Prosinec 2012

Já je někdo jiný

28. prosince 2012 v 21:18 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Určeno k blití. Nečti to, neni mi dobře.

Pearl jam - Spin the black circle live 95

27. prosince 2012 v 21:38 | ann-ihilation |  Pearl Jam

V hlavě mi vyvstává otázka, jakej je asi milenec..

Sonata arctica - Replica (text+překlad)

27. prosince 2012 v 21:06 | ann-ihilation |  Další hudba
Přinotuje si to vždycky po nějakém čase, aby vše uvedla na pravou míru


Replica

I´m home again, I won the war,
and now I am behind the door.
I tried so hard to obey the law,
and see the meaning of this all.
Remember me? Before the war.
I´m the man who lived next door.
Long ago...

As you can see, when you look at me,
I´m pieces of what I used to be.
It´s easier if you don´t see
Me standing on my own two feet.
I´m taller when I sit here still,
you ask are all my dreams fulfilled.
They made me a heart of steel,
the kind the bullets cannot see, yeah...

Nothing´s what it seems to be,
I´m a replica, I´m a replica
Empty shell inside of me
I´m not myself, I´m a replica of me...

The light is green, my slate is clean,
new life to fill the hole in me.
I had no name, last December, Christmas Eve
I can´t remember. I was in a constant pain,
I saw your shadow in the rain.
I painted all your pictures red,
I wish I had stayed home instead.yeah!!

Nothing´s what it seems to be,
I´m a replica, I´m a replica
Empty shell inside of me
I´m not myself, I´m a replica of me...

Are you gonna leave me now, when it is all over
Are you gonna leave me, is my world now over...

Raising from the place I´ve been,
and trying to keep my home base clean.
Now I´m here and won´t go back believe.

I fall asleep and dream a dream,
I´m floating in the silent stream.
No-one placing blame on me
But nothing´s what it seems to be, yeah!!

Nothing´s what it seems to be,
I´m a replica, I´m a replica
Empty shell inside of me
I´m not myself, I´m a replica

Nothing´s what it seems to be,
I´m a replica
Empty shell inside of me
I´m a replica of me.....

I´m home again, I won the war,
and now I am behind the door.
I tried so hard to obey the law,
see the meaning of this all.
Remember me? Before the war.
I´m the man who lived...


Replika
Jsem znovu doma, vyhrál jsem válku,
ale teď jsem za tvými dveřmi.
Pokoušel jsem se dodržovat zákon,
vidět smysl toho všeho.
Vzpomínáš na mě? Před válkou.
Jsem ten, co žil vedle.
Dlouho předtím…

Jak vidíš, když se na mě díváš,
jsem jen zlomek toho, co jsem býval.
Je to snazší, když mě nevidíš
stát na vlastních nohou.
Jsem vyšší, když sedím stále tady,
ty se ptáš, zda se moje sny naplňují.
Zocelili mi srdce,
jsou kulkou, kterou nemůžeš vidět…

Nic není takové, jak se zdá,
jsem replika, jsem replika,
jsem jen prázdná schránka,
nejsem to já, jsem kopií sebe samého.

Světlo je zelené, můj štít je čistý,
nový život zaplní prázdné místo ve mně.
Neměl jsem jméno, minulý prosinec, Štědrý den,
nemůžu si vzpomenout. Byl jsem v neutichající bolesti,
viděl jsem tvůj stín v dešti.
Malovala jsem všechny tvé obrazy rudou,
přál bych si místo toho zůstat doma…

Nic není takové, jak se zdá,
jsem replika, jsem replika,
jsem jen prázdná schránka,
nejsem to já, jsem kopií sebe samého.

Chystáš se mě teď opustit, když je všemu konec?
Opouštíš mě, můj svět právě teď skončil.

Vstávám z místa, kde jsem byl předtím,
a snažím se zachovat svůj domov čistým.
Teď jsem tady a věřím, že se nikdy nevrátím

Usnul jsem a snil sen,
vznáším se v tichém proudu.
Nikdo na mě nesvalí vinu
Ale nic není takové, jak se zdá.

