Červen 2012

Mr. Nobody (Pan Nikdo)

30. června 2012 v 15:38 | ann-ihilation |  Filmy
Nápad o posledním smrtelném muži, který právě umírá a vypráví svůj život, respektive své životy je fantastický - pohrává si s myšlenkou výběru dvou cest. Určitě jste si už někdy říkali, že kdybyste udělali něco jen trochu jinak, mohli jste být úplně někde jinde s někým úplně jiným. A teď si to představte až do konce, každou možnost. Takový je příběh - spousta alternativ, spousta bolesti, spousta lásky. Jak říkám, nápad dobrý, ale provedení sklouzává ke kýči - zabývá se spoustou zajímavých teorií, ale velmi povrchně. Navíc se mi zdá, že se někdo trochu inspiroval v Butterfly effectu, Donniem Darkovi a filmu Eternal sunshine of the spotless mind. Mohla to být fantastická podívaná, škoda. Ačkoliv pořád stokrát lepší než některé hollywoodské braky.


zdroj obrázku: http://cinemo.cz/mr-nobody

Sandro Botticelli - Zrození Venuše

29. června 2012 v 11:43 | ann-ihilation |  Obrazy

Asi jedno z nejlepších děl malířstí vůbec. Botticelliho slabost pro štíhlé plavovlasé dívky nabrala dokonalosti právě při tomto obrazu - první pohyby Venuše jsou na plátně zachyceny tak, že na vás obraz působí kladně, svěže a nádherně. Vlevo vidíme drsného Zefíra a jemnou Chloris, kteří jakoby splynuli v jednu osobu, růže se zlatým středem podle legendy vznikly v moment Venušina zrození. Právě v tuto chvíli bude její nahé tělo zakryto.

Hieronymus Bosch - Pokušení sv. Antonína

28. června 2012 v 23:22 | ann-ihilation |  Obrazy

Absolutní dokonalost, předběhnutí doby. Již v patnáctém století zasadil prvky surrealismu (Dalí má tuším obraz se stejným názvem, ale motivy slonů), ale s takovou temnotou, že to snad ani není možné. Jeho propracovanost všech částí a promíšení lidí doslova s čímkoliv mě děsí - například muž s bodláčí hlavou či prasečím rypákem ve mně prostě zanechali jistou stopu. Detailnost těchto démonických postav je pro mě k neuvěření.

Francisco Goya - Kolos

28. června 2012 v 21:47 | ann-ihilation |  Obrazy


Jeho malby jsou úžasné vším, co vyzařují - je to opravdové. Úplně z toho dýcha bezmoc a panika. Zašla bych na něj, jen mě trochu odradilo vstupné pro studenty za devadesát. Díky, vy kulturní zmrdi!

zdroj obrázku: http://www.artinthepicture.com/paintings/Francisco_Goya/The-Colossus/

Pearl jam - State of love and trust live 2006

28. června 2012 v 20:33 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Pan Modrý mi zase oživil tuhle krásnou píseň a navíc mi doporučil tento koncert (teda spíš to dvd, ze kterého je) a to se mi nějak vrylo do podvědomí. :) Zdál se mi sen, kde tato píseň začala hrát a v ten moment jsem si uvědomila, že jde o sen a letěla směrem vzhůru, což bylo doplněno strašně příjemným pocitem. Čím výš jsem letěla, tím potišeji hrála hudba a pak jsem se probudila. Nádhera!

Pearl jam - Save you 2005

27. června 2012 v 12:58 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Dávám to sem proto, že jsem úchyl a líbí se mi, že tam Eddie zpívá "Fuck me". No sice to asi úplně neni v tomhle významu,a le :D


Jak může bejt někdo tak pěknej i když mu je přes čtyřicet? :)

Eddie Vedder - Hard sun (text+překlad)

25. června 2012 v 15:38 | ann-ihilation |  Eddie Vedder
Hard sun
When I walk beside her
i am the better man
when I look to leave her
I always stagger back again
once I built an ivory tower
so I could worship from above
and when I climbed down to be set free
she took me in again

there's a big
a big hard sun
beaten on the big people
in the big hard world

when she comes to greet me
she is mercy at my feet
when I see her pin her charm
she just throws it back again
once I sought an early grave
to find a better land
she just smiled and laughed at me
and took her blues back again

there's a big
a big hard sun
beaten on the big people
in the big hard world

when I go to cross that river
she is comfort by my side
when I try to understand
she just opens up her eyes

there's a big
a big hard sun
beaten on the big people
in the big hard world

once I stood to lose her
when I saw what I had done
bound down and flew away the hours
of her garden and her sun
so I tried to warn her
i'll turn to see her weep
40 days and 40 nights
and it's still coming down on me

there's a big
a big hard sun
beaten on the big people
in the big hard world

Prudké slunce

Když jdu po jejím boku,
Jsem lepší člověk
Když jsem trval na tom, že jí opustím
Vždy jsem nakonec doklopýtal zpět k ní
Jednou jsem postavil věž ze slonoviny
Abych se mohl klanět shora
A když jsem slezl, abych se osvobodil
Vzala mě tam znovu

Je tu velké
Velké prudké slunce
Co uštvalo velké lidi
Ve velkém krutém světě

Když mě přijde pozdravit
Je jako soucit u mých nohou
Když jsem jí zahlédl, jak si připíná její kouzlo
Prostě ho znovu zahodila
Kdysi jsem pátral po svém předčasném hrobu
Abych našel lepší zemi
Jen se na mě usmála a začala se smát
A zbavila mě smutku

Je tu velké
Velké prudké slunce
Co uštvalo velké lidi
Ve velkém krutém světě

Když jsem se vydal přejít řeku
Byla útěchou po mém boku
Když jsem se pokoušel porozumět
Prostě jen otevřela oči

