Říjen 2012

Pearl jam - Koln 2000 - koncert

31. října 2012 v 11:28 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Ach, v Německu se vážně mají. Zase sem dávám vše, co se mi podařilo najít. Kdybyste náhodou někdo narazil na další videa z tohoto koncertu, tak mi na ně určitě pošlete odkazy, budu jen a jen ráda. :) Jinak přeji příjemný sos!

Wishlist

Better man

Insignificance

Alive

Daughter (trošku useklá, fňuk)

Go


Fníííí, už mi z toho docela začíná hrabat, dá se hudbou předávkovat? :)

Pearl jam - Nurnberg 2000 - koncert

31. října 2012 v 10:59 | ann-ihilation |  Pearl Jam
No tak není úplně celý, ale jen videa, která se mi podařila najít (zhruba pětina koncertu). A je to žůžo! Především Nothing as it seems je z tohoto koncertu vyjímečná.

Black

Nothing as it seems

Light years

Elderly woman behind the counter in a small town

Yellow ledbetter

Breakerfall

Uf, Eddie by tady fakt zasloužil.

Eddie Vedder - další fotky

31. října 2012 v 10:37 | ann-ihilation |  Eddie Vedder








Osm podob platonismu?

zdroj obrákzů: tumbrl.com

stwekjgwotg

30. října 2012 v 16:41 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné
Děkuji ti, Podvědomí, že mě nenecháš se srovnat s minulostí. Stavíš mě znovu k podobné volbě, ale na jiné úrovni, vše je ještě těžší a složitější; vracíš mi zpět bolest, ale proč? Jak hezky spolupracuješ s Vědomím, které si uložilo představu Samsona a necháš mi ho promítat v souvislostech.
Vždyť vím, znovu bych ho nechala přejít koleje a zmizet v davu. Tentokrát bych ale nelitovala.

Už tu nemáš být, tak co tu děláš?

Listopad

30. října 2012 v 16:36 | ann-ihilation |  Prý poezie
ListO(d)pad
A ty pořád spíš
Zastaven navždy spolu s vteřinovou ručičkou

Spálen minulostí

Nesdílná samota
Kapající z průzračného nebe
Tahající chtíč z přeplněných hrobů

Utonut v depresi večera

Žádáš o moudrost z prokletí,
O tančící vášeň,
O letmý cit

Nikdy nevyslyšen.
Znovu odhozen k zrcadlu z ledu...

Jsem kluk, jasně.

30. října 2012 v 9:38 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Krkám nahlas, občas si odplivnu na zem (kuřáci pochopí), víc si rozumím s klukama, protože jsou otevřenější a upřímnější, takže se s nima dá lépe bavit, nesnáším nakupování a celý ten humbuk okolo, nenávidím milostná vyznání a zamilované přezdívky (zlatíčko, miláčku, bla bla), netěší mě, když mi kluk volá a píše sms, aby zjistil, co právě dělám, na koncertech si ráda dám s klukama do držky v pogu, taky se ráda podívám na nějakou pěknou holku, a to jsem prosím hetero, mám ráda sex a nevadí mi o tom mluvit, stejně tak se se všema bavim o sraní, blití a podobnejch věcech, protože mi připadá, že jsou přirozený, nemám ráda děti - až na ty malý roztomilý psychopaty, v šatech se cejtim jako debil a jako bonus mám fakt chlupatý ruce. :D No dobře, to už sem nepatří.

Ne, docela mě už sere ten postoj lidí, kteří jsou ovlivnění nějakýma trapnýma konvencema, kdy podle nich holky takovýhle věci nedělají, neříkají a ani si je nemyslí. To jsem snad kluk nebo co?

Naopak mě potěší, když mi někdo řekne, že mi to sluší, když mi kluk donese květinu, když se celá upravím a vypadám jako (nový) člověk, když mám něco nového na sebe (jen kdybych to nemusela shánět), když mě někdo pustí do dveří a pak asi dalších milion věcí, který na sebe prostě nesmím napráskat tady, aby na mě nikdo nemohl, i když, dočetl to sem nějaký zvědavec? - prostě když mě někdo hýčká, jak jen se dá holku hýčkat. :)

V tomhle jsem typická, v prvním odstavci jsem prase, co? Tak nějak nad tím přemýšlím - nad tím, kolik lidi ovlivňuje názor společnosti a podobně - mám pocit, že společenská pravidla, která platila dříve, se hodně změnila, tak proč se to tedy pořád řeší? Jsem ženská, jen ne podle vašeho řádu, to je vše.

Ann-ihilation

P.S. : Nevím proč to píšu, ale měla jsem k tomu nějaké nutkání, protože by mi jinak hráblo.


Evanescence - My Immortal (text+překlad)

30. října 2012 v 9:13 | ann-ihilation |  Evanescence

My Immortal

i'm so tired of being here
suppressed by all of my childish fears
and if you have to leave
i wish that you would just leave
because your presence still lingers here
and it won't leave me alone

these wounds won't seem to heal
this pain is just too real
there's just too much that time cannot erase

when you cried i'd wipe away all of your tears
when you'd scream i'd fight away all of your fears
and i've held your hand through all of these years
but you still have all of me

you used to captivate me
by your resonating light
but now i'm bound by the life you left behind
your face it haunts my once pleasant dreams
your voice it chased away all the sanity in me

these wounds won't seem to heal
this pain is just too real
there's just too much that time cannot erase

when you cried i'd wipe away all of your tears
when you'd scream i'd fight away all of your fears
and i've held your hand through all of these years
but you still have all of me

i've tried so hard to tell myself that you're gone
and though you're still with me
i've been alone all along


Můj nesmrtelný

Jsem tak unavená, tím, že jsem tady
Potlačováním všech mých dětských strachů
A jestli musíš jít
Přeji si, abys šel
Protože tvá přítomnost tu stále přetrvává
A nemůže mě opustit

Tyhle rány se nikdy nezahojí
Tahle bolest je příliš skutečná
Je toho tolik, co čas nikdy nesmaže

Když si plakal, otřela jsem ti všechny slzy
Když jsi křičel, snažila jsem se tě zbavit strachu
A držela tvou ruku po všechny ty roky
Ale ty jsi stále se mnou

Kdysi jsi mě uchvátil
svým rezonujícím světlem
ale teď odcházím od našeho společného života
tvoje tvář mě pronásleduje ve snech
tvůj hlas mě přivádí k šílenství

Tyhle rány se nikdy nezahojí
Tahle bolest je příliš skutečná
Je toho tolik, co čas nikdy nesmaže

Když si plakal, otřela jsem ti všechny slzy
Když jsi křičel, snažila jsem se tě zbavit strachu
A držela tvou ruku po všechny ty roky
Ale ty jsi stále se mnou

Snažila jsem se zapomenout, žes odešel
Ale ty jsi stále se mnou
Jsem navždy sama

...

