Srpen 2012

Krch-off - Jako vloni + text

30. srpna 2012 v 13:02 | ann-ihilation |  Krch-off
Když má básník talent i na hudbu... :)


Je stejně krásně jako bylo vloni,
a kromě piva zas i lípy voní,
jak vlasy krásný holky,
co si tu sním o ní,
že v ruce s mou rukou
visí se mnou na jabloni
Ale kolem seděj zase jenom oni
- ti, co mě tak serou,
stejně jako vloni

Cenzura hudby

29. srpna 2012 v 10:40 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Svět již prošel spoustou změň, naše země se odprostila od nacistického a komunistického totalitního režimu, tedy hlásí se stejně jako mnoho států k demokracii. Cenzura, tehdy zavedená téměř na vše - aby náhodou něco nenabouralo stěny ideologie, téměř opadla a snížila se na vypípávání slov a občasné zamlžování nahoty a věcí, co by lidem mohly přijít moc nechutné, popř. aby se s těmito věcmi v útlém věku nesetkaly děti.

Je ale svoboda umění? Opravdu můžu říkat to, co si myslím? Tisk - u toho se to asi ještě dlouho nedozvíme, o televizi snad radši ani nemluvím, u literatury bych tento problém hodnotila velmi kladně, mám totiž pocit, že číst podle přání může opravdu každý, rádio zase nemohu posoudit. Mám ale pocit, že obrazy a hudbou je veřejnost stále šokovaná.


Nechápu odstraňování vulgarit z textů písní, ne že bych schvalovala mluvení za každou cenu sprostě, ale někdy je to ta věc, která ten text prostě tvoří, je to agrese hudebníka, kterou ze sebe takhle dostává, dále nerozumím pozměňování některých hudebních videií a obrovská pozdvižení proti některým malbám apod.

Myslím si, že by umělci měli mít úplnou svobodu, že právě volnost je tvořivostí. Jenže jde to, když nežiji v mém vymyšleném světě, kde neexistují lidé obhajující fašismus, násilí, válku...Když někdo napíše píseň s evidentně nacistickou propagandou, píseň je zakázaná. Proč? Protože ostatní lidé nemají soudnost. Asi. A pak se cenzura rozšiřuje dál a dál. Nevím, co je správné nebo jak by se to mělo dělat.

Vadí vám cenzura?

Cenzurovaná verze Jeremy:

Původní:

Je to možná jen maličkost, nevím, mě to přijde stupidní. Píseň naráží na problematiku vztahů mezi dospívajícími a jejich rodiči, Eddie Vedder se při psaní slov inspiroval skutečným příběhem, kdy se chlapec zastřelil ve tříde před tabulí, hlavně kvůli nevšímavosti právě jeho rodičů a také nejspíš jistého nepochopení ve škole. Tady je velká narážka na americké přísahy, kdy se drží za srdce - pak vidíme asi něco jako hajlování, zde nejde o propagaci, ale o satiru. To samozřejmě z klipu vymizelo, stejně jako scéna, kdy si chlapec strká zbraň do pusy. Jak vidíme v hudebním videu poté následuje scéna, kdy jsou jeho spolužáci jakoby zmražení v momentu a utkvěly na nich cákance krve. Když jsem ale poprvé viděla osekanou verzi, kde chybí ta důležitá scéna se zbraní, měla jsem za to, že video naznačuje, že zabil všechny ve třídě. je tedy možné, že cenzurou někdy význam díla ještě víc zhoršujeme?

ANNihilation


A článek mi může prý být smazán kvůli zdroji obrázku, protože obsahuje nevhodnou adresu...jak vtipné, že :))

Tygří oko

25. srpna 2012 v 12:02 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Drahé kameny mě přitahovaly odjakživa, nosila jsem růženín, ametyst a obsidián, před nějakou dobou jsem se zamilovala do tygřího oka. Asi to opět pramení z mého egocentismu - mám prý stejnou barvu očí. Každopádně mě zaujal i jeho popis a jeho magické vlastnosti, které by měl mít. :) Otázkou zůstává, jestli na to opravdu věřím, ale je něco špatného na amuletu? Navíc je to první kámen, který se mi kdy opravdu zalíbil a má náležet znamení Lva (někde píšou i Blížence a Pannu, ale spojení tygr - lev mi připadá logičtější).

Tygří oko má zmírňovat psychické nemoci, jakými jsou například deprese, schizofrenie, paranoia a záchvaty úzkosti. Prý uklidňuje jeho lesk, ve kterém se odráží barvy až od téměř černé přes hnědou, zlatou, kávovou až k pískově žluté. Dále posiluje odvahu, odbourává nervozitu, posiluje koncentraci a rozhodnost. Spojuje totiž energii slunce a země (já Lev, pan Modrý Býk?) a pomáhá ve spojení s realitou. Záleží v jaké oblasti ho nosíte - já zvolila krk, kdy má zmírňovat astma.


No nejsou to všechno věci, které by se mi hodily? :)) Věříte vy v sílu kamenů nebo vás také přitahují tyhle záhadné výklady? Nosíte nějaký amulet nebo talisman?

...

Roz-klad
Rozbij mé prokletí
Už věčnost a půl
V mé hrudi zní srdce jako poušť…
…bez oázy

Znič můj život,
Dokud nejsem vnitřně mrtvá
Vysyp mě do propasti klidu
Spolu s Tvýma dumortieritovýma očima

S posledním mlhavým výdechem doufám,
Že odejdeš
Abych Tě znovu nalezla
Na mých ztrpklých rtech

Ať už to překonáš,
Nebo ne
Pohřbím Tě zaživa
Ve svých tygřích očích…


sobota 25.8. 5:40

25. srpna 2012 v 11:11 | ann-ihilation |  Sny
Po dlouhé době se mi zdálo něco, co napomáhá sebereflexi, navíc byl sen lucidní. Jestliže se k tomuto článku dostane někdo, kdo se o výklad snů zajímá, jeho názor mě určitě potěší - tedy nejen jeho. Freud by mi určil nejméně pět psychických poruch. :))