Je tu velké
Velké prudké slunce
Co uštvalo velké lidi
Ve velkém krutém světě

Jedno jsem zastavil, abych jí ztratil
Když jsem spatřil, co jsem udělal
Připoutal jsem se a ztratil jsem celé hodiny
V její zahradě a jejím slunci
Tak jsem se jí snažil varovat
Že se otočím, abych jí viděl plakat
Čtyřicet dní a čtyřicet nocí
A stále to na mě dopadá

Je tu velké
Velké prudké slunce
Co uštvalo velké lidi
Ve velkém krutém světě


Protože když jdu po jeho boku, opravdu jsem lepším člověkem..To je to, co miluju na hudbě - ten pocit souznění, nejsi prostě jedinej člověk na světě, co tohle cejtí.

Iron Butterfly - In the crowds (text+překlad)

23. června 2012 v 22:17 | ann-ihilation |  Iron Butterfly
Výborná basa, text dokazující, že i pár slovy se dá vyjádřit pocit a samozřejmě ta divná melodie dokonale promíchávající bolest a radost..


In the crowds

I look for the sun
In dire need of someone, somewhere,
I look for the sun
In dire need of someone, somewhere.
Words lost in the past
Of memories that will never last.

My mind wanders the crowds in a search,
In the search of the one that I feel is my life,
It the crowds.

For me this is the end.

V davu

Hledám slunce
V zoufalé touze po někom, někde
Hledám slunce
V zoufalé touze po někom, někde
Slova ztracená v minulosti
Ve vzpomínkách, které nikdy nebudou pokračovat

Má mysl se potuluje někde v davu a pátrá
Pátrá po té jediné, se kterou jsem cítil, že je pro mě životem
V davu

Pro mě je to konec.

Smut...ěstí

23. června 2012 v 11:54 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Proč někdy všechny důvody k procítění obrovského štěstí vedou ke stavům úzkosti? Je snad hranice mezi bolestí a štěstím tak tenká? Tyhle otázky mě trápí už řadu let. Je to úplně zbytečně prožitá bolest ve šťastných chvílích. A hlavně způsobuje ten pocit viny a hlodání, že asi není něco v pořádku.

Je bolest a radost úplně rozdílný cit, nebo funguje na podobné bázi - jde o velmi hluboké emoce, který pozměňují stav vnímání a mísí se? Je to podobné jako když někdo tvrdí, že láska a nenávist jsou velmi podobné city? Neexistuje tedy žádná černá a bílá, ale podivná šedá?

Další otázky bez odpovědí...

ANNihilation

Pearl jam v Praze!

21. června 2012 v 10:18 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
Ach ano, druhého července se v O2 aréně objeví moji milovaní Pearl jam! Nejdřív to vůbec nevypadlo, že sem přijedou, Praha se přidala až skoro mezi posledními zastávkami, ale fanoušci byli štěstím bez sebe.


Sice je to v éteru už od ledna, ale zařekla jsem se, že o tom nepodám na svou vyblejvárnu zprávu, dokud nebudu mít lístek a včera mi ho pan Modrý daroval, aáá, asi ho sežeru (pana Modrého, nikoliv lístek).

Doufám, že si to čte někdo, s kým se tam potkám. :) Ehm, samozřejmě se musím zeptat - neznáte někoho, kdo vylepuje tyto plakáty (obrázek) do zastávek a podobně a byl by mi ochotný nějaký sehnat? :) Ne pro mě, já už jeden mám, s pár vrstvama navíc a trochu zmačkanej, ale mám!

NEoslovit?

19. června 2012 v 14:48 | ann-ihilation |  Žít rád(a)
Pokud se pohybujete mezi lidmi, určitě některé z nich potkáváte opakovaně. A třeba jsou vám také velmi sympatičtí. Jenže já v tom vidím docela problém - jak se s někým začít bavit?

Když se mi někdo hodně líbil, tak jsem si dodala odvahu a oslovila ho (nebo se na něj smála tak dlouho dokud to neudělal on), ať už jsem ho potkávala každý den v metru nebo mě upoutal na nějakém koncertě. Pak je tu samozřejmě opačná situace, kdy to jde samo - když jste první den v nové škole/práci/jakémkoliv kolektivním prostředí, tam se s někým prostě bavíte, protože to vyplyne ze situace. Jenže...

Je mi sympatická jedna slečna, co jí potkávám v autobuse, ráda bych jí nějak poznala, jenže když jí oslovím, bude si myslet a) že jsem lesba a balím jí b) že jsem divná c) něco ještě podivnějšího s čím nepočítám. Už asi rok se chci seznámit se sousedem z vedlejšího vchodu, jenže by to asi taky vypadalo jinak, než by mělo. Navíc, i když by se mi někoho z nich teoreticky podařilo okouzlit svým projevem (vzhledem k mé schopnosti říct tu nejhorší věc v nejhorší chvíli trochu nepravděpodobné), co když zrovna nebudou mít náladu poznat někoho nového? Taky to tak občas mám. (Ach ta labilita!)

Tato má podivná chvilková úvaha vypadá jako když jí psal někdo asi o osm let mladší, ale určitě pochopíte, co tím myslím. Jak to děláte vy? Dodáte si odvahu a občas se ztrapňujete, nebo si necháváte ujít nové lidi kvůli - strachu, lenosti, nečemu jinému? Nebo vůbec necítíte zájem se s někým novým začít bavit?

