úsměv a ve větru
rozevláté vlasy.

Byl to můj vlastní osud.
Za ním jsem klopýtal bez dechu
celý život.

zdroj: Jaroslav Seifert - Býti básníkem, Praha: Československý spisovatel, 1974, str. 11-12

Jednostrannost

26. ledna 2013 v 22:17 | ann-ihilation |  Prý poezie
Neuskutečněné gesto,
Zkřehlý úsměv,
Zasněný pohled,
Slovo zahnilé na lemu rtu

Neexistuje možnost,
Jak žádat o lásku
A z jejích komnat není cesty ven

Můj nejsladší strachu,
Jsi tak netečný k mému rozkladu
Vzdálený myšlenkami

A nakonec,
Proč ne?
Můj stín tě uspokojí

Pearl jam - I am mine (text+překlad)

26. ledna 2013 v 16:49 | ann-ihilation |  Pearl Jam
I am mine

The selfish. They're all standing in line.
Faithing and hoping to buy themselves time.
Me, I figure as each breath goes by.
I only own my mind.

The north is to south what the clock is to time.
There's east and there's west and there's everywhere life.
I know I was born and I know that I'll die.
The in between is mine.
I am mine.

And the feeling, it gets left behind.
All the innocence lost at one time.
Significant, behind the eyes.
There's no need to hide.
We're safe tonight.

The ocean is full cause everyone's crying.
The full moon is looking for friends at high tide.
The sorrow grows bigger when the sorrow's denied.
I only know my mind.
I am mine.

And the meaning, it gets left behind.
All the innocents lost at one time.
Significant, behind the eyes.
There's no need to hide.
We're safe tonight.

And the feelings that get left behind.
All the innocents broken with lies.
Significance, between the lines.
We may need to hide.

And the meanings, that get left behind.
All the innocents lost at one time.
We're all different behind the eyes.
There's no need to hide.

Jsem svůj

Sobci. Stojí v řadě
Věří a doufají, že si koupí čas
A já, chovám se jako by jejich dech šel mimo mě
Jen mně patří má mysl

Sever je pro jih to samé co hodiny pro čas
Je tu východ, je tu západ a je tu život
Vím, narodil jsem se a také zemřu
To mezi tím je mé
Jsem svůj

A ten pocit zůstal pozadu
Všechna nevinnost se ztratila v jednom momentu
Důležitost - za očima
Není potřeba se skrývat
Pro tuto noc jsme zachráněni

Oceán je plný, protože každý pláče
V přílivu si měsíc hledá přátele
Čím více popíráš smutek, tím je větší
Jedině já znám svou mysl
Jsem svůj

A ten pocit zůstal pozadu
Všichni nevinní se ztratili v jednom momentu
Důležitost - za očima
Není potřeba se skrývat
Pro tuto noc jsme zachráněni

A ten pocit zůstal pozadu
Všichni nevinní jsou zlomení lžemi
Důležitost - mezi řádky
Možná se potřebujeme skrývat

A ten pocit zůstal pozadu
Všichni nevinní se ztratili v jednom momentu
Za očima jsme každý jiný
Není potřeba se skrývat


Nejde náhodou o důkaz, že rocková hudba se dá přirovnat k poezii? Když čtu jeho slova, cítím je, když je slyším, unáší mě. Ta myšlenka je hluboká a krásná.

Melancholie času

25. ledna 2013 v 22:34 | ann-ihilation |  Prý poezie
S každou další kapkou tuše
Liknavě plující řasami
Se rozpouští mé mládí
Stéká s prázdnotou
Do víru zapomnění
Do nehybného rána

V paprsku času
Se nacházím v těle houslí
Zpříma dopadajících na kamennou zem

Struktura mé osobnosti

23. ledna 2013 v 12:04 | ann-ihilation |  Art (k)deco
Kdo by byl tušil, že si vysoké škole zapíšu předmět, kde bude zavérečná práce v podobě obrázku. :)) Jen doufám, že panu docentovi nebude vadit, že jaksi neumím malovat.


