Květen 2012

Michail Jurjevič Lermontov - Démon

25. května 2012 v 10:36 | ann-ihilation |  Literatura
Démon bloudící světem se chce napravit, vrátit se zpět do doby, kdy mohl cítit štěstí, víru i lásku. Zamiluje se do princezny Tamary. Té zemřel snoubenec a proto odešla do bezpečí kláštera, ale jsou spolu s Démonem v jakémsi citovém kontaktu. Jenže, může toto spojení skončit dobře?


Možná to je tím, že jsem měla vždy obdiv k autorům, kteří dokážou napsat dlouhou a smysluplnou báseň a vsadit do ní zajímavý příběh, ale dílo se mi vážně líbí. Spousta krásných veršů a také poukázání na to, že i někdo zlý se může změnit, ale jen když mu to společnost a řád umožní.

Musím se přiznat, že jsem fascinována touto malbou, přijde mi, že dílo prostě vystihuje:


zdroj obrázků: http://www.levneknihy.cz/demon/d-121474/; http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Kmakovs_107.jpg

Pearl jam - Oceans (text+překlad)

25. května 2012 v 10:21 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Upřímně...Nevím, jestli se mi tak líbí ta píseň nebo co, každopádně si docela dost vychutnávám Eddieho a Davea, no možná i Jeffa. Konečně jsem se po dlouhý době vzbudila s řádně úchylnou náladou, johou.


Oceans

Hold on to the thread
The currents will shift
Guide me towards you
Know something's left
And we're all allowed to dream
Of the next time we touch
You don't have to stray
Two oceans away
Waves roll in my thoughts
Hold tight the ring
The sea will rise
Please stand by the shore
I will be
I will be
There once more

Oceány

Udrž niť
Proudy se změní
Dovedou mě přímo k tobě
Vím, že něco zůstalo
A je nám dovoleno snít
O tom, že se příště dotkneme
Nemusíš bloudit
soustavně dvěma oceány
vlny semílají mé myšlenky
pevně si drž prsten
moře vyroste
prosím, zůstaň u pobřeží
budu
budu
tu ještě jednou

Je to docela sladký, že? A vyjímečně to není depresivní.

Hráči se smrtí (Flatliners)

24. května 2012 v 12:33 | ann-ihilation |  Filmy
Každého zajímá ta nevyřešená otázka, co následuje po smrti. Skupina studentů medicíny se rozhodne podstoupit klinickou smrt, aby to zjistili. Zprvu jsou pokusem nadšení, protože zjistí, že "tam" opravdu něco je, jenže je pak začnou pronásledovat zhmotněné výčitky svědomí.


Přes všechnu mrazivou tématiku se na film dá dobře koukat, možná proto, že je místy až naivní (ale ne v tom nepříjemném slova smyslu), nemá nepříjemnou atmosféru. Sice se zabývá tématem, na které se snaží najít odpověď snad každý přemýšlivý člověk, ale nezachází až úplně do hloubky. Přesto je zajímavý, zábavný a ne úplně čitelný. Co se mi velmi líbilo bylo, že naprosto přesně poznáte, jaká nálada má právě v scéně panovat - je to zásluhou nejen dobré kamery, ale především hudby. No, akorát je tam ten nepříjemný pocit, když jste v životě udělali něco špatného a neodčinili jste to…

zdroj obrázku: http://www.sneakpeek.ca/2011/08/columbia-plugs-back-into-flatliners.html

Regina Spektor - Samson live in London

20. května 2012 v 20:40 | ann-ihilation |  Další hudba
Něco jako poděkování mé hlavě za to, že mi nechává náhodně vyplouvat vzpomínky, který už jsou dávno zbytečný. Ach, jak úžasně příjemné, ještě víc prosím, hrabání se v minulosti je totiž moje nejoblíbenější činnost, hlavně když mě to blokuje v jakékoliv činnosti, jupí!