Když mi bylo dvanáct, byla to je jedna z mých nejoblíbenějších písní. Po devíti letech zjišťuji, že už mě nedokáže tolik upoutat, ani hudebně, ač je to balada, ani textově, protože jsem si asi zvykla na složitější básně. Pocitově jsem na tom ale pořád stejně - královna lability. Hurá! :D

Pearl jam - Nothingman 2006

30. října 2012 v 9:02 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Tento víkend jsem zjistila, že mi tahle píseň způsobuje hrozný deprese, takže mi - logicky!!! - pořád hraje v hlavě.

Burn...burn...burn!
Nothingman...

Howard Phillips Lovecraft - Šepot ve tmě a jiné hrůzostrašné příběhy

28. října 2012 v 19:18 | ann-ihilation |  Literatura
Lovecraft mě svými povídkami ještě nikdy nezklamal a asi se to ani nikdy nestane, jeho styl psaní mi učaroval. Každé slovo dokáže ozdobit hrůzou, pohrát si s jeho zněním a navodit vám strach z neznáma. Hlavní postava se vždy nějakým omylem zaplete do hrůzyplné situace, a i když se vám podaří domyslet, jak asi příběh může končit, autor předčí vaše očekávání, protože tak chorou mysl určitě nemáte. Hlavně obdivuji, že i když má smysl pro detail, nikdy tu odpornost, kolem které se točí určitá povídka, nepopíše přímo, vždy se tomu nějakým záhadným způsobem vyhne a ponechá prostor vaší fantazii. Z této sbírky je podle mě nejlepší povídka Divák.


zdroj obrázku: http://www.google.cz/imgres?um=1&hl=cs&sa=N&biw=1366&bih=653&tbm=isch&tbnid=qn27GkxHA-ZfxM:&imgrefurl=http://pavel70slama.blog.cz/1206/howard-phillips-lovecraft-sepot-ve-tme&docid=1A9Tp-NwDV9ohM&imgurl=http://nd05.jxs.cz/581/969/66b714c7c7_86514876_o2.jpg&w=128&h=200&ei=53aNUNzLD4XOswbF1YHICg&zoom=1&iact=rc&dur=172&sig=103565202123308435120&page=1&tbnh=134&tbnw=94&start=0&ndsp=28&ved=1t:429,r:3,s:0,i:78&tx=31&ty=46

Věci, co zbožňuji

26. října 2012 v 21:49 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Tento prapodivný článek o mým úchylkách a radostech vzniká z náhlého popudu, že je třeba nějak reflektovat věci, co mám ráda, asi proto, že mám ráda sebe, tedy alespoň tu většinu času, kdy neběhám s úsměvem proti zdi. A mám se vážně ráda, dneska jsem si zkoušela tričko a v kabince měli více zrcadel, aby se na sebe člověk mohl dívat ze všech úhlů a já strávila hrozně moc času tím, že jsem si prohlížela své krásně nasvícené vlasy. :D Občas mám pochyby o hloubce svých myšlenek.