"Jdu nocí, vidím muže a když lépe spatřím jeho tvář, uvědomím si, že mi chce ublížit - utíkám - najednou letím - dochází mi, že jde o sen, snažím se mu postavit (čelit svému strachu), mám pocit, že může symbolizovat něco ze mě, při letu se otáčím. Máme propletené ruce, následně zrcadlově opakuje mé reakce, avšak je pořád nebezpečný - problém s ním tedy neřeším, ale utíkám. Chci před ním schovat i bráchu, jdeme v noci Odrou (jedno místo u nás na sídlišti s ne moc pěkným vzhledem), je tu tma a spousta alkoholiků a feťáků, brácha si z jednoho dělá srandu a já mam pak ještě větší strach, že nám bude chtít něco udělat.
Najednou jsme v nějaké čtvrti, kam chodí spíše cizinci, je to u vody, je tu spousta venkovních restaurací a takový ten podivný luxus. Nějak podvědomě vím, že tu pracuje pan Modrý, že jedna z restaurací patří jeho rodině. Bráchu přemluvím, ať zde zůstaneme, nechápe mé přemlouvání - proč zrovna zde? Bavím se najednou s Tez - přijde k nám číšnice, dám si rum s kolou a ona nějaký koktejl ve kterém je prý hnědý rum, tmavý rum, kokosový likér, něco??? a jahodový likér.
Dívám se v zrcadle na svá prsa, jsou potrhaná a od dvorců podivně vyvěšená (nepřirozeně), z profilu vidím, že mám po celém hrudním koši jakoby potrhanou kůži, připadá mi to hrozně nechutné, v tuto chvíli si znovu uvědomuji, že jde o sen (ačkoliv mi to mohlo dojít již podle toho nesmyslu s rumy). Jdu zase ven, hledám pana Modrého, abych mu řekla, že si zde vezmeme pokoj. Vím, že si myslí, že brácha není brácha, ale třeba přítel a těším se, až mu řeknu, že tomu tak není.
Jsem celá v černém a říkám si, že je škoda, že nemám kytky ve vlasech.
Najednou zde sedíme s panem Modrým, máme na sobě položené hlavy a mám najednou pocit, že bych měla chránit i jeho. Majitelka restaurace (jeho matka?) se mě pořád vyptává kam cestujeme, říkám jí, že zítra odjíždíme na sever Čech - ona odvětí, že tam vaří hrozně (vychvaluje Moravu, odkud pochází). Pořád se ptá odkud vyjíždíme, nevím co odpovědět, ví, že lžu - že jsme na útěku.
Je tady krásně - spousta lidí kolem mi poskytuje pocit bezpečí, venkovní sezení je zařízeno velmi vkusně (proutěné sedačky s černými polštáři) a kolem se líně převaluje řeka. Rozhodnu se jít vykoupat - že si dám na břehu cigárko a rum. Vím totiž, že mě tam pan Modrý najde nebo se tam již sám koupat bude."

Špatné je, že si tento sen neumím vyložit sama - některé, co se mi zdají, chápu hned, u některých to trvá déle. Důležité ale bylo, že jsem pak ze sna měla dobrý pocit, nejen v tom místě u řeky přímo ve spánku, ale i po probuzení, což dělá asi tak polovinu všeho. Přišlo mi škoda, že jsem se nedokázala postavit tomu strachu, který byl symbolizován mužem, který opakoval má gesta. Napadlo mě, že by mohlo jít o strach, že někdo bude opakovat mé chyby - možná i můj mladší bratr. Z tohoto snění si dále odnáším příjemný pocit ze vztahu s panem Modrým, což je pro mě také docela nevídané. Zbytku absolutně nerozumím - přemýšlím, jestli na (první pohled) nesmysly neměly být jakýmsi klíčem k luciditě, přece jen se mi dlouho žádný bdělý sen nezdál. Rozumíte tomu lépe vy, jakožto nestranná osoba? :)

ANNie
IHILATION

Richard Bach - citát

24. srpna 2012 v 16:27 | ann-ihilation |  Citáty
Miluješ-li něco, vzdej se toho. Když se to vrátí, patří to k tobě, když ne, nikdy to tvé nebylo.
-Richard Bach

Pražská MHD pro lidi?

24. srpna 2012 v 12:08 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Přijdu si poněkud naivní, protože jsem si myslela, že městská hromadná doprava má sloužit lidem, zjednodušit jim dopravu a zároveň brát ohled na životní prostředí. Jenomže ceny za jízdné v průběhu let rostou a služby se horší a horší. Nejspíš proto, že je teď typické chudým brát a bohatým dávat.

Dost mě dopálily změny, které se od září chystají - zahrnují zrušení několika tramvají a autobusových linek, dále prodloužení intervalů ve špičkách a o víkendech. Dotkne se to i přímo mě a lidí z mého okolí. Můžu si sice stěžovat, že budu jezdit ještě více přeplněnými autobusy, večer asi chodit spíše pěšky, protože se mi nevyplatí čekat na autobus a více přestupovat, dobře, je mi jednadvacet a tohle nějak zvládnu. Spíš mi přijde divné, že nikdo nemyslí na staré lidi, maminky s kočárky a tělesně postižené nebo nějak (ač dočasně) zdravotně omezené. Když někde budu místo jednou přestupovat třikrát, cesta se mi tím sice prodlouží a celkem znepříjemní, ale jak to má udělat člověk na vozíčku, který to má již teď dost těžké, protože spousta stanic není bezbariérová? Jenže proč myslet na ostatní, že?

Dopravu mají nějak stabilizovat nové páteřní linky, které budou lidi vozit na metro. Spousta lidí je s nimi spokojená, protože se jim tím naopak doprava zlehčí. Nebylo by tedy nejlepší tyto linky zavést a zbylé nerušit a neomezovat? Stejně tak je tomu s posledním metrem, které chvíli v pátek a v sobotu jezdilo o hodinu déle - byla to velmi příjemná věc, cestování zkrátila často až o hodinu, protože návaznosti nočních spojů by se spíše mělo říkat nenávaznost. Proč ho DPP zrušil? Lidé ho využívali a navíc velmi rádi - nejen ti vracející se z alkoholových večírků a koncertů, ale i z divadel a jiných kuluturních akcí.

Je to škoda, hromadná doprava je něčím, co pomáhá tvořit město a poukazuje na jeho vyspělost. V Talinu a Vadúzu se jezdí zadarmo, aby z měst vymizela auta obsazená jedním člověkem, které blokují dopravdu, jinde se podporuje jízda na kole - funkčními cyklostezkami a levnými půjčovnami kol (které mají spoustu poboček a vrátit je můžete do kterékoliv), což mi vzhledem k současným poměrům, které tu tradují pořád připadá trochu nemožné, protože nikdo nemá tu vůli dělat něco pro ostatní. Smutné...

Zajímal by mě samozřejmě váš názor: Co si o tom všem myslíte? Dotknou se vás nějak tyto změny? Nebo jaká je dopravda ve vašem městě?


ANNihilation, od září více používající pěškobus

zdroj fotky: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Praha,_Kobylisy,_Irisbus_Citybus_KL_6525_zep%C5%99edu.jpg

Nebe nad Berínem (Der Himmel über Berlin)

24. srpna 2012 v 11:30 | ann-ihilation |  Filmy
Zná vše, ale nemůže to procítit na vlastní kůži, všechny myšlenky mu vstupují do nitra, ale nemůže je sdílet dál, může žít napořád, ale nemůže se ničeho doopravdy dotknout. O něm je toto vyprávění. Ale příběh jako by zde nehrál hlavní roli, naopak je tu prostor pro hluboké úvahy, které se do vás vpíjejí svou poetičností a nostalgií.


Snímek možná nevyhoví každé vaší náladě, ale je-li vaše mysl otevřená hloubání, dokáže ve vás probudit ten pocit sdílené samoty, který vyjadřuje.

zdroj obrázku: http://www.flickr.com/photos/steph_gaudry/galleries/72157629954704479/

Syd Barrett - Golden hair (text+překlad)

23. srpna 2012 v 17:00 | ann-ihilation |  Další hudba


Golden hair

Lean out your window, golden hair
I heard you singing in the midnight air
my book is closed, I read no more
watching the fire dance, on the floor
I've left my book, I've left my room

For I heard you singing through the gloom
singing and singing, a merry air
lean out the window, golden hair...