A ano, je to nádherná píseň. A ona taky.

Modrému

15. května 2012 v 11:33 | ann-ihilation |  Prý poezie
Modrému (od Červené)

Z popraskaného úsměvu
Na mne proudí letmá smrt
Roztrhej mě svými jemnými polibky
A přinuť mé srdce znovu tančit

Zářím ozvěnou tvé modré melodie
A doznívám v tvém dechu
Jsem ojíněná tvou pravdou;
Ničíš mne a osvobozuješ

Tvá trpělivá sluneční zář
Mne líbá do vlasů
S povzdechem bdícího
Jsem unášena křehkostí situace

Se záchvěvem strachu hledím,
Jak má platonická láska nespoutaně ožívá…


Jen doufám, že si to nikdy nepřečte. Ovšemže teď nastává dilema mu jí dát. Bezvadné. Vemte mě někdo prosím po hlavě něčím velkým a těžkým.

ANNihilation

Donnie Darko

14. května 2012 v 15:06 | ann-ihilation |  Filmy
Mysteriózní příběh o chlapci, který trpí velmi zajímavými halucinacemi - ukazuje se mu velký králík (ale nepředstavujte si žádného plyšáčka) a další divné věci, takže musí docházet na psychoterapii. Do toho všeho je Donnie zamilovaný do své spolužačky, ve škole dělá samé problémy a také se mu náhodně podaří vyhnout prapodivné smrti. A zbývá dvacet osm dní…do čeho? Na konci to do sebe vše krásně zapadne. No, možná.


Snímek je úchvatný, propletený záhadnou atmosférou, žádné klasické Deja-vu, kdy již na začátku znáte konec. Hlavní postava je psychicky labilní, drzý, ale velmi přemýšlivý člověk. Celý příběh se vlastně tak trochu věnuje "divným jedincům", dále je v zápletce použito cestování v čase a nouze nebude ani o jistou dávku černého humoru. Jsem si jistá, že na vás tento film nemůže zapůsobit neutrálně; možná vás i potěší, že si ho můžete vyložit, jak uznáte za vhodné.

zdroj obrázku: http://www.google.cz/imgres?um=1&hl=cs&sa=N&biw=1024&bih=677&tbm=isch&tbnid=1nHaOrD0M9KObM:&imgrefurl=http://inforum.artforum.sk/odporucame/recenzie/2cb30c/kto-je-tu-normalny-agent-cooper-donnie-darko-bob-a-frank&docid=Q79dW_UFceKbAM&imgurl=http://inforum.artforum.sk/userdata/catalog/2cb30c.jpg&w=650&h=366&ei=4AKxT9SREI3otQaO5f3LBg&zoom=1&iact=hc&vpx=91&vpy=305&dur=373&hovh=168&hovw=299&tx=146&ty=88&sig=103565202123308435120&page=2&tbnh=113&tbnw=201&start=16&ndsp=21&ved=1t:429,r:10,s:16,i:157 ... haha, delší už to nešlo

Pearl jam - Sad (text+překlad)

14. května 2012 v 14:13 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Sad

All the photographs were peeling
and colors turned to gray
He stayed... in his room with memories for days
He faced... an undertow of futures laid to waste
Embraced... by the loss of what he could not replace

There is no reason that she passed
And there is no god with a plan
It's sad... and his loneliness is proof
It's sad... he could only love you
It's sad

The door swings to a passing fable
A fate we may delay
We say... holding on...delivered in our own brace
He let em as he laid in bed
hoping that dreams would bring her back
It's sad... and his loneliness is proof
It's sad... he could only love you
It's sad

Holding his last breath
Believing... he'll make his way
But she's not forgotten
He's haunted...he's searching for escape

If just one wish could bring her back
It's sad... and his lonliness is proof
It's sad... he will always love you
It's sad

