Září 2012

Výstava - World press photo 2012

30. září 2012 v 10:29 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
Až do sedmého října probíhá v pražském Karolinu výstava fotek odrážejících tvrdou realitu světa. Zachycují jak válečné nepokoje, přírodní katastrofy a vybíjení zvířat, tak i pár ryze lidských věcí. Vstupné je 100 Kč, pro studenty 60. Otevřeno je každý den od desíti do šesti večer.

Upřímně, ze spousty fotek čiší hnus, ať už fyzický nebo psychický, ale tím, že nejde o obrazy - že je zachycená tvrdá realita, člověka opravdu donutí přemýšlet. Fotografie jsou velmi působivé, takže výstavu určitě doporučuji, ale předem to chce trochu obrnit nervy. My třeba hned utíkali od fotografie, kde je rozsekaný člověk. Každopádně je důležité vědět, že se někde tyto věci dějí a proč. Možná by si tam mělo zajít co nejvíce lidí, aby se jim trochu utřídily hodnoty...


Nejvíc se mi asi líbila fotografie zachycující plavoucí růži v moři a to u ostrova, kde provedl svůj hrůzný útok A. Breivik, ale tu se mi bohužel nepodařilo nikde vypátrat, a tak sem dávám vítěznou fotografii, která ukazuje matku svírající v náručí syna zraněného při demonstraci v Saanu (Jemen). Také vám z toho běhá mráz po zádech?

zdroj fotky: http://prozeny.blesk.cz/vanocni_dekorace_soutez/kategorie/1/venkovni-vyzdoba/&utm_source=bpz&utm_medium=box?page=552

Společnost mrtvých básníků (Dead poets society)

30. září 2012 v 9:54 | ann-ihilation |  Filmy
Chlapecká škola, kde se odehrává děj, si zakládá na tradičních hodnotách a výchově. Až učitel angličtiny žákům vnese do života světlo, naučí je se na věci dívat z jiné perspektivy a užívat si života. Ti pak zjistí, že když sám studoval na této škole, byl členem Společnosti mrtvých básníků a rozhodnou se v ní pokračovat. Jenže individualita se v tomto prostředí trestá.

Snímek je takový, jaký ho člověk ve své optimistické náladě očekává - nechá vás se zamyslet, ale zároveň i pobaví. Navíc úplně zbožňuji boj proti chování stáda, hlavně takhle inteligentní. Také mě moc potěšily výkony poměrně mladých herců, kterým jsem jejich opravdu emoce věřila. Co víc než doporučit?


zdroj obrázku: http://www.starmoviesasia.tv/Movies/DeadPoetSSociety/Guide

Krch-off - Pod lipkama + text

30. září 2012 v 9:39 | ann-ihilation |  Krch-off
Přijde mi, že je od něj nejsmutnější..


Sám vožírám se pod lipkama,
půllitr laskám polibkama
a vidím skrz jeho prasklý sklo
tvář po který se mi zastesklo
a která mi tu tolik schází
a hospodskej šel pro obvazy..

Svět naruby

26. září 2012 v 19:44 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Mamoooon!
Nutnost mít půjčku, abychom si mohli koupit všechno - byt či dům, do něj ledový nábytek, širokoúhlou televizi, notebook, dále vlastnit chytrý telefon, iDeálně vše s předponou i a hudbu z něj poslouchat iDiotsky bez sluchátek, tuc tuc! K tomu "značkové" oblečení typu adidas, horsefeathers, cokoliv co je dražší než stejná věc bez loga. Auto na leasing, protože mhd jezdí jen socky a pěšky se chodit nesmí. Hlavně se nedívat kolem sebe, nevnímat lidi, kuluturu, nepřemýšlet. Jíst ve fastfoodech a pít energydrinky kvůli tomu, že se to nosí. Nepomáhat, nesmát se, žít podle konzumní společnosti, problémy předávat z generace na generaci a honit se za penězi na úkor hodnot, které jsou jen k smíchu, protože již přeci nenaplňují! Oblékat se podle vzoru ostatních, umírat při pomyšlení, že tělo stárne, všechno nahradit prášky, osobní komunikaci vyměnit na elektronickou.
Nerozvíjet se.

Odsoudit každého, kdo to dělá jinak.


Nasrat.