Zvolila jsem si malbu struktury své vlastní osobnosti, kde jsem se snažila za použití barev a lehkých náznaků myšlenek vyjádřit uspořádání svého já a to za pomocí inspirace z probíraného učiva.
První vrstva - člověk ve mně, je ryze fyzikální. Pokud má jít o celek stvořený přírodou a jeho vlastnosti, tak soudím, že primární lidskou vlastností je nestálost - směřování k zániku, rozpadání se, stávání se hnilobným. Proto jsem se jí snažila namalovat s dekadentním nádechem, s vyjádřením strachu.
Další část se vztahuje k chemii - k něčemu, kde dochází k jakési změně, tvoření. To je u mě ovládáno výhradně elementem Ohně, který se pohybuje na tenké hranici mezi přívětivostí a ničivou silou. Na první pohled může vypadat neškodně, ale při bližším prozkoumání nevzbuzuje pouze sympatie.
V biologické vrstvě by mělo vše ožívat, podléhat pudům a přirozeným instinktům. Nebo je opak pravdou? Zde jsem se snažila vyjádřit poklid spánku (který je jednou z nutných biologických činností organismu) v kontrastu s nečinností a netečností.
Psychosomatická část je dle mého nejzajímavější, nejsilnější a zároveň nejskrytější. Nevědomky ovlivňuje všechny ostatní součásti osobnosti a to pouhou silou mysli, která se nedá nijak logicky interpretovat. Jsou v ní ukryty všechny niterní touhy a sklony k pohlcování umění. Jde o jakousi naší odvrácenou stranu osobnosti.
Ač bezprostředně vychází ze všech ostatních, tak bývá sociální část existence oddělená. Je maskou celé osobnosti, něčím, co se neúprosně dere na povrch, ale zároveň je svazováno vrstvami předešlými, na které musí pohlížet a řídit se jejich chováním.
To vše tvoří jakousi na sebe navazující (a zároveň vylučující se) řadu, která udává jakýsi vnitřní řád mému já, celé mojí existenci, která podléhá těmto představám.

Pearl jam - Nothing as it seems live 1999

20. ledna 2013 v 18:35 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Dechberoucí, procítěné, srdcové.
Zapřísáhlí fanoušci si jistě všimnou, že je text v pár odlišnostech jiný, než na o rok později vydané písni. Navíc je na téhle písni znát, že je Mike opravdu dobrý kytarista, akorát opomíjený. A že má Stone super smysl pro humor... :)) O Eddiem nic neříkám, dneska by to asi zase bylo dost nemravný.

Odilon Redon - Vierge nimbée

20. ledna 2013 v 13:05 | ann-ihilation |  Obrazy

Ach, nevinnost, jak já bych jí chtěla zpět.

zdroj obrázku: http://pictify.com/129877/odilon-redon-vierge-nimbe

Bleh

20. ledna 2013 v 13:01 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Člověk se mění, ale situace zůstává pořád stejná. Je snad něco bolestivějšího? K čemu jsou pak zkušenosti, vědomosti a nová poznání? Je to bezvýchodné, jako by snad člověka svazoval osud, jako by všechna ta léta byla promarněná, bolest a radost přichází vniveč, protože se otáčí pořád dokola, pořád stejně prozíravě, pořád stejně intenzivně.
Bezmocnost je nejhorším z lidských utrpení, nelze se jí bránim, nelze jí přijmout. Lze jí pouze překrývat nadějí a vírou, ale pokud se nezmění jádro problému, k ničemu to nevede. Většinu života pak má tedy člověk trávit tím, že snaží změnit nezměnitelné? Má se učit smířit s nesmiřitelným? K čemu tedy to všechno?
Má struktura se zase rozpadá...