Smutné

Všechny fotografie jsou oprýskané
A barvy zšedly
Zůstal…celé dny zavřený v pokoji se vzpomínkami
Čelil…podtónu zpustošené budoucnosti
Objat…ztrátou toho, co nemůže změnit

Není žádné vysvětlení, proč odešla
A není tu žádný bůh s úmysly
Je to smutné…a jeho samota je toho důkazem
Je to smutné…mohl milovat jen tebe
Je to smutné

Dveře kmitají k chvilkovému mýtu
Můžeme zdržet smrt
Říkáme…vytrvej…dodán k vlastnímu vzepření se
Nechal je tak, zatímco ležel v posteli
A doufal, že mu jí sny mohou vrátit
Je to smutné…a jeho samota je toho důkazem
Je to smutné…mohl milovat jen tebe
Je to smutné

Zadržel poslední výdech
Věřil že…si prorazí cestu
Ale nezapomněl na ní
Je pronásledován…hledá únik

Kdyby jí tak jedno přání mohlo přivést zpět
Je to smutné…a jeho samota je toho důkazem
Je to smutné…mohl milovat jen tebe
Je to smutné


Další, co se mi nepochopitelně prožrala do hlavy. A to neni smutné. Hmm, ten jeho...talent! :)

Přežít svůj život

13. května 2012 v 10:51 | ann-ihilation |  Filmy
Evženovi se začínají zdát podivné sny, a tak začne navštěvovat psychoanalytičku. Dozvídá se tak spoustu věcí, které potlačil ve svých vzpomínkách. Naučí se i způsob, jak do snů pronikat a ovládat je, jen se rozhodnout, jestli je lepší život bdělý nebo ten snový.


Originalita, se kterou je lehce surrealistický film zpracován nezná mezí. Inteligentní humor, který naráží na Junga a především Freuda vás úplně pohltí. Oidipovský komplex, superego a analýza snů, všechno je podáno velmi zábavnou formou, která vám postupně odhaluje víc a víc smysl příběhu a rozmotává zpočátku nesmyslný příběh. Nakonec do sebe každý malý detail zapadne a utvoří velmi zajímavou a především originální podívanou. Jen se nesmíte nechat odradit podivným způsobem animace, který Jan Švankmajer zvolil, nakonec to má přece jen své kouzlo.

zdroj obrázku: http://hague.czechcentres.cz/cs/program/detail-akce/jan-svakmajer-prezit-svuj-zivot1/

Walk the line

13. května 2012 v 10:30 | ann-ihilation |  Filmy
I životopisný film se dá podat takovou formou, že z něj vznikne krásný lidský příběh a právě Walk the line je toho důkazem. Vyprávění o světoznámém zpěvákovi Johny Cashovi, který si složitě vydobude místo na hudební scéně a jeho sláva ho postupně strhává k drogám, od kterých se ho snaží uchránit jeho láska a budoucí žena June Carter.


Jestli neholdujete jeho hudbě, vůbec to nevadí, i tak na vás snímek zapůsobí. Nezobrazuje hudební legendu dokumentárně, jen se lehce dotýká témat, která změnily jeho život - těžké dětství, složité začátky v hudební kariéře, poznamenání armádou, drogy a samozřejmě láska. Na kvalitě filmu se z obrovské části podílejí skvělé výkony herců: Joaquin Phoenix sám nazpíval veškeré písně, a to velmi kvalitním způsobem, takže opravdu připomínají originál a Reese Witherspoon za svůj výkon byla dokonce oceněná oscarem, dle mého oprávněně.

zdroj obrázku: http://royalcouple-william-and-kate.blog.cz/1105/walk-the-line-johny-cash

Pearl jam - I got ID (text+překlad)

13. května 2012 v 10:05 | ann-ihilation |  Pearl Jam
I got ID

My lips are shakin
My nails are bit off
It's been a month and a day since I've heard myself talk
Only advantage this lifes got on me
Picture an empty cup in the middle of the sea

And I fought back in my mind
Never lets me be right...
I got memories, I got shit
So much it don't show...