Nic není takové, jak se zdá,
Jsem replika, jsem replika,
Jsem jen prázdná schránka,
nejsem to já, jsem kopie

Nic není takové, jak se zdá,
Jsem replika, jsem replika,
Jsem jen prázdná schránka,
nejsem to já, jsem kopií sebe samého…

Jsem znovu doma, vyhrál jsem válku,
ale teď jsem za tvými dveřmi.
Pokoušel jsem se dodržovat zákon,
vidět smysl toho všeho.
Vzpomínáš na mě? Před válkou.
Jsem ten, který žil…

Kurt Vonnegut Jr. - Groteska

27. prosince 2012 v 19:26 | ann-ihilation |  Literatura
U Kurta Vonneguta se mi líbí, že mě dokáže každou knihou překvapit, ale že mě překvapí až takhle kladně jsem nečekala. Groteska je vlastně sci-fi, ale zároveň je to příběh o podivnosti, snaze o slušnost (nebo snad lásce?) a to vše samozřejmě okořeněné velmi zvláštním smyslem pro humor, pro autora tak typickým.

Ráda bych se snažila nějak nastínit příběh, ale když se o to člověk pokusí, má pocit, že vypráví béčkový román, protože není schopen interpretovat všechny ty ironické, pravdivé a ryze humánní úvahy. Mně se třeba hrozně příjemně dotklo tohle, protože v tom nacházím velké pochopení:
"Miluju tě, Elizo," řekl jsem.
Zamyslela se nad tím. "Ne," řekla posléze, "to se mi nezdá."
"Proč ne?" řekl jsem.
"Připadá mi, jako bys mi mířil pistolí do tváře," řekla. "Je to jen způsob, jak člověka přimět, aby vyslovil něco, co nejspíš nemyslí vážně. Co jiného na to můžu odpovědět, co jiného na to kdokoli může odpovědět, než 'já tě taky miluju'?"


Jedině snad můžu říct, že všem knihu vřele doporučuji, líbila se mi možná ještě víc než Matka noc a Mechanické piano, které jsem do něj vždy považovala za nejlepší díla.
Haj hou.

John Cale - Heartbreak hotel live 92

27. prosince 2012 v 19:14 | ann-ihilation |  John Cale

Melancholická dokonalost. Jakmile si jí pustím, tak jí nemůžu přestat poslouchat pořád dokola.

Franz Kafka - Aforismy

25. prosince 2012 v 15:45 | ann-ihilation |  Literatura
Knížečka plná aforismů, úvah a výňatků z deníků mě opět utvrdila v tom, že Franz Kafka byl geniální myslitel. Ve spoustě jeho děl se skrývají hluboké myšlenky, ale u některých mi celkový dojem zkazila forma, kterou byly vyřčeny, což se ovšem u těchto krátkých výroků stát nemohlo. Naopak jsem byla uchvácená jeho důvtipností, otevřeností, zralostí a pojetím některých témat (třeba inspirace ve vyhnání z Ráje).
Líbílo se mi každé pozastavení nad kouskem jeho myšlenek. Řekla bych, že každá kniha má člověku přinést něco nového a tahle mi dokázala otevřít obzory v místech, kde jsem to nečekala. Co víc si přát?


"Klec vyšla hledat ptáka."

"Je cíl, ale nikoliv cesta; to, co nazýváme cestou, je váhání."