Zlaté vlasy

Vykloněná z okna, se zlatými vlasy
V půlnočním vzduchu jsem zaslechl tvůj zpěv
Zavřel jsem knihu a dál ji nečetl
Pozoroval jsem tančení ohně na podlaze
Měl bych tu zanechat knihu a opustit svůj pokoj

Jen proto, abych tě slyšel zpívat vší tou skleslostí
Zpívat a zpívat, veselým vzduchem
Vykloněná z okna, se zlatými vlasy


Děkuji moc Sunshine za upozornění na tak krásnou píseň, nemohu se jí pořád nabažit. Je lehká jako vítr a zároveň jemně nasáklá melancholií. Co jsem se dočetla, jde o zhudebněnou báseň dublinského básníka Jamese Joyce. Zde jsem narazila na velmi pěkný překlad, mám prostě úctu k lidem, co dokážou překládat do rýmů a zachovat povahu originálu.

Pink Floyd - The nile song (text+překlad)

23. srpna 2012 v 12:17 | ann-ihilation |  Pink Floyd
The nile song

I was standing by the Nile
When I saw the lady smile.
I would take her out for a while,
For a while.

Oh, my tears wept like a child.
How her golden hair was blowing wild.
Then she spread her wings to fly,
For to fly.

Soaring high above the breezes,
Going always where she pleases.
She will make it to the islands in the sun.

I will follow in her shadow
As I watch her from my window.
One day I will catch her eye.

She is calling from the deep,
Summoning my soul to endless sleep.
She is bound to drag me down,
Drag me down.


Píseň Nilu

Stál jsem u řeky Nil,
Když jsem spatřil úsměv té ženy
Chtěla bych jí někam na chvíli pozvat,
Na chvíli

Ronil jsem slzy jako dítě
Jak moc divoce vlály její zlaté vlasy
Než roztáhla křídla k odletu
K odletu

Stoupá až nahoru za vánky
Míří vždy tam, kam si to přeje
Klidně i k ostrovům ve Slunci

Budu následovat její stín
Stejně jako se na ni dívám z okna
Jednoho dne zachytím její pohled

Volá na mě z hloubi
Vybízí mou duši k nekonečnému spánku
Je nucená mě stáhnout dolů
Stáhnout dolů


Probouzí ve mně velmi zvláštní pocity, jako když se mísí něco hezkého s něčím smutným, jako když hudba uhodí duši a zároveň jí pohladí.

A děkuji za tu melodii, nebudu si celý den zpívat nic jiného. :))

(P)oddat se

23. srpna 2012 v 11:51 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
V jeden průzračný moment přijde pochopení z plnosti - spousta lidí se citů obává, především kvůli vnitřním zraněním, ne-li změny jejich osobnosti, a tak se nejsou schopni svým emocím oddávat. Tento obranný mechanismus poté selže, samozřejmě v okamžiku, kdy to nejméně čekají a jejich jádro je zranitelnější než kdy dříve.

Nechte se naplno pohltit tou chvílí, kdy si uvědomíte, že právě tento hluboký cit je nutno prožít celistvý, že jestli se máte někdy nechat zlomit láskou, tak pořádně!


ANNihilation

Eddie Vedder - Guaranteed live

22. srpna 2012 v 21:44 | ann-ihilation |  Eddie Vedder

Je tak krásné sledovat, jak se z rozlobeného kluka změnil v klidného muže, který má pořád smysl pro cit a pro hudbu. I když, není to to samé? :)

"Don't come closer or I'll have to go"

Fletcher memorial home.blog.cz

22. srpna 2012 v 21:31 | ann-ihilation |  Stránky
Jen málokdy mi přivane náhoda do cesty někoho s tak skvělým vkusem a krásnými názory na život. Jak již podle názvu vidíte, blog je zaměřen hlavně na autorčinu velkou vášeň - kapelu Pink Floyd a samozřejmě talentovaného a krásného šílence Syda Barretta. :) Velmi příjemné počtení, které pobaví a určitě vás donutí se i zamyslet. :) Jen tak dál!


http://terezapesova.blog.cz/

22. srpna 2012 v 21:28 | ann-ihilation |  Stránky
Má milá přítelkyně se zase rozhodla pustit do blogování a já jí držím palce, ať jí to vydrží! :) Článků je sice málo, ale je podle mě jen otázkou času, kdy jí popadne nějaká tvořivá nálada a přibude jich velká spousta.


Nesnášenlivost

22. srpna 2012 v 21:12 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Poslední dobou přemýšlím o tom, jestli je nesnášenlivost lidskou podstatou. Přiznám se, i já sama nenávidím spoustu věcí: aroganci, přetvářku, lhaní, povrchnost, války, extrémisty, pokrytectví, konvence, předsudky, reklamy, arašídy a svojí skvělou schopnost říct tu nejhorší věc v tu nejvíc nevhodonou chvíli. Jak moc mě to ovlivňuje? A jak ostatní?


Obecně pohrdáme lidmi/věcmi/činy/názory, které jsou jiné, snad již od počátku lidstva tomu tak bylo. Chování stáda. Vždy se za každou cenu držet toho, co je normální. Neměla by spíše být normální tolerance? Když už jsme schopni kritického myšlení, proč se pořád smějeme ostatním kvůli jejich vzhledu, nejsme schopni přijmout jejich rozdíly a nerespektujeme jejich přesvědčení?

K tomuto zamyšlení mě vedla sobotní Prague Pride, kdy naším hlavním městem prošel průvod končící koncertem na Střeleckém ostrově, který měl dát najevo podporu homosexuálům. Necítím žádnou nenávist ke gayům nebo lesbám, protože nechápu, proč bych měla, naopak mi přišlo skvělé, kolik lidí je schopným je konečně chápat jako rovnocenné, proto jsem se chtěla na akci podívat, abych věděla, jak probíhá. A taky jsem byla zvědavá, protože jsem jí minulý rok propásla. Bohužel se mi nějak nechtěně (a hlavně dost nečekaně) přihodilo, že jsem se tam vypravila s lidmi, kteří mají názor přesně opačný (jeden z těch lidí je ta nejlepší přítelkyně jakou jsem kdy měla, hrozně mě to převapilo, ale tak nemam jí kvůli tomu méně ráda, aby bylo jasno), zprvu jsem se snažila argumentovat, po zbytek večera jsem to již nekomentovala a jen se chtěla vypařit, protože jsem si přišla jako mezi omezenci. Nepřipadá mi normální, když více jak dvacetiletí lidé odůvodňují svou nesnášenlivost k této skupině tím, že jsou to - přenašeči AIDS, že to podle přírody není normální (ač se jiné živočišné druhy často chovají stejně), že jde o pózu a módu a kdyby se to povolilo dříve, tak lidstvo vyhyne, že stvořili takovou strašnou hudbu jako je disco (vtipné? na první pohled možná), že tento pochod ovlivní mladé lidi a zteplají z toho, dále bylo na řadě klasické odůvodňování Biblí a jako třešnička na dortu byl názor, že anální sex je nechutný, není-li tomu ovšem tak u heterosexuálních dvojic.