Tak tedy...zbožňuji:
Umění v jakékoliv formě, nejvíce hudbu, protože jsem na ní hodně fixovaná a také mám pocit, že k tomu, aby jí člověk vnímal, nepotřebuji nic znát, jen se nechat unášet a proto jí považuju za nejdokolanejší. Obecně mám ráda jakékoliv výtvory, tvořivost, lidi, kteří se snaží něco dělat, protože mě hrozně moc inspirují a tím, jak je znám osobně, mám větší pocit, že jejich dílům rozumím.
Procházky v přírodě a po staré krásné Praze. Opravdu je to nádherné město plné zajímavé minulosti a snoubí se tu přirozeně tolik rozdílů, že pokaždé objevíte něco nového, co vás zaujme. I když, čas od času člověk potřebuje klid, vůni stromů a čisté nebe. Ještěže bydlím v poklidnější severní části, kde máme spoustu zeleně.
Vůně. Pamatuju si, jak kdo voní a jaký pach mají místa. Občas je to nepříjemné, třeba když se vám někdo nechtěně připomene, ale je to krásný pocit, když někde cítíte něco, co vám připomíná nějakou pěknou událost. V návaznosti na to jsem hodně paf z parfémů, celé to tajemství okolo, než se nějaký vyrobí tak, aby se jeho složky uvolňovaly v zajímavých tónech, kéž bych někdy mohla mít práci, kdy bych je navrhovala!
Freddieho - mou hlavu pro štěstí, které se většina lidí bojí a taky si ťuká na hlavu, když jí vidí, což je pro mě signál, že jsem si svůj talisman vybrala dobře. Frederick je roztomilý a věčně se tváří smutně, ale nosí mi štěstí, přeci jen jsem ho u sebe měla při maturitě i při příjmačkách! Navíc je dost fotogenický.
Mám v oblibě každé roční období, protože mají něco do sebe - celý ten koloběh umírání a znovuzrození je hrozně inspirativní, ale podzim je mým favoritem, protože není nic krásnějšího než hořící stromy a celá ta smutně veselá atmosféra zániku.
Orální sex. Dostávat i poskytovat. :) A samozřejmě i sex jako takovej obecně. Když tak na to myslím, tak zase dostávám chuť, uf.
Film Věčný svit neposkvrněné mysli, protože se prostě vidím v Clementine a stejně tak v každém muži, kdo kterého se zblázním vidím Joela a celé mě to rozbíjí, protože je to dokonalé v každém detailu - ten nápad, zpracování myšlenky, maličkosti v každé scéně. Viděla jsem ho nejméně milionkrát a pokaždé jsem v něm našla něco nového. Naposledy ta novota byla v tom, že jsem z něj nebyla smutná, což je asi největší krok (skok) kupředu.
Knihy. Sice už asi vyšly z módy, ale pro mě jsou nenahraditelné. Nedokážu si představit, že bych nečetla, člověka to přeci jen rozvíjí v mnoha ohledech. Speciální slabostí je pro mě Malý princ. Spousta lidí si myslí, že je kniha infantilní a naivní, ale pro mě je to poklad, znechucuje mě totiž ten obvyklý způsob vyjadřování, kdy všichni říkají jednoduché věci co nejsložitěji a to jen proto, aby vypadali, že jsou chytří a vzdělaní. Malý princ je dílo, kdy jsou ty nejdůležitější a (možná proto) nejsložitější věci řečeny jednoduše a to obdivuji. Pokaždé u té knihy brečím.
Své kaktusáky! Zatím jich mám jen pět, ale po čase určitě přibudou další. Když jsem se rozhodla, že chci domů nějakou rostlinu, učaroval mi kaktus, protože má prostě něco nevysvětlitelného do sebe. Navíc mě baví jim vymýšlet jména. Mám Poblifáce, Barnabáše, Růženku, Vavřince a Šemíčka, další nejspíš bude Bertík. Ještě jsem si říkala, že někde seženu takové ty nalepovací oči, jak se koulejí, aby to bylo řádně přehnané.
Červenou barvu. Sice mám ráda všechny, přece jen by bylo smutné, kdyby nějaká chyběla, možná by jim mohlo být ještě víc, ale červená je má srdcová, protože mi připadá, že mě vyjadřuje.
Prstýnky, náramky, všechnooo! No ano, jsem vysazená na tyhle serepetičky, našla jsem pro sebe pojmenování - prstýnkofil. Paradoxně jsem prstýnky skoro všechny ztratila (nebo vyházela někde do kanálů, řek, atd.), a tak nosím nějaké chabé náhrady, ale já si zase nějaké pěkné najdu. Tohle se rozšířilo na náramky, protože zbožňuji ty barevné pletené a všelijaké korálkové. No a tak se to nějak posouvalo dál a dál, takže mám přeplněné nejen ruce, ale i krk a ještě jsem celá paf z naušnic. Ach, ta marnivost.
Být v dobré společnosti, dělá to většinu dobré nálady.
Citoslovce, chňa! A vymyšlená slova. Víte snad jak lépe vystihnout myšlenku, než takto?
Vlky, protože krásnější zvíře neznám, připadají mi, že odráží čirou volnost a nádheru. Kdybych se měla stát zvířetem, tak právě vlkem, akorát si nejsem jistá, jestli bych se držela ve smečce nebo byla samotář. No a pak jsem k tomu nějak přidala lvy, ale to asi jen kvůli horoskopům a egoismu, nic víc v tom není.
Růžové západy slunce. Ačkoliv na mě kvůli jednomu snu, co se mi kdysi zdál působí dost melancholicky, jsem jimi naprosto fascinovaná a chtěla bych k nim přiletět úplně blizoučko a zjistit, jestli jsou namalované, protože mám pocit, že někdy nemohou být v souladu s realitou.
Dobrý spánek a sny. Když se špatně vyspím, tak jsem ten nejprotivnější člověk na světě, asi proto, že mě tíží ten pocit, že s únavou se nedají dělat věci naplno. Navíc sny jsou úchvatná věc, ne vždy jsou sice příjemné, ale je to brána do podvědomí, a co teprve ty lucidní, které v člověku zanechávají hodně silné emoce. A to ani nemluvím o denním snění...
Vybrané jídlo a pití. Tím nemyslím nic buržoazního, mám na mysli vybrané mnou. Jsem hrozná mlsounka. Z pití mam asi nejradši víno a proto to občas s mými vzpomínkami (a zažíváním :D) vypadá tak, jak to vypadá. Dále mám slabost pro rum s kolou. I když, mezi nealkem jsou taky poklady, takový jablečný nebo pomerančový džus, tomu se snad nedá odolat. Z jídla asi nejvíc preferuji maso, jsem hold taková masožroutka a nikdo mi to neodpáře. Mými vybranými slabůstkami jsou zelené olivy, čokoláda (poslední dobou mi nějak zachutnala ta s vysokým obsahem kakaa a kokosové kostky v čokoládě), sušené brusinky, jahody a meruňky (ale ty už čerstvé, no i když - beru vše) a pak asi další milion věcí, které záleží na dané náladě.
Cigareta v dešti, protože v tom čistém vzduchu chutná úplně jinak, tak nějak víc uvolněněji. Ještě tak před půl rokem bych napsala, že si dám nejradši cigáro po sexu, ale nějak jsem se to odnaučila a takhle je mi to příjemnější.
Humor. Čím divnější, tím lepší. Smích je lék a jinak to nebude.
Ležení v trávě a chodit bosá. A to snad asi ani nepotřebuje vysvětlení, je to prostě příjemné a nechápu, že se tomu někdo vyhýbá.
Porozumění beze slov. A kdo by nechtěl?
Focení příběhu svých nohou. Zaznamenávám tak všední i významné události, stal se z toho už takový rituál. Lidi přece poznáš podle bot, očí a jejich srdcí. No a to první se fotí dobře.
Tygří oko. Jsem trochu ujetá na tyhle kameny a tygří oko mě opravdu nadchlo, zprvu tím, když mi kamarád (vlastně bývalý kamarád, achjo) řekl, že mám stejnou barvu očí a nakonec i svým detailnějším popisem - k čemu má sloužit - a byly to shodou okolností věci, které bych potřebovala (uklidnění, atd.) . A přívěsek byl koupenej raz dva. Což se zase pojí s jinou úchylkou.
Žvýkačky. Ale nejsem si jistá, jestli jde o lásku nebo závislost.
Dívání se na hvězdy, nesmějte se mi ti, kteří bydlíte mimo Prahu, u nás v Bohnicích jsou občas taky docela vidět. Ale když je člověk někde na samotě, to je teprve nádhera! Najednou jich je tam asi o milion víc.
Pocit padání před usnutím. Stává se vám, že máte ten pocit, že padáte a trhne to s vámi? Všichni si na to stěžují, že je to nepříjemné, jenže já to miluju, je to sice jemně psychopatický, ale nevšední a hrozně zajímavý.
Jezení čínskými hůlkami. Škoda jen, že nemám tak často rýži. Nikdy jsem nevěřila, že to bude tak jednoduché, ale když se tím najím já, tak už každý. Hlavně si to jídlo pak člověk vychutnává úplně jinak, vřele doporučuji!
Eddieho Veddera (Jima Morrisona, Davida Gilmoura, Coreyho Taylora a Jamese Hetfielda). Asi jsem vždycky měla velkou tendenci si hledat platonické lásky mezi zpěváky, je to totiž něco, co mi pomáhá přežít. A když se podíváte na Eddieho, tak to určitě pochopíte, tohle jen tak neopadne.
Písně Black, Once a Vermilion 2. A dalších pět set milionů (vermilionů?), protože tohle se nedá dost dobře vybrat. A pak se vás lidi ptají na jednu a vy z toho máte hlavu v pejru.
Sarkasmus, ironii, paradoxy, impulsivitu, překvapení (ta příjemná). A proto se se mnou nedá normálně bavit a jsem pak tak šťastná, když narazím na někoho stejně švihlýho.
Pana Modrého. To nejlepší má přijít až nakonec, ne? :)

Když se to tak vezme, tohle je i vlastně taková velká odpověď, čeho se tenhle blog týká. Toho, co mám ráda a toho, co mě sere. :))

ANNihilation

Smíření? Snad.