Pearl jam - I'm mine live

26. září 2012 v 16:13 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Nějak mě dnes dostihla, ta myšlenka kterou sděluje je úplně úchvatná..Až se nebudu cítit ze školního hučení tak vygumovaná, tak si jí přeložím a podělím se o svůj pavýtvor. :)

Ty jeho typické pohyby mě dostávájí do kolen!

Krch-off - Dráty + text

23. září 2012 v 12:04 | ann-ihilation |  Krch-off

Já mam v hlavě dráty nějak zamotané
a tak prosím Pánaboha ať je srovná
Bůh mi na to odpověděl: "Milej pane,
ani já bič neupletu přeci z hovna
z hovna!"

Stone sour - I can't believe live 96'

23. září 2012 v 10:12 | ann-ihilation |  Stone Sour

Jen zvuk, přeci jen je to dávno a v té době byli hodně neznámí. Mám ráda jeho nevyzpívanej třiadvacetiletej hlásek, kterej se láme, škoda, že pozmění tu nejlepší část když zpívá "Heresy - Because I'm two inside my body". Jinak fakt děkuju mé hudební hlavě, která mi náhodně přehrává kdykoliv cokoliv a vrací mi na poslouchání staré věci. :)

V slunečné atmosféře nacházím mlhu

22. září 2012 v 9:42 | ann-ihilation |  Prý poezie
V slunečné atmosféře nacházím mlhu
Vetkám se do ní
A propadnu se do sebe

Propluji svou špinavostí
Až na pokraj duše,
Kde tančím s duchy
A lámu (svá nejtajnější) přání

Daleko od mladého nebe
Trpělivě sytím démona,
Co nese mé jméno

Znám tisíc způsobů, jak zemřít
A volím ten nejbolestivější -
- neživot

Pearl jam - Praha 2012 celý koncert - audio

21. září 2012 v 10:50 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Skvělý to poslech, zrovna se nechávám unášet na vlnách hudby a vzpomínám na skvělý koncert. :)

Další z paradoxů života

20. září 2012 v 9:54 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Pro každého někdy nastane doba, kdy se cítí špatně a rozhodne se s tím vypořádat čistě sám. Toto zprvu nesobecké gesto často končí uzavřením před svým okolím, kdy se nesvěřuje ani nejbližším přátelům a časem velmi trpí, nejen z počátečního důsledku, ale i ze samoty a nepochopení, které ze situace vyplynuly.

Na druhou stranu se musí uznat, že často nastává úplně opačný jev - je to touha sdílet, chuť se o věcech bavit a hledat rozhřešení v podobných situacích, do kterých se dostali ostatní. Jak je smutné pohledět na to, že tento přístup bývá striktně zamítnut už v počátcích, že lidé blící a milovaní neposlouchají nebo se nesnaží pochopit. To vede k sebepodceňování a následnému přehodnocení situace a pomalu se překlápí do prvního přístupu chování. A ten zase sem.

Zamotaný paradoxní kruh života. Jak ven? Ať děláš cokoliv, nic se nemění, jen proud energie je slabší.



Datbázeknih.cz

19. září 2012 v 15:33 | ann-ihilation |  Stránky
Mnohem lepší databáze knih, než-li je čbdb, nejspíš proto, že je zde víc uživatelů, takže je hodnocení více objektivní a je dostupných více komentářů, navíc je vše uděláno dost přehledně. :) Pro fanoušky knížek je to určitě dobré vyžití, možná narazíte i na něco nového a pěkného.


A kdyby se náhodou chtěl někdo registrovat, tak mi udělá radost, když to bude na mě, abych měla pocit, že mám víc bodíků. :D Nebojte, nikomu to nebudu posílat jako komentáře ke článkům.

