Já je někdo jiný

28. prosince 2012 v 21:18 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Určeno k blití. Nečti to, neni mi dobře.


Ráno jsem se zase probudila s pocitem, že musím dělat věci lépe a dopadlo to všechno zase stejně. Asi se zase hroutím a odmítám si to přiznat. A do toho všeho si protiřečím. Je mi ze mě na blití. Jsem debil, neumím se mít pořádně ráda nebo se topím v narcistických pohnutkách. Žádná střední cesta neexistuje.
Jsem génius. Zhubnu deset kilo, protože se o sebe začnu více starat, nepřejídat se, neopíjet se, cvičit, snažím se. Pak mi hrábne a během tří týdnů šoupnu zpátky půlku. Teď se bojím podívat se jak na tom jsem. Ale cejtim to na sobě, jak mi je blbě, jak to tělo prostě zase trpí. Pak mam nějaký světlý chvilky, kdy si uvědomím, že jídlo je k tomu, aby tělo fungovalo, není to zábava a radost, tedy do jisté míry by mohla být, ale neměla by to být nezdravá závislost. To všechno samozřejmě pramení ze stresu ze spousty sraček, který se mi honí hlavou a já je nedokážu říct těm, kterých se týkají. Protože mě neskutečně lidí sere svým přístupem a neví to. Dobře, ale to už řeším, tak to snad někam povede a nebudu se cejtit tak bezmocně.
Jelikož mi moc záleží na škole, kde jsem, nejsem schopná se učit a psát seminárky. Řekla jsem si, že vše odložím na poslední chvíli a jelikož mi do první zkoušky zbývají dva týdny, nebudu nic dělat, jen sedět a čumět, ideálně do facebooku, který mi nic nepřenáší. Čtení se pro jistotu budu vyhýbat, abych neměla pocit, že zanedbávám Citadelu, kterou mám do školy a nejsem schopná jí čtvrt roku přelouskat. Lepší je čumět na televizi, ze který je mi na blití. (A u toho ideálně jíst sladkosti.)
Do toho se může život rozhodnout, že přivane pár fakt blbejch věcí.

Vítáme vás v anihilačním lunaparku, exluzivní horská dráha - vyjíždíme až nahoru do naprosté necitelnosti smíchané s výbuchy vzteku, zamícháme žaludkem a padáme dolů do záchvatů smutku a výčitek. Holahou, dnes prodloužená jízda!
A dneska ráno na mě přišla největší schíza, protože jsem si uvědomila, že mi z těch nervíčků docela solidně začínají padat vlasy. Málem jsem se rozbulela. Hrozně se teď bojím si z nich jít vymýt tu henu, co tam mám. Co já vím. Vlasy byly vždycky to jediný, co se mi na sobě fakt líbilo. Kdyžtak ostříhám mýho bráchu a budu mít luxusní paruku. Stejně to je povrchní.
Začínám bejt taky nasraná, že jsem se nenarodila jako kluk. Ne, že by se mi tak líbily holky, ale tyhle problémy s tim, aby mi to někdo pořádně udělal mě začínají pěkně srát. No ještěže mám obě ruce a kamarádku, která to vydrží poslouchat. Paradoxně z toho propadám záchvatům pláče. Divný. Ale to se vyřeší.


Nevím jestli jsem se jen chtěla zasněně dívat na svý starý vlasy, ale vzpomněla jsem si na tuhle fotku.
Ten pocit, že se díváš na někoho jiného, že žiješ v cizím těle. Nebo spíš že někdo cizí žije v tvým těle? Absolutní rozhození smyslů mimo počitky. Pohled cizích očí v zrcadle. A nekonečná sebelítost.

A pak si říkám, že toho mam dost.
Tak jsem si zacvičila (a šlo to kurva těžko), zahrála jsem si na housle, dokonce si i přečetla výpisky z psychologie. Nevím proč mám ten pocit, že když to napíšu, tak se budu cejtit líp. Asi, že si víc uvědomim, co chci. Dokud nejde úplně do tuhýho, mam hrozně slabou vůli. Už nechci cejtit, že nikam nepatřím, ani sama k sobě, že parfém, co na sobě mám je mimo mou vůni, že stavy, který zažívám, jsou mi fuk.


Chtěla jsem něco na celý život, něco dalšího než sebe, kus sebe.
Pertho je nejúchvatnější z run, protože je nejtajemnější. A perverzní. A má působit proti závislostem. A tak dále. Tak nějak srdcová.

