Listopad 2012

H.I.M. - When love and death embrace

30. listopadu 2012 v 22:21 | ann-ihilation |  Další hudba
...protože mám teď náladu na tyhle jednoduchý smutný slaďáky a na jeho téměř zženštilou mužnost, která mi dnes asi nedá spát, uááá...

Jefferson Airplane - Volunteers live 69'

30. listopadu 2012 v 20:12 | ann-ihilation |  Jefferson Airplane

Pro tento večer přicházím s něčím odlehčujícím a uklidňujícím.
Jedině ty její vlasy mi k nesedí, s rovnejma to byla o dost větší kočka!

Hádej na co mam z toho chuť

30. listopadu 2012 v 13:08 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné

Ufuuuf! Někde to hold ventilovat musím.

zdroj fotky: tumblr.com

Corey Taylor - fotky

30. listopadu 2012 v 9:49 | ann-ihilation |  Corey Taylor
Ranní probouzení starých lásek. Ale jen těch platonických. :)

Kurňa, co bych dala za ten prstýnek s osmičkou!








Ovšem na Eddieho nemá. :D Už jsem asi fakt dozrála do jinýho vkusu, pomoc!

zdroj: tublr.com

Strom

29. listopadu 2012 v 20:38 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Vzrostli jsme ze semene a země, abychom zapustili kořeny a přetvořili se ve strom, který je schopen obnovy. A tak každý rosteme; upínáme své větve blíže a blíže ke slunci...


A každá životní příležitost je plodem na stromu života, které můžeš utrhnout a naplnit své tělo jeho chutí nebo ho nechat bez povšimnutí. Uhnít. Každou šanci však využít nelze, jak by si pak člověk mohl vychutnat ovoce štěstí, kdyby se ho přejedl? Avšak hnilobný zápach narušuje tvé myšlenky, jakoby odcházela tvá zemřelá léta.
Jednou nastane čas, kdy pochopíš, že sladkost života lze zachovat pouze rozdáváním. Trháš jablka pro své přátele i nepřátele a rozséváš tak štěstí. Žádný plod nezůstane s láskou nevyužit.
A po čase se ty spadané stanou potravou pro zvířata. Ty uhnilé se v půdě rozloží, stanou se její součástí a když vytrváš, vyživí tvůj strom.
Cítíš svůj růst, vůni květů, které jsi stvořil, sladkost vlastních plodů, slast stínu, který rozléváš pro znavené poutníky a najednou víš, že překonáš každou bouři, protože tě zocelí.



zdroj fotky: http://songsfromtheforest.blogspot.cz/2011/05/scandalous-tree-photos-cover-your-eyes.html

Pearl jam - No way live 98'

27. listopadu 2012 v 20:10 | ann-ihilation |  Pearl Jam

To je tak niterní text, že je mi z toho až blbě.

Zpívá to tak úchvatně, škoda jen toho zvuku.

A ještě křídla, to je moc i na mě...

Kryštof - Moře v hoře

27. listopadu 2012 v 19:45 | ann-ihilation |  Další hudba
Líbila se mi, když mi bylo črtnáct a i po těch letech vždy přijde den, kdy mam chuť si jí poslechnout, protože je tak moc smutně geniální a mam ráda jeho nakřáplej hlas..


Mám moře skryté v hoře z tenkých stěn,
až naplní mě, odpustím ho ven
a pak ve mně zhasne všechno to krásné, já zůstanu stát
na jednom z jeho břehů akorát...
A roztříštím rým něhou bodláčí,
rezonancí v kruhy se stáčím
do prázdných rámů...
Vodopádů stín květinám smáčí
listy do vín, v dužinách kráčím
porcelánům.

Slzivou bouří zapírám výlety snů,
trombóny třpytu roztroubí je v hlas,
vyřčené potají, hned u rtů zatajím a skryju v list,
až v nebezpečném bezpečí svému moři začnu číst...
Že roztříštím rým něhou bodláčí,
rezonancí v kruhy se stáčím
do prázdných rámů...
Vodopádů stín květinám smáčí
listy do vín, v dužinách kráčím
porcelánům.

báseň - autor neznámý

27. listopadu 2012 v 16:06 | ann-ihilation |  Literatura
...aneb co jsem si přečetla na dveřích záchodu u nás na fakultě.. .))

Ryl jsem slova do kůry
ze semene ještě nevzroslého stromu
nevěda komu
tys rostla se mnou
obsypána květy
do budoucí
nevyřčené věty

...
Pěkné, nemyslíte? :) Neříká vám to někomu něco? Netuším, od koho báseň pochází. Kdyby nebyla psaná v mužském rodě, byla bych si téměř jistá, že od některé studentky.

(prodejní) výstava - Jan Saudek

27. listopadu 2012 v 14:30 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
Při shánění oběda jsem se prostě nemohla nezastavit a nakouknout na pár Saudkových fotek. Výstava je sice velmi maličká a také ne v moc příjemném prostředí, ale zase probíhá zadarmo a podívat se na pár uměleckých kousků je vždycky příjemným spetřením dne.

Takže jestli budete někde poblíž Nových Butovic, nakoukněte do nákupního centra, kde je malá prodejní galerie. Fotky zde budou vystaveny až do konce prosince a ač jich tam není moc, určitě jsou velmi zajímavé.


Jana Saudka znám už dlouho, i když, kdo asi ne, ale teď mě u něj poprvé napadlo, že bych mu hned řekla ano, kdyby mě chtěl fotit (což se nestane, ale myšlenkám neporučíš!). Ty jeho nádherné akty se zvláštními podtóny barev mají prostě něco do sebe. Hlavně z nich dýchá pocit, že vnímá ženské tělo úplně jinak, než většina společnosti.

Ranní splín

27. listopadu 2012 v 9:42 | ann-ihilation |  Prý poezie
Každej se někdy ráno probudí s hlavou naruby...

Je ráno, nic mě neruší,
Však nemohu se smát
Tíží mě pocit na duši,
Že radši nechci se znát

Vězněna v shnilém ovzduší,
Kde nemáš mne vůbec rád
Dřív, než to někdo vytuší
Nůž s žílou bude si hrát

Hlava mi nebere...

25. listopadu 2012 v 22:07 | ann-ihilation |  Bílé na černém
...že se vyhazuje obrovské množství jídla, ač polovina světa umírá hlady...
...že jsou výrobky vytvářené tak, aby se rozbily, tudíž je celá ekonimika postavená jen na výrobě odpadu; věci se neopravují, ale vyhazují...
...že se lidem, kteří potřebují pomoct život spíše snaží zkomplikovat, než-li jim vyjít vstříc...
...že se vzhled cení více než myšlenky...
...že není důležité pracovat, ale být zaměstnaný...
...že je inteligence na obtíž...
...že je televize oblíbenější než knihy...
...že se více cení hromadění, než-li vytváření něčeho nového...
...že jsou peníze stavěné nad všechny hodnoty.