"Neřešitelná otázka: Jsem zlomen? Upadám? Skoro vše tomu nasvědčuje (chlad, tupost, nervový stav, nesoustředěnost, neschopnost pracovat, bolesti hlavy, nespavost), proti tomu svědčí skoro už jen naděje."

zdroj obrázku: http://biblokk.blogspot.cz/2008/09/franz-kafka-aforismy.html

Svátky, smutky

24. prosince 2012 v 22:12 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Svátky jsou něco vyjímečného, na co se těší snad každý od útlého věku, zprvu asi kvůli těm dárkům, postupem času pro ten pocit být s blízkými a někoho potěšit...Tak proč se to letos zbořilo? Člověk se snaží dělat ty věci, co dělává každý rok, ale myšlenkami je jinde.
U dědy, který včera ráno zemřel. Co když smrt bolí? Kdybych aspoň věřila v jakýkoliv druh posmrtného života, byla bych vyrovnanější. Snažím se uklidňovat tím, že už mu skončilo trápení a bolesti, které měl spojené s rakovinou. Pro člověka tak aktivního muselo být peklo nemoct nic dělat. Ale...když vydechl naposledy, cítil úlevu? Co když byla jeho poslední myšlenka nešťastná? Máma s ním ještě předešlý večer mluvila po telefonu a bylo mu lépe, těšil se, že přijedeme na svátky. A najednou tu už nikdy nebude. A co babička? Děda se o ní staral, byl už asi poslední člověk kterého ještě poznávala, u tety a mamky - vlastních dcer, dost často neví kdo jsou, mě už nepoznává několik let. A teď leží v nemocnici se zlomenou čéžkou, její životní láska je mrtvá a ona si to asi ani neuvědomuje, protože si už neumí dát souvislosti dohromady a všechno hned zapomene. A z této bolesti se mi dělá zle, protože takhle hodní lidé si nic takového nikdy nezasloužili. Vím, že tohle říká každý, ale člověk, který měl tu čest poznat dědu by se mnou souhlasil, protože není moc lidí s tak velkým čestným a štědrým srdcem, jako měl on. Nejvíc je mi líto maminky, která k němu hrozně vzhlížela a proboha, byl to její táta. S tím se přeci snad ani nedá vyrovnat, ne?
Vánoční přání bez smyslu...
Další šok mi dnes způsobila zpráva od mého nejlepšího kamaráda, kterému táta (otčím, ale pro něj táta v pravém slova smyslu, nevím proč to musím objasňovat) skončil v nemocnici v dost těžkém stavu a dnes ho museli dát do umělého spánku. Upřímně doufám, že už brzo zjistí, co s ním je a dá se do kupy. Ta představa, jak mu asi musí být uvnitř mě drásá, takhle rozhozeného jsem ho ještě nikdy neviděla a doufám, že už neuvidím. Pevně doufám, že všechno dobře dopadne a Vánoce spolu oslaví, akorát o něco později.
A nejvíc blbě mi je z toho, že s tím nemůžu vůbec nic dělat.
Děkuju vám moc, že na tento článek nereagujete v komentářích, není k tomu určen.
ANNihilation



Evanescence - Sweet sacrifice klip

23. prosince 2012 v 10:04 | ann-ihilation |  Evanescence
Ne víc!


I dream in darkness
I sleep to die
erase the silence
erase my life
our burning ashes
blacken the day
a world of nothingness
blow me away

Moody Blues - Nights in white satin live

22. prosince 2012 v 18:09 | ann-ihilation |  Další hudba

Je mi na blití ze všeho včetně týhle nádherný písničky.

Nachově

22. prosince 2012 v 18:04 | ann-ihilation |  Prý poezie
Vstřebávám poslední kapku alkoholu
Ze sklenice dávno zapomenutých tónů
Vklouznu do mramorových podušek
A nechám tě mě převalovat
V tvých mužných rukou
Abys mě mohl s úsměvem zmuchlat
Využít
Jako koření života
Jako záplatu na srdce
Jako zhýčkanou milenku

A až utopím
Všechny hvězdy v mých saténových očích
Uvidím tě konečně čistě
Propadnu se do sebe
Do krajiny šílenství
Kde leží jezero smutku
A ptáci zpívají o touze
O chtíči
O nepoddajných rtech

A mrholí
A nikdo nic nepřináší

Odpověď

21. prosince 2012 v 20:15 | ann-ihilation |  Prý poezie
vlasy tančící v prachu
déšť lámaný o střepy
letmá vůně pohlazení

karikatury strachu
vlévaný lék do žil
replika minulosti
?

