Říh, čvacht, ublink!

10. listopadu 2012 v 20:37 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné
Proč si vždycky tak naivně myslím, že mě někdo pochopí? Lidem je u prdele, kdo jsi, zajímají je jen vlastní životy složený z uspokojování jejich potřeb. Láska je zástěrkou pro to, aby lidstvo nevymřelo, přátelství pro to, aby se člověk necítil osamoceně, rodina je tradice.
Lidi si nechtěj rozumět, ale chtěj, aby jim někdo porozuměl. Nezáleží na tom, kým doopravdy jsi, co cítíš, co píšeš, co zpíváš, nebo co dáváš najevo, sejde jen na tom, kdy tě kdo na co potřebuje, ne jako náplň ale jako výplň. Podle Kanta se z etického hlediska nemá s člověkem jednat jen jako s prostředkem ale jako s účelem.
Proč se snažím celej život někomu otvírat, když o to nikdo nemá zájem? Komu sejde natom, kdo jsi? Jen tobě. Ach, tohle zhroucení je taková prdel. Asi vyrazím ven bosá a nechám se zasypat nažloutlými listy.

Jo a nebo bych si mohla zajít k psychologovi, možná by to fakt bylo třeba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!