ANNihilation (znechucená a uvažující o tom, co se s tím dá dělat jiného než se jen nepřidávat)
...a asi budu ještě připisovat, protože mě všechno napadne až zítra ve škole

zdroj obrázku: http://fabquote.co/albert-einstein-the-universe-and-human-stupidity-quote/

Pink Floyd - Echoes (text+překlad)

24. listopadu 2012 v 21:50 | ann-ihilation |  Pink Floyd

Echoes

Overhead the albatross hangs motionless upon the air
And deep beneath the rolling waves in labyrinths of coral caves
The echo of a distant tide
Comes willowing across the sand
And everything is green and submarine
And no one showed us to the land
And no one knows the where's or why's
But something stirs and something tries
And starts to climb towards the light

Strangers passing in the street
By chance two separate glances meet
And I am you and what I see is me
And do I take you by the hand
And lead you through the land
And help me understand the best I can
And no one calls us to move on
And no one forces down our eyes
And no one speaks
And no one tries
And no one flies around the sun

Cloudless every day you fall
Upon my waking eyes
Inviting and inciting me to rise
And through the window in the wall
Come streaming in on sunlight wings
A million bright ambassadors of morning
And no one sings me lullabies
And no one makes me close my eyes
So I throw the windows wide
And call to you across the sky.


Ozvěny

Ve vzduchu nad hlavou visí nehybný albatros
A hluboko pod kolébajícími se vlnami v bludišti korálových jeskyní
Se ozývá vzdálený proud
Chystá se čechrat celou pláž
A vše je zelené a pod mořem
A nikdo nás nás nedovedl k zemi
A nikdo neví kde je to nebo proč
Ale něco se čeří a o něco se snažíme
A začínáme šplhat ke světlu

Neznámí jdou ulicí
Náhodou se střetnou dva oddělené pohledy
Jsem tebou a ten, koho vidím, jsem já
A mohu tě vzít za ruku
A provést tě zemí
A pomoci porozumět sám sobě jak nejlépe mohu
A nikdo nám nepřipomíná, že se máme pohnout dál
A nikdo nám nezatlačuje oči
A nikdo nemluví
A nikdo se o to ani nesnaží
A nikdo nepoletuje kolem slunce

Každý den je bez jediného mráčku, když padáš
Na mé probouzející se oči
Vábící a pobízející mě k růstu
A oknem ve zdi
Začínají proudit na slunečním světle křídel
Miliony jasných velvyslanců rána
A nikdo mi nezpívá ukolébavky
A nikdo mě nenutí zavírat oči
A tak se vrhám ven oknem
A zavolám na tebe z druhé strany nebe

Anketa o nejodpornější listopadovou vánoční výzdobu

24. listopadu 2012 v 21:22 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Také se u vás už v listopadu objevila vánoční výzdoba? A taky je tak ohavně kýčovitá? Vždycky jsem měla pocit, že Vánoce jsou o něčem jiném, tak si aspoň z těhle obludných výtvorů chci udělat legraci. Veřejně, jinak bych to nebyla já.

1) Obchodní centrum Nový Smíchov
Všude po nákupním centru jsou rozmístěny tyto odporné stromečky. Ze západu bychom se v tomhle vážně neměli inspirovat, třeba ty zelené nevypadají tak hrozně.

2) Palladium
Tady to není moc dobře vidět, protože ten foťák, kterým to je focené má krásnější pohled na svět a dává realitě vždycky trochu lepší tvář. :)) I když, pan Modrý říkal, že Palladium je hrozné i bez té výzdoby. :))

3) Slovanský dům


To je podle mě úplně to nejošklivější ze všeho. Ještě se to tak krásně mlátí s názvem místa umístění, achjo. Všichni jsou paf ze sobů, ale už je vidím, jak si počkají na dárky do pětadvacátého, pche!

4) Václavské náměstí

Nákupní centra jsou tak přezdobená, protože se snaží nalákat zákazníky, vnutim jim, že svátky už se blíží a nutit je tak nakupovat, ale že by to fungovalo i u smažáků a klobás? :-O

Narazili jste vy sami na něco, co se vám takhle nelíbilo? Já nevím, jestli mě víc vadí ta stylizace vedená ke Spojeným státům, nebo to, že ještě ani nezačal advent a všichni jsou posedlí komercí a penězi. Hlavně tomu dnes z ČT1 ve zprávách nasadili korunu, když udělali reportáž o tom, že některá města za výzdobu platí hodně a jiná méně! Bez takového zpravodajství bych hold asi nemohla žít, protože bych si přišla hrozně neinformovaně. :))

Ale nechci být pořád věčný kritik a na něco si stěžovat, těším se, až po první adventní neděli někde přibyde něco hezkého a určitě se o to ráda podělím. :) Zajímalo by mě, jak to berete vy? Je vám to jedno, nebo se nad tím pozastavujete?

ANNihilation, nesnášící Santu a těšící se na Ježíška, ňiňíííí

Za fotky děkuji moc panu Modrému! :)

Vůně

24. listopadu 2012 v 17:04 | ann-ihilation |  Prý poezie
Voníš po mandlích a pomerančové kůře
po mandarinkách a po máslových sušenkách
Voníš mým navráceným citem,
nadějí, touhou, krásou
Voníš po lásce

Chateau Valtice - Ryzlink rýnský

24. listopadu 2012 v 16:56 | ann-ihilation |  Vína
Nedávno objevené víno se ihned zařadilo do žebříčku mých nejoblíbenějších, a tak jsem se rozhodla vám ho doporučit. Jde o bílé víno, které ač je suché, není trpké, ale příjemně nasládlé a doplněné i o trochu kyselosti. Je příjemně lehké a dají se ho vypít snad litry! :))


K sehnání je Albertu, Bille a Tescu, možná i někde jinde, ale nevím o tom. Stojí většinou mezi osmdesáti a devadesáti korunami, ale je to lepší, než víno za padesát, ze kterého je vám ráno špatně a vlastně vám ani pořádně nechutná. Mňam, teď jsem na něj dostala obrovskou chuť.

zdroj obrázku: http://www.gastroklub.eu/detail/ryzlink-rynsky-jakostni-0-75-l-chateau-valtice-vi205-1/