25. října 2012 v 22:12 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Minulost je potvora.
Já nevím co to se mnou je, ale věčně se mi vrací. Není to tak, že by se snad vracela násilně, vzpomínky se mi vybavují bez návaznosti a hrají si se mnou. Navíc tohle je trochu jiný příběh než u většiny lidí, kteří se za nějaké rozhodnutí proklínají a chtěli by ho vzít zpět, udělat věci jinak, lépe. S událostmi, co se staly jsem vesměs smířená, občas bych si sice dala facku (občas i se sevřenými prsty, ale co), ale neměnila bych. Celý ten zmatek, bolesti a úzkosti, co se staly, odrážely příběh mého života a pomohly mi doplout tam, kde jsem právě teď. Neměnila bych, protože bych minula spoustu prožitků a hlavně lidí s nimi vázanými, především takovou spřízněnou duši jako pana Modrého.
Tak proč nepřichází sebeodpuštění?
Občas hrozně lituji svých činů pro to, co napáchaly na jiných lidech. Nechci nikomu způsobovat bolest, ale stalo se. A myslím, že to bylo především mou neupřímností. Člověk se časem smíří se vším, ale pokud se smíří se lží, nic mu to nepřinese, jeho bolest jako by snad zurčela nadarmo. A právě proto lituji svého chování, které nebylo vždy čestné. První co mě napadlo bylo to, abych si s dotyčnými, kterých se mé vzpomínky týkají, promluvila a řekla jim celou pravdu - vysvětlila své pohnutky a pocity, to co mě vedlo k mým činům. Jenomže tito lidé jsou z mého současného života dobrovolně pryč, nejspíš (určitě) i šťastnější, než tak tomu bylo a já se stala jen prachem v jejich vzpomínkách. Vysvětlení, které bych jim podala by pak vyznělo jako očista vlastního svědomí, nesmysl vzhledem k současné situaci.
Přála bych si smířit se sebou samotnou v minulosti, ale nenacházím rozhřešení. A tak kladu naději do přítomnosti a budoucnosti.


zdroj obrázku: http://sistershalliwell.blog.cz/

Podmiňování

20. října 2012 v 13:50 | ann-ihilation |  Ze mě pis

Všichni se tváří, že je individualita vyžadovaná, ale přitom nám vnucují mylnou představu o naší osobnosti, protože jsou přesvědčení o tom, že ví, kdo jsme. V tom spočívá celé podmiňování - představu o sobě samotném nám vytváří bezduchý dav a my se jí řídíme a pomalu se měníme v další ovci. Podle osho-zen tarotu je každý lvem, který dokáže kráčet sám a nenechat se ovládat stádem. Ale uvědomujeme si to?
Naše tvář se stává vymyšlenou, osobnost je složená ze střípků nevědomosti a strachu z toho být sami sebou. Je tohle ten důvod, proč je většina lidí nespokojená? Plyne to z nepochopení sebe samých?
Ačkoliv vždy je lehčí sám sebe umístit do davu, než si své vlastní místo doopravdy najít. Je lehčí věřit ve vlastní dokonalost než se postavit svým chybám.
Co když ale člověk dospěje do takového bodu sebereflexe, že jemu samotnému bude milejší si myslet, že je někdo jiný? Co když je lepší být sám sobě vysněný než-li být nickou?
Ach, sebedestruktivní lvi..

ANNihiLion

zdroj obrázku: http://www.rust-osobnosti.cz/videoskoleni/esoterika/karta-dne-vyklad-karet-osho-zen-tarot/karta-dne-2622009-karta-podminovani-vyklad-karet-osho-zen-tarot.html

J. H. Krchovský - Jsem býk a natírám se na červeno...

19. října 2012 v 14:00 | ann-ihilation |  Literatura
JSEM BÝK A NATÍRÁM SE NA ČERVENO
dráždím tak zrcadlo
a ono dráždí mne
máme jenom stejné jméno
- navzájem se vraždíme…
se sklopenou hlavou
nabíháme proti mně
ničí nás, že nezjistíme
kdo je uvnitř, a kdo vně…
v opuštěné spalovně
v zrcadlové síni
triumfálně křičím
na zasklenou svini
že já, já jsem býk
a já tě zničím!
a rozbíhám se proti stěně
směrem hlavou na hřebík

zdroj: http://1alo.misto.cz/_MAIL_/krchovsky16.html

Ann-onymita?

16. října 2012 v 19:31 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Když jsem si tuhle stránku asi před rokem zakládala, řekla jsem o ní pár lidem, se kterými se ráda podělím o myšlenky. Naštěstí se na to hodně rychle zapomnělo a to, co zde píšu nespojuje přímo s mojí osobou zasazenou ve společnosti.
Přemýšlela jsem, jestli je anonymita klíčem k sebereflexi. Teoreticky, když někdo něco vytváří bez možnosti, aby to s ním bylo spojeno, je naprosto upřímný a otevřený. Ve skutečnosti tomu tak ale není, nebo alespoň u mě ne. Mé nápady vyplývají z chvilkových pocitů a nálad, které někdy sice přetrvávají roky, některé však mizí hned po popsání. Dále se člověk nevyhne přetvářce před sebou samým, tou která je vědomým procesem, který chrání nitro před ponížením, něco jako sebejistota, jestli by se to tak dalo říct. Mnohdy není člověk sám k sobě upřímný ani ve svých myšlenkách. Ne že by nechtěl, je to pud sebezáchovy. Jinak samozřejmě jde jednat se sebou samotným narovinu, uvědomovat si své myšlenky a činy a dále s nimi pracovat a rozvíjet je. Je to dokonce důležité pro rozvoj osobnosti a přijetí reality a dělá to tak většina lidí. Nebo alespoň ti, kterými se obklopuji.
Stále však zůstává otázkou, jestli to k něčemu je? Ovšemže. Psát bez tváře, dělit se, moct svobodně sdílet myšlenky, mít kam vyvrhnout proud svých myšlenek. Poznat člověka jako takového však takto nelze. Uděláte si o mně jistě nějaký obrázek, možná i velmi pravdivý, ale každý, kdo mě bude znát osobně, ač se nedostane k mým nejniternějším myšlenkám, mě bude znát lépe. A člověk, který mě zná osobně by tady tedy neměl najít víc, než sám ví. Leda si tak potvrdit názory na moje neurózy a psychózy.