v tomto okamžiku prozření
mě rozbíjíš o stěny

...abych se zítra probudila celistvá

Amadeus - in five seconds

16. prosince 2012 v 15:19 | ann-ihilation |  :D
Nevím jestli mě víc rozesmívá ten jeho dokonalej smích nebo ten černej humor, ale nemůžu se na to přestat dívat pořád dokola. :D
Hlavně už jsem se rozhodla, že ten jeho smích si musím dát tón smsky, třeba to pobaví i ostatní. :))

Pearl jam - fotka

16. prosince 2012 v 15:11 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Protože jsem se z tý fotky málem...jak to říct - zbláznila, protože to tam Eddiemu neskutečně sluší a navíc mi tady připomíná pana Modrého (tak a nikoliv naopak, čtete dobře). A absolutně netuším, co je tohle za bubeníka. :D

Děkuji

15. prosince 2012 v 11:34 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Obvykle je největší díky směřováno přátelům za jejich podporu, upřímnost, inspiraci a za jejich lásku. Já chci tentokrát své díky poslat všem těm, kteří mi v životě ublížili, ať už mě uráželi slovy, psychicky ponižovali, okradli mě nebo se snažili mě zničit. Děkuji vám. Jsem teď díky vám silnějším člověkem, uskutečňuji se v poučení. Všem odpouštím, protože jste mě zocelili, navedli mě na mojí cestu životem, abych ho mohla prožívat jinak. Bez poznání agónie bych si nevážila slasti.
A jako moře omílá útes, ničí ho, zároveň ho přetváří. A tak jste přetvořili vy mě, upozornili mě na mé slabiny a nedostatky a já se jim teď mohu postavit a zlepšit se.
Přeji vám, ať v sobě najdete klid a mír a nemáte potřebu rozsévat nic jiného. Ať naleznete sami sebe s minimem bolesti a žijete šťastný a plný život.

Tématicky:


Mimochodem, nehrabe mi. Kecám, hrabe, ale snažím se to přetvářet k něčemu dobrému.
ANNihilation

Roger Waters & Eddie Vedder - Comfortably Numb live

14. prosince 2012 v 9:54 | ann-ihilation |  Pink Floyd

Asi pořád ještě spím a zdá se mi o fakt úžasným koncertu, protože jinak nijak nedokážu vysvětlit tohle magický spojení. Mí dva nejoblíbenější přeživší skladatelé na jednom pódiu! A navíc ho Roger na začátku tak hezky ňufá!

Jim/John

8. prosince 2012 v 19:43 | ann-ihilation |  Další hudba
Vše nejlepší k navždy sedmadvacátým narozeninám, má divoká lásko...

A ještě jedno smutné výročí.
Můj plán na malé malování na Lennonovu zeď se ale posouvá na čas, kdy nebude mrznout.

Nemohla jsem si ty videa odpustit, osmý prosinec je pořád v mé paměti zafixován takto.

Sbohem, příčetnosti

7. prosince 2012 v 22:40 | ann-ihilation |  Ze mě pis
S odstupem let se na tebe dívám očima cizince, který tě jako jediný poznal. Ptala jsem se sama sebe, jak můžeš být po těch prožitcích pořád stejná? Jak je možné, že se tě ani jeden z nich hluboko nedotkl a nezměnil tvé nazírání, nezměnil tebe?
A najednou přišel ten moment prozření. Necitelnost. Bojíš se jí už tolik let - je snad něco horšího, než neschopnost lásky? Přehlížet všechny kolem a zraňovat i sebe samotnou. Vyplňovat tu prázdnotu vším, na co zrovna tvá chorá mysl přijde. Lepší cítit bolest než si uvědomit, že jsi zrůda bez srdce.
Jenže pravda si tě vždy po čase najde, vnoří se hlouběji a je pořád těžší a těžší skrývat, že vlastně není co ukrýt. Nejsi schopna stálého citu. Přežiješ to.

Co je víc spalující, než ten prázdný pohled v zrcadle?