My life as performed by Pearl jam

24. listopadu 2012 v 13:11 | ann-ihilation |  :D
Zrovna jsem se brouzdala po blogu Yves a narazila tam na super blbost, takže jsem nemohla odolat a přidala se také. :) Připadá mi to hrozně pitomý, až je to hezký. :D

MY LIFE AS PERFORMED BY Pearl jam

1. Are you a male or female: Of the girl
2. Describe yourself: Animal
3. How do you feel about yourself: I am mine
4. Describe your ex boyfriend/girlfriend: Nothingman
5. Describe your current boy/girl situation: Deep
6. Describe your current location: Satan's bed
7. Describe where you want to be: Garden
8. Your best friend is: Better man
9. Your favorite color is: Black
10. You know that: You are
11. What's the weather like: Not for you
12. If your life was a television show what would it be called? Last exit
13. What is life to you: Present tense
14. What is the best advice you have to give: Hold on
15. If you could change your name what would it be? Untitled (The color red)


zdroj fotky: tumbrl.com

Pearl jam - Wash live 92'

23. listopadu 2012 v 19:36 | ann-ihilation |  Pearl Jam

To kouzlo spočívá v idealizaci té doby, té představy, že byli lidé jiní a že bych byla jiná i já. Jenže do minulosti se vracet nedá a je to dobře - dobře, že Pearl jam nikdy neuvidím jako mladé kluky se spoustou snů, nedozvím se, jakou vůni měla celá ta hala plná nadšených lidí, jak se žilo, jaká byla nálada. Tahle křehkost neměnnosti mě hrozně fascinuje a posouvá kupředu. Jen malé pozastavení a tvůj život se tím změní, ubere se jinou cestou a třeba potkáš člověka, o němž víš, že ho chceš mít vedle sebe.
Co kdybych šla na jinou střední? Nikdy si neublížila? Nikdy nenechala jít člověka, do kterého jsem byla zamilovaná? Chtěla bych to? Ne.
Pamatuji si.
Někdy se proklínám.
Ale nikdy nelituji, nikdy bych pak totiž nebyla tady a teď, nebyla bych to já s tímhle klišé a odkrvenou nohou.

Pocit nedostatku

23. listopadu 2012 v 19:18 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Můj největší celoživotní problém je ten, že trpím pocitkem nedostatku něčeho. Ta potíž je v tom, že se s tím neumím srovnat ani poprat, protože to není realita, ale něco v mé hlavě. Nevím ani, čím to je a kdy to vzniklo, Freud by to nejspíš označil za typickou orální fixaci, protože to sedí: Od malička jím jako prase (a dle toho taky vypadám), když piju alkohol, tak pokračuju dál, i když mi je špatně, kouřím, momenty a zážitky přímo "hltám", zbožňuji orální sex, čtu neuvěřitelně rychle, připadá mi, že mám všeho málo, a ač to není spojené se sobectvím (nebo se na sebe nedívám objektivně, kdo ví?), tak mi to tak připadá a trápí mě to. Nedostatek náklonnosti, empatie, nedostatek lásky. Toho a tamtoho, všeho. A ve skutečnosti je tomu naopak, většinu času si to i uvědomuji, ale někdy ten pocit přetrvává snad celou věčnost a nemohu se ho zbavit, zabít ho, protože jsem o něm hluboce přesvědčená.
Snažím se s tím nějak bojovat, být víc umírněná (přeci jen téhle ctnosti se mi asi dostalo nejméně), dívat se z více úhlů a tudíž i více objektivně, ale uvnitř jsem v podstatě pořád jen člověk, který si myslí, že mu něco chybí, on neví co a to věčné pátrání ho potápí.
Do té povrchní formy se to dá snést, vzepřít se tomu, ale uvnitř pořád zůstává ta myšlenka, že jsem nedostatečná právě . Že jsem jako skládačka bez posledního dílku v místě srdce, který se snažím pořád marně doplnit nějak jinak. Že je se mnou něco špatně a já všechny tyhle věci hledám ve svém okolí, protože se na sebe bojím podivat v čistém zrcadle, protože bych pak třeba sama se sebou ani nemohla žít. Někdy se sama sobě vzepřu, té své věčné lenosti a strachu, a jsem na chvíli lepším člověkem, tím, kým bych chtěla být, ale jako by najednou někdo luskl prsty a všechno se vrací do starých kolejí, kolejí kde trpím hlavně nedostatkem vnitřního dobra a přebytkem pokroucené formy narcismu.

ANNihilation
Uvažuji, že vhodnějším názvem pro tuto rubriku by byl "Ze mě piss"

P.S.: I když, není realita jen to, co je v naší hlavě?

Pearl jam - Unthought known live

23. listopadu 2012 v 9:44 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Už mě zase znovu chytá, protože je tak pohádková. Něco tak hezky kouzelného, co se pohybuje na těsné hranici mezi štěstím a melancholií asi ani neznám.


A taky jí mam spojenou s panem Modrým, což je další plus. :) Včera jsme zrovna v metru viděli chlapíka, který vypadal jako starší Eddie! Je tedy naprosto jasné, že ho někdo klonuje a posílá ho do různých časů a prostorů. :)) Na Praze 8 tedy někde bydlí šedesátiletý, na Jižáku dvacetiletý a podle mého nejlepšího kamaráda jako Eddie vypadá přímo pan Modrý. :D Což nevypadá, i když má vlnité vlasy a modré oči. :) Je milionkrát hezčí žejo! O jeho nitru nemluvě... :)

Pearl jam - In my tree live

19. listopadu 2012 v 20:06 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Asi jedna z nejzajímavějších verzí této písně vůbec, protože refrén zpívá úplně jinak než na studiové verzi a zní to naprosto úchvatně.

Na této skladbě hrozně oceňuji pozitivní náboj, který rozsévá. Každý občas potřebuje mít v sobě místo, kde je sám sebou a volný.

A další docla zajímavá, asi proto, že zní hrozně zmateně těmi hlasitými kytarami a zvláštním Mattovo bubnováním. V šílenosti je taky síla. :)


Při části "I had my eyes peeled both wide open, and I got a glimpse ff my innocence... got back my inner sense...Baby got it, still got it" mě při prvním poslechu této písně úplně zamrazilo. Nějak se mi to spojilo s tím neskutečně úlevným pocitem, kdy se v člověku po hrozné době bezcitnosti znovu probudí city a zjistí, že není jen jakousi prázdnou skořápkou. Sice to tak nebylo myšleno, ale umění si každý vykládá podle svého, ne? Dneska mi právě tato melodie asi zachránila poslední zbytky mé příčetnosti.
Kecám, kde bych jí vzala.. :))

Pearl jam - Dissident live 96'

18. listopadu 2012 v 11:00 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Velmi zajímavý koncert. :) Připadá mi, že v tý košili vypadá jako nějakej princ z pohádky. :)) I když, nejsem si úplně jistá tim, že jsem už stačila vystřízlivět :D...Každopádně hudebně mě to velmi uklidňuje a naplňuje. :)

She gave him away when she couldn't hold. No, she folded.
Escape is never the safest path.