http://www.databazeknih.cz/registrace/26368


10. prosinec

19. září 2012 v 15:07 | ann-ihilation |  Krátké příběhy
Byl desátý prosinec a vzduch již naplňoval chlad. Dnešní probuzení pro něj ale bylo poněkud jiné, než ta předešlá. Vůně ranní kávy byla silnější a sladší. Bylo tak kouzelné moci pozorovat svůj vlastní dech a naslouchat praskotu sněhu pod nohami. Pozoroval let hejna havranů a na tváři mu hrál lehký úsměv. "Dobrý den," zdravil lidi kolem sebe a oni mu mile odpovídali a sdíleli jeho tajemnou radost.
A pak se na ulici mihly ty zlatavé kučeravé vlasy a on byl znovu ztracen. Nikdy nenašel odvahu jí oslovit, nebo se na ní jen usmát. Ale pak si vzpomněl na to, co doma ukrývá a odvaha si ho našla sama.
Nebyl schopen tomu porozumět. Každý kousek času toho dne byl plnější, sytější, procítěnější a opravdovější. Tehdy, když se blížila noc, myšlenky ho opět dostihly. Byla v tom přeci jistá dávka nemístného humoru, který mu byl vždy tak blízký. "Dožít se přesně na den třiadvacátých narozenin, není to jistým způsobem poetické?" Uvažoval a přehazoval z ruky do ruky prášky, které měl až do této chvíle schované ve stole.
Pořád dokola si v hlavě přehrával dnešní den - den poslední. Vážně se vyvedl, naplnil ho od začátku až do konce čistou radostí a dosud neobjevenými pocity.
Možná to nechá až na zítra…

Euforie

19. září 2012 v 15:05 | ann-ihilation |  Krátké příběhy
Věnována Petrovi, v době kdy byl sám sebou a chápal to samé i u mě:

Vkročila do domu, který ještě do nedávna patřil jejímu otci. Nebyla tu už dobrých deset let, ale vůně domu zůstala nepozměněná. Oči se jí zalily slzami. Nemohla pochopit, že to udělal.
V posledních letech procestoval téměř celý svět. Francie, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Brazílie, Kuba i Island. Nedávalo jí to žádný smysl, protože její otec byl vždy spíše domácí typ. Do svých třiceti let byl mimo své rodné město asi dvakrát a to na pohřbech svých známých; takže nikdy neměl ani nepatrné sklony stát se vášnivým cestovatelem. Jeho jedinou vášní byly historické knihy, které miloval nade vše od doby, kdy dospíval. Asi právě proto ho opustila jeho manželka - žádná žena nechce být až na druhém místě.
Vkročila do pokoje, který byl zamlada její. Přemýšlela, jestli vše zůstalo na stejném místě.
Myslela, že se jí to jen zdá, ale celý pokoj byl plný zrcadel. V každém kousku pokoje se odrážel její zmatek. Zrcadla byla velkolepá. Zřejmě šlo o velmi vzácné a staré kousky z různých koutů země. "To proto ty daleké cesty?" Ptala se sama sebe.
Pověsti o tajemném zrcadlu lady Roccio ho úplně posedly. Jezdil na místa, kde podle knih a spisů přebývala, skupoval zrcadla a snažil se najít to ojedinělé a odhalit jeho tajemství. Přerušil skoro všechny kontakty s lidmi a pátrání ho úplně pohltilo. Pak ho jednoho rána našli s kulkou v hlavě. Nenechal ani žádný vzkaz, prostě se jen zastřelil.
Nedokázala pochopit, co by tak racionálnímu a neimpulzivnímu člověku mohlo natolik zmást mysl, že by cestoval jako posedlý šílenstvím, zaplnil celý pokoj zrcadly a nakonec si vystřelil mozek z hlavy. Takový její otec ani náznakem nebyl.
Zrcadlo muselo vidět samo sebe. Nikdo to nevěděl, dokonce ani on sám, jen několik jeho mylných nálezů teď posloužilo jako klíč. Ten nešťastník!
Prohlížela si se zvědavostí a zároveň úděsem všechny ty třpytivé poklady na zdech. Přeběhl jí mráz po zádech, na všech totiž byly znatelné otisky rukou. Ne, počkat. Na jednom ne. Zrcadlo s ebenovým rámem vypadalo, jako by někdo pečlivě leštil každý den.
Nějaké vnitřní nutkání (možná ženská intuice, ale to se nikdy nedozvíme) jí přinutilo se dotknout lesklého povrchu. Prsty jakoby do něj zapluly. S úděsem je vytáhla ven, jenže nad jejím strachem stejně nakonec zvítězila lidská zvědavost.
Musela hodně zvednout nohu, když jím procházela, protože nebylo zavěšené těsně nad zemí. Očekávala studený pocit, jako při ponoření do chladné vody, ale bylo to jako procházet zelektrizovaným vzduchem. Po celém těle cítila příjemné brnění.
Kolem ní vířily barvy a ona cítila jejich vůně. Spatřila znít libou hudbu. Její smysly jakoby splynuly v jeden a ten byl právě naplno uspokojen. V tuto chvíli se cítila naprosto svěží a bez jakékoliv negativní emoce. Proplouvala tou krásou a zplna vychutnávala ten dokonalý nadpozemský okamžik. Neexistovalo nic, co by jí chybělo, ani nic, co by jí přebývalo. Jako by jí objalo štěstí. Jako by…
Najednou byla zpátky v pokoji a dívala se na svůj odraz v pokladu lady Roccio; na své oči, z nichž pomalu mizela krása. Znovu se pokusila zrcadlem projít, ale to jen chladilo jako průzračný led a své tajemství znovu neodhalilo. Bušila do něj jako zběsilá celé hodiny, prosila jej, proklínala, ale nadarmo. Jedinečný pocit dokonale čisté Euforie byl jen vzpomínkou a jí teď zahalila šeď života. Bylo to jako vyhoštění z Ráje a nemilosrdné uvrhnutí do toho nejhoršího Pekla. A vysvobozením mohla být jedině kulka.