Oh, I walked the line...
When you held me in at night
Oh, I walked the line...
When you held my hand and I...
On empty shells seem so easy to crack
Got all these questions
Don't know who I could even ask
So I'll just lie down and wait for the dream
Where I'm not ugly and you're lookin at me

And I'll stay in bed...
Oh, little I've seen there
If just once I could be loved...
Oh, I'd stare back at me

Oh, I walked the line...
When you held me in at night
Oh, I walked the line...
When you held my hand and I
Oh, I walked the line...
When you held me close at night
Oh, I paid the price...
Never held you in your eyes

Mám totožnost

Rty se mi chvějí
Nehty mám úplně okousané
Už je to měsíc a den, kdy jsem se slyšel naposledy mluvit
Život má proti mně přesilu
Představa prázdného šálku uprostřed moře

V mé mysli jsem se bránil
Nikdy mě nenechala, abych byl v pořádku
Mám v sobě vzpomínky, mám v sobě sračky
Mám jich tolik, že je neukazuji

Neuhýbal jsem
Když jsi mě v noci držela
Neuhýbal jsem
Když jsi mě držela za ruku a já…
Na prázdných skořápkách vypadá, že se dá lehce zlomit
Mám všechny tyhle otázky
A nevím, koho se na ně můžu zeptat
Prostě jen ulehnu a budu čekat, dokud se nedostaví sen
Kde nejsem ohavný a ty se na mě díváš

A zůstanu v posteli
To málo, co jsem tu viděl
Kdybych jen jednou mohl být milován
Díval bych se na sebe

Neuhýbal jsem
Když jsi mě v noci držela
Neuhýbal jsem
Když jsi mě držela za ruku a já…
Neuhýbal jsem
Když sis mě v noci držela tak blízko
Zaplatil jsem za to
Neudržel jsem tě v tvých očích


Definitivní důkaz, že se mi líbí divný slaďáky. Tak si tak poslouchám cd Pearl jam a pak mi ze všech těch písní v hlavě hraje právě ona, hledá si mě to samo! :) Ale když on to tady zpívá tak hezky, že mi to ani nevadí.
Sakra, sluší mu to, i když je starej a má vousy. Miluju svojí úchylitu. (úchylnou ulitu?)

Kult hákového kříže (American history X)

12. května 2012 v 22:23 | ann-ihilation |  Filmy
Danny Vinyard vidí vzor ve svém starším bratrovi Derekovi, který se po smrti otce stal zapřísáhlým vyznavačem rasistických hodnot. A právě kvůli vraždě z rasového podtextu se dostal do vězení, které ho nenechalo nezměněného. Může ještě změnit koloběh věcí kolem sebe, zachránit mladšího bratra, který se pomalu řítí do propasti?

Neříkám, že film není bez chyb, ale určitě vás zaujme. Je v něm poukázáno na klasickou masovou tupost "holých hlav", na přejímaní názorů od starších vzorů a to vše je doplněno silným příběhem, který není jako u většiny snímků dopředu čitelný. Téma není ohrané, nebo alespoň ne tímhle způsobem - netočí se kolem klasickým mocnářských vzorů, ale odehrává se jako lidský příběh, a to právě filmu dává výjimečnost. Pravicové radikály nekritizuje přímo, ale stejně si na ně postupem času uděláte vlastní názor. Jen upozorňuji, že opravdu nejde o propagandu.

zdroj obrázku. http://galerie.albumfotek.cz/27097/?page=view&foto=1056202

Knihy - čtu, čteš, čteme...Čtete?

