Sny jako inspirace!

10. listopadu 2012 v 10:33 | ann-ihilation |  Sny
Vsadím se, že se vám už určitě někdy zdálo něco tak úchvatného, že jste litovali, že sen nelze natočit, protože byste si ho nejradši pouštěli pořád dokola a rádi se o něm podělili. Byl vám sen někdy inspirací? Ať už vám pomohl v nějakém těžkém rozhodnutí nebo k tvorbě děl, nejste sami. Sny napomáhaly významným umělcům ale i vynálezcům po celá staletí. Robert Louis Stevenson (Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda), Samuel Taylor Coleridge (Kublajchán), Otto Loewi (chemický přenos nervových vzruchů), Elias Howe (šicí stroj), dále W. A. Mozart, L. van Beethoven, R. Wagner, G. Tartini, C. Saint-Seanse, ale i třeba W. Blake a P. Klee - ti všichni pomoc a nápady našli právě ve svém podvědomí.

(Salvador Dalí - La persistencia de la memoria, 1931)

Vždyť téměř celý surrealismus je založený na snových vjemech. Jeden z nejznámějších obrazů od Salvatora Dalího s názvem "Persistence paměti" vznikl prý na popud ze sna o tekutém camembertu.

Proč vlastně své podvědomí nepoužívat více? Osobně bych všem velmi doporučila si své sny zapisovat. Jelikož se ukládají do té nejkrátkodobější paměti, bývají s odstupem času velmi zajímavým překvapením v podobě často fantasmagorického příběhu. Pro mě taktéž inspirací. Přiznávám, že jsem při spánku už několikrát našla stopy, které později vedly ke krokům básní.

Jak vnímáte tento pohled vy? Připadají vám v tomto ohledu noční vjemy zbytečné nebo je naopak plně využíváte? Myslíte si, že díla autorů založená na tomto čerpání námětů jsou originální? Co se vám naposledy zdálo zajímavého?



Pro trochu pobavení: Na pátek se mi zdál sen, ve kterém jsem měla čokoládovou figurku, která byla úplně celá plná lentilek (prosím příznivce pana Freuda, ať si nic nedomýšlejí, den předtím jsem jen jedla čokoládu a lentilky) a mně se to nějak zalíbilo. No, možná spíše mému niternímu obžérstí. Již brzy svůj plán uskutečním a svůj výtvor zde určitě umístím. Fotku břicha nikoliv. :))


Vidíte, že něco obdobného už se vyrábí, podle mého gusta je tam těch lentilek ale uboze málo, takže jsem se rozhodla pro něco obřího a božského, co nikdy nesním! Nakonec to stejně dopadne spíše jako rumové pralinky:


Od snů k jídlům, jako vždy!
Vaše ANNihilation

zdroje:
Stephen LaBerge - Lucidní snění
obrázky:
http://prekvapeni.vlasta.cz/,
http://www.motorkari.cz/forum-detail/?ft=49447&fid=1&pgr=614, http://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/thumb/d/dd/The_Persistence_of_Memory.jpg/300px-The_Persistence_of_Memory.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 inmytree inmytree | 10. listopadu 2012 v 16:31 | Reagovat

Achich, proč je moje podvědomí taková mrcha,když už jsem si schopná něco zapamatovat, je to vždycky pěkně hnusný sen, neustále mě někdo honí a snaží zprovodit ze světa nebo se mi ve snech vracejí lidé, kteří jsou už navždycky pryč a vidím je znovu odcházet, aniž bych s tím mohl a něco udělat...a lucidní snění se mi zatím nepodařilo ovládnout, průšvih vidím v tom, že místo pozvolného probuzení musím každé ráno vylítnout podle budíku...

2 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 10. listopadu 2012 v 17:21 | Reagovat

[1]: No, tak tohle ti nezávidím..Ono to je vesměs logické, že když máš v hlavě něco, co tě trápí a během dne se to snažíš potlačovat, tak si to najde ventilaci ve snech. Přeji ti tedy, ať si své problémy a vzpomínky nějak srovnáš jak jen to půjde a přestanou tě trápit.
Jinak s lucidními sny držím palce a neboj, mě se je povedlo "naučit" během školního roku, kdy jsem se taky musela řídit budíkem! :) Třeba se ti povedou trochu ovládnout a pomůže ti to i s tím srovnáním podvědomí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!