Pearl jam - Black unplugged

16. listopadu 2012 v 9:48 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Může být smutek krásnější?
Mý srdce sténá.

The Velvet underground - I can't stand it

15. listopadu 2012 v 9:57 | ann-ihilation |  The Velvet underground
No mňau, při poslechu mám chuť jemně odkopat všechny věci a pak mezi nimi tančit. Ovšem jejich texty - to je něco, co nikdy nepochopím a radši ani nechci. :))


Možná bych měla udělat rubriku s názvem "Žiju v blbý době", kam bych dávala tyhle písně a nemyslela na to, že celej svět klečí před Justinem Biebrem, Rihannou a Lady Gagou. I když - můj blog by se mohl jmenovat "Žiju v jiným vesmíru."

Protivládní demonstrace - 17.11. 2012

15. listopadu 2012 v 9:52 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
A je to tu zase, tentokrát to sice bude s menší účastí, ale podle mě třeba se snažit něco dělat, protože chudým brát a bohatým dávat prostě zjevně nefunguje.

Praha, Václavské náměstí

17.11.2012 (jak příhodné) ve 13:00


Účast se přepokládá nějak kolem dvaceti tisíc lidí, tak pokud se vám taky nelíbí, v čem žijete, tak se neváhejte přidat. Škoda, že si většina lidí jen stěžuje a nesnaží se ani hnout prstem se slovy "to stejně k ničemu nebude".

O moc víc informací se mi podařit nenašlo, protože se o tom asi média pozapomínají více zmiňovat. Tak jestli máte nějaké další důležité informace, budu za ně moc ráda.

Pearl jam - live Rotterdam 92'

13. listopadu 2012 v 21:05 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Hodobóžová show, jediná chyba je v kvaltitách nahrávky, jinak se tomu snad ani nedá nic vytknout. :) Každý fanoušek (a co teprve fanynka!) to asi ocení.

1) Wash

2) Once

3) Even flow

4) State of love and trust

5) Alive

6) Black

7) Deep

8) Jeremy

9) Why go

10) Porch

11) (improvizace nebo něco co neznám), Garden

12) Leash
Nejlepší komentář na youtube, kde se někdo podivuje, co je s tim chlapíkem, že odstrkuje Eddieho. :D

A ještě hráli jako bonus I've got a feeling od Beatles, akorát to nikde nemohu najít.

E. A. Poe - The raven

13. listopadu 2012 v 15:00 | ann-ihilation |  Literatura
V originále je asi milionkrát lepší, klasicky. Ještě někde sehnat celé sbírky a nelovit to po internetu.

Raven

Once upon a midnight dreary, while I pondered weak and weary,
Over many a quaint and curious volume of forgotten lore,
While I nodded, nearly napping, suddenly there came a tapping,
As of some one gently rapping, rapping at my chamber door.
`'Tis some visitor,' I muttered, `tapping at my chamber door -
Only this, and nothing more.'

Ah, distinctly I remember it was in the bleak December,
And each separate dying ember wrought its ghost upon the floor.
Eagerly I wished the morrow; - vainly I had sought to borrow
From my books surcease of sorrow - sorrow for the lost Lenore -
For the rare and radiant maiden whom the angels named Lenore -
Nameless here for evermore.

And the silken sad uncertain rustling of each purple curtain
Thrilled me - filled me with fantastic terrors never felt before;
So that now, to still the beating of my heart, I stood repeating
`'Tis some visitor entreating entrance at my chamber door -
Some late visitor entreating entrance at my chamber door; -
This it is, and nothing more,'

Presently my soul grew stronger; hesitating then no longer,
`Sir,' said I, `or Madam, truly your forgiveness I implore;
But the fact is I was napping, and so gently you came rapping,
And so faintly you came tapping, tapping at my chamber door,
That I scarce was sure I heard you' - here I opened wide the door; -
Darkness there, and nothing more.

Deep into that darkness peering, long I stood there wondering, fearing,
Doubting, dreaming dreams no mortal ever dared to dream before;
But the silence was unbroken, and the darkness gave no token,
And the only word there spoken was the whispered word, `Lenore!'
This I whispered, and an echo murmured back the word, `Lenore!'
Merely this and nothing more.

Back into the chamber turning, all my soul within me burning,
Soon again I heard a tapping somewhat louder than before.
`Surely,' said I, `surely that is something at my window lattice;
Let me see then, what thereat is, and this mystery explore -
Let my heart be still a moment and this mystery explore; -
'Tis the wind and nothing more!'

Open here I flung the shutter, when, with many a flirt and flutter,
In there stepped a stately raven of the saintly days of yore.
Not the least obeisance made he; not a minute stopped or stayed he;
But, with mien of lord or lady, perched above my chamber door -
Perched upon a bust of Pallas just above my chamber door -
Perched, and sat, and nothing more.

Then this ebony bird beguiling my sad fancy into smiling,
By the grave and stern decorum of the countenance it wore,
`Though thy crest be shorn and shaven, thou,' I said, `art sure no craven.
Ghastly grim and ancient raven wandering from the nightly shore -
Tell me what thy lordly name is on the Night's Plutonian shore!'
Quoth the raven, `Nevermore.'

Much I marvelled this ungainly fowl to hear discourse so plainly,
Though its answer little meaning - little relevancy bore;
For we cannot help agreeing that no living human being
Ever yet was blessed with seeing bird above his chamber door -
Bird or beast above the sculptured bust above his chamber door,
With such name as `Nevermore.'

But the raven, sitting lonely on the placid bust, spoke only,
That one word, as if his soul in that one word he did outpour.
Nothing further then he uttered - not a feather then he fluttered -
Till I scarcely more than muttered `Other friends have flown before -
On the morrow he will leave me, as my hopes have flown before.'
Then the bird said, `Nevermore.'

Startled at the stillness broken by reply so aptly spoken,
`Doubtless,' said I, `what it utters is its only stock and store,
Caught from some unhappy master whom unmerciful disaster
Followed fast and followed faster till his songs one burden bore -
Till the dirges of his hope that melancholy burden bore
Of "Never-nevermore."'

But the raven still beguiling all my sad soul into smiling,
Straight I wheeled a cushioned seat in front of bird and bust and door;
Then, upon the velvet sinking, I betook myself to linking
Fancy unto fancy, thinking what this ominous bird of yore -
What this grim, ungainly, ghastly, gaunt, and ominous bird of yore
Meant in croaking `Nevermore.'