Na co se potácet s myšlenkou, jak moc vás lidé znají, když pořád poznáváte sami sebe? V tom je má anonymita.

ANNihilation

Pearl jam - Off he goes live 2003

14. října 2012 v 13:52 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Pro mě jeden ze živáků, kde to zpívá naprosto úchvatně. Jen abyste si nemysleli, že už nejsem úchylná, tak k tomu dodávám, že se mi líbí i s blond vlasama, asi že vypadá zleji? :)) Klasika.

Zachycení hudbou - obrázek

14. října 2012 v 11:30 | ann-ihilation |  Art (k)deco
Po delší době jsem se snažila něco vytvořit. Trochu mě k tomu vedla myšlenka, kterou Saint-Exupery zmiňuje v Citadele - je to něco v tom smyslu, že nemůžeme obdivovat díla, dokud sami něco netvoříme. Nevím, jestli to je úplná pravda, ale tato idea mě pohltila a já začala přemýšlet o tom, že tvořím málo na to, jak moc z umění sama čerpám. Rozumíte tomu, co myslím? :)) Ani já moc ne.


Zachycení hudbou. Má to tak nějak symbolizovat šedou část lidského já, která se nechává unášet barevností a různorodostí tónů. Kéž tak mít techniku!

P.S: : Omlouvám se za kvalitu, ale je to na větším papíru, než se mi vejde do skeneru a foťák je vůbec rád, že ještě může fotit. :)) Každopádně bych se teď spíš měla věnovat pročítání učebnice sociologie, ekonomie a psychologie, jinak zítra vůbec nepochopím, o čem budou přednášející mluvit. Je zvláštní, že inspirace u mě vzniká v zásadě v době, kdy se mám věnovat povinnostem. :D:D

Jefferson Airplane - White rabbit video

13. října 2012 v 14:12 | ann-ihilation |  Jefferson Airplane
Mňau, být tak na nich na Woodstocku. Asi bych si připadala jako v Říši divů.. :)


Jedna z mála těch skvělých zpěvaček, které nepotřebovaly vypadat jako děvky, aby dokázaly zaujmout. :) Přirozená krása je někdy hrozně opomíjená, škoda.

Stone sour - Absoltute zero (text+překlad)

13. října 2012 v 13:27 | ann-ihilation |  Stone Sour
Překvapila mě, je to recitovaná báseň. Navíc má na mě jeho hlas dost silné afrodiziakální účinky, přeci jen to jedna z mých platonických lásek. :))
Nula s mým šťastným číslem osm.


Absolute zero

The bloody angle
The symmetry
Your cheap adhesive isn´t holding me
My mouth is a gun I can shoot
I can show you the truth
and I don´t need a reason to lie to you
No pun intended
No punishment
If I offended you, you needed it
Ideas are the bombs in your mind
A fissure in time
If you don´t have a weapon, you can´t have mine

I can bleed if I want to bleed
I can fail if I feel the need
This face is my last confession
This life, it feels like a prison

Oh, I´m not afraid
I´m giving into grievances again
You´re looking at an absolute zero
I´m not a devil
but I won´t be your hero

The catatonic
The sacrilege
Your primadonnas are a privilege
My God need to react
It´s as simple as that
It´s better just to settle than face the facts

I can bleed if I want to bleed
I can fail if I feel the need
This face is my last confession
This life, it feels like a prison

Oh, I´m not afraid
I´m giving into grievances again
You´re looking at an absolute zero
I´m not a devil
but I won´t be your hero

One thing that I can´t stand
is when the minutes fight the second hand
I´ll waste a lifetime´s worth
just to cling to one more day

No fucking quarter
No premiums
The world is stuck in delirium
Man is a four-letter word
It´s really absurd
The hate isn´t fake it´s just inferred

Oh, I´m not afraid
I´m giving into grievances again
I´m down to absolute zero
Another zealot with the weight of the fucking world

Oh, I´m not afraid and I will let you down as I hold you in
You´re looking at an absolute zero
I´m not a devil
but I won´t be your hero

Úplná nula

Mizerné stanovisko
Souměrnost
Tvá laciná přilnavost mě nezadrží
Má ústa jsou mi zbraní, a tak mohu střílet
Ukážu ti pravdu
A nepotřebuji důvod k tomu, abych ti lhal
Ani záměrné slovní hříčky
Či tresty
Jestliže tě urazím, potřebovala jsi to
Myšlenky jsou bombami v tvé mysli
Rozpraskané časem
Jestliže nemáš zbraň, nemůžeš mít ani mě

Krvácím, když chci krvácet
Selžu, když to bude zapotřebí
Tahle tvář je mé poslední doznání
Tento život, cítím ho jako vězení

Nebojím se
Znovu se potápím do křivd
Díváš se na úplnou nulu
Nejsem sice ďábel,
Ale nebudu tvým hrdinou

Katatonie
Rouhání
Primadony v tobě jsou tvou výsadou
Můj Bůh potřebuje reakci
Je to tak jednoduché
Je lepší se podřídit, než se postavit skutečnosti

Krvácím, když chci krvácet
Selžu, když to bude zapotřebí
Tahle tvář je mé poslední doznání
Tento život, cítím ho jako vězení

Nebojím se
Znovu se potápím do křivd
Díváš se na úplnou nulu
Nejsem sice ďábel,
Ale nebudu tvým hrdinou

Jedna z věcí, kterou nemůžu vystát
Je když minuty soupeří s vteřinovou ručičkou
Promarním hodnotu celého života
Abych se udržel ještě jeden den

Žádná zasraná čtvrtina
Žádné odměny
Svět uvázl v deliriu
Člověk se stává slovem na čtyři písmena
Je to tak nesmyslné
Nenávist není podvod, je to jen dohad

Nebojím se
Znovu se potápím do křivd
Jsem dole u úplné nuly
Další fanatik do váhy tohoto zkurvenýho světa

Nebojím se a nechám tě spadnout stejně tak jako tě držím
Díváš se na úplnou nulu
Nejsem sice ďábel,
Ale ani nebudu tvým hrdinou


Jen by mě zajímalo, jestli je má být člověkem (man) na čtyři písmena myšleno "shit". Umět číst mezi řádky je vždycky přece jen věcí názoru.