Takhle na veřejnosti je to totiž vážně těžké vzhledem k nepříjemné možnosti negativní reakce od druhé strany, asi proto to nefunguje. Když jdete někam s více přáteli, lehce se seznámíte s jejich přáteli a ti s vašimi a jde to tak nějak samovolně, už třeba kvůli prvotnímu pocitu sdílení nějakých zájmů.

Podělaný lidský bloky!

ANNihilation (dnes fakt mimo, zase :D)

Princezna Mononoke (Mononoke hime)

17. června 2012 v 19:10 | ann-ihilation |  Filmy
Ne vždy jsou kreslené filmy pro děti a to o princezně Mononoke platí dvojnásob. Setkáváme se tu s věčným soubojem člověka a přírody, avšak podaném způsobem, jakým to dokáže jen anime. Máme tu samozřejmě jistý příběh lásky, souboj sil a postavy, o kterých by se dalo přímo tvrdit, že jsou kladné nebo záporné. A bozi v podobě zvířat, duchové stromů a samotný Duch lesa jsou tak nádherní, že si je ani nemusíte představovat do reálné podoby. Je to film na zamyšlení, ale nezpůsobuje vám nepříjemné psychózy, je hluboký, ale zároveň si u něj odpočinete. Co víc dodat?


zdroj obrázku: http://www.crunchyroll.com/group/Princess_Mononoke

Sněhurka a lovec (Snow white and the Huntsman)

17. června 2012 v 19:07 | ann-ihilation |  Filmy
Vím, že dívat se na filmy kvůli hercům je silně povrchní, ale občas si nemůžu pomoct, i když se to až na výjimky dost podepisuje na kvalitě. Na tuhle podívanou jsem se tedy chystala s tím, že to bude propadák založený jen na současné slávě právě Chrise Hemswortha a Kristen Stewart, takže mě to překvapilo spíše mile. Je to trochu netradičnější podání pohádky, o které se již snažil film Sněhurka: Příběh hrůzy, ale stejně víte, jak nakonec dopadne. Musím ale přiznat, že mě párkrát překvapil a docela okouzlil zvláštními efekty, které doprovází celý snímek, ač byly často okoukané z různých fantasy filmů. Jako oddechovka je však ideální.


zdroj obrázku: http://www.aceshowbiz.com/still/00006600/snow-white-huntsman-still10.html

Mňam!

Útěk myšlenek

16. června 2012 v 23:14 | ann-ihilation |  Prý poezie
Útěk myšlenek
Vždy k tobě
Zpěněné moře v tvých očích

Mlčíš
A protiklady se objímají
Pomalu naplňuješ mé srdce něhou

Bolest trpělivě odrůstá
Porážíš úzkost v každém záchvěvu

Já vím,
Neměla bych se bát
Ale kde vzít jistotu,
Že nevyprahnu?

Jako tisíckrát před tebou…

Carl Orff - Carmina Burana

16. června 2012 v 18:19 | ann-ihilation |  Další hudba

Myslím to vážně!

Třeba za pár let opravdu začnu poslouchat vážnou hudbu, procházím asi zase nějakou změnou nebo co. A co by ne!

DG 307 - Papírový aPsolutno

16. června 2012 v 18:13 | ann-ihilation |  DG 307
Jak mrazivé...
Chtěl bych mít světy z papíru
A taky papírový lidi
A trochu benzínu
A nastrouhaný slídy
Škrtátko a sirku
Papírový stromy
Papírový domy
Vysoký plameny
Hořící papírový kameny
NEJDŘÍV BYCH PODPÁLIL!
Papírový továrny
Papírový pakárny
Papírový běsy
Papírový děsy
Papírovou historii
Depresivní kolonii
Papírový zákony
Papírový revoluce
Papírový evoluce
PAPÍROVÝ COKOLIV!
paper...paper...paper

Výblitek ze sna

16. června 2012 v 17:59 | ann-ihilation |  Sny
"Uvědomit si vlastní ubohost je psychická sebevražda."

Všechno to začalo jediným divným snem, což je dost na hlavu, když si vezmu v úvahu, že sny mají pomáhat ve smíření se vším tlakem a pocity. Jenže to nesmíte být přecitlivělý kus masa.

sen z pátku 15.6. 7:10:
Jdu s J do kopce, něco si povídáme o tom, že bychom mohli jít na privát, kde si dáme tequilu. Říkám mu, že je s ním pít hrozný, protože vydrží hodně, říká mi, že když jsme byli pít a já přinesla víno a med, tak byl taky úplně mimo. Bere mě kolem ramen, vypadá to, že mi dá pusu, ale najednou je slyšet hrozná rána. Rodina s dětmi, co jde před námi utíká pryč, J běží taky. Zprvu se domnívám, že jde o nějakou hru, ale poté si všimnu, že spadla větev jednoho ze stromů do cesty. Utíkám také, mám strach, protože se není kam schovat a větve padají rychle, takže bych v případě, že by padala a mě, nestihla uhnout. Pak jsme nahoře už v bezpečí, říkám J, že jsme tady byli včera s bráchou na výstavě a větve padaly také. Pamatuji si, že mi brácha říkal, že chodí pít k nějakému klukovi, kterému se doma všude válí jehly.