This I sat engaged in guessing, but no syllable expressing
To the fowl whose fiery eyes now burned into my bosom's core;
This and more I sat divining, with my head at ease reclining
On the cushion's velvet lining that the lamp-light gloated o'er,
But whose velvet violet lining with the lamp-light gloating o'er,
She shall press, ah, nevermore!

Then, methought, the air grew denser, perfumed from an unseen censer
Swung by Seraphim whose foot-falls tinkled on the tufted floor.
`Wretch,' I cried, `thy God hath lent thee - by these angels he has sent thee
Respite - respite and nepenthe from thy memories of Lenore!
Quaff, oh quaff this kind nepenthe, and forget this lost Lenore!'
Quoth the raven, `Nevermore.'

`Prophet!' said I, `thing of evil! - prophet still, if bird or devil! -
Whether tempter sent, or whether tempest tossed thee here ashore,
Desolate yet all undaunted, on this desert land enchanted -
On this home by horror haunted - tell me truly, I implore -
Is there - is there balm in Gilead? - tell me - tell me, I implore!'
Quoth the raven, `Nevermore.'

`Prophet!' said I, `thing of evil! - prophet still, if bird or devil!
By that Heaven that bends above us - by that God we both adore -
Tell this soul with sorrow laden if, within the distant Aidenn,
It shall clasp a sainted maiden whom the angels named Lenore -
Clasp a rare and radiant maiden, whom the angels named Lenore?'
Quoth the raven, `Nevermore.'

`Be that word our sign of parting, bird or fiend!' I shrieked upstarting -
`Get thee back into the tempest and the Night's Plutonian shore!
Leave no black plume as a token of that lie thy soul hath spoken!
Leave my loneliness unbroken! - quit the bust above my door!
Take thy beak from out my heart, and take thy form from off my door!'
Quoth the raven, `Nevermore.'

And the raven, never flitting, still is sitting, still is sitting
On the pallid bust of Pallas just above my chamber door;
And his eyes have all the seeming of a demon's that is dreaming,
And the lamp-light o'er him streaming throws his shadow on the floor;
And my soul from out that shadow that lies floating on the floor
Shall be lifted - nevermore!

zdroj: http://www.heise.de/ix/raven/Literature/Lore/TheRaven.html

Black Books

13. listopadu 2012 v 14:52 | ann-ihilation |  Seriály
Směs podivné zábavy a vtipů ve stylu, v jakém to umějí pouze Angličané umístěná do prostředí antikvariátu, no napadlo by vás něco takového? Hlavní tři postavy jsou neurotické každá po svém, takže se nebudete moct rozhodnout, kterou máte nejradši. Inteligentní (no, v rámci mezí :), ale vždy černý a nečekaný) smysl pro humor, knihy, spousta vína, cigaret a Bernard Black se svými rozcuchanými vlasy - pro mě seriál jako stovřený. Velmi také oceňuji, že byl ukončen třetí sérií a tak ho nikdo nestihl pokazit, jak už tomu tak po čase bývá.


zdroj obrázku: http://www.sundive.co.uk/blackbooks/

Sex ve městě (Sex and the city)

13. listopadu 2012 v 14:37 | ann-ihilation |  Seriály
I přes všechny ty věci, u kterých okolí občas silně pochybuje, že jsem vůbec žena, se mi právě tato záležitost líbí. A to i přes to, že obsahuje všechny věci, které nesnáším - posedlost nakupováním značkového oblečení, povrchnost, jednání s lidmi jako s věcmi a takové to ženské pištění a hysterii a podobně. Na druhou stranu je to něco, u čeho se dokážu odreagovat, protože seriál se zabývá problémy ve vztazích (tudíž sexu) velmi vtipnou formou a utahuje si z věčně probíraných témat, kterými se celý život trápí každá žena. Vždy je zde vidět více náhledů na téma díky skvělému zvolení čtyř naprosto odlišných žen. Nejvíc jsem se vždy viděla v Carrie, ale postupem času mi připadá víc podobná Miranda věčně skeptická a nešnášející dogmata, která ve vztazích panují. A právě proto je seriál mezi ženskou populací tak oblíbený - že se v něm čas od času najdou a zasmějou se mu. A právě proto ho většina mužské populace nenávidí - protože se smějeme na jejich účet. :))


zdroj obrázku: http://www.topzine.cz/5-zajimavosti-o-sexu-ve-meste-v-serialu-malem-hrali-clooney-i-baldwin

Pearl jam - Help help

13. listopadu 2012 v 8:54 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Lži mi...

The man they call my enemy, I've seen his eyes
He looks just likes me, a mirror

Děsy

12. listopadu 2012 v 4:22 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné
Jediný rozhodnutí a všechno je naruby.
Lituji teď?
Ne.
Jen je lepší brečet pro minulost než pro přítomnost, jednoduší trápit se pro vlastní blbost než se stavět tváří tvář realitě.
Bolí mě oči z těhle záchvatů pláče a mam akorát pořád chuť žrát čokoládu abych si napravila nervy.
Nervy? A z čeho? Vše je přece perfektní, ne?
A pak jedna tmavá fotka, pěšinka ve vousech, blbá vzpomínka a hlavně:
Výčitka.
Za to, že jsem upřímnost odměnila lží, starost pohrdáním a lásku ignorací.
Asi proto, že jsem byla půl roku vkuse v lihu. Byla to příčina nebo důsledek? Už si nevzpomínám.
Naštěstí?
Pak ty záchvaty úzkosti a nečinnost. Nejhorší období v mým životě, protože bylo prázdný.
Co to srovnalo?
Nějaká naděje v budoucnosti?
Nevim.
Najednou jsem se nějak sebrala a nebrečela skoro každej den. A odkopla jsem od sebe jednoho psychickýho upíra, kterej mě v tom podporoval. Ani spát se s nim nedalo, jak byl poddajnej. Jen si na něj vzpomenu a rozčílim se. Na sebe.
Lidi bez názoru mě vždycky štvali ze všeho nejvíc a já se tak najednou skoro taky tak cejtila.
Bez názoru. Bez důvodu. Bez naděje. Bez lásky, proboha. Tak jsem se tomu vzepřela. Takhle se žít nedalo.
Stejně už mam psychiku nenávratně poškozenou z celýho života, kterej vedu blbě, tak je to akorát další zkušenost.
Konečně vim co chci.
Jen nevim, jestli vydržim si za tim jít.
Jsem totiž trochu debil a taky se mi dost dobře může stát, že zase pošlu kluka, kterýho mam neskutečně ráda do prdele jen kvůli nějakýmu náhlýmu impulsu a vyseru se na školu, která mě baví.
Prej nejste blázen, když si to uvědomujete.
Pche.
Všechno nejlepší. Jsem ráda, že jsi šťastnej. Já taky, když nemam svý nervový záchvaty.
Ani se nedivim, když si asi ani nikdo nevšiml, že jsem byla na dně.
Jsem introvert o kterým si všichni myslí, že je extrovert.
Otvírej se, když tě nikdo nechápe.
Pak myslíš že jo. Tak se snažíš, stojí ti to za to. Za některý věci prostě stojí i bolest.
A pak se usměje když vidí tvý jizvy. Něco niterního skoro přejde.
Asi se neumim vyjadřovat nebo už nevim.
Nevim, co dělám špatně, že mě lidi nechápou. Vadí mi to už míň, protože se mám radši a chápu sama sebe, tak aspoň někdo, ne? Jen občas potřebuju poradit a neni od koho.
Nebo je a nevim o tom. Jsem třeba jen slepec přesvědčenej o tom, že vidí.
Každopádně nevim, co se mnou zase je, nevim proč se trápim.
Ale já už si to nějak utřídim. I ten sen naznačoval, že si to nějak utřídim, protože překonám strach.
Nebojim se žít. Už ne.
Jen to občas bolí.