Naopak si myslím, že tato akce mohla prospět spoustě lidí, ať už s tím přiznat si sobě a svému okolí svou sexualitu, tak také brát lidi tak, jací jsou. Podle mě nezáleží na sexuální orientaci, barvě pleti, vzdělání, finanční situaci nebo odlišných názorech, důležité je mít rád. Možná to teď může vypadat, že se tvářím jako nějaký nadbůh, který jako jediný nesoudí - také soudím, často i určitě zbytečně, třeba když vidím mladého kluka s oholenou hlavou a v triku Lonsdale, automaticky mě napadne, že je to nějaký stupidní nácek, ačkoliv to může být naopak. Jsem tedy pokrytec.

Je nějaká šance, že se lidé začnou mít rádi bez ohledu...na cokoliv? Bez jakýchkoliv sobeckých pohnutek a respektování konvencí? Utopie?

Co nemůžete vystát vy? Je něco takového a proč?

ANNihilation

Michail Jurjevič Lermontov - Jaro

22. srpna 2012 v 20:24 | ann-ihilation |  Literatura
Na jaře, kdy se ledy hnou
a plují řekou neklidnou,
kdy místy holá země vnadí
svou černí louky budoucí,
kdy pole teprv čeká mládí
a mlha se v nich převrací,
má to v mé nahé duši snadné
to neblahé zlé tušení,
dívám se, jak příroda mládne,
a zda je mládnutí jen v ní.
Ruměnec, nedotčené rysy,
to všechno bere čas a jde,
a ten, kdo tolik trpěl kdysi,
už lásku v srdci nenajde.

zdroj: Bludný kruh str.23, vydalo nakladatelství Astra roku 1991

Král rybář (The Fisher king)

20. srpna 2012 v 10:58 | ann-ihilation |  Filmy
Může snad vzniknout přátelství z toho, když blázen zachrání sobce?
Tento film je důkazem, že je možné z téměř banálního příběhu vykouzlit hlubokou myšlenku, která se pohybuje na velmi tenké hranici mezi absurdní komedií a bojem a o lidskou existenci. To vše je zaobalené do tak zvláštních nápadů a scén, že máte pocit, že co nevidět snímek sklouzne ke kýči - ale vždy jako by se zastavil těsně před ním a vykouzlil ze sebe něco tak lidského, že vám z toho běhá mráz po zádech. V první polovině udeří na vaší mysl, v druhé na city. A i když se vám nebude úplně líbit, určitě nezapůsobí neutrálně. Navíc se skvěle povedlo obsadit herce do hlavních rolí - kombinace charismatického Jeffa Bridgese a úsměvného Robina Williamse skvěle podtrhuje celou atmosféru filmu.


zdroj obrázku: http://www.jonathanrosenbaum.com/?p=7298

Pearl jam - Jeremy live 92 MTV

19. srpna 2012 v 15:36 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Vypadá tady jemně nervózně, projevuje se to u něj asi šílením. :) Ani se mu nedivím, původně měli hrát Sonic reducer, jenže to se MTV nelíbilo, tak si alespoň na konci zazpíval kousek této písně, řekla bych že přesně ten, kvůli kterému je to nenechali zahrát. Ovšem Nirvana s provokatérem (v dobrém slova smyslu) Kurtem se s tím vůbec nepárala a zahrála od televize zakázanou Rape me, zakázanou kvůli tomu, že si jí média přebírala na sebe, ovšemže je hned vypli. :) Stejně tak se Jim Morrison "předvedl" v Light my fire, když mu říkali, že by neměl zpívat část textu "Girl, we couldn't get much higher", prý kvůli propagaci drog. No co myslíte, vynechal to nebo si to pořádně užil? :)) Podle mě ani nejde o provokaci, když si někam pozvu nějakého umělce, měl by mít přece svobodu a ne hrát "nezávadné" věci nebo pozměňovat texty. Co si o tom myslíte vy?

Pearl jam - Garden 1992 a 2012

19. srpna 2012 v 12:37 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Opět jsem se jako blázen zasekla na youtube u videií Pearl jam...Jak nečekané, že? :) O tohle bych se ráda podělila, přece jen je to jedna z těch kapel, které zní naživo stejně dobře jako ze studiovek!


Omluvte prosím kvalitu obou záznamů, první je poněkud starší u druhého jsem sice našla lepší obraz, ale o co byl lepší, o to byl horší zvuk. A proč tu není živák, kde je dobré obojí? Protože je tahle verze památeční - Praha 2012. Jedna z písní, co mě potěšily nejvíc! :)


Jak ráda vidím, když nějaká kapela dospěje, ale nezkomerční! Tady je přesně vidět ten rozdíl mezi jejich mladickou rozervaností a jejich poklidným vyzrátím. Avšak toto vnitřní zklidnění neubralo na hodnotě hudby, kterou tvoří. Všichni jsou o dvacet let starší, ale přeci pořád něčím stejní - Eddie pořád prociťuje hudbu každým kouskem svého těla a zpívá vše od srdce, Stone je i nadále ten podivín se spoustou skvělých hudebních nápadů, Jeff je stále ten citlivý basák, co má tak rád umění, Mike pokračuje v roli výborného kytaristy a dává do svých sól vše, co může, jen Dave s nimi již nehraje, ale naštěstí po čase našli jiného bubeníka - Matta - a nemuseli hledat daleko, byl to jeden z jejich seattlovských přátel, dokonce spolu již hráli v Temple of the dog a po rozpadu Soundgarden byl asi tou nejlepší volbou - ač si fanoušci občas zastesknou po Davovi, já mám třeba Matta o moc radši, protože až s ním se Pearl jam ustálili.

Jen by mě zajímalo, co udělá dvacet let se mnou... :)

ANNihilation

Bohumil Hrabal - Pábitelé

19. srpna 2012 v 11:49 | ann-ihilation |  Literatura
Povídkové knihy, ač spojené jedním tématem, pro mě byl vždy problém popsat, především proto, že každá z nich probouzí v člověku úplně jinou emoci, vyvolává jiné vzpomínky a úvahy. Bohumil Hrabal vám umí svými krásnými slovy navodit jakýkoliv pocit - rozhoupe vás nostalgií a za malou chvíli přenese do veselé nálady, to vše aby vám pak naservíroval čistý smutek a ten opět nahradil něčím, co vás pohladí na duši. Mám pocit, že jeho knihy jsou skvělé i z důvodu, že jsou psané česky a jsou naší mysli o něco blíže. Upřímně lituji všech překladatelů, kteří se jeho knihy snaží převést do jiných jazyků - to musí být teprve oříšek.


Nejvíc se mi asi líbil příběh s názvem Diamantové očko, byl totiž naplněn jistým druhem radosti z žití, kterou mají asi jen…pábitelé? Zaujal mě již úvod (a následovné použití v povídce), kdy autor dokázal vtisknout poetičnost běžné věci:
Některé skvrny
Nelze vyčistit
Bez porušení podstaty látky
(lísteček z chemické čistírny)

zdroj obrázku: http://www.kdb.cz/kniha-894-pabitele.html

999 snů

18. srpna 2012 v 18:22 | ann-ihilation |  Prý poezie
Cirkus lidí
Proráží tvar mysli
Tisíckrát se probouzím
A jen jednou bdím

Nesmělé tahy štětce
Rozsévají jen šedý svit
A zaprášené srdce
Se upíná k bolesti

Vzduch je načechraný hnilobou,
Jemně propadává slzami
Odcházejícího léta
Špitání červánků
Drásá naše nedokonalé tváře

Přibitá životem
Se snažím
Zachránit samu sebe v minulosti

...