Pearl jam - Of the girl (Praha 2012)

13. října 2012 v 12:36 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Jupíjajé, tak se konečně zase objevilo něco v dobré kvalitě, sosejte se mnou, stojí to za to. :) Ještě bych chtěla dodat, že jeden známý na ně čekal před hotelem, (úspěšně, ne jako den před tím, když jsme tam byli taky, no nic :D) a poprosil je, jestli by nemohli zahrát Of the girl jako otvírák. :) A ejhle, byl to otvírák přídavků. Není to milé?

Reflexe

12. října 2012 v 9:43 | ann-ihilation |  Krátké příběhy
Pokoj v léčebně pomalu opouštěly sluneční paprsky a nasycovalo ho šero. Mladá zlatovlasá žena stála před oknem, protože to bylo jediné místo, kde mohla v pokoji vidět svůj odraz, česala se a v očích měla tupý výraz. Takhle tomu bylo již bezmála osm let.
Nebylo možné dopátrat se události, která jí tímto neblahým způsobem zničila život, celá věc přišla nečekaně a žádná viditelná změna se neodehrála.
Sama si neuvědomovala, proč to začalo. Nikdy sebou nebyla přehnaně fascinovaná a ani k tomu nejevila žádné sklony.
Den jako jiný, ničím výjimečný. Rozčesávala své kadeře. Pohlédla na sebe do zrcadla a zarazila se. Lesk v jejích světlých očích se určitě musel změnit. Jako by snad odkazoval na nějakou metamorfózu dějící se uvnitř? Nevěděla, co to způsobuje, ale od té chvíle si sama sebe začala všímat jinak. Nikoliv, že by jí to, co viděla, uchvátilo tak jako Narcise, ale okouzlení bylo nevědomé a doprovázené obrovským strachem z neznáma, které vyzařovalo z její vlastní tváře.
Do hlavy se jí vetřely myšlenky, které nepatřily jí samotné, ale promlouvaly jejím vlastním hlasem, stejnými slovy. Později pochopila, že komunikuje se svou vlastní reflexí a uvěřila, že se za skleněnou plochou nachází jiný svět, který se odehrává souběžně s tím naším - po dobu, kdy je pozorovatel přítomen, a zároveň v něm běží další příběh plný fantaskních událostí a vjemů, které lidské oko není s to zachytit.
Tato představa jí uchvátila a časem přerostla v obludnou posedlost, kdy hodiny sedávala se svým odrazem a hovořila s ním o jiných světech, tak krásných a lákavých. Nakonec se její nejtajnější přání vyplnilo. Odraz souhlasil s jejím návrhem a vysvětlil jí, jak si s ním má vyměnit stanoviště.
Zavřela oči s očekáváním krásných dálek a lehce se dotkla ledového povrchu. Na těle cítila chvění, jemné chloupky na krku se jí zježily a nosem jí projela vůně nejvíc ze všeho připomínající rozlehlost velké vodní plochy.
Dychtivě otevřela oči. Stála naproti zrcadlu ukazujícímu jí stojící v pokoji a vtahující poslední zbytky vůně hluboko do plic. Za rámem, kde končil prostor odrazu, vyprchávaly barvy a tvary a ona s hrůzou zjistila, že se nachází v prostoru vyplněném ničím. V tom nekonečnu se ztrácel i její křik.
V odrazu může člověk nalézt jen to, co do něj vloží. A ona byla tak prázdná…

Blednutí

12. října 2012 v 9:11 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Důvod proč nemůžu spát. Svými zápisky si často protiřečím, protože jsou ve mě zástupy labilních lidí, každý den jiný pocit a touha brodit se ve vlastních sračkách. A ano, opravdu se z toho pořebuju vyblít.

Co když barvy vyblednou a červenomodrou zahalí šeď? Ten strach mě začal ubíjet a sráží mě k zemi. Umírám úzkostí z té představy, tělo se mi boří a zapomínám se smát. Je to vrchol debility, protože přesně tohle je cesta k obávanému cíli. Neumím se postavit citům s otevřenou náručí a nechat se odnášet s květy, vždy zatuhnu a odvrátím se. Bojím se milovat? To proto se radši uchyluji k platonismu? Abych nemusela čelit vlastní slabosti a necitelnosti?
Místo abych čas využila ho marním a utopím se v (sebe)lítosti, uvnitř křičím a chci ho znovu prožít, tentokrát plněji, otevřeněji, upřímněji. A když mi znovu příležitost otevře svou náruč, uchopím jí a zahodím co nejdál a pakračuji v tomto neurotickém koloběhu.
Snažím se vysvobodit, ale má touha je vždy nějakým způsobem zmrazena. Spousta lidí se bojí otevřít svá srdce ze strachu, že jim je někdo rozláme na malé kousky, můj strach spočívá v tom, že by si někdo mohl myslet, že je prázdné.

Osvoboď mě, rozbij mou zeď. Líbej mě do vlasů a řekni mi, že to bude ráno jinak...


The Beatles - Across the universe (text+překlad)

11. října 2012 v 10:01 | ann-ihilation |  The Beatles
Jedna na dobrou náladu do nového dne.. :)


Across the universe
Words are flowing out like
endless rain into a paper cup
They slither while they pass
They slip away across the universe
Pools of sorrow waves of joy
are drifting thorough my open mind
Possessing and caressing me

Jai guru deva om
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world

Images of broken light which
dance before me like a million eyes
They call me on and on across the universe
Thoughts meander like a
restless wind inside a letter box
they tumble blindly as
they make their way across the universe

Jai guru deva om
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world

Sounds of laughter shades of life
are ringing through my open ears
inciting and inviting me
Limitless undying love which
shines around me like a million suns
It calls me on and on across the universe

Jai guru deva om
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world
Nothing's gonna change my world
Jai guru deva
Jai guru deva


Vesmírem

Slova odtékají
jako nekonečný déšť do papírového pohárku
loudají se, když odcházejí
vypaří se na cestě vesmírem.
Kaluže smutku, vlny radosti
se ženou mou otevřenou myslí
zmocňují se mě a utěšují mě

Jai guru deva om
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět.

Obrazy lomeného světla, které
přede mnou tančí jako milión očí
volají na mě přes celý vesmír.
Myšlenky se točí jako
nepokojný vítr uvnitř poštovní schránky
slepě padají
na své cestě vesmírem.

Jai guru deva om
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět.

Zvuky smíchu, stíny země krouží
v mých nastražených uších
dráždí a vábí mě.
Nehynoucí láska bez hranic, která
září kolem mě jako milión sluncí
a stále na mě volá přes celý vesmír.