Angee

19. září 2012 v 15:04 | ann-ihilation |  Krátké příběhy
" Viděl jsem jí, jak tam ležela na zádech a dívala se ve tmě do stropu. Bylo to tak nepřirozené, že jsem hned poznal, že jí něco trápí. Její časté noční úzkosti. Ve tmě nebyly vidět její slzy, ale když jsem se na ní pozorněji zadíval, snažila se pravidelně dýchat a kousala se do rtů, aby přes ně nevyšel ani jeden vzlyk.
Věděl jsem, že právě teď ze všeho nejvíc potřebuje chytit za ruku a pak jemně obejmout. Udělal bych to hrozně rád, ale jsem jenom v její hlavě…"

Fotografie

19. září 2012 v 15:02 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Jen krátké zamyšlení...

Jedna má známá mi nedávno ukazovala fotku se slovy: " Je to sice z pohřbu, ale je to jediná fotka na které je celá moje rodina." To je ta největší škoda. Že se všichni sejdeme teprve, až někdo umře…

(18.11.2008)

Mlč(ím)

19. září 2012 v 14:59 | ann-ihilation |  Art (k)deco

Nenávist je němá.
-začátek roku 2007

Kříž

19. září 2012 v 14:58 | ann-ihilation |  Art (k)deco

9.4.2008 - z deníku, nejspíše zase nějaká nenávist k církvím

První setkání

19. září 2012 v 14:56 | ann-ihilation |  Art (k)deco

2.12.2006

Řez

19. září 2012 v 14:54 | ann-ihilation |  Art (k)deco

Poškozování - popírání. Sebe.

12.6.2007

Mat

19. září 2012 v 14:52 | ann-ihilation |  Art (k)deco

13.6.07

Oběšená

19. září 2012 v 14:51 | ann-ihilation |  Art (k)deco

11.4.2008

Léky

19. září 2012 v 14:50 | ann-ihilation |  Art (k)deco

8.4.2008

Oko

19. září 2012 v 14:48 | ann-ihilation |  Art (k)deco
Inspirace v Evanescence - Anywhere but home


Prázdniny 2006

Oprátka

19. září 2012 v 14:47 | ann-ihilation |  Art (k)deco

1.12.2007

Anděl

19. září 2012 v 14:45 | ann-ihilation |  Art (k)deco

26.10.07

Nesebeportrét

19. září 2012 v 14:44 | ann-ihilation |  Art (k)deco
Tužka:


Uhel:


a poslední:


Mimochodem, takhle nevypadám, jen jsem z nějaké fotky vytáhla rysy a ty úplně pozměnila.

Smaž ho

19. září 2012 v 14:31 | ann-ihilation |  Prý poezie
Odvaň ze mě minulost
Vymaž mé vzpomínky
Na rty, kterých jsem se dotkla první
Na nikdy neposlané dopisy
Na zimní valčíky
Na tělo vášně

Zachycena v nicotném boji proti citům
V medových polibcích
Utíkám od těch prokletých očí,
Však pat se mi drží jeho stín

Vypal mi ze srdce
Poslední vzpomínku na něj

a vyplň jí sebou.