ANNihilation

Láska - zamyšlení nad citáty

20. ledna 2013 v 12:49 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Snažím se sobě porozumět pomocí myšlenek ostatních. Vždyť kde jinde najít pochopení, než u zkušených, kde nalézt pravdu, než v moudrosti, jak lépe rozvinout ideu, než-li v odproštěnosti od sebe.
Mým věčným tématem je téma lásky, protože provází dějiny lidstva, proplouvá každodenností a pro mě jako malou osůbku v tomhle kolosálním světě byla vždy tou největší prioritou. Největší nadějí a zároveň největší zhoubou.


"Koho milujeme, toho nejsme nikdy pevně rozhodnuti opustit, i kdyby nám sebevíc ublížil." (Sidonie-gabrielle Colettová)
Láska je tedy něčím, co nás ovládá, ničí pud sebezáchovy? Nebo něčím, co do nás vlévá laskavost, učí nás odpuštění?


"Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme." (Romain Rolland)
Tato myšlenka mi připadá již několik let skvostná a myslím, že by se s ní měli zkusit ztototžnit ti, kteří mají přestavy o vztahu k člověku takové, že si ho změní dle "obrazu svého"...Ale v tomto případě mi láska musela být i něčím jako "absolutním poznáním", nemůžete brát někoho takový jaký je, když to vlastně ani nevíte.


"Láska není náchylnost jednoho k druhému, ale neschopnost žít jeden bez druhého." (Friedrich Dürrenmatt)
Takže závislost? Tohle mě děsí.


"Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí." (Karel Čapek)
Takže totální závislost? Nebo spíš jen nezlomitelné pouto?


"Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže." (Robert Fulghum)
Ach, musím jen a jen souhlasit.


"Láska je jak vítr. Nevidíš ji ale cítiš." (Marcus)
Poetické a dle mého i dost výstižné.


"Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost." (Robert Fulghum)
Ale spousta lidí si to neuvědomuje.


"Opravdová láska je umění najít ve světě někoho, s kým si rozumíš lépe, než se sebou samým." (Henri Fréderic Amiel)
Tahle idea se mi líbí, připadá mi krásná a neposkvrněná.


"Člověk miluje, protože miluje. Není k tomu žádný důvod." (Paulo Coelho)
Těžké souhlasit, těžké nesouhlasit.


"Je lépe v lásce rázem zklamat, než ji dlouho předstírat." (Robert Burns)
Já souhlasím, vysvětlete to však někdo mým minulým blízkým, kteří by radši předstírání.


"Milovat někoho, znamená pochopit i to, že Vás nemiluje." (Romain Rolland)
Smutné, pravdivé.

"Miluje jen ten, co oplátkou nic nečeká." (Antoine De Saint Exupéry)
Takže nikdo. Neznám nikoho, kdo by nic nečekal na oplátku. Vy ano?

Rozebírání citátů, já vím, divné. Nemůžu si pomoct, cítím nějakou potřebu téma lásky pochopit komplexněji, to proto, abych mu poté porozuměla individuálně. Ale jde to? Asi by se nemělo přemýšlet, ale cítit, jenže jedno bez druhého je taky katastrofa. Nevěřím ničemu a nikomu a všechno si raději budu dál zjišťovat v praxi, což je sice něco jako pozvání pro smutky, ale může zavítat i poznání...Nebo ne?

ANNihilation

Janis Joplin - Summertime

19. ledna 2013 v 11:45 | ann-ihilation |  Janis Joplin

Vše nejlepší k narozeninám, slečno nádherná (slečno šílená). :)

Johny Cash - Hurt video

18. ledna 2013 v 21:16 | ann-ihilation |  Johny Cash

Jeden z mála coverů, který překonal originál.

Kdo...

18. ledna 2013 v 16:59 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
Kdo v sebe nevěří
je klecí bez ptáka,
ptákem bez peří...

Strach nebo lenost?

