Děsy

12. listopadu 2012 v 4:22 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné
Jediný rozhodnutí a všechno je naruby.
Lituji teď?
Ne.
Jen je lepší brečet pro minulost než pro přítomnost, jednoduší trápit se pro vlastní blbost než se stavět tváří tvář realitě.
Bolí mě oči z těhle záchvatů pláče a mam akorát pořád chuť žrát čokoládu abych si napravila nervy.
Nervy? A z čeho? Vše je přece perfektní, ne?
A pak jedna tmavá fotka, pěšinka ve vousech, blbá vzpomínka a hlavně:
Výčitka.
Za to, že jsem upřímnost odměnila lží, starost pohrdáním a lásku ignorací.
Asi proto, že jsem byla půl roku vkuse v lihu. Byla to příčina nebo důsledek? Už si nevzpomínám.
Naštěstí?
Pak ty záchvaty úzkosti a nečinnost. Nejhorší období v mým životě, protože bylo prázdný.
Co to srovnalo?
Nějaká naděje v budoucnosti?
Nevim.
Najednou jsem se nějak sebrala a nebrečela skoro každej den. A odkopla jsem od sebe jednoho psychickýho upíra, kterej mě v tom podporoval. Ani spát se s nim nedalo, jak byl poddajnej. Jen si na něj vzpomenu a rozčílim se. Na sebe.
Lidi bez názoru mě vždycky štvali ze všeho nejvíc a já se tak najednou skoro taky tak cejtila.
Bez názoru. Bez důvodu. Bez naděje. Bez lásky, proboha. Tak jsem se tomu vzepřela. Takhle se žít nedalo.
Stejně už mam psychiku nenávratně poškozenou z celýho života, kterej vedu blbě, tak je to akorát další zkušenost.
Konečně vim co chci.
Jen nevim, jestli vydržim si za tim jít.
Jsem totiž trochu debil a taky se mi dost dobře může stát, že zase pošlu kluka, kterýho mam neskutečně ráda do prdele jen kvůli nějakýmu náhlýmu impulsu a vyseru se na školu, která mě baví.
Prej nejste blázen, když si to uvědomujete.
Pche.
Všechno nejlepší. Jsem ráda, že jsi šťastnej. Já taky, když nemam svý nervový záchvaty.
Ani se nedivim, když si asi ani nikdo nevšiml, že jsem byla na dně.
Jsem introvert o kterým si všichni myslí, že je extrovert.
Otvírej se, když tě nikdo nechápe.
Pak myslíš že jo. Tak se snažíš, stojí ti to za to. Za některý věci prostě stojí i bolest.
A pak se usměje když vidí tvý jizvy. Něco niterního skoro přejde.
Asi se neumim vyjadřovat nebo už nevim.
Nevim, co dělám špatně, že mě lidi nechápou. Vadí mi to už míň, protože se mám radši a chápu sama sebe, tak aspoň někdo, ne? Jen občas potřebuju poradit a neni od koho.
Nebo je a nevim o tom. Jsem třeba jen slepec přesvědčenej o tom, že vidí.
Každopádně nevim, co se mnou zase je, nevim proč se trápim.
Ale já už si to nějak utřídim. I ten sen naznačoval, že si to nějak utřídim, protože překonám strach.
Nebojim se žít. Už ne.
Jen to občas bolí.

Docela to vypsání pomohlo.
Snad nafurt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | 13. listopadu 2012 v 20:58 | Reagovat

To je dobre, ze ses vypsala. Tyhle tvoje pocity zmatku, toho, ze nevis co se sebou a nebo to vis, ale neumis spravne reagovat v pravou chvili, to ja znam. Neboj, nejsi blazen. Jen moc premyslis. Mas svou predstavu o svete, jenze svet je vzdycky jiny, nez ho vidime a myslime si, ze o nem vime vsechno. Urcite bude zase lip, nekdy je lepsi se nechat vest instinktem, verit tomu, co ti rekne srdce. Kdyz budes verit, ze bude lip; tak bude. To je zakon; poyitivni mysleni funguje.
Jinak jsem te chtela pozdravit a jak to tu tak ctu, doufam, ze uz je ti lip a ze se netrapis.

2 ann-ihilation ann-ihilation | 13. listopadu 2012 v 21:07 | Reagovat

[1]: Řekni mi, jak to jen děláš, že dokážeš najít správný slova ve správnej čas? :) Díky moc za Tvou podporu, hrozně mě to povzbudilo. Chňa, tak užívej dovču a nečti tady bláboly! :)

3 Robka Robka | 15. listopadu 2012 v 14:48 | Reagovat

[2]: To jsem rada, ze jsem te povzbudila. Dovcu uzivam dnes posledni den, fnuk, fnuk...

4 ann-ihilation ann-ihilation | 15. listopadu 2012 v 21:06 | Reagovat

[3]: Tak ještě nasosej ten poslední den vše, co můžeš a celý si ho krásně užij. :)  Taky bych potřebovala nějakou dovču, ani se ti nedivím, jestli se ti nechce domů. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!