No a jelikož se o sny zajímám a myslím si, že jsou důležitou součástí našeho života, přemýšlela jsem o jeho významu. Zmínka o klukovi, co má doma jehly pochází z toho, že brácha mluvil o nějaké brigádě, kde se uklízí po fesťáku a občas se tam nějaká najde, proto i ta spojitost s alkoholem. Zprvu nesmyslná kombinace vína a medu je velmi lehce vysvětlitelná - s J jsme chodívali na víno a jeho vlasy jsem v jedné básni právě k medu přirovnala. Ale ten zbytek mi se mi začal neblaze převalovat v hlavě.
Asi před rokem to vypadalo, že se s J dáme dohromady, jenže to bych nebyla já, abych to neposrala, následně ho poslala někam a pak se za to příšerně dlouhou dobu kopala do prdele. Ono odpustit něco sám sobě je mnohdy mnohem těžší než někomu jinému. Teď už se mi přes to podařilo dostat, navíc jsem poznala někoho naprosto skvělého a J mi v hlavě neleží proto, že bych do něj byla zamilovaná, ale proto, že lituju, jak jsem se k němu neférově zachovala. Teda asi, na nic lepšího se mé zmatené hlavě nepodařilo přijít. Proto je celkem logické, že se mi promítl do snu, myslela jsem na něj. Nejvíc mi nešlo pochopit, co mají ve snu znamenat padající větve, nejvíc pravděpodobné mi přišlo přirovnání právě se strachem, strach asi přímo z lásky - začaly padat když se mě pokusil políbit. Do toho utíkala pryč rodina před námi, která nejspíš měla symbolizovat rodinu mojí. Včera jsem si uvědomila, že jsem všem ten nejvzdálenější člen. Není to proto, že bych neuměla dávat najevo pocity, ale protože je mám prostě nějak naruby?

Z tohoto všeho zase vzešla ta stará úzkost, že nejsem schopná milovat. Nikomu v mém okolí se nestává, že mají s někým pěkný vztah delší než rok a ze dne na den jim přeskočí a utečou z něj, protože přestanou cítit. Kvůli tomuto problému jsem vlastně už ani nikoho nechtěla. Jenže to je teprve začátek celého tohoto podivného necitlivého kruhu. Ono když vám táhne na jednadvacet, tak se ještě dá omluvit, že si neudržíte dlouhodobý vztah (sice kvůli vašim psychózám, ale stejně), ale že nedokážete mít blízký vztah se svými rodiči, prarodiči a ani kamarády? To je to trochu divné. Poslední dobou si uvědomuju, že jsem si od sebe za poslední rok stihla všechny pečlivě odehnat, že se jsem schopná zajímat jen o poznávání někoho nového ale neumím se starat o pocity těch, které znám léta. Umím mluvit, umím i poslouchat, ale neumím konverzovat. Cítím štěstí i bolest, ale neumím milovat. Dá se to vůbec nějak naučit?

Mám z toho nějak pocit, že kniha "Život zbytečného člověka" (dodávám, že jsem to nečetla, jde mi jen o název) mohla být s lehkým srdcem napsána o mně. K čemu to vlastně všechno je, nejsem nikomu užitečná, dokonce ani sama sobě. Sebelítost nebo sebeuvědomění? Docela vtipné, tuto knihu napsal Gorkij, v písni Wind of change se vyskytuje "Gorky park" a ta mi zase připomíná J, protože jsme na ní poprvé tančili. Jak zkurveně zacyklené.

Wind of change, změna. Buď změna nebo zhroucení, no já se nedám, snad.

Nashle, to je konec mých výlevů, jestli jste to dočetli až sem, tak nejenže máte můj obdiv, ale i chápete, proč to píšu právě sem. Veřejná anonymita, něco to do sebe má.


ANNihilation

báseň - J. H. Krchovský

10. června 2012 v 16:48 | ann-ihilation |  Literatura
ČTYŘI SVĚTOVÉ STRANY?
ne, je jich mnohem více
snad leda čtyři stěny
zlomené svitem svíce

Čtyři prázdné stěny
a na nich tentýž obraz
šepot, vzlyky a steny
skok, pád a znovu odraz

zdroj: http://marieke.pise.cz/20358-jhkrchovsky-basne.html

Neúměrná umí(r)něnost

10. června 2012 v 14:11 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Krátká věc psaná při dlouhé cestě v polospánku. (Výmluvy!)

Máme rychlejší auta, internet do chytrých telefonů, značkové butiky, spoustu programů na televizi, samosplachovací záchody, jaderné zbraně,

ale máme méně času, méně osobní komunikace, méně soucitu, méně se smějeme, máme menší pohodlí a menší pocit bezpečí.

Přímá úměrnost způsobená neúměrnou hloupostí?

Monthy Python - The ministry of silly walks

10. června 2012 v 12:19 | ann-ihilation |  Seriály

Nechápu, že mě to tak rozsekává. :D Asi že tak chodím běžně. Achjo, víc anglického humoru, už nemůžu z těch amerických blábolů!

Eddie Vedder - Society (text+překlad)

10. června 2012 v 12:09 | ann-ihilation |  Eddie Vedder


Society

It's a mistery to me
we have a greed
with which we have agreed

You think you have to want
more than you need
until you have it all you won't be free

society, you're a crazy breed
I hope you're not lonely without me

When you want more than you have
you think you need
and when you think more than you want
your thoughts begin to bleed

I think I need to find a bigger place
'cos when you have more than you think
you need more space

society, you're a crazy breed
I hope you're not lonely without me
society, crazy and deep
I hope you're not lonely without me

there's those thinking more or less less is more
but if less is more how you're keeping score?
Means for every point you make
your level drops
kinda like its starting from the top
you can't do that...

society, you're a crazy breed
I hope you're not lonely without me
society, crazy and deep
I hope you're not lonely without me

society, have mercy on me
I hope you're not angry if I disagree
society, crazy and deep
I hope you're not lonely without me

Společnost

Je pro mě záhadou,
Že jsme chamtiví
A máme s tím souhlasit

Myslíte si, že musíte mít
Více, než potřebujete
A dokud to nebudete mít vše, nebudete volní

Společnosti, ty šílená raso
Doufám, že se beze mě necítíš sama

Když chcete víc, než máte
A myslíte si, že to potřebujete
A když si to myslíte víc, než opravdu chcete
Vaše myšlenky začnou krvácet