Docela to vypsání pomohlo.
Snad nafurt.

Potraviny - kam se poděla kvalita?

11. listopadu 2012 v 18:33 | ann-ihilation |  Jídlo
Jakožto labužnice, mlsounka a požitkář ráda jím, dodávám - ráda dobře jím. Jen mě už dost začíná štvát, že mi prodejci cpou nekvalitní zboží. Masné výrobky s minimem masa nebo maso co smrdí, čokoláda s cukrem místo s kakaem, shnilé ovoce a zelenina, ovocné jogurty a džemy téměř bez ovoce, o alkoholu v poslední době radši ani nemluvím.

Připadá mi špatně, že každou potravinu musím zvlášť pečlivě prohlížet a pomalu se bát, aby mi něco neudělala - ať už se střevy nebo rovnou se zdravím. Některé věci prostě radši člověk ze svého jídelníčku vypustí - já třeba začla jíst bílé jogurty, protože jsou mnohem lepší a nemají takovou tu umělou pachuť, jenže to asi není to pravé řešení, ne? Hlavně člověk nemůže přestat jíst všechno. Proč u nás nefunguje obchodní inspekce tak, jak by měla a nic nekontroluje? Přeci neni možné, aby se někde prodávalo tlející maso a na nahnilou zeleninu se dávala sleva, ne? Morální hodnoty se neřeší už vůbec a něco tak výživného jako fazole budeme dovážet zvesela dál z Etiopie, kde lidé sami nemají co jíst.

Problém se dále pořád rozrůstá a horší se, dokonce vznikla internetová stránka s názvem "Potraviny na pranýři", kde se lidé vzájemně upozorňují na nekvalitní výrobky. V současné době asi jediný způsob, jak se alespoň trochu bránit, když nepřichází žádné řešení z oblasti kontrol. Je to opravdu tak složité napařit prodejci obrovskou pokutu, když prodává něco závadného? Já si myslím, že by to stačilo párkrát a rozmyslel by si, co umístí na pult. Jenže to nejspíš v tomto státě nelze, jako většina jinde běžných věcí je to zhola nemožné!

V tomto ohledu mají výhodu lidé, kteří mají vlastní zahrádku, kde si pěstují vlastní ovoce, zeleninu a chovají i pár zvířat. Mají totiž jistotu, že do jejich masa nebude přidaná voda, aby vážilo více, nemusí se přehrabovat v pomačkaných rajčatech a shánět někde česnek, který není čínský. Když máme od babičky jablíčka, hrušky, okurky, králíka nebo třeba vajíčka je v tom cítit rozdíl, na vajíčkách dokonce i vidět, protože mají žluté žloutky (to je něco, co!), ale každý nemá prarodiče se zahrádkou. Řešením je tedy co? Nenakupovat a umřít hlady?

Asi když se nám něco nelíbí, tak to nekupovat a dávat si na výrobky pozor. Nevěřit pitomostem jako je bio jídlo a nebát se jít zboží reklamovat, když je s ním něco špatně. Ono se hold asi jinak člověk ani jinak bránit nemůže, viďte?

V tomto kontextu jsem si nemohla vzpomenout na scénu z továrny na jídlo z filmu Křidýlko nebo stehýnko. Již brzy!

Jaká je vaše vlastní zkušenost? Pociťujete taky nějak výrazné zhoršení kvality (+ jako bonus výrazné zvýšení cen, v lednu se bude směle pokračovat dál) nebo vám vše přijde v pořádku s ničím nemáte problém? Pokud ano, u čeho konkrétně jste byli nespokojení? A máte nějakou radu pro ostatní?

Annihilation (zase myslící na jídlo!)

Pearl jam - Breath live 91'

11. listopadu 2012 v 13:52 | ann-ihilation |  Pearl Jam

No jéje, tak je mi jasné, od čeho se zase celý den nebudu moct odtrhnout.. Tady se podle mě ale Eddie musí líbit i chlapům nehledě na to, že jsou hetero, protože tohle snad ani není možné, uááá!

Tričkománie!

11. listopadu 2012 v 13:28 | ann-ihilation |  Oblečení & doplňky
Původně to začalo tím, že jsem si nechala dělat tři trika s potiskem na objednávku, dokud mě nenapadlo, že bych si na ně mohla zkusit vytvořit i něco sama. No a teď se z toho asi stala posedlost. Po svátcích (až na to budu mít peníze :D) asi začnu s batikováním, tak to snad nějak půjde. :)

Prvně jsem si prostě musela udělal Pink Freud, protože když jsem na to narazila na internetu, tak jsem málem umřela smíchy. Hlavně z komentáře: Another brick in the psychology. :D Každopádně už nikdy, nikdy! nedělám nic, co bude mít jen náznak obličeje, protože jsem u toho málem přišla o nervy. :))


Mimochodem, jde o moje nový tričko pro štěstí, protože klasičtí Pink Floyd už je celé potrhané a taky poněkud průhledné.. :D

Další bylo trochu evoluční, co víc říct? :)


A poslední ukazuje mou poslednost E. A. Poem. :) Původně jsem chtěla na přední stranu jeho obličej a na záda báseň s názvem Alone, ale do obličeje se mi moc nechtělo a taky by to asi vypadalo hodně blbě bílé na černém. A tak právě Havran. :)


A ano, všechna ta trička jsou zmuchlaná, je to takový můj podpis. :) Mám z nich radost, protože nosím něco, na čem jsem se sama podílela a taky není moc velká pravděpodobnost, že potkám někoho v tom samém. :)

A když už nic jiného, tak alespoň víte, jakej mám v pokoji koberec. :P

ANNihilation

Šestý kaktusák!!!