Inspirace ke mně občas zajde na návštěvu, ale ruce myšlenek nedosáhnou na knihy plné slov, to mě mrzí...

Podzim - fotky

18. srpna 2012 v 15:38 | ann-ihilation |  Podzim
Tohle prapodivné léto! Venku je typické horko, ale některé stromy již hrají hru na opadávanou a tak se mi z toho po mém milovaném podzimu zastesklo, že jsem začala hledat fotky. Je mi jedno, že jsou některé přeupravované, beztak z nich vyzařuje klasický magický nádech, který má toto kouzelné roční období.














Podzim a jeho sálající kouzlo barev, jeho ironie, jeho paradox, vždy mi tak učaruje, až mi to sevře srdce. Můžete říkat, že je předzvěst dešťů a posléze zimy, ale zima je předzvěstí jara, kruh přírody se vždy vrací, dobré věci se obrací ve zlé a zlé zase v dobré, je to tak těžké pochopit a mít rád vše?

ANNihilation, bláznivě zamilovaná do podzimu

zdroj fotek: tumblr.com - díky za tuhle stránku, ráj obrázků a fotek!

Pearl jam - Jeremy (text+překlad)

18. srpna 2012 v 14:02 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Jeremy

At home, drawing pictures
Of mountain tops
With him on top
Lemon yellow sun
Arms raised in a V
Dead lay in pools of maroon below
Daddy didn't give attention
To the fact that mommy didn't care
King Jeremy the wicked
Ruled his world

Jeremy spoke in class today
Jeremy spoke in class today

Clearly I remember
Pickin' on the boy
Seemed a harmless little fuck
But we unleashed a lion
Gnashed his teeth
And bit the recess ladies breast
How could I forget
He hit me with a surprise left
My jaw left hurtin'
Dropped wide open
Just like the day
Like the day I heard
Daddy didn't give affection
And the boy was something mommy wouldn't wear
King Jeremy the wicked
Ruled his world

Jeremy spoke in class today
Jeremy spoke in class today

Try to forget this
Try to erase this
From the blackboard

Jeremy

Doma maloval obrazy
Vrcholů hor
A sebe na nich
Citrónově žluté slunce
Ruce zvednuté do V
Mdle splývají v kaštanově hnědé tůni
Tatínek nevěnoval pozornost
Skutečnosti, že se maminka nestarala
Král Jeremy, zkažený
Vládl jeho světu

Jeremy dnes ve třídě mluvil
Jeremy dnes ve třídě mluvil

Zřetelně si pamatuji
Vybírání na chlapce
Se zdálo kurva neškodné
Ale uvolnily jsme lva
Skřípe zuby
A kouše do zákoutí dámských ňader
Jak bych mohl zapomenout
Překvapivě mě udeřil zleva
Nalevo mě bolí čelist
Pokleslá a doširoka otevřená
Stejně jako v den
V ten den, kdy jsem slyšel
Že tatínek nerozdával lásku
A chlapec byl něčím, co maminka nechtěla nosit
Král Jeremy, zkažený
Vládl jeho světu

Jeremy dnes ve třídě mluvil
Jeremy dnes ve třídě mluvil

Snažím se na to zapomenout
Snažím se to vymazat
Z tabule

Přikládám neoficiální video, protože z tohoto právě nemohu spusti oči (a uši). Uf, hlavně z toho začínám mít docela nemravné myšlenky.. :))

Corey Taylor - tetování

18. srpna 2012 v 13:57 | ann-ihilation |  Corey Taylor
Vlastně ani nevím, jak jsem si na tuhle fotku vzpomněla..Obecně se mi tetování povětšinou líbí, tohle co má na hrudi mě zaujalo nejspíš proto, že se mi vždy líbila tématika nějakým způsobem spojující Slunce a Měsíc, navíc toto dekadentní ztvárnění je dost originální. Kdybych nebyla tak náladová a věděla, že se mi to nepřestane líbit a tenhle motiv bych si sama vymyslela a nenarazila na něj, možná bych si ho i nechala udělat. Přece jen jsem sluneční znamení s měsíčním ascendentem a pěkně se to ve mně tluče. :) Teď ale víc ocením tetování ze žvýkaček Pedro. :))

zdroj obrázku: http://najam2563.deviantart.com/art/corey-taylor-119758024

TeleVize

18. srpna 2012 v 13:31 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Ve své době fenomén, teď nutnost? Ovšem kvalita pořád víc a víc upadá, ač se občas zdá, že již víc nemůže. A všichni se na ní stejně pořád dokola dívají. Ale na co? Určitě jde o jedno z nejznámějších médií, takže by mělo mít nějaký zpravodajský účel a zbylý čas by měl sloužit k vzdělávání nebo pobavení lidí. Nebo snad k vymývání mozků?

Už se na televizi nejspíš pomalu přestávám dívat, občas sleduji zprávy, někdy nějaký film, popřípadě seriál, pokud něco dávají nebo pokud jsem nemocná a nemohu si číst. Co mi tak vadí nejvíc?


Reklamy
Není taky reklama jako reklama, některé nenápadné a neomílané ráda uvítám, pokud upozorní na něco, co zrovna hledám (například jsem takhle našla skvělou firmu, kde vyrábí placky na zakázku), jenže co vídáme (nejen) v televizi je odpad první třídy, je nám vždy vecpán přímo do hlavy, aby z toho někdo měl peníze. Navíc reklamy uprostřed filmů, no, kdyby byla jedna, aby si člověk došel na záchod, ale každou půlhodinu, nejlépe těsně před koncem a navíc pekelně nahlas. Ale o tom jsem již psala více zde. Ještě mi připadá docela vtipné, jak se ČT honosí tím, že u nich již žádné nejsou, ale brilatně to obchází sponzory pořadu nebo teleshoppingem.

Kvalita zpráv
Nevím, jesli jsem jediná, ale poslední dobou si všímám, že zprávy na ČT1 pomalu ale jistě klesají na úroveň bulvárních zpráv na Nově. Opravdu bych se občas ráda něco dozvěděla, ale nějakou inteligentnější formou. Přijde mi divné, když se ve veřejnoprávní televizi používají nespisovná slova (říkat koncentrační tábor nikoliv koncentrák by mělo být samozřejmost, především z úcty k obětem holocaustu), ale také jsou informace často neúplné nebo dokonce špatné - pokud se detailně zajímáte o nějaké téma a narazíte na něj takto, asi vás to moc nepotěší.
Musím přiznat, že zprávy jsou opravdu skvělou ukázkou toho, jak je na tom špatně česká žurnalistika - nikdo se o nic nestará, nikdo nemá žádný mravní postoj.

Filmy a seriály
Občas bych se vážně ráda podívala na něco, co má hlavu a patu, ale prodrat se tím vším brakem a nalézt něco smysluplného je téměř nemožné. Dobrý film dávají tak jednou za týden (nebo jsem moc vybíravá?), ani to občas ne. Potěšil mě projekt ČT2, Velikáni filmu, který představuje filmy od velmi známých režisérů, často velmi kvalitní a zábavné.
Pořád však vedou stupidní seriály, americké "béčkové" filmy a příšerné reality show. Neděsí mě tolik obsah, spíše že se na to lidé dívají.