Myslím, že musím najít větší místo,
Protože když máte víc, než si myslíte,
Potřebujete víc prostoru

Společnosti, ty šílená raso
Doufám, že se beze mě necítíš sama
Společnosti, šílená a hluboká
Doufám, že se beze mě necítíš sama

Je tu názor, že více je méně a méně je více
Ale když je méně více, jak si udržíte skóre?
Prostředky pro každý bod, kterého docílíte
Vaše úroveň klesá
Je to trochu něco jako začínat na vrcholu
Nemůžete to zvládnout

Společnosti, ty šílená raso
Doufám, že se beze mě necítíš sama
Společnosti, šílená a hluboká
Doufám, že se beze mě necítíš sama

Společnosti, ty šílená raso
Doufám, že se na mě nezlobíš, když nesouhlasím
Společnosti, ty šílená raso
Doufám, že se beze mě necítíš sama

zdroj obrázku: http://moookieblaylock.tumblr.com/

Červená vína Sovín

10. června 2012 v 11:37 | ann-ihilation |  Vína
Jelikož jsem si už konečně uvědomila, že po levných (ne-li přímo krabicových) vínech mi ráno bývá mnohem hůř a také jsem se asi už naučila pít jen na chuť (no, někdy), začala jsem už vyhledávat něco trochu lepšího. A jednou takovou "mňamkou" je právě víno Sovín.


Je výborné, nemá žádný hnusný "ocas" a stojí nějak do stovky. :) A navíc - jako bonus - je na něj pověšená malá sovička, kterou můžete (jako já :D) nosit jako náramek. Škoda jen, že to takhle nemá víc vín, alkoholické šperky, to je něco pro mě. Opravdu ho doporučuji, snad ho seženete, prodává se spíše v obchodech s větším výběrem (typu Tesco apod.). A taky má super název. :D


Výstava - Jakub Špaňhel - Slepice v pekle & Lubomír Typlt - Tikající muž

10. června 2012 v 11:18 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
V druhém patře Městské knihovny v Praze se momentálně nachází dvě výstavy, o kterých bych vám chtěla něco říct.

Prvním z autorů je Jakub Špaňhel, který je typický svými rozmazanými a rozteklými obrazy - maluje je netradičními nástroji jako třeba košťaty a válečky a barvu poté nechává stékat - prý aby dílo přesahovalo plátno. Mnoho věcí od něj se mi líbilo, byly to často ponuré prostory různých kostelů, kdy si pohrává s kombinací tmavých barev a někdy přidá třeba zlatou, což vykouzlí velmi zvláštní efekt, především proto, že jde o velká plátna a při pohledu z úplné blízkosti vidíme, jak dílo dál nepropracovával, jen tam barvy "nakydal". Některé obrazy jsou právě proto dobré, některé se mi nelíbily vůbec, to je ale asi jen otázkou vkusu.


Druhá výstava v tomto patře byla poněkud jiná. Šlo o díla Lubomíra Typlta a jeho typické křiklavé barvy (což je docela dobrý kontrast s výstavou druhou). Jenže jeho výtvory pro mě byly naprostým zklamáním. Nejprve pořád dokola opakující se motivy mrtvých koček a barelů, poté nesmyslné dvoubarevné kompozice a nakonec téměř fosforeskující podobizny dětí, ze kterých šel prostě strach. Umění sice nějak nerozumím, ale bylo mi to líto - Lubomír Typlt dle všeho malovat umí, ale ukazuje to jinak. Upřímně, byla jsem ráda, když jsme s galerie vyšli ven, ale jak se říká - sto lidí, sto chutí, možná to právě vás zaujme.


Vstupy jsou dle toho, co jsem našla na každou výstavu po sto dvaceti korunách, při sníženém za polovic, což mi přijde hrozně moc vzhledem k tomu, jak jsou výstavy malé, ale jestli vás to zajímá, tak to asi stojí za to. :) Obě výstavy probíhají až do 9. září, tak snad do té doby bude nějaká akce, kdy jsou galerie otevřené zadarmo. Ačkoliv mám pocit, že to tento rok bylo po třetí (teď tedy ve velkém) a naposled, ale snad ne.

ANNihilation

zdroje obrázků: http://www.linkos.cz/diar-cos/diar-2007/, http://www.google.cz/imgres?um=1&hl=cs&sa=N&biw=1366&bih=653&tbm=isch&tbnid=lSJg0UMDx6dwVM:&imgrefurl=http://www.singltrack.estranky.cz/clanky/perzona-zkusena/malba.html&docid=oKAGZxMjQ4H3ZM&imgurl=http://www.singltrack.estranky.cz/img/picture/154/typlt2.jpg&w=380&h=542&ei=9WXUT7qGIpDU4QSnu7T-Ag&zoom=1&iact=rc&dur=213&sig=103565202123308435120&page=1&tbnh=146&tbnw=100&start=0&ndsp=20&ved=1t:429,r:19,s:0,i:130&tx=45&ty=61

Výstava - Jakub Schikaneder

10. června 2012 v 10:12 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
Až do 21. října ve Valdštejnské jízdárně probíhá výstava jednoho z nejtalentovanějších umělců z přelomu 19. a 20. století - Jakuba Schikanedera. Vřele bych vám jí chtěla doporučit, protože na vás jeho tajemná díla určitě zapůsobí. Motivy žen a jejich stárnutí, zákoutí Prahy, kontrast utrpení a krásy a především melancholický nádech - to vše na vás z obrazů přímo dýchá. Jeho díla jsou krásně nostalgická; při pohledu na plátno se snažíte vnímat světlo a jeho kontury, ale vaše mysl sklouzává neznámo kam do hlubin.