11. listopadu 2012 v 13:16 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Dneska mě babička mile překvapila, když mi dala dalšího kaktusáka, protože jí zaujal tím, jak je vtipnej. :) Vážně mi to udělalo radost, juhúúú!


Nakonec jsem mu vybrala jméno Břéťa, protože mi k němu sedí. .) Mám teď o něco veselejší stůl. A den.

Říh, čvacht, ublink!

10. listopadu 2012 v 20:37 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné
Proč si vždycky tak naivně myslím, že mě někdo pochopí? Lidem je u prdele, kdo jsi, zajímají je jen vlastní životy složený z uspokojování jejich potřeb. Láska je zástěrkou pro to, aby lidstvo nevymřelo, přátelství pro to, aby se člověk necítil osamoceně, rodina je tradice.
Lidi si nechtěj rozumět, ale chtěj, aby jim někdo porozuměl. Nezáleží na tom, kým doopravdy jsi, co cítíš, co píšeš, co zpíváš, nebo co dáváš najevo, sejde jen na tom, kdy tě kdo na co potřebuje, ne jako náplň ale jako výplň. Podle Kanta se z etického hlediska nemá s člověkem jednat jen jako s prostředkem ale jako s účelem.
Proč se snažím celej život někomu otvírat, když o to nikdo nemá zájem? Komu sejde natom, kdo jsi? Jen tobě. Ach, tohle zhroucení je taková prdel. Asi vyrazím ven bosá a nechám se zasypat nažloutlými listy.

Jo a nebo bych si mohla zajít k psychologovi, možná by to fakt bylo třeba.

Pearl jam - Hail hail live 96'

10. listopadu 2012 v 11:38 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Stává se vám, že se občas cítíte na straně obou lidí, o kterých vypráví nějaká píseň?
Máte chuť skočit na Eddieho, i když protáčí očima?
Myslíte si, že Stone hledá oblečení v popelnici?
Štve vás, že když bylo toto vystoupení, žili jste v ČR a bylo vám pět?

Pokud jste na všechno odpověděli, že ano, jděte si dát radši panáka, protože jste já. :)

Syd Barett- Long gone

10. listopadu 2012 v 11:26 | ann-ihilation |  Pink Floyd

she was gone, gone, the bigger they come
the larger her hand 'till no one understands
why for so long she'd been gone

Pearl jam - Fortunate son live 2012

10. listopadu 2012 v 11:18 | ann-ihilation |  Pearl Jam

No to neeee, mou oblíbenou píseň z Forresta, to je radosti! :)

Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka ( Wallace & Gromit in The Curse of the Were-Rabbit)

10. listopadu 2012 v 11:14 | ann-ihilation |  Filmy
S animáky jako když se poslední dobou roztrhl pytel, viďte? Ale Wallace a Gromit je hodně jiný, než klasické počítačové filmy na jedno brdo. Pán, který má rád sýr a své vynálezy se psem, který pobral mnohem víc rozumu, než on sám - to jsou hlavní postavy v příjemně odpočinkovém příběhu plném skvělého smysl pro humor. Jediné, co mě mrzí je, že už jsem s nimi všechny seriály/filmy viděla.


Prostě zbožňuji, když někdo dokáže vytvořit film, který se líbí dětem i dospělým!

zdroj obrázku: http://www.ign.com/articles/2005/10/07/wallace-gromit-the-curse-of-the-were-rabbit-2

Sny jako inspirace!

10. listopadu 2012 v 10:33 | ann-ihilation |  Sny
Vsadím se, že se vám už určitě někdy zdálo něco tak úchvatného, že jste litovali, že sen nelze natočit, protože byste si ho nejradši pouštěli pořád dokola a rádi se o něm podělili. Byl vám sen někdy inspirací? Ať už vám pomohl v nějakém těžkém rozhodnutí nebo k tvorbě děl, nejste sami. Sny napomáhaly významným umělcům ale i vynálezcům po celá staletí. Robert Louis Stevenson (Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda), Samuel Taylor Coleridge (Kublajchán), Otto Loewi (chemický přenos nervových vzruchů), Elias Howe (šicí stroj), dále W. A. Mozart, L. van Beethoven, R. Wagner, G. Tartini, C. Saint-Seanse, ale i třeba W. Blake a P. Klee - ti všichni pomoc a nápady našli právě ve svém podvědomí.

(Salvador Dalí - La persistencia de la memoria, 1931)

Vždyť téměř celý surrealismus je založený na snových vjemech. Jeden z nejznámějších obrazů od Salvatora Dalího s názvem "Persistence paměti" vznikl prý na popud ze sna o tekutém camembertu.

Proč vlastně své podvědomí nepoužívat více? Osobně bych všem velmi doporučila si své sny zapisovat. Jelikož se ukládají do té nejkrátkodobější paměti, bývají s odstupem času velmi zajímavým překvapením v podobě často fantasmagorického příběhu. Pro mě taktéž inspirací. Přiznávám, že jsem při spánku už několikrát našla stopy, které později vedly ke krokům básní.

Jak vnímáte tento pohled vy? Připadají vám v tomto ohledu noční vjemy zbytečné nebo je naopak plně využíváte? Myslíte si, že díla autorů založená na tomto čerpání námětů jsou originální? Co se vám naposledy zdálo zajímavého?


Sestřičce

10. listopadu 2012 v 9:34 | ann-ihilation |  Prý poezie
Zhroucení jako způsob vyjádření?
Pomalé nádechy odbíjí tvůj čas
Semínko nepokojů klíčí -
V tvém náručí

Tvé vlasy znovu slepil pláč
Klopýtlas
Upadla jsi v nemilost ničivé tmě,
Sestřičko.

Kdo jsi?
Tělo staré ženy pokryté šrámy
Nesoudržné srdce a duše blázna
Pro někoho na chvíli krásná,
Skutečně ale napořád jen…

ZRŮDA

Pád(y)

10. listopadu 2012 v 9:34 | ann-ihilation |  Prý poezie
Život se zacyklil
Potopil tvou tvář
A falešně pěl

Dál vznášel ses v oblacích
S očima zakrytýma
Se srdcem na dlani
S umělou duší

V pádu se bolest neskrývá
- To v příčině
Navždy nepoznané

Sám sobě vězením
Bez mříží a cel

Pearl jam - Crown of thorns live

9. listopadu 2012 v 22:35 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Asi jí mám radši, než originál. Je zajímavé, kde smrt dokáže probudit tolik života..
Ach, tato verze je úchvatná, nejvíc se mi líbí ta část, kde zpívá "I wanna tell you that I love you", což je zase něco do sbírky paradoxů, protože mě obvykle milostná vyznání dost znechucují. Nebo je to jen něco, co jsem si v sobě s postupem času vypěstovala?