9. května 2012 v 11:09 | ann-ihilation |  Literatura
Nevím, jestli se nemýlím, ale opravdu už lidé moc nečtou? Nikdy jsem tomu nevěnovala tak velkou pozornost, protože na střední škole byla drtivá většina kluků, kteří ve většině případů ke knihám v tomto věku nemají ještě vypěstovaný vztah. No ale ze střední už jsem pryč a tenhle pocit se nezměnil. Určitě to bude způsobené nástupem moderní techniky, lidé na to prý prostě nemají čas. Ale tomu asi nikdo nevěří, že? Stala si literatura tak nepopulární? Rušení knihoven a přehnané zdražování knih tomu taky nejspíš moc nenapomohlo.

Jenže většina populace si asi neuvědomuje, jak moc je čtení důležité. Mám teď neodmyslitelný dojem, že zním jako nějaký knihomol, ale to bych nerada. Jen mám pocit, že čtení je důležité. Rozvíjí slovní zásobu, podněcuje fantazii, je spolehlivým učitelem českého jazyka, zdrojem informací, jistým způsobem učí řešit životní situace, podporuje přemýšlivost a samozřejmě slouží i k relaxaci a zábavě. Ale zájem pořád prokazatelně klesá a klesá. Rodiče své děti ke čtení už asi příliš nevedou a v souboji kniha vs. počítač asi známe jasného vítěze (jak pokrytecké, když si vezmete, kde článek píšu). Samozřejmě se v tomto případě vytvořilo řešení a to elektronické knihy. Někomu nevyhovuje číst něco přímo z internetu, nebo někde shánět svou vysněnou literaturu, a tak bylo nabídnuto toto řešení. Má úžasnou výhodu ve své kapacitě, takže s sebou netaháte vaší objemnou a těžkou knihovnu, ale jen a jen čtečku, do které se vám knih vejde spousta. Já k tomu tedy moc netíhnu, protože jsem toho názoru, že taková tištěná kniha má prostě něco do sebe - svou vůni, historii, příběh, ale nápad je určitě skvělý!

Podpora čtení je různá. V tomhle mám obrovskou výhodu, že bydlím v Praze a naše městská knihovna má poboček spoustu (a mohu si knihy vypůjčit z jakékoliv z nich), jenže v měnších městech s tím mají velké problémy, a to kvůli financím. Což mi příde hrozně stupidní, na knihovnu by se podle mě měly najít peníze vždy. Už vidím nadšené občany, jak si jezdí pro knihy do vedlejšího města. Ale že se tomu vůbec divím. Na druhou stranu také naštěstí vzniká spousta projektů na podporu literatury - a to buď přímo pod záštitou knihoven, magistrátu, nebo nějakého obyčejného nápadu. Ale zase je to ta samá písnička - většina věcí se soustředí jen do Prahy, což mi přijde jako velká škoda.

Vy, co jste dočetli až sem a nejste ze stejného města jako já, ptám se vás: Jak to vypadá s knihovnami u vás? Pořádají se u vás nějaké akce na podporu literatury?

Městská knihovna v Praze se snaží pořádat různé akce, aby občanům čtení nějak přiblížila a o něco ho obohatila.
http://www.mlp.cz/cz/projekty/ Přesvědčte se sami. Sice toho není moc, ale taky ne úplně málo. :) Jeden z nejznámějších a dle mě také nejzajímavějších projektů je právě toto: http://www.prahamestoliteratury.cz/. Co se mi na tom líbí je oživení ulic města zajímavou literární formou. :) Natisklé příběhy na chodníku, básně v metru a spousta akcí...

Dále jsem narazila na velmi zajímavou věc, kterou je Knihoběžník. Původem je ze Slovenska, takže u nás ještě není tak zaběhlý, ale chce to podle mě jen čas. :) http://knihobeznik.cz/ Po republice jsou rozmístěné knihy, které najdete a pak píšete vlastní příběh knihy. A po přečtení jí zase někam umístíte a kniha žije dál. Tak snad bude poctivost fungovat a všechny knihy se nikam nepoztrácejí. :)) Už se brzy chystám vysvobodit Hrabě Monte Christa!