Nejvíc mě udivuje tohle mý chování. Nějaká jizva navíc už mě asi těžko zabije (p.s. tetování u kotníčku je sexy, branding snad taky :D), spíš tyhle myšlenky. Upřímně uvažuju, že brzo zajdu k psychologovi.

Jediným původcem svýho trápení jsem vlastně já. Můžu se buď zprovodit se světa nebo se změnit.
Výzvy jsem měla vždycky ráda.
A sebe ještě víc.
Ve svý pokroucený formě lásky.

Osudová. Minulost - přítomnost - budoucnost. Hledání smyslu života. Sebepoznání. Okultismus. Tvoření. Zábava. Hra. Sexuální energie. Střídmost. Sebezdokonalení.
Kéž by se do mě tyhle věci vtělily.
Kurva, to bude práce na sobě samotný.

ANNihilation
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darkemperor darkemperor | 29. prosince 2012 v 1:02 | Reagovat

No poprvé co je k vidění tvůj obličej. Ne že by to v přostředí blogerů, bylo zapotřebí, jde o články, ne o zjev. Tímto tě nehaním, jsi pěkná.
Taky jsem si všiml, že máš Anch..já si ho pořídil teď. Odkud ho máš? Myslím, že máme úplně ten stejnej. :-)
Nesmrtelnost, to je moje vize.

2 ann-ihilation ann-ihilation | 29. prosince 2012 v 17:08 | Reagovat

[1]: No, tak si ten můj ksichtík užijte. :)) A dík za poklonu, ale na fotkách vypadám jinak než ve skutečnosti.
Asi tě trochu zklamu, ale Ankh už nenosím, měla jsem ho asi pět let a trochu se mi omrzel (a oprýskal), teď mám místo něj tygří oko. Ale plánuji si pořídit prstýnek s tímto motivem, tak snad. :) Jestli máš stejnej jako já, tak to je meganáhoda, hrozně se tomu směju. :))) Akorát vlastně už přesně nevím odkud to bylo, kupoval mi ho bývalý přítel na mé sedmnáctiny někde na svatovavřineckých trzích někde daleko daleko u jejich chaty, která nevím kde je. :D Když si uvědomuju, co píšu, tak jsem docela případ.
Nesmrtelnosti zdar, teda, hlavně té po smrti. :)

3 Robka Robka | E-mail | Web | 30. prosince 2012 v 8:56 | Reagovat

Jsi podobná jedné mé kamarádce ze školy. Asi to dělají ty vlasy a pohled očí.
Ta tvoje věta : Dokud nejde úplně do tuhýho, mám hrozně slabou vůli, ta mi něco připomíná. Myslím, že je to příznačné, pokud člověk není dotlačený ke zdi, většinou strká před problémy hlavu do písku (nebo do ledničky, taky to občas tak řeším). Nechci ti tu dávat žádné moudré rady, ty jsi chytrá holka a určitě víš, co máš dělat. Je otázka, jak se přinutit, abys to, co chceš, dělala. Ale uvědomění je nejlepší cesta. Chtěla bych, abys tady jednou napsala optimistický článek o tom, jak se ti nějaký problém povedlo vyřešit. Problémy v životě vždycky převažují, těch prchavých chvilek štěstí je míň, bohužel. Proto si je třeba jich vážit a užívat, aby se člověk v těžkých chvílích nezbláznil.

4 ann-ihilation ann-ihilation | 1. ledna 2013 v 14:52 | Reagovat

[3]: Jako vždy ti děkuji za podporu. Upřímně se ti dost divím, že to čteš, ale dobře.. :)) Ono to z těch článků vypadá všelijak, přece jen se takhle prostě vypisuju z těch nejhorších věcí a ty dobré spíš prožívám, tak to pak vyznívá jako že můj život není šťastný.. :) A užívat si, abych se nezbláznila? Já už se dávno zbláznila a ty to moc dobře víš! :))

5 Robka Robka | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 17:04 | Reagovat

Ty seš trdlo:-) Rozesmálas mě.

6 binges binges | Web | 21. prosince 2013 v 0:30 | Reagovat

Tohle mi taky někoho připomíná..

7 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 21. prosince 2013 v 9:36 | Reagovat

[6]: To si můžeme podat ruce a jít směle do pr... :D co? :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!