5. ledna 2013 v 15:06 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
V mysli mi vyvstaly obrazy staré několik let, úvahy, ke kterým jsem se dopracovala díky filmu jménem "Waking life". Tudíž se chci o jednu z nich, která mně osobně přišla jedna z nejzajímavějších, podělit. Ale nejsem si jistá, jestli to už nezmiňuji poněkolikáté. Ale i kdyby ano, člověk s odstupem času a s příbytkem zkušeností může změnit pohled na danou věc, tak proč ne. :)


Na světě jsou dva druhy trpících: ti, kteří trpí nedostatkem života a ti, kteří trpí nadbytkem života. Vždycky jsem se nacházel mezi těmi druhými. Když se nad tím zamyslíš, téměř všechno lidské chování a činnost se v podstatě neodlišuje od chování zvířat. Nejvyspělejší technologie a dovednosti nás přenesly, přinejlepším, na úroveň super-šimpanze. V podstatě, rozdíl mezi, řekněme Platónem či Nietzschem a průměrným člověkem je větší než rozdíl mezi tím šimpanzem a průměrným člověkem. Říše skutečného ducha, skutečného umělce, světce, filozofa je dosaženo výjimečně. Proč tak zřídka? Proč není historie světa a evoluce příběhem pokroku, ale nekonečným a zbytečným přidáváním nýmandů? Žádné významnější hodnoty nebyly rozvinuty. Ksakru, Řekové před 3 000 lety byli vyspělejší než my. Jaké překážky stojí lidem v cestě k přiblížení se jejich skutečnému potenciálu? Odpověď na to můžeme najít v jiné otázce, a to této: Která vlastnost je pro člověka nejcharakterističtější? Strach nebo lenost?


zdroje:
titulky.com, http://www.youngandinnocent.eu/fr/articles/2012/deep/waking-life-il-triplice-volto-del-tempo

Budeš?

3. ledna 2013 v 22:31 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Budeš mě mít rád...
...až mý vlasy zešednou a vypadaj...?
...až ztloustnu tak, že sama sobě neuvidím na nohy...?
...až budu mít seschlej vrástčitej obličej, ze kterýho budou padat kusy kůže...?
...až budu mít nohy rozdrásaný do krve...?
...až mý bradavky budou sahat až na zem...?
...až mi uhnijou zuby...?

nebo alespoň když...
...když budu zase šílet...?
...když se budu cejtit na dně...?
...když budu celej den brečet...?
...když budu dokola propadat sebelítosti...?
...když budu se vším nespokojená...?

Asi těžko bude opověď "ano", když je teď "ne".

Napadlo mě to až po tom, co jsem si říkala, že tě budu mít ráda, i když tvý vlasy zešednou a vypadaj...

Self-Annihilation

Hnus

3. ledna 2013 v 20:57 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Hnusná nemocnice. Sestřičky a doktoři pořádně neumí česky. Všude smrdí chcanky.
Leží tu žena. Je už stará, narodila se na začátku války. Má zlomenou čéžku. A stařeckou demenci, takže většinou nepoznává lidi kolem sebe. Občas ani neví, že má dvě dcery a čtyři vnoučata.
Smrká si do noční košile.
A nedá dohromady souvislou větu. Ale na sprostá slova si mozek nějakým záhadným způsobem vždy vzpomíná. Ironie.
Chce pryč. Ovšemže, kdo by nechtěl. Myslí si, že jí tu chtějí zabít. Nejde jí vysvětlit, že to tak není, nerozumí.
A neví, že láska jejího života je mrtvá.
A že jejich dům vykradený.
Člověk celý život trpí, probije se, žije poctivě a dobře a pak dopadne takhle.

Poučení? Být zlý člověk?
Poučení není, jen bolest. Fakt je mi z toho na blití.

Pearl jam - Not for you live

3. ledna 2013 v 20:16 | ann-ihilation

Ač vím, že je ta píseň o něčem jiném, než jak si jí teď sama pro sebe vykládám, tak cítím velkou úlevu a spřízněnost.