Jai guru deva om
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět
nic nezmění můj svět
jai guru deva
jai guru deva

Antoine de Saint-Exupéry - citát

10. října 2012 v 13:59 | ann-ihilation |  Citáty
Chceš-li porozumět lidem, přestaň poslouchat, co říkají.
- Antoine de Saint-Exupéry

Jarní (vz)dech

10. října 2012 v 13:58 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Pod zimní přikrývkou nedokonalého ledu vystupuje na povrch země oděná v celé své živoucí energii, aby mohla prostoupit ledem a pohltit ho do sebe jako vláhu zkušenosti a neutrální nutnosti. Půda jako by začínala ožívat a probouzela v sobě barvy a vůně, kterými dokáže prostoupit celý svět a strhnout tak k sobě krásná lidská srdce.
Pomalu se tvoří květy lásky, učení, rovnováhy a krásy, pevně sepnuté stvolem trpělivosti. Vzduch začíná ožívat a proudí mnohem víc jemněji, než dřív, jako by si snad uvědomoval křehkost novoty, která vzešla z ničeho a obdivoval odvahu semínek, která se dokázala vzepřít strachu z poznání.
Vše se vrací k počátku, proudu čiré lásky.



zdroj obrázku: http://www.pohranici.cz/trojmezi.php?TID=1&TUser=1&Search=&LimitOd=205

Mahátma Gándhí - citát

9. října 2012 v 9:27 | ann-ihilation |  Citáty
Jestli se domníváš, že celý svět je špatný, pak si uvědom, že se skládá i z lidí, kteří jsou jako ty.
-Mahátma Gándhí


...
Co víc dodat, že? :) Tenhle výrok mě naplňuje hrozně pozitivní energií...

Pearl jam - Wash live 91'

7. října 2012 v 11:34 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Jen kvalita obrazu trochu pokulhává, ale myslím si, že to ve finále zase tak nevadí...
Tahle písnička mě jednou zabije, je tak nenápadně depresivní a mám jí chuť poslouchat vždy, když mám pocit, že se co nevidět rozpadnu. A pak vždycky slyším tuhle melodii, jeho krásnej nevyzpívanej hlas, jeho vlasy... :)) A jsem zase stejnej úchylák jako dřív!

Nirvana - Pennyroyal tea

7. října 2012 v 10:54 | ann-ihilation |  Nirvana
Protože zrovna sedím a piju mátovej čaj...a zničím život, kterej ve mně je?


Překlad nemám svůj, ale tady je dobrej. Fakt bych chtěla znát Kurta, lidi kolem mě jsou moc stabilní.

PodZimní

6. října 2012 v 21:47 | ann-ihilation |  Podzim
Pod zimní přikrývkou z dokonalého ledu se skrývá nahnilá hromada minulosti. Pouhým okem je neviditelná, to až po násilném průlomu bílé skořápky se odkrývá její zamrzlá struktura barev odhalujících úzkostné miasma. Hnilobné spektrum sahá mnohem dál, než se tvá chorá mysl odváží pomyslet; je vryté až do nitra útrob země a mění úrodnou půdu v ubohou pustinu.
Nahé stromy s nahnilými kořeny si odmítají přiznat, že se už nedočkají jara a jejich smutné koruny se jen zbůhdarma kymácejí ve větru a předstírají sílu. Semínka květin se rozplynula a odletěla s hnisajícím vánkem.
Krajina však stále nehnutě leží, její zmar dokáže čas zachytit až v dalším období, které se však teď zdá nekonečně blízko.

Tví imaginární nepřátelé tě porážejí.


zdroj obrázku: http://www.flickr.com/groups/dof/discuss/72157603257545709/page12/

Jim Morrison - Divočina: ztracené texty

4. října 2012 v 22:17 | ann-ihilation |  Literatura
Myslím, že člověk ani nemusí patřit mezi fanoušky kapely The Doors, aby tuto sbírku básní náležitě ocenil. Jim Morrison byl básník tělem i duší a dokázal do své tvorby mistrně odrazit svou inteligentní šílenost. Jeho básně jsou často silně existenciální, zmatené, krásně choré. Navíc je kniha rozdělena do dvou částí, z níž je jedna psaná anglicky a druhá obsahuje překlad, takže je možnost překlad (který je zde velmi dobrý, protože jde o volné verše) srovnat s originálem a plně se ponořit do velmi zajímavé poezie.

"Muži, co před hříchem
z bahna měst prchli na širé moře.
sledují navečer z paluby
placentu hvězd a pak
plují dál přes rovník
& svými rituály křísí k životu
nebezpečná zasvěcení
Značí nové horizonty

Chtějí cítit blízkost exorcismu,
rituál plavby
Čekat, hledat v pušce
osvícenost mužnosti

Zabít v jedné chvíli dětství
i nevinnost"

zdroj: Jim Morrison - Divočina, nakladatelství Votobia, Olomouc 1996, str. 33
zdroj obrázku: http://www.bookfan.eu/kniha/24317/Divocina-Wilderness-Ztracene-texty

Eddie Vedder - další sada fotek

4. října 2012 v 21:48 | ann-ihilation |  Eddie Vedder
Tou jednou to dnes nejspíš teprve začíná, má úchylka se klube opět ven a tak se s vámi ráda podělím, vrauuuu! :)









Hádejte na čí živáky se teď asi budu dívat.. :))

zdroj: tumblr.com

Damien Rice - 9 crimes (text+překlad)

4. října 2012 v 21:17 | ann-ihilation |  Další hudba

9 crimes

Leave me out with the waste
This is not what I do
It's the wrong kind of place
To be thinking of you
It's the wrong time
For somebody new
It's a small crime
And I've got no excuse

Is that alright?
Give my gun away when it's loaded
Is that alright?
If u don't shoot it how am I supposed to hold it
Is that alright?
Give my gun away when it's loaded
Is that alright
With you?

Leave me out with the waste
This is not what I do
It's the wrong kind of place
To be cheating on you
It's the wrong time
She's pulling me through
It's a small crime
And I've got no excuse

Is that alright?
I give my gun away when it's loaded
Is that alright?
If you dont shoot it, how am I supposed to hold it
Is that alright?
I give my gun away when it's loaded
Is that alright
Is that alright with you?

Is that alright?
I give my gun away when it's loaded
Is that alright?
If you don't shoot it, how am I supposed to hold it
Is that alright?
If I give my gun away when it's loaded
Is that alright
Is that alright with you?

Is that alright?
Is that alright?
Is that alright with you?
Is that alright?
Is that alright?
Is that alright with you?

No...