(10.6.2012) Mazání, nikoliv nahrazování.

Nehledej

19. září 2012 v 14:29 | ann-ihilation |  Prý poezie
Nesmíš hledat sílu
V křehkosti ostatních,
Či snad radost
V jejich pláči

Něhu
V rozdrásaných rtech,
City
V chladné oceli

Víru
V mrtvých kostelech,
Úsměvy
V tvářích padlých

Jemná slova
V řinčení úzkosti,
Plný život
Ve snách

A u mne hledáš lásku,
hlupáčku

(26.5.2012)

A. L.

19. září 2012 v 14:28 | ann-ihilation |  Prý poezie
Abstrakce lásky
- tak neměnná
Vlitá do žil
S pálivým betonem
S oživlou básní
S koncem světa

Někdy,
Snad,
Může i hřát

(2.5.2012)

V poslední noci

19. září 2012 v 14:27 | ann-ihilation |  Prý poezie
Mrtvé růže,
Zemdlelý tón,
Kroky na prokřehlé zemi
A nahnilá touha po změně

Neklidné blouznění
Spící strach
Pomalé unikání životu

Polibky, co nehřejí
Objetí bez citu
Slova bez hlasu
Praskající struny v tvých očích

Vezmi mne za ruku,
Tančeme s hvězdami
Do dalších bezedných temnot
Do vůně kopretin
Do smutku rána
Napořád spoutáni fialovým prokletím

A pak,
Na sklonku spánku,
Uslyšíš můj poslední výdech

(29.4.2012)

Aliformisovi

19. září 2012 v 14:26 | ann-ihilation |  Prý poezie
Můj okřídlený princi,
Copak sis nevšiml?
- Slunce nad San Carem už dávno zašlo
Poslední ze stínů požírá tvou touhu

Vracím tě v básních
Říkáš "Postrádám tě"
Mne nebo bolest?
Jak nejubožeji zjistit, že jsi naživu?

Já vím…
Papírové květiny od tebe voněly
A básně byly plné něhy
Byl's mým stříbrným srdcem,
Králem úzkosti,
Prvním vykoupením

Ať už láska či nenávist
Krev je vždy krví
A bolest tě miluje.
Já nikoliv.

(25.4.2012)

Rozklad

19. září 2012 v 14:25 | ann-ihilation |  Prý poezie
Rozbij mé prokletí
Už věčnost a půl
V mé hrudi zní srdce jako poušť…
…bez oázy

Znič můj život,
Dokud nejsem vnitřně mrtvá
Vysyp mě do propasti klidu
Spolu s Tvýma dumortieritovýma očima

S posledním mlhavým výdechem doufám,
Že odejdeš
Abych Tě znovu nalezla
Na mých ztrpklých rtech

Ať už to překonáš,
Nebo ne
Pohřbím Tě zaživa
Ve svých tygřích očích…

(17.3.2012)

Zkáza

19. září 2012 v 14:24 | ann-ihilation |  Prý poezie
Hořkost stříbra,
neklidné ruce,
neproniknutelná obloha,
zasněný pohled...
...unikající krása momentu

(7.3.2012)

Tobě

19. září 2012 v 14:23 | ann-ihilation |  Prý poezie
Poslední...


Vím, zářil's jako sen,
Vítr ti trhal tvé slunečné vlasy
A rty se ti chvěly tíhou hlubokých melodií
Jas Luny spaloval stejně hořce jako tvá chladná vášeň
A hvězdy byly svědky
Tisíců protančených ledových nocí
Ústa stínovaná nejsladší krví
A hejna lží o lásce k Něze.
Sedlej koně, můj rytíři,
Jsem zaslíbena Prázdnotě
A jako každá svíce jednou dohoří
A den zmaří noc
Má poslední zvadlá vzpomínka náleží Tobě.
Poslední báseň,
Poslední vzlyk.

rn.jpg













I know... life would be different if I... held on. Held on.
I know... I could be something if I... held on.