Nejvíc by mě zajímal váš názor? Myslíte si, že jsem zbytečně kritická, či snad se mnou spíše souhlasíte? Díváte se vy sami na televizi - na jaké pořady? Jste spokojeni s kvalitou zpráv - klidně i obecně?

Nakonec něco pro zasmání, jestli patříte mezi příznivce metalové hudby (nebo o ní alespoň něco víte), určitě již tuto reportáž na velmi vysoké úrovni znáte:



Annihilation

zdroje obrázků: http://sandradodd.com/t/anti, 9gag.com

Pearl jam - Alive live 92

18. srpna 2012 v 10:21 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Nádhera...všemi směry...Mám ráda, jak procíteně to zpívá, i když jde jen o zvukovou zkoušku.

Původně jsem měla v úmyslu napsat nějaký dlouhý článek úplně o něčem jiném, ale včera večer jsem se zasekla a asi dvě hodiny se dívala na staré živáky Pearl jam a mé ráno (dopoledne) pokračuje ve stejném duchu. :))

Ukradená kytara! Pomozte!

15. srpna 2012 v 12:03 | ann-ihilation |  OSTATNÍ - nezařaditelné
Kamarádovi někdo ukradl v metru basu, když spal, neviděli jste jí někdo někde náhodou? Člověk nikdy neví!


Je to černá levoruká basa značky Precision Bass s černým pickguardem (původně bílým, ale je přelepený černou folií) a pravorukým krkem značky Adonis. Kdyby jste jí někdo někde zahlédl, určitě dejte vědět, hudební nástroje se přeci nekradou!

Díky, Ann-ihilation

REM & Eddie Vedder - Moon on the moon live

13. srpna 2012 v 22:30 | ann-ihilation |  Eddie Vedder

Povedená záležitost, nejspíš proto, že píseň je sama o sobě hezká a pro mou potěchu je tu můj nejmilejší zpěvák. Musím uznat, že oba mají velmi krásné hlasy, zvlášť zní ovšem lépe.

Někomu vtipnou kaši, někomu city?

13. srpna 2012 v 22:27 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Jak je to s lidskými (po)city? Obecně známo je každý prožívá jinak. Máme tu lidi o kterých můžeme říct, že jsou přecitlivělí, jiní jsou zase prý chladní. Někdo dává city najevo až moc, někdo zase téměř vůbec. Má ale každý člověk stejné dispozice k cítění, nebo mají už někteří z nás od narození špatné vlohy k citům? Je možné tuto vlastnost nějak ovlivnit? Samozřejmě někdy jde své emoce zablokovat, někdy je to dokonce nutné, ale tento efekt není stálý, je to pouze odklad a následuje výbuch, který je častokrát tímto odstupem času znásoben. Vede ale cesta opačným směrem? Existuje nějaký způsob, jak v sobě vzbudit více silných citů, nějak zničit tu podivnou blokádu strachu, apatie a pasivity? Je možné naučit se milovat?

Může se člověk naučit mít stále rád, nebo je každý (ať již drobný nebo velký) cit předem odsouzen k záhubě či přeměně v nesnášenlivost? Je možné, že jsou lidské emoce tak nedokonalé? Naše srdce buď zeje prázdnotou nebo se v křečích obrací k minulosti, není-li tomu tak, je to jen otázkou času. Pokud nás dříve smrt nerozdělí?

Pokud si na otázku "Je možné milovat člověka pro to, jaký je?", odpovíte, že ano, připadá vám, že ti váhaví jsou zrůdami bez duše? Mohou za to?


Emoce jsou asi největším paradoxem ze všech - když se člověk snaží cítit, nebývá mu tak umožněno, naopak pokud je jeho cit hluboký, působí mu to často nesmírnou bolest a přeje si své city ztratit.

...

A já si ze všeho nejvíc přeji mezi tím nekolísat. Protože když ne On, tak kdo jiný?

ANNihilation

autorská práva obrázku mi nenáleží, jen nemohu dohledat zdroj

Bolest jako potrava?

13. srpna 2012 v 19:59 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Je bolest lidskou součástí? Magnetem? Potravou? Má v sobě každý sadomasochistickou touhu? Říkáte, že ne? Tak se podívejte pořádně, každý chce slyšet srdceryvné a často až hrůzostrašné lidské příběhy. Již za středověku se lidé chodili koukat na popravy, vlastně ve státech, které mají pořád trest smrti, chodí pořád. Ale proč? Dejme tomu, že dříve to byli lidé nevzdělaní, chudí a neměli jinou zábavu. Ne, počkat, vlastně tomu pořád nerozumím.

Spousta z nás, ač si to nepřiznají (nepřiznáme?!?) vyhledává především bolest psychickou. V komunikaci, přemýšlení a především ve vztazích. Mám pocit, že se nikdo nemá pořádně rád, samozřejmě až na těch pár sobeckých egoistů, ale tuhle nechutnou lásku teď nemám na mysli, mluvím o tom, že se spousta z nás velmi často hrozně zbytečně trápí a nejsem si jistá, jestli to je tím, že proti tomu nedokáže bojovat nebo nechce.

Aliformis mi kdysi říkal, že jeden jeho blízký člověk ho rád trápí, nazýval to "passion for pain". Až po dlouhém čase přišlo to důležité poznání, že to právě on trpí posedlostí pro bolest, že jí vášnivě miluje. Takového člověka nelze mít po svém boku, leda byste ho trápili, jenže to zase nejde, když ho máte rádi. Bezvýchodné! Bolest tedy staví obrovské zdi, jen málokdo si je jich ale vědom. Nebo jde jen o další z mých obsesí?

Pro někoho možná jediný způsob, jak něco cítit...

ANNihilation


zdroj obrázku: http://cloud-room.deviantart.com/art/All-my-agony-111676554

Poslední noc

13. srpna 2012 v 19:41 | ann-ihilation |  Prý poezie
Stará, ale pořád aktuální.

Mrtvé růže,
Zemdlelý tón,
Kroky na prokřehlé zemi
A nahnilá touha po změně

Neklidné blouznění
Spící strach
Pomalé unikání životu

Polibky, co nehřejí
Objetí bez citu
Slova bez hlasu
Praskající struny v tvých očích

Vezmi mne za ruku,
Tančeme s hvězdami
Do dalších bezedných temnot
Do vůně kopretin
Do smutku rána
Napořád spoutáni fialovým prokletím

A pak,
Na sklonku spánku,
Uslyšíš můj poslední výdech


Někdy se tvý osobnosti štěpí, ale nikdy se od sebe neodělí. Jak píše Hrabal v úvodu jedné knihy:
Některé skvrny
nelze vyčistit
bez porušení podstaty látky
(lísteček z chemické čistírny)

Anihilace je zase zpátky?

Evanescence - Understanding

13. srpna 2012 v 19:33 | ann-ihilation |  Evanescence

Zrovna když říkám, že je už neposlouchám, padne na mě taková divná nálada a tahle píseň se mi vetře do hlavy, vždyť já vždy měla ráda básně s hudbou. Člověku z toho prostě pláče srdce.