Apocalyptica - Faraway vol. 2

3. ledna 2013 v 11:03 | ann-ihilation |  Apocalyptica

There is something in the way
You are always somewhere else
Feelings have deserted me
To a point of no return
I don't believe in Gods
But I pray for you

Don't you slip away from me
It's you I live for
Don't you leave
Don't you slip away from me
I'm vulnerable to your love

Don't let them get you
Stay away from the sun
It's too bright for you
Your eyes getting blurry
Still I'll cry in your name
I don't believe in gods
but I pray for you

Don't you slip away from me
It's you I live for
Don't you leave no
Don't slip away from me
I'm vulnerable to your love (oh~)

There is something in the way
You're always somewhere else
Feelings have deserted me
To a point of no return
So the light fades out at you
So close to lose it

Don't you slip away from me
It's you I live for
Don't you leave no
Don't you slip away from me
I'm vulnerable to your love
Don't you slip away from me
It's you I live my life for
Don't, don't leave
Don't you slip away from me
I'm vulnerable to your love
Don't you slip away

Stará láska se nerozladí

2. ledna 2013 v 21:48 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Ano, je to definitivní, opět jsem propadla plačtivému zvuku houslí!

Před šesti lety jsem na hraní zanevřela. Bylo to tím, že jsem na ně chodila do lidušky a musela jsem cvičit stupnice a nudné etudy. A z člověka ta vášeň vyprchá. A pak se najednou vrátí. Ale prstům se pořád moc nechce. Zjistila jsem, že jsem úspěšně zapomněla celou třetí polohu, takže hraje písničky pro malé děti a navíc dost falešně. Ještěže mě už pan Kryl neslyší. Celkem vtipné je, že si je neumím pořádně naladit a jelikož mi nedávno praskla struna E, je teď jako jediná silně rozladěná a tak vyhledávám písně, kde jí nepotřebuji. No chápete to?

Hrozně mi chyběl ten pocit hudbě jen nenaslouchat, ale nějak jí interpretovat. Člověku to dává úplně novou perspektivu, pomáhá mu to pochopit strukturu a vzkaz tónů. Na chvíli jako bych vždy zapomněla na okolní svět, dostala se někam jinam, kde není prostor ani čas, pouze melodie. Je to jako výskok z reálného světa do krajiny hlubší a niternější než je fantazie. Něco, co přesáhne všechny představy a možnosti.


Navíc brácha se rozhodl začít chodit na violu, takže budeme mít doma šílenecké smyčcové duo. Hlavně je hrozně trpělivý a talentovaný, takže mu to za chvíli půjde stokrát lépe než mně. Hrozně se na to těším! Už takhle je výborný pocit si s ním něco zahrát - když mě doprovází na kytaru a mění rytmus podle mé hry, protože ho nejsem schopná udržet. A až se zlepším a nebudu se stydět za ty myrády falešných not, které vypouštím, tak si něco zahraju s pane Modrým.

Zjišťuji, že z tohoto článku se nic nového nedozvíte, není to dokonce ani zábavné vyprávění. Je to jen chvilkový popis radosti jedné smyčcoruké šílenkyně.

Johouuu!

Vaše ANNihilation

P.S.: Zajímá mě, po jaké době mě to zase přestane bavit. :D:D

Očima šílence...

1. ledna 2013 v 18:34 | ann-ihilation |  Prý poezie
Očima šílence
Hledím na jitřenku v tvých vlasech
A na úsměv v růži,
Které bylo předurčeno nikdy nevykvést

V kukátku krasohledu
Se točí má rudá tvář
- tvář květiny,
Která podlehla nejmenšímu z princů

Daleko za obzorem
Pojedenácté zapadlo slunce
Stojíš po mém boku
Dýcháme pospolu,

Ale každý sám

Pink Floyd - High hopes live

1. ledna 2013 v 18:03 | ann-ihilation |  Pink Floyd
Pink
Floyd
2013

Neumím to říct jinak než písní.
Což je vlastně docela poetické, ale také dost matoucí... :)
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!