(3.2.2012)

Modrá zář/tma

19. září 2012 v 14:22 | ann-ihilation |  Prý poezie
Něco mezi spánkem a bděním,
Pocit ostré melancholie
A nikdy nekončící příběh
Vyprávějící o tvých modrých očích

Jitra zničená probuzením,
Dusivé doušky tvého jedu
A hypnotická touha
Po otevření mých nahnilých žil

Další a další milostné žalozpěvy,
Spalující tance,
Poslední nádechy tvé nebeské modře

Tohle nikdy nepřestane.

(13.1.2012)

Unikající zítřky

19. září 2012 v 14:21 | ann-ihilation |  Prý poezie
Je to poezie
VČEREJŠKA
A ty jí musíš cítit
Právě TEĎ

Je to nenapravitelnej pocit,
Co tě nutí pít
Chceš se sfetovat,
Abys necejtil sám sebe

Dnes přemýšlíš,
Zítra zapomeneš…

(1.1.2012)

Unikající

19. září 2012 v 14:20 | ann-ihilation |  Prý poezie
Je to jen dým,
Co stoupá vzhůru
Je to jen andělská tvář,
Co mate tvou mysl
Je to jen chvíle,
Co ničí tenhle moment…prozření…

Je to jen stín,
Co nepustí tě dál
Je to jen touha,
Co spaluje tě v prach

Jsi to jen ty
A tvůj prázdný odraz v zrcadle

(30.12.2011)

Pavoučímu králi

19. září 2012 v 14:19 | ann-ihilation |  Prý poezie
Něco mi našeptává,
Že chci znovu ochutnat tvou Vášeň
Znovu být zvednutá z ledové země
A utopit se v tvé vůni

Přála jsem si tě vymazat,
Ale tys tam stál
Pod růžovým nebem
Se sněhem v tvých medových vlasech
A já to cítila pořád
Tak plně

Netušils mou jedinou myšlenku
Snědl jsi mé lži
A odplul s jarem

Bylo to jako zapálit les
A uhořet v něm.
Vždyť víš, že jsem taková,
Dnes tě miluji
A zítra tě opustím kvůli prvnímu,
Co se na mě usměje…

(29.11.2011)

Alkoklam

19. září 2012 v 14:18 | ann-ihilation |  Prý poezie
Mám tu jen
Umělou přírodu
A krásnej klam

Nikdy nepochopíš,
Jak mý probuzení bolí

Mám sny plný lží
A barevnejch hvězd

Nikdy neporozumíš
Mému šílenství

Snažíš se chápat
Snažíš se rozumět
Ale nevnímáš…

(27.11.2011)

Podzimní sen

19. září 2012 v 14:17 | ann-ihilation |  Prý poezie
S posledním barevným listím
Vcházím do lesa mých vzpomínek
Jsem královnou svého podzimu

Hluboko pod spícími příběhy
A promrzlou zemí
Bije mé zestárlé srdce

Protančím mrtvými dopisy
Prosíc růžové slunce
Ať nezavírá oči

Zmučená touhou
A udušená tmou
Vdechuji novou vůni
A hledím do neznámého nebe

Možná
Tě vpustím do království stromů
Snad
Budeš znít jako Jaro…

(21.11.2011)

Jen snění

19. září 2012 v 14:16 | ann-ihilation |  Prý poezie
Tančíš s přáteli,
Vznášíš se ke slunci,
Kreslíš duhu,
Vdechuješ hudbu,
Věříš v jaro,
Cítíš lásku,
Žiješ sen.

Jen prosím
Neotvírej oči

(18.11.2011)

Beze jména, beze všeho

19. září 2012 v 14:15 | ann-ihilation |  Prý poezie
Snažíš se to ze sebe smýt,
Snažíš se to vymazat
Ale tvá vůně je pořád
Vůní nepřítele

Krmíš se časem
Ale tvá duše skomírá

Dýcháš,
Ale doopravdy nežiješ
Spíš,
Ale tvé sny jsou pusté
Směješ se,
Ale tvé oči mlčí

Kráčíš zkrvavenou tmou
A toužíš po jediném:
Ještě někdy po něčem toužit…

(3.11.2011)

Můžeš

19. září 2012 v 14:14 | ann-ihilation |  Prý poezie
Můžeš být letem motýla
Můžeš být nedokončenou písní
Můžeš být modrou oblohou
Můžeš být rozečtenou knihou
Můžeš být podzimním vánkem