Další skvělou věcí jsou antikvariáty (ach, možná přece jen vím, co chci v životě jednou dělat!), kde knihy kolují dál a dál a občas můžete narazit na hodně zajímavé kousky. A pokud vám v nich některé knihy nebudou chtít odkoupit, hlavně je, prosím!, nevyhazujte. Ve většině knihoven si od vás knihy s radostí přeberou. A nebo jsou také místa, kde jsou knihy volně k rozebrání. Jedním z nich je třeba Bohnický hřbitov. Já vím, zní to trochu morbidně, ale na druhou stranu je to takové znovuzrození, ne? Právě včera jsem se tam byla podívat a našla pár zajímavých titulů. :) No a kdyby se mi nelíbily, je mnoho způsobů, jak je poslat dál, třeba pak najdou šťastného majitele. :) Kniha je i dobrý dárek, ne?

Vzniká i spousta literárních serverů pro amatérské spisovatele. Libres, Liter, Písmák a tak dále, dost pravděpodobně jste se už s nějakým někde setkali. Je to skvělá příležitost nejen k uveřejnění svých děl, ale občas tady narazíte na opravdu skvělá díla!

Jak jste na tom s čtením vy a lidé ve vašem okolí? Považujete knihy za důležité, nebo už jim nepřikládáte tak velký význam? Dáváte přednost knihám tištěným, či si radši přečtete knihu elektronickou? Jaká je vaše nejmilejší a proč? A jakou právě teď čtete? :)


LiteraturANNihilation

zdroj obrázku: 9gag.com

Pearl jam - Just breathe (text+překlad)

8. května 2012 v 10:55 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Just breathe

Yes I understand that every life must end
As we sit alone, I know someday we must go
I'm a lucky man to count on both hands
The ones I love

Some folks just have one,
Others they got none

Stay with me
Let's just breathe.

Practiced are my sins,
Never gonna let me win
Under everything, just another human being
Yeh, I don't wanna hurt, there's so much in this world
To make me bleed.

Stay with me
You're all I see.

Did I say that I need you?
Did I say that I want you?
Oh, if I didn't now I'm a fool you see
No one knows this more than me
As I come clean

I wonder everyday
as I look upon your face
Everything you gave
And nothing you would take
Nothing you would take
Everything you gave

Did I say that I need you?
Oh, Did I say that I want you?
Oh, if I didn't now I'm a fool you see
No one know this more than me.
As I come clean

Nothing you would take everything you gave.
Hold me till I die
Meet you on the other side

Jen dýchat

Ano, rozumím tomu, že každý život musí jednou skončit
Jak tu tak sedíme sami, tak vím, že jednoho dne musíme odejít
Jsem šťastný člověk, protože mohu spočítat na obou rukou
Ty, které miluji

Někteří lidé mají jen jednoho takového
Jiní ani jednoho

Zůstaň se mnou
Pojďme jen dýchat

Nacvičil jsem si všechny hříchy
Nikdy mě nenechají vyhrát
Ale pod tím vším jsem jen další lidskou bytostí
Nechci se zranit, na tomhle světě je toho tolik,
Co mě nutí krvácet

Zůstaň se mnou
Jsi vše, co vidím

Řekl jsem ti, že tě potřebuji?
Řekl jsem ti, že tě chci?
Jestli ne, tak musím být blázen
Nikdo to neví tak dobře, jako já
Tak to přiznávám

Žasnu každý den,
Kdy se na tebe dívám
Všechno jsi rozdala
A nic sis nechtěla vzít
Nic sis nechtěla vzít
Všechno jsi rozdala

Řekl jsem ti, že tě potřebuji?
Řekl jsem ti, že tě chci?
Jestli ne, tak musím být blázen
Nikdo to neví tak dobře, jako já
Tak to přiznávám

Nic sis nechtěla vzít, vše jsi rozdala
Drž mě, dokud nezemřu
Setkáme se na druhé straně


Já vím, je to zamilovaný slaďáček. Ale není kýčovitý a navíc je na tomto videu skvěle interpretován, ty smyčce krásně dokreslují atmosféru. I přes Eddieho nádherný hlas teď lituju, že to nemůže zpívat ženská, protože...protože ten text, pochopte to.