The Moody blues - Nights in white satin

7. prosince 2012 v 10:50 | ann-ihilation |  Další hudba

Jemně rozechvívá každou částečku v mém těle...

Evanescence - Everybody's fool video

3. prosince 2012 v 19:59 | ann-ihilation |  Evanescence
Nevím jestli to je tím, jak se mi pořád vykyvuje nálada, ale docela ráda si je občas poslechnu. Každopádně ten klip přímo zbožňuju, možná někomu připadá sebelítostný, ale já to vidím jako docela pěknou kritiku. :)
Panenka s nápisem "Use me" mi prostě vězí v hlavě.

Wolfgang Amadeus Mozart - Lacrimosa Dies Illa

2. prosince 2012 v 10:15 | ann-ihilation |  Wolfgang Amadeus Mozart

Plačtivě dokonalé...

NE-VOLNOST

2. prosince 2012 v 10:12 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Veřejný kocovinově-ospalý deníček. Potřebuji si jen utřídit myšlenky a na papíře mi to moc nejde. Myslím, že to je pochopitelné.

To věčné propadání do stavů (sebe)lítosti mě už začalo vážně vysilovat. Věčně se cítít nasraná, smutná, neuspokojená. Pak to akorát filtrovat někde jinde, většinou bezúspěšně.
Dneska jsem se probudila v půl sedmé ráno s příšernou kocovinou, která mi už dál nedala spát. Kecám, zase mi nedaly spát myšlenky, které se mi pořád dokola vrací. No alespoň mám delší dny. Přemýšlela jsem o všem, co mě tak nějak tíží, kolem čeho (koho) se to točí a uvědomila si, že takhle to dál nepůjde. Akorát jsem si zase včera zdevastovala tělo vším tím pitím, jídlem a kouřením a proč? A navíc mi teď ty peníze budou chybět na dárky a budu smutná, že někomu nebudu moct koupit, co bych ráda? Tahle představa se mi zrovna moc nelíbí.
Už se to všechno musí přestat točit kolem mých typických nálad, že něco není podle mě, kolem tebe a toho, jak se zrovna (ne)chováš. Najednou jsem si uvědomila, že mám lepší věci na práci, než přemýšlet nad tímto a pak si obalovat nervy (a břicho,..) v čokoládě. Uvědomila jsem si, že jsem permanentně nasraná a zapomínám tak na svoje zájmy. Chci se teď víc věnovat škole (proboha, za chvíli je zkouškové!!!), cvičení jógy (protože mě nadchla!), naučit se konečně udělat provaz (a až se stanu hadí ženou, tak si to budu dělat pusou! znechuceni?), více se vídat s přáteli a vcítit se do jejich životních příběhů, konečně se rozhoupat k tomu jít darovat krev (akorát omdlívám už jen když si krev představím, jaká ironie), nějak se vrátit k tvorbě - psát víc básní, kreslit a malovat, víc cvičit na housle (když už jsem je po šesti letech znovu vzala pod bradu), plést náramky, konečně zkusit batikovat, malovat na textil, více číst (a hlavně to, co mám v plánu už dlouho a nezbývá mi na to čas), oběhat výstavy, na které se již chystám dlouho, znovu jít něco namalovat na Lennonovu zeď, více doma pomáhat rodičům, být milejší k blízkým ale i neznámým lidem, protože jsem přesvědčená, že když se na člověka usmějete, změníte mu tím den k lepšímu ...a dalších milion věcí, které teď nemám chuť dělat, protože se prostě cítím mimo sebe a ztrácím se.
Je to jen hloupý kruh, kdy se cítíte jako prázdná skořápka a nemáte chuť nic dělat a tím jak nic neděláte se z vás stávají prázdné skořápky.


Člověku je někdy hold blbě, ale nemělo by mu být ze sebe. :)
ANNihilation

Neil Young - I've been waiting for you live 2001

1. prosince 2012 v 9:37 | ann-ihilation |  Neil Young

Neil je prostě legenda!
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!