Můžeš být nabitou zbraní
Můžeš být prázdným pohledem
Můžeš být krvavou stopou
Můžeš být noční můrou
Můžeš být poslední slzou
Můžeš být zoufalým výkřikem

Jediné, co nesmíš,
Je být sám sebou…

(21.10.2011)

Pouta

19. září 2012 v 14:13 | ann-ihilation |  Prý poezie
Jsem připoutaná
K západům slunce
Zlomená v půli
Vyrvaná ze sebe samé
Jsem průzračná
A bojím se smát

Prosím tě
Osvoboď mě
Od svitu měsíce
Osvoboď mě
Od stínu mraků

Říkáš,
Že nebe je šedý
A provazy drží pevně
Říkáš, že to takhle bude navždy

Ne
Ne
Ne
Nevěřím ti

(16.10.2011)

Princezně Pampelišce

19. září 2012 v 14:12 | ann-ihilation |  Prý poezie
Jeho vlasy voněly jako slunce ve větru
Jeho oči viděly až na dno mé touhy
Jeho ruce mě držely pevně
Jen jeho
Princezno Pampeliško,
Splň mi přání
Nech mě se ho dotknout
Naposledy!
Líbat ho pod růžovým nebem

Přehrávám si zhořklé vzpomínky
Z jeho vůně mě mrazí
Ukládám jeho úsměv na dno krabice
Vím,
Mé přání se nikdy nesplní

Nebylo celé

(10.10.2011)

Psychoklam

19. září 2012 v 14:11 | ann-ihilation |  Prý poezie
Je to má psychedelická bolest
Tančí mi v hlavě
celý černý den
a celou žlutou noc

Hvězdy se smějí svými křivými zuby

Je to tančení v rose
Je to píseň bez hudby
Šílenství je přece hřejivé
Šílenství je povznášející

Láska je klam.

Je to sebeláska
Je to sebeklam

(9.10.2011)

Kamenné zámečky

19. září 2012 v 14:10 | ann-ihilation |  Prý poezie
Jeden se smyl,
Druhý se sundá,
Žádný třetí není

To nevadí, má panenko,
Časy se mění
Samota je hra

Lusknu prsty,
Zmiz z mého snění,
Byť jinou jsi měl tvář

Poslední představení
Má z úsměvu zář
Bez kousku pochopení

Bez děje dění
Špetka prázdnoty
A barevné osamění.

(21.9.2011)

Prozření

19. září 2012 v 14:09 | ann-ihilation |  Prý poezie
V očích třpyt šílenství
A slzy bezduché
Zlámané tváře potem
Rty bez chutě a hedvábí

Hrdlo zaškrcené úzkostí
Vzlykavě zpívajíc labutí písně vránám
Na časem zjizvená ramena
Padají závoje černých dešťů

Shnilá Venuše
Sténá před zrcadlem
S uvadlými ňadry
A rozdrásaným lůnem

Zdá se být odpornou,
Ale stejně ji miluji

Sebeláska je opravdová

(12.9.2011)

Paradox

19. září 2012 v 14:08 | ann-ihilation |  Prý poezie
Nemám identitu,
Nemám strach.
Vím, co si myslím,
Ale nevím, co cítím.

Tak hladová,
Tak žíznivá,
Tak nadržená,
Tak šílená.

Žiji svůj život naplno
Se srdcem neschopným lásky
Jedinými mými kamarády
Se staly obrázky na zdi

Katatonická vášeň,
Pohledy cizích očí v zrcadle.
Vnitřní masochismus
Mi vytrvale hloubí rov

Ničím si plíce,
Ničím si ruce,
Ničím si játra,
Ničím si mozek,
Ale stejně se nenacházím.

Líbám ti nohy,
Má Zkázo.

(8.9.2011)

ne(vím)

19. září 2012 v 14:08 | ann-ihilation |  Prý poezie
Básníci roztáli se sněhem.
Bylo těsně po půlnoci
Něha vyhrála nad vášní
A hudba se stala mým srdcem

Občas člověk tančí na ledu,
Občas pošle vzkaz v láhvi,
Občas s někým napíše báseň,
Občas založí šílenou kapelu

Ale vždy to je špatně,
Nemůžeš zachytit ten moment

Možná je čas na syrovost
Řídit se pudy
Mít rád sám sebe
Nebo se stát shnilým kusem masa

(19.6.2011)
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!