Vražda v domě, 1980

Jestli máte rádi umění, kdy malíř opravdu malovat umí a jen nehází barvy na plátno (pardon, ale tento druh moderního umění mě vždycky znechucoval), je tato výstava pro vás jako stvořená. Je docela obsáhlá, ale není přímo zdlouhavá, takže budete mít spoustu času promyslet si i detaily obrazů. Vstupné je pro dospělé 150 Kč, snížené 80, bohužel to už asi levnější nebude. :)) Možná jste ale výstavu viděli včera zdarma v rámci Muzejní noci, jako já.

ANNihilation

zdroj obrázku: http://web.quick.cz/rpinkava/galerie.htm

Kurt Vonnegut Jr. - Jatka č. 5

9. června 2012 v 14:30 | ann-ihilation |  Literatura
Kniha popisuje příběh Billyho Pilgrima, který se jako zajatec dostal do Drážďan, kde úplnou náhodou přežil jejich nechvalně známé bombardování. Po tom všem začne tvrdit, že ho unesli mimozemšťané a že cestuje časem tam a zpátky, takže ho mají všichni za starého labilního blázna.


Je vždy těžké nějak popsat Vonnegutův příběh, ale stejně je víc důležité soustředit se na myšlenku. Tato kniha je vázána na autorův zážitek, kdy opravdu za 2. světové války pracoval v Drážďanech na jatkách a zažil celou tu hrůzu spojenou s nálety. Samozřejmě že je kniha plná kritiky války jako takové a Američanů právě za bombardování Drážďan. Dále se klasicky zamýšlí nad životem a to vše podává svým stylem plným černého, avšak velmi chytrého, humoru.

zdroj obrázku: http://www.minotaur.cz/sfaf/catalog/jatka-c-5-p-5080.html

George Orwell - 1984

9. června 2012 v 14:13 | ann-ihilation |  Literatura
"Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla." Tyto hesla razí totalitní režim zobrazený v knížce. Hlavní postava jménem Winston Smith se snaží vymanit z manipulace a dohledu, pod kterým jsou všichni lidé na světě. Ten je v této době rozdělen do tří zemí, které spolu střídavě válčí a navazují spojenectví, což slouží jako skvělá záminka k ovládání lidských životů. Samozřejmě je tu mnohem víc lidí, než jen Winston, kteří nechtějí dál žít v takovémto režimu, jenže něco jako spojenectví je naprosto nereálná myšlenka, protože jsou všichni nepřetržitě sledováni a jakýkoliv odpor je přísně trestán. Velký bratr tě sleduje!


Velmi ponurá kniha vám musí vzít dech, protože ač je psaná o minulosti, vzbudí ve vás oprávněný strach, že je o budoucnosti, ne-li spíše o přítomnosti. Ovládání lidské mysli a její naprostá kontrola, no, nehodilo by se to někomu? Toto dílo vás donutí celou dobu přemýšlet nad všemi těmi ironiemi, na které poukazuje, ale zároveň je velmi čtivé a zábavné. Hlavní postava není typický dokonalý hrdina, který umí vše a z každé špatné situace vyvázne, jak to bývá ve spoustě knih, ale je to obyčejný člověk s vůlí opravdu žít, což se ve světě, který je zobrazován, nedá. 1984 patří k jedné z nejoblíbenějších knih vůbec a jsem si jistá, že velmi oprávněně.

zdroj obrázku: http://dark-fairytails.blog.cz/1204/george-orwell-1984

Bez-naděj

6. června 2012 v 23:10 | ann-ihilation |  Prý poezie
Má vášeň se mi stala prokletím
Nekonečným útěkem před city
Před sebou samotnou
Ve své oplzlé kráse

Bylo to bloudění mezi hvězdami,
Co za mnou pohasínaly
A pomalé zmírání v záchvatech výčitek
Sebezničení jako cesta vykoupení

Nové zrození
Z mrtvé symfonie života
Týdny prázdnoty a společnosti slz
Snaha o změnu

Co to přineslo?

Zase jen strach,
Kolotoč beznaděje…


Versus

6. června 2012 v 23:00 | ann-ihilation |  Prý poezie
Ona je krásná.
Když svítí slunce
Její křídla jsou zlatá
A její elfské vlasy voní.

Ona je úžasná.
V tvé hlavě navěky
A srdci uvězněná.
Pláčeš pro Ní?

Ona je dokonalá.
Vím to.
Vzhlížím k Ní.
Nikdy nebudu Ona.

Vždy zůstanu jen:
Hnusnou
Sebedestruktivní
Náladovou
Egoistickou
Zkaženou
Melancholickou
Úzkostlivou
Odpornou
Nedokonalou
Zlou
Holkou v koženejch botech.
Vždy zůstanu sama sebou.

Nemiluješ .

"Báseň", co brzo oslaví tříleté výročí. V té době to byla bolest, ale teď s odstupem času a se všemi novými myšlenkami a zkušenostmi můžu říct, že je mi to u prdele. Jo a budu tady mít výlevy, protože mám pocit, že celý den vyzařuju něco jako "naštvi mě!" a musím to ze sebe nějak dostat.

ANNihilation

The Velvet underground - Lady Godiva's operation

6. června 2012 v 22:55 | ann-ihilation |  The Velvet underground

Dobrý večer, je libo písničku o lobotomii? Možná by mi jí někdo i mohl udělat, třeba by se mi pak změnila osobnost a byla bych trochu stabilní, ono by to občas totiž neškodilo.