Pět alb, která mi změnila život

5. srpna 2012 v 17:54 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Přemýšlela jsem nad tím, že hudba mě začala ovlivňovat od té doby, co jsem začala přemýšlet sama o sobě a tom, co cítím, vybrat proto jen pět alb bylo velmi těžké. Nejsem si jistá, jestli můj život změnila nebo mou změnu doprovázela jako důležitá hudební kulisa pocitů, která nepřetržitě vypráví můj příběh, jsem si ale jistá, že mě při poslechu vrací přesně do doby, kterou mi ve vzpomínkách doplňují.

1) Evanescence - Fallen (2003)
Tyto písně byly první, které mě opravdu upoutaly, ve kterých jsem se jako dvanáctiletá holka našla a které jsem poslouchala bez přestání témět osm let a nacházela v nich novou inspiraci. Prošly si se mnou spoustou změn, teď je již vůbec neposlouchám, ale jsou mou nostalgickou vzpomínkou na časy mého dospívání a snad i vnitřního růstu a jistého vyzrání. Ze současné apatie mě tedy vytrhává ten fakt, že tyhle písně mě přivedly k lásce k hudbě a dále také díky překrásným textům k lásce pro poezii. Tedy, že mě přivedly k životu:

2) Pearl jam - Ten (1991)
Při poslechu jsem se dostala do úplné extáze a vrtalo mi hlavou, proč jsem něco tak úžasného neobjevila již dřív? Později mi došlo, tato hudba se do mě vmísila přesně v tu pravou chvíli, kdy jsem se rozhodla přestat trápit spoustou špatných rozhodnutí, kterými jsem si dost zkomplikovala život. Bylo to jako lék na rozpraskanou duši, jako ten kousek porozumění, který chyběl, začátek změny na vlnách grunge. Je pro mě velmi zajímavé srovnat, jakou hudbou začínali a jakou tvoří dnes. Z rozervané mladické agrese a bolesti se dostali až k jistému smíření a dospělosti - jak hudbou, tak v osobních životech. Možná to vyzní dost kýčovitě, ale já v tom tu naději vidím. Je to téměř osvobozující pocit:

3) Eddie Vedder - Into the wild (2007)
Díky lásce k Pearl jam (a jisté platonicé lásce) jsem se samozřejmě po čase logicky musela dopracovat i k tomuto albu, do kterého jsem se zamilovala na první poslech. Velmi poetická tématika písní mě nadchla natolik, že jsem se podívala na film, ke kterému toto CD vyšlo jako soundtrack - Into the wild a pochopila jsem jejich celkovou myšlenku, kterou jim Eddie Vedder mistrně vtisknul. A právě láska k této hudbě a tomuto filmu mi přivála do cesty jednoho z nejúchvatnějších lidí, které jsem kdy měla možnost poznat. To je to, co mi připomíná toto album - že láska k hudbě může vrůst až k lásce ke krásnému člověku:

4) Slipknot - Vol. 3: The sublimal verses (2004)
Teď už asi také spíše slouží jako krásná vzpomínka na všelijaké změny, můj hudební vkus se hodně změnil, avšak tato kapela byla velmi dlouhou dobu mou nejmilejší. Toto album je dokonalým propletením mezi smutkem a agresí, jedna píseň doplňuje další a vytváří pokaždé jinou náladu. Občas, když už naprosto vůbec nezvládám své pocity, pouštím si právě tohle - něco, co ze sebe uvolňuje všechny negativní emoce a nechává je odplout, něco s tvrdou slupkou drsné hudby a jemným jádrem básnického umu. Pomalu se již nědokážu vrátit do vzpomínek na dobu, kdy mi tak učarovalo, byla to doba vrcholné lability, kouření spousty trávy, sebepopírání a tím pádem i nespokojenosti, ale co vím, tyhle melodie mi vždy pomáhaly a na koncertě v Ostravě jsem byla v sedmém nebi. CD jsem dostala k narozeninám, protože je na něj má (kdysi? nevím!) nejmilejší píseň - Vermilion pt. 2. Ovšem nadšení pro dárce byl jen jakýsi přelud:

5) Pink Floyd - Wish you were here (1975)
Stejnojmená píseň z toho alba byla první, kterou jsem od nich kdy slyšela a byla jsem jí nadšená. To pak podnítilo můj zájem o další jejich hudbu, což mě dovedlo k zjištění, že spousta kvalitní hudby se skrývá kdesi pod povrchem let a začalo mé objevování muziky jako: "Led Zeppelin, The Doors, Jimi Hendrix, Janis Joplin, Jefferson Airplane, Iron Butterfly" a to navazovalo na další a další. Tím pádem vlastně toto album bylo mezníkem mezi novější a starší hudbou, jakýmsi poznáním muziky, která se mi doopravdy líbí - Pink Floyd, složitá a krásná hudba propletená básněmi. A to vše září přímo na vás:

Je zajímavé pozorovat, jak je toto umění dokonalé - stačí jen poslouchat, nic víc, emoce přijdou jakoby samy od sebe a hudba nám pak načrtává naše cesty.

A jsem si jistá, že dva roky vyberu alba úplně jiná.
Vaše hudbumilující ANNihilation

Mario de Sá-Carneiro - Šílenství

5. srpna 2012 v 16:54 | ann-ihilation |  Literatura
Šílenství je kniha, jejíž povídky nahlodávají mysl a probouzejí úzkost v její čisté podobě. Psány jsou velmi čtivou formou, vždy jde o až téměř jednoduchý mystický příběh, který se rozuzlí až na úplném konci. Nejzajímavější jsou asi postavy - vždy naprosto psychicky choré a zahalené tajemstvím a především depresivní úvahy, které vám pomohou nahlédnout hlouběji do autorovy duše a pochopit, proč si vzal život již ve svých pětadvaceti letech.


Jsem zlatá dýka, jejíž čepel se ztupila.
Má duše je štíhlá - jen se vymrštit. Jen mé tělo je těžké. Duše mi vězí v síni.
Tváří v tvář strachu nejsem zbabělec. Zbabělý jsem jen vůči sobě. Ach! Kdybych tak byl krásný…
Sám se stydím, jak velký si připadám.
Jsem tak velký, že svá tajemství mohu svěřit jen sobě.
Nikdy jsem necítil obavy. Vždycky jsem cítil chlad.

...
Ve skutečnosti totiž čas už nemá žádnou moc nad těmi, kdo prožili okamžik, v němž se soustředil celý jejich život. Nic už nás nezabolí, dosáhlo-li naše utrpení nejvyššího stupně. Nic už nás nerozechvěje, otřáslo-li námi nejvyšší vzrušení. Tento vrcholný moment ovšem pocítí málokdo. Kdo jej jednou prožil, je pak buď zaživa mrtev jako já, nebo - pouze - hluboce rozčarován a nezřídka končí sebevraždou.

zdroj obrázku: www.cbdb.cz
citace: Marion de Sá-Carneiro - Šílenství, Mladá fronta, Praha 1996, str. 61 a 159

Janis Joplin - Kozmic blues

4. srpna 2012 v 16:52 | ann-ihilation |  Janis Joplin

Dle mého vkusu nejlepší písnička od ní vůbec. Achjo, kde je konec takovýmto Zpěvačkám? Mít talent a úchvatný hlas se už asi moc nenosí. Mám chuť tančit!

