Pocit nedostatku

23. listopadu 2012 v 19:18 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Můj největší celoživotní problém je ten, že trpím pocitkem nedostatku něčeho. Ta potíž je v tom, že se s tím neumím srovnat ani poprat, protože to není realita, ale něco v mé hlavě. Nevím ani, čím to je a kdy to vzniklo, Freud by to nejspíš označil za typickou orální fixaci, protože to sedí: Od malička jím jako prase (a dle toho taky vypadám), když piju alkohol, tak pokračuju dál, i když mi je špatně, kouřím, momenty a zážitky přímo "hltám", zbožňuji orální sex, čtu neuvěřitelně rychle, připadá mi, že mám všeho málo, a ač to není spojené se sobectvím (nebo se na sebe nedívám objektivně, kdo ví?), tak mi to tak připadá a trápí mě to. Nedostatek náklonnosti, empatie, nedostatek lásky. Toho a tamtoho, všeho. A ve skutečnosti je tomu naopak, většinu času si to i uvědomuji, ale někdy ten pocit přetrvává snad celou věčnost a nemohu se ho zbavit, zabít ho, protože jsem o něm hluboce přesvědčená.
Snažím se s tím nějak bojovat, být víc umírněná (přeci jen téhle ctnosti se mi asi dostalo nejméně), dívat se z více úhlů a tudíž i více objektivně, ale uvnitř jsem v podstatě pořád jen člověk, který si myslí, že mu něco chybí, on neví co a to věčné pátrání ho potápí.
Do té povrchní formy se to dá snést, vzepřít se tomu, ale uvnitř pořád zůstává ta myšlenka, že jsem nedostatečná právě . Že jsem jako skládačka bez posledního dílku v místě srdce, který se snažím pořád marně doplnit nějak jinak. Že je se mnou něco špatně a já všechny tyhle věci hledám ve svém okolí, protože se na sebe bojím podivat v čistém zrcadle, protože bych pak třeba sama se sebou ani nemohla žít. Někdy se sama sobě vzepřu, té své věčné lenosti a strachu, a jsem na chvíli lepším člověkem, tím, kým bych chtěla být, ale jako by najednou někdo luskl prsty a všechno se vrací do starých kolejí, kolejí kde trpím hlavně nedostatkem vnitřního dobra a přebytkem pokroucené formy narcismu.

ANNihilation
Uvažuji, že vhodnějším názvem pro tuto rubriku by byl "Ze mě piss"

P.S.: I když, není realita jen to, co je v naší hlavě?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 darkemperor darkemperor | 24. listopadu 2012 v 1:56 | Reagovat

Miluji tě, vem si mě.

2 ann-ihilation ann-ihilation | 24. listopadu 2012 v 12:57 | Reagovat

[1]: Tak jo! Byl by z nás krásně deprimovaný manželský pár a ty bys mi mohl každý den kuchtit tu horkou čokoládu s rumem.. :)

3 horkosladka.symfonie horkosladka.symfonie | 21. března 2013 v 16:24 | Reagovat

Mám to velmi podobně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!