:D Vždycky mě rozseká, jak řekne to "sweetly" jako největší debžot. :D

Druhá půlka pomeranče

6. června 2012 v 21:27 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Myslíte si, že každý má někde ve světě tu svou druhou půlku? Spousta lidí je přesvědčená o tom, že ano. Dokonce některé kultury věří v to, že každá duše byla rozdělena na dvě části - na mužskou a ženskou, které se po světě hledají. A také věří v to, že se duše mohla rozdělit na částí ještě víc a pokud potkáte obě, možná to nebude procházka růžovým sadem. A někdo si myslí, že je to úplná hloupost.

Já jsem jako obvykle věrná své schizofrenii a neumím se rozhodnout. Ono je totiž těžké, když střídavě věříte-nevěříte na lásku (a to ne podle stavu zadaná-nezadaná, ale nejspíš podle změn počasí), pravé přátelství a vůbec tyhle pěkné věci, pro které spousta lidí dýchá. Někdy to vypadá, že se s někým skvěle doplňujeme a pak se najednou jako lusknutím prstů všechno obrátí a my se divíme, jak jsme to jen mohli být tak zaslepení. A platí to i naopak, povídáte si se všedním známým a najednou máte pocit, jako by vám mluvil z duše.

Mám ten problém, že je téměř každý kluk, se kterým si něco začnu, přesvědčený, že jsem jeho spřízeněná duše a že mu nikdo přede mnou lépe nerozuměl, ale přitom jde jen o chvilkovou empatii, která je později zklamáním. Pro oba. Stává se to taky někomu, nebo jsem tmavá výjimka?

Existuje snad na světě pro každého někdo dokonale ideání? Já tedy na žádný dokonalý ideál nevěřím, dokonce mě ta představa znechucuje. Jak tak nad tím přemýšlím, uvědomuji si, že vlastně něco jako "druhá půlka pomeranče" existuje. No možná to jsou menší kousky, co nás postupně skládají a zase rozkládají a je nám tak umožněno se měnit. Jedna taková má část je třeba skvělá přítelkyně, se kterou se znám už asi...sedm let? Prošly jsme si spolu všechny ty změny, jaké člověk absolvuje, když je mu -náct a pořád si rozumíme. Myslím, že důležitými částmi byli všichni kamarádi, kteří prošli mým životem a všechny vztahy, které jsem kdy měla. Jsem si jistá, že v tu chvíli ti lidé byli něčím jako spřízněnou duší, ale čas je zase rozdělil a změnil.

A vítr mi ani ne tak dávno přivál do cesty můj jang, což mě vlastně vedlo k této podivné úvaze. Myslíte, že jde opravdu s někým utvořit rovnováhu?


ANNihilation (jin, ale ne ten z láhve!)

zdroj obrázku: http://best-star.blog.cz/0703/super-jing-jang

Regina Spektor - Blue lips (text+překlad)

2. června 2012 v 10:00 | ann-ihilation |  Další hudba
Poněkud mě dostal ten spád písně, úžasný nápad. A takhle naživo zní mnohem lépe, než studiová verze.



Blue lips

He stumbled into faith and thought
God, this is all there is
The pictures in his mind arose
And began to breathe
And all the gods and all the worlds
Began colliding on a backdrop of blue

Blue lips, blue veins

He took a step but then felt tired
He said I'll rest a little while
But when he tried to walk again
He wasn't a child
And all the people hurried fast, real fast
And no one ever smiled

Blue lips, blue veins
Blue, the color of our planet
From far, far away
Blue lips, blue veins
Blue, the color of our planet
From far, far away

He stumbled into faith and thought
God, this is all there is
The pictures in his mind arose
And began to breathe
And no one saw and no one heard
They just followed the lead
The pictures in his mind arose
And began to breathe

And no one saw
And no one heard they just followed the lead
The pictures in his mind awoke
And began to breed

They started off beneath an olive tree
And they chopped it down to make a picket fence
And marching along the railroad tracks
They smiled real wide for the camera lens
As they made it past the enemy lines
Just to become enslaved in the assembly lines

Blue lips, blue veins
Blue, the color of our planet
From far, far away
Blue lips, blue veins
Blue, the color of our planet
From far, far away

Blue, the most human color
Blue lips, blue veins
Blue, the color of our planet
From far, far away

Modré rty

Poklesl ve víře a pomyslel si
Bože, tohle je všechno, co tu je
V mysli mu vyvstaly představy
A začal dýchat
A všichni bozi a všechna slova
Se střetávali na modrém horizontu

Modré rty, modré žíly

Udělal krok, ale cítil se unaven
Řekl: "Na chvíli si odpočinu"
Ale když se pokoušel jít dál
Už nebyl dítě
A všichni lidé hrozně spěchali
A nikdo se nikdy neusmál

Modré rty, modré žíly
Modrá, barva naší planety
Z daleka, z daleka
Modré rty, modré žíly
Modrá, barva naší planety
Z daleka, z daleka

Poklesl ve víře a pomyslel si
Bože, tohle je všechno, co tu je
V mysli mu vyvstali představy
A začal dýchat
A nikdo nic neviděl a neslyšel
Všichni šli s davem
V mysli mu vyvstaly představy
A začal dýchat

A nikdo nic neviděl a neslyšel
Všichni šli s davem
V mysli mu vyvstaly představy
A začal vychovávat

Vyrazili pod olivovník
A pokáceli jej, aby z něj postavili laťkový plot
A kráčeli podél železničních kolejí
Široce se usmívali do objektivů
Tak jako to udělali nepřátelské linie
Jen aby byli zotročení na montážních linkách

Modré rty, modré žíly
Modrá, barva naší planety
Z daleka, z daleka
Modré rty, modré žíly
Modrá, barva naší planety
Z daleka, z daleka

Modrá, nejlidštější barva
Modré rty, modré žíly
Modrá, barva naší planety
Z daleka, z daleka

Míjení

1. června 2012 v 23:20 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Při nedávné procházce jsme na Petříně narazila na zajímavý streeart(u nás jeden z mála, bohužel), který mi pořád nejde z hlavy. To že je město víc anonymní než vesnice je známý fakt, ale některé přehlížení hraničí s neslušností.