9 zločinů

Nevšímej si mě, je to plýtvání
Tohle není to, co dělám
To je špatné místo
K přemýšlení o tobě
Tohle je špatný čas
Pro někoho nového
Je to malý zločin
A já nemám žádnou omluvu

Je to v pořádku?
Dát mou zbraň pryč, když je nabitá
Je to v pořádku?
Když nestřelíš, jak mam předpokládat, že jí udržíš
Je to v pořádku?
Dát mou zbraň pryč, když je nabitá
Je to v pořádku
S tebou?

Nevšímej si mě, je to plýtvání
Tohle není to, co dělám
To je špatné místo
K podvádění tě
Tohle je špatný čas
Ona mě z toho dostává
Je to malý zločin
A já nemám žádnou omluvu

Je to v pořádku?
Dát mou zbraň pryč, když je nabitá
Je to v pořádku?
Když nestřelíš, jak mam předpokládat, že jí udržíš
Je to v pořádku?
Dát mou zbraň pryč, když je nabitá
Je to v pořádku
Je to s tebou v pořádku?

Je to v pořádku?
Dát mou zbraň pryč, když je nabitá
Je to v pořádku?
Když nestřelíš, jak mam předpokládat, že jí udržíš
Je to v pořádku?
Dát mou zbraň pryč, když je nabitá
Je to v pořádku
Je to s tebou v pořádku?

Je to v pořádku?
Je to v pořádku?
Je to s tebou v pořádku?
Je to v pořádku?
Je to v pořádku?
Je to s tebou v pořádku?

Ne…

Therapy? - The boys asleep (text+překlad)

4. října 2012 v 21:06 | ann-ihilation |  Therapy?
The boy's asleep

I think we should probably call it a night now
It's just as well because, er, because we got a lot of things sorted out tonight that needed sorting out, I suppose
I'll take a taxi home
I think I'll...

Thanks for coming
Mind your step on the way home
The roads are busy
Tonight just pick the ones you know

Thanks for coming
Stick to all the place you've been
Thanks for coming again

There's not really much difference between what you think
and what I think. It's just ... convictions I suppose
But, it's what I've come to believe, ... we have none
looking for

Thanks for coming
Mind your step on the way home
The roads are busy
Tonight just pick the ones you know

Thanks for coming
Mind your step on the way home
The roads are busy
So pick the ones you know

Thanks for coming
Mind your step on the way home
The roads are busy
Tonight just pick the ones you know

Thanks for calling
Mind your step on the way home
Find the God
And thank him

Thanks for coming
Mind your step on the way home
The roads are busy
Tonight just pick the ones you know

Thanks for coming
Mind your step on your way home
The path is crowded


Spící chlapec

Myslím, že bychom to měli zavolat teď, když je noc
Je to prostě fajn, protože, no, protože máme večer vyřídit hodně věcí, které vyřídit potřebují, doufám
Vezmu si taxíka domů
Myslím, že budu

Děkovat za to, že přicházíš
Všímám si tvých kroků na cestě domů
Cesty jsou obsazené
Dnes večer si vyber tu, kterou znáš

Děkuji, že přicházíš
Přilínám ke všem místům, kde jsi byla
Děkuji, že znovu přicházíš

Není zas takový rozdíl mezi tím, co si myslíš ty a mezi tím, co jsi myslím já. Je to jen … odsouzení, myslím
Ale to je jen to, čemu jsem začal věřit …nemáme nic
Hledáme

Děkuji za to, že přicházíš
Všímám si tvých kroků na cestě domů
Cesty jsou obsazené
Dnes večer si vyber tu, kterou znáš

Děkuji za to, že přicházíš
Všímám si tvých kroků na cestě domů
Cesty jsou obsazené
Tak si vyber tu, kterou znáš

Děkuji za to, že přicházíš
Všímám si tvých kroků na cestě domů
Cesty jsou obsazené
Dnes večer si vyber tu, kterou znáš

Děkuji, že mi voláš
Všímám si tvých kroků na cestě domů
Najdi Boha
A poděkuj mu

Děkuji za to, že přicházíš
Všímám si tvých kroků na cestě domů
Cesty jsou obsazené
Dnes večer si vyber tu, kterou znáš

Děkuji za to, že přicházíš
Všímám si tvých kroků na cestě domů
Stezka je přelidněná


Už jí zbožňuju víc jak pět let, pak že jsem nestálá.

NaHlas

4. října 2012 v 20:49 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Nesnáším větu "Nemáš tu hudbu moc nahlas?". Hudba nikdy nemůže být dostatečně nahlas, dokud slyšíš zvuky svého já odjinud než právě z ní. Měla by přehlušit veškerou činnost i nečinnost mysli a uvést člověk do tranzu podobnému naprosté euforii, při kterém pociťuje vnitřní chvění a brnění ideí vzdalujících se z vyšlapaných cest. Tóny tě odnášejí dál, za hranice světa a jeho možného vnímání, jde toto však se zvuky rušícími hořkosladké tóny?

Musím ovšem dodat, možná jako nějakou paradoxní protiváhu, že k hudbě není třeba nástrojů ani zpěvu, stačí se jen zaposlouchat.


ANN♪h♪lat♪on

zdroj obrázku: http://teachingmusic.tumblr.com/post/754039518/music-as-identity

Janis Joplin - Piece of my heart

4. října 2012 v 20:30 | ann-ihilation |  Janis Joplin

Když má dneska smutné výročí...Ačkoliv vlastně sama říkala, že chce žít naplno a ne zemřít stará.
Prokletá sedmadvacítka.

Vím, že jí sem dávám podruhé, ale mám jí od ní hrozně moc ráda, takže tak.

Eddie Vedder fotka

4. října 2012 v 17:53 | ann-ihilation |  Eddie Vedder
Dnes neusnu..



zdroj: tumbrl.com

Podzim 2012

4. října 2012 v 13:21 | ann-ihilation |  Podzim
Má náruč znovu vítá nejparadoxnější období ze všech, mysl se mi houpe v jeho umírajících barvách. Jen srdce zůstalo ležet jinde, mimo prostor a čas. A tím je tenhle podzim jiný, jeho smutek nevnímám plně svými zbabělými city, jen vdechuji jeho vůni a musím se usmívat...


S panem Modrým jsme podnikli vytoužený výlet do Průhonic, upřímně jsem si tam připadala jako ve snu - krásný zámek, rybníčky, vodopády, stromy, úchvatné výhledy...Všechno to na mě působilo hrozně příjemně, uvolněně. Jestli vám tedy můžu doporučit kam se podívat, jsou to právě Průhonice. A navíc tam mají kachny, které jí olivy!
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!