Náramek přátelství pro autismus

4. srpna 2012 v 16:31 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
Asociace pomáhající lidem s autismem APLA-JM, o.s. už na začátku roku 2010 uspořádala časově neomezenou akci, která podporuje právě lidi s autismem. Mezinárodním symbolem autismu se stala kombinace barev tmavě modré, světle modré (někdy tyrkysové), červené a žluté ve vzorku puzzle. A právě toto dalo někomu za nápad, že by se mohly prodávat drhané náramky, tzv. náramky přátelství, v těchto barvách a jejich výtěžek by použilo sdružení APLA-Jm o.s. pro svou činnost.

Lidi nabádá, jak mohou pomoci, je to:
-uvázáním a darováním náramku organizaci APLA-JM,
-uvázáním a darováním náramku komukoli jinému,
-nošením náramku přátelství,
-zakoupením náramku v APLA-JM

Nošení náramku upozorňuje na celou akci a zároveň na lidskou soudržnost a upletení jistě pomůže ještě více. Jestli tedy umíte náramky drhat, určitě se přidejte a zašlete je na adresu: APLA-JM, o.s., Fügnerova 30, 613 00 Brno. Na obálku připište heslo "Náramek přátelství pro autismus".

Nějaké návody jsou zde:

Třeba také patříte k těm lidem, kteří by rádi nějak pomohli, ale pěněz zrovna moc nemáte. A možná že právě vy umíte plést tyto náramky, tak proč to nezkusit? Bavlnky vyjdou na pár korun a malý náramek se prodává za 50 Kč, velký pak za 100 Kč.

Další informace (a zároveň můj zdroj) naleznete zde:

Lapač snů

4. srpna 2012 v 15:48 | ann-ihilation |  Sny
Jedna stará indiánská legenda hovoří o ženě, která nemohla utišit své dítě, které proplakalo celé dny a noci, dokud jí moudrá stařenka neporadila, ať dítěti vyrobí kouzelný talisman - tak prý vznikl první lapač snů. V této době se spíše než jako pomocník k dobrému spaní (či dokonce ke kvaltinímu bdělému stavu) používá jako dekorace, také není divu, některé jsou vážně překrásné.

Lapač snů je kruh, který symbolizuje svět okolo nás (a vesmír), vypletený sítí, která má zachytávat špatné sny a ty dobré pouštět do korálku uprostřed, který znározňuje "já" spícího. Peříčka přichycená ke kruhu slouží k příjmání dobré energie.

Sice úplně nevěřím každé povídačce, ale lapače snů jsou velmi zajímavým tématem, které mi díky svému magickému nádechu učarovalo. No tak jsem se samozřejmě pokoušela si jeden také vyrobit, akorátže vypadá jako od malého dítěte. :)) Až zase někdy budu mít spoustu času a klidu, pokusím se udělat nějaký lepší.


Co jsem se dočetla, síť by měla být hodně rovnoměrná, protože zlé síly prý harmonii nemají rády, tak doufám, že je v mém neharmonicky bordelářském pokoji zaujme něco jiného. Nenechala jsem se zlákat jednoduchostí a vyplést nějaký předem udělaný kruh, ale vytvořila jsem ho z vrbové větvičky, jak to má podle návodu být (proto není kulatý). Kruh jsem obmotala bavlnkami barev kolísající mezi červenou a fialovou, červená barva totiž symbolizuje energii a erotiku a fialová zase tajemno. Střed jsem dělala bílou - čistotě. Samozřejmě bych to nebyla já, abych nepromísila dvě kultury, ale japonský jeřáb, který má představovat pevné zdraví a dlouhý život si přímo říkal o to, abych ho nad lapač zavěsila. Na jednom křídle má "Snění", na druhém "Bdění" (což ale není na fotce vidět) a pořád se točí.

Dnes jsem ho již měla při spaní zavěšený, doufám že mi brzo přinese nějaké erotické sny. :D:D Ehm, tedy, klid mému spánku a harmonii!

ANNihilation

zdroje:
http://boudicca.pise.cz/78375-lapac-snu.html
http://www.tetovani66.cz/clanek/189-vyznam-motivu-lapac-snu/

David Gilmour - High hopes live

3. srpna 2012 v 23:10 | ann-ihilation |  Pink Floyd

Jedna z mých nejmilejších - považuji jí dokonalou jak po hudební, tak po básnické stránce, navíc je zde skvěle zahraná i zazpívaná, klobouk dolů před Davidem, který se s věkem lepší.


Můj oblíbený výstřižek z klipu od Storma Thorgersona, tohle mi vždy nabuzuje nepopsatelné pocity, ostatně jako celé toto hudební video.

zdroj obrázku: http://twitter.com/bdrlsy

Pearl jam - Push me pull me živě Praha 2012

3. srpna 2012 v 15:15 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Třeba tato píseň mě nikdy moc nezaujala, ale když vidíte Eddieho, jak si to užívá a zpívá to s takovým nadšením, energií a nádechem šílenství, tak se tomu nedá odolat! Už se těším, až bude videií více, popřípadě až vyjde DVD. :)

Zlo mezi námi (Ondskan)

1. srpna 2012 v 20:22 | ann-ihilation |  Filmy
Na první pohled se může Erikův přestup na internátní školu zdát jako úleva - jeho otčím ho fyzicky týrá a jeho matka tomu nečinně přihlíží, ovšem nová škola je opravdové Zlo. Ponižování a šikana v něm ale stejně nedokážou zlomit jeho zatvrzení postavit se řádu tolerujícímu násilí. Jak proti němu ale bojovat, když je to tak beznadějné?


Nechápu, proč se lidé pořád nechávají zahlcovat stupidními americkými filmy a nepodívají se radši na něco takového - na něco, kde není potřeba známých herců, kýčů, zvláštních efektů a od začátku předvídatelných konců, když mohou zhlédnout film, který si celou dobu pohrává s tokem jejich emocí takovým způsobem, že všechno prožívají zároveň s hlavním hrdinou a přejí mu, ať vytrvá proti vší té agresi. Nebo tak jsem to alespoň cítila já. K tomu všemu musím dodat, že mě velmi příjemně překvapily herecký výkony, a to i herců ve vedlejších rolích, nejvíce ale samozřejmě charismatický představitel Erika, který bravurně zahrál i ty nejmrazivější scény.

zdroj obrázku: http://www.terapija.net/muviz.asp?ID=1219

Z vlka

1. srpna 2012 v 11:58 | ann-ihilation |  Žít rád(a)

V každém muži vidět vlka. Pro jeho rysy, pro jeho pohled, pro jeho sílu, pro jeho svobodu.
Cítím to v každém tvém nádechu. V každém tvém gestu. V každém tvém slovu. Přese všechen ten pocit souznění nemám ani to nejmenší ponětí, kdo jsi, vlku samotáři. Jen vím, že je to v tobě. Cítím to. Pod tím vším krásným klidem se skrývá animální vášeň takového rozměru, že se jí nedokážu nabažit.

Vidím to v každém, do koho se zblázním, v každém je skrytý. Když vyl Eddie při písni Black, běhal mi mráz po zádech. Stejně jako když se na mne díváš a dokonale mě topíš.


Běhat po tvém boku nebo se stát ovcí.
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!