Hlavně už vymizel ten pocit bezpečí - jsem mezi lidmi, nemůže se mi nic stát. Ha, ale když se něco stane, pomůže vám někdo? Město jakoby nasáklo nějakým jedem, který vás nutí bát se kontaktu. Mám pocit, že jsem se od toho odbourala až někdy před dvěma, třema lety. Je to prostě iracionální fobie, kdy se s nikým nechcete bavit, jen chcete v klidu dojít tam, kam máte právě namířeno. A že je cesta cíl, to vás ani nenapadne. Přitom je to velká škoda, když se podíváte kolem sebe, určitě uvidíte a uslyšíte spoustu zajímavých věcí, mám pocit, že se tomu říká...život. Je pochopitelné, že ne vždy je možné být příjemný, někdy prostě přijde den blbec a vy si s radostí ucpete uši sluchátkama a přeje si teleportovat se někam úplně jinam. Jenže co když přes tu každodenní nevnímavost minete něco opravdu důležitého?

Vzpomínám si, že kdysi jsem měla představu, kde by lidé nastoupili dejme tomu do autobusu a všichni se spolu bavili. Něco obdobného jako ve třídě, neumím to moc popsat. S odstupem času si nejsem jistá, jestli to je reálné nebo ne. :) Někdy chce mít člověk klid, ale lidská společnost je velmi důležitá. Co je důležitejší?

Snad jen vám ještě popřát spoustu milých setkání. :)

ANNihilation (co se s Ním (ne)minula ve snu)

Dospělé děti, dětinští dospělí

1. června 2012 v 22:55 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Už jsem se dlouho chystala sepsat něco na toto téma a dnešní den jako by tomu nahrával svým datem...

Máte taky ten pocit, že je něco jinak než dříve? Že se za posledních pár let stal nějaký podivný přelom a děti se záhadně změnily? Zase to není tak dávno, kdy jsem ještě byla sama malá holčička, takže se to opravdu muselo stát někdy v poslední době. Vzpomínám si, že jsme vždy měli respekt z "velkých" deváťáků, když jsme poprvé zkoušeli kouřit, měli jsme strach, že nás někdo uvidí a když nám někdo starší vynadal, odploužili jsme se neznámo kam se staženým ocasem. O pár let později je vše úplně naruby a já se ptám proč.

Nemůžu si pomoct, ale hlavními viníky asi budou rodiče, ne? Společnost nastavila nějaké nepsané stupidní pravidlo, že se rodič podřídí dítěti a bude s ním jednat více méně jako s kamarádem? Co si myslíte vy, čím to je? Nechci si stěžovat jako stará bába, je mi to spíš líto. Když vidím třináctileté holky oblečené jako třicetileté šlapky, jak jsou každý víkend namol, někde se prostě musela stát chyba. Jakoby se pořád snižovalo trvání té krásné nevinnosti. Nějak mě k té myšlence popích i článek na doma.cz (to čučíte, co? :) ), kde milí rodičové ze svých hezkých dětí dělají kreatury. Proč si jako dítě hrát, když můžete vypadat takhle? Po tom, co jsem viděla tyto fotografie si říkám, kam se na to hrabou některá individua, které potkávám.


Snad jen doufám, že se tento ohavný trend nedostane až k nám, doufám, že to tady má ještě pár lidí v hlavě v pořádku. Byla bych moc ráda, kdyby si děti mohly užít své dětství plnohodnotně, učit se novým věcem se vší tou naivní mírumilovností a krásnou fantazií. A snad nemusím dodávat, že s nějakou podporující rodinou.

Pak tu samozřejmě máme dospělé, kteří se chovají jako děti. Ještě lepší! Co si budeme namlouvat, tohle se týká především mužů (snad mě neukamenujete), asi snad proto, aby si každá žena zvykla na děti ještě předtím, než je bude mít. :)) Jiný racionální důvod v tom nevidím!

Na druhou stranu je ale i důležité, aby si trochu toho dětského pohledu na svět zachovali i dospělí. Ano, jistě, realistický přístup k věcem a jistá vážnost jsou určitě nutné, ale v každém z nás by přeci jen měl zůstat kousek našeho "mladého já", abychom nezatrpkli. Jak říká Andy Rooney: "Bez ohledu na postavení ve společnosti každý potřebuje přítele, který s ním dokáže dělat i hlouposti." A opravdu každý i přes veškerou vážnost občas potřebujeme vypnout a udělat nějakou tu dětinskou pitomost. Každý musí být dítě, aby byl jednou dospělým a to první období je kratší, tak si ho snad prodlužme na co nejdelší dobu? Nebo ne? Někdo tu možnost nemá, ale není důvod, aby to nějaké nové konvence nastavovaly do větších a větších zrůdností.


Už bych myslím měla nechat těch sentimentálních řečí, snad jste z toho zmatku pochopili, co jsem měla na mysli. :) A co vy, jste děti nebo dospělí? :)

Po delší době vaše ANNihilation plná krátkých klišé, dnes píšící jako dítě, ale vzhledem k článku mi snad odpustíte

zdroj obrázku: http://development.aoleonthemartiangirl.com/babu881212/photo/view/baby-miss-world-3/, http://diary-lenule.blog.cz/1203/pratelstvi
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!