Pearl jam - World wide suicide live

9. listopadu 2012 v 20:47 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Posledních pár hodin mi hraje v hlavě, jediný způsob, jak se zbavit tohoto šílenství je pustit si jí. :) Tomu říkám drzost - takhle se mi vetřít do myšlenek! Ale jelikož jde o Eddieho hlas a výbornou hudbu této seattlovské kapely, tak mi to zase tak nevadí. Teď jsem si vzpomněla, jaké to je slyšet nějaké diskolejno v rádiu a nemoct se toho takto zbavit. :)) Najednou znovu uvědomuji, jak moc ovládá hudba můj život. Po těch letech to považuji za samozřejmost, a i s tímto zjištěním mi to nevadí. Je snad nějaká zdravější závislost, než-li umění?


Ovšem tento živák je úplně dokonalý:
Pěkně emočně upřímné a i po mnoha letech koncertování a změn velmi energické. :)

Zase další kruh

8. listopadu 2012 v 19:00 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Když něco chci, vezmu si to. Ať už je to věc nebo člověk. Jinak se dusím tou umírající šancí, kterou jsem nevyužila. Tento způsob žití je typicky dravý, pro Lva jako stvořený. Problém nastává, když začnu toužit po něčem, co mi může dát jen někdo jiný. Člověka nemůžeš nutit dávat, vždyť by to pak i postrádalo smysl. A tak dáváš ty, dokud se jednoho rána neprobudíš uschlá na troud.
Měla jsi říct, co chceš, po čem tvé srdce (nebo cokoliv jiného) prahne. Ale mohla by ses z toho pak doopravdy radovat? A tak má přání zůstávají uvězněná v mé hlavě, která je jim nepřívětivým vězením, protože je pořád dokola bolestivě odráží od stěn, chce je přeci vystrnadit.
To proto ta bezmoc a vztek.

ANNihilation se svými neurčitými výlevy

Led Zeppelin - Dazed and confused live 69'

7. listopadu 2012 v 19:44 | ann-ihilation |  Led Zeppelin

Tomu se prostě nedá nic vytknout! :)

Vyvraťte to

7. listopadu 2012 v 16:04 | ann-ihilation |  Žít rád(a)

Ach, trefné, že? Proč je pravidlem, že lidé přemýšliví tak často propadají vlastnímu smutku? Je tedy snaha o pochopení jistým druhem psychického masochismu nebo je vše způsobené jen poruchami osobnosti? Už Cicero přeci tvrdil, že filozofie je péčí o duši. Na první pohled se mi zdálo, že se tento moudrý řečník mýlí, stačilo se podívat kolem sebe. Po čase však přišlo jisté uvědomění, že jsem se mýlila a filozofie starostí o duši opravdu je. Nepřemýšlet je podle mě to samé jako listovat knihou, ale nečíst jí, bavit se s někým, ale nevnímat jeho slova - postrádá to smysl.

Co myslíte vy? Je lepší o věcech neuvažovat a jen se spojeně procházet se zavázanýma očima nebo k nim soustředit svůj tok myšlenek, ale často kvůli tomu podléhat psychickému vypětí? Kde se nachází ta opěvovaná zlatá střední cesta? Na některé věci je třeba kvůli zachování zdravého rozumu nemyslet, mohlo by to totiž občas jemně hraničit s paranoiou, některé je třeba dlouho a dlouho nechat převalovat v hlavě, než z nich vzejde nějaký smysl, něco, co člověka posune dál.
Umět si určit hranice. Kéž by.

ANNihialation, opět (mírně) neurotická

zdroj obrázku: 9gag.com

David Gilmour - fotky

7. listopadu 2012 v 16:03 | ann-ihilation |  Pink Floyd
Snad nějaké dámy (možná i pány) také potěší! Byl to fešák, viďte? A navíc talentovaný..Kde je teď takovýmto hudebníkům konec?









zdroj fotek. tumbrl.com

Evanescence - Your star (text+překlad)

7. listopadu 2012 v 15:39 | ann-ihilation |  Evanescence
Your star

I can't see your star
I can't see your star
though I patiently waited, bedside, for the death of today
I can't see your star
the mechanical lights of Lisbon frightened it away
and I'm alone now
me and all I stood for
we're wandering now
all in parts in pieces, swim lonely
find your own way out

I can't see your star
I can't see your star
how can the darkness feel so wrong?
and I'm alone now
me and all I stood for
we're wandering now
all in parts in pieces, swim lonely
find your own way out

So far away
its growing colder without your love
Why can't you feel me calling your name?
Can't break the silence
it's breaking me
All my fears turn to rage
and I'm alone now me
and all I stood for
we're wandering now
all in parts and pieces, swim lonely
find your own way out


Tvá hvězda

Nevidím tvou hvězdu
Nevidím tvou hvězdu,
Ačkoliv jsem trpělivě čekala v posteli na dnešní smrt
Nevidím tvou hvězdu
Mechanická světla Lisabonu ji vystrašila
A teď jsem sama
Já a vše o co jsem stála
nyní bloudíme
vše pluje samo, rozdělné na kousky
Najdi si svou cestu pryč

Nevidím tvou hvězdu
Nevidím tvou hvězdu
Jak jen se může temnota vypadat tak špatně?
A teď jsem sama
Já a vše o co jsem stála
nyní bloudíme
vše pluje samo, rozdělné na kousky
Najdi si svou cestu pryč

Tak daleko
ochlazuje se, bez tvé lásky
Proč mě neslyšíš, když křičím tvé jméno?
Nemůžu prolomit ticho
Ničí mě to
Všechen můj strach se změnil ve hněv
A teď jsem sama
Já a vše o co jsem stála
nyní bloudíme
vše pluje samo, rozdělné na kousky
Najdi si svou cestu pryč


Akusticky by to byla teprve deprese v tý pravý míře.
Jsem ráda, když dokážu najít hudbu, která dokáže vystihnout náladu. Bylo by ještě víc fajn, kdyby to k něčemu prospívalo do budoucna.

Eddie Vedder - Guaranteed

7. listopadu 2012 v 10:21 | ann-ihilation |  Eddie Vedder
Nádherné..



zdroj obrázku: tumbrl.com
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!