Nirvana - You know you're right (text+překlad)

7. května 2012 v 13:48 | ann-ihilation |  Nirvana
You knot you're right

I will never bother you
I will never promise to
I will never follow you
I will never bother you

Never speak a word again
I will crawl away for good

I will move away from here
You wont be afraid of fear
No thought was put in to this
I always knew it would come to this

Things have never been so swell
I have never failed to feel
Pain

You Know your Right

I'm so warm and calm inside
I no longer have to hide
Let's talk about someone else
Steaming soup against her mouth
Nothing really bothers her
She just wants to love herself

I will move away from here
You wont be afraid of fear
No thought was put into this
I always knew to come like this

Things have never been so swell
I have never failed to feel
Pain

You know Your Right
Víš, že máš pravdu
Nikdy tě nebudu trápit
Nikdy nebudu slibovat
Nikdy tě nebudu následovat
Nikdy tě nebudu trápit

Neřeknu už ani slovo
Pro svoje dobro se odplazím pryč

Odejdu odsud
Nebudeš se bát strachu
Není v tom žádná myšlenka
Vždycky jsem věděl, že k tomu dojde

Věci nikdy nebyly tak skvělý
A já se nikdy necítil tak dobře
Bolest

Ty víš že máš pravdu

Uvnitř jsem tak rozpálený a tak chladný
Už se nikdy nebudu muset skrývat
Mluvme o někom jiném
Vztek, nesnáze pomalu mizí
Nic ji doopravdy netrápí
Jenom chce milovat sama sebe

Odejdu odsud
Nebudeš se bát strachu
Není v tom žádná myšlenka
Vždycky jsem věděl, že k tomu dojde

Věci nikdy nebyly tak skvělý
A já se nikdy necítil tak dobře
Bolest

Ty víš že máš pravdu


Dle mého názoru jedna z těch, co se jim povedly nejvíc. :) Zbožňuju prostě ten text a tu hudbu, ach, blázni mají úžasné náměty.

Gustave Flaubert - Paní Bovaryová

7. května 2012 v 13:45 | ann-ihilation |  Literatura
Hlavní postava - Ema Bovaryová - se ve svém manželství trápí, ačkoliv má na první pohled vše k tomu, aby byla spokojená. Jenže neovladatelná touha po dokonalé lásce a vášni jí přivádí k šílenství. Právě pro tenhle nápad se mi námět knížky líbil - spousta lidí zůstává nespokojených ve vztahu, touží po něčem jiném, po něčem, co si myslí, že je bude více naplňovat a uspokojovat touhy jejich těla i duše a z toho všeho nenaplnění postupem času vzniká jistá nesnášenlivost k partnerovi. Co mě dále příjemně překvapilo, byla právě hlavní postava - ať už chcete nebo ne, čím víc toho přečtete, tím méně jí budete mít v oblibě. Právě to, že není kladná a místy si říkáte, že je až ubohá, knize dodává na reálnosti. Bohužel ke konci je kniha už trochu více plytká, ale dle mého názoru určitě stojí za přečtení, protože byla v dějinách literatury počátkem něčeho nového a určitě v ní narazíte i na dost zajímavých úvah.


"V hloubi duše však čekala, že se něco stane. Jako námořníci, když jsou v úzkých, se rozhlížela zoufalýma očima po osamělosti svého života a hledala v dálce na mlžném obzoru nějakou bílou plachtu. Nevěděla, jaká náhoda, jaký vítr ji přivane až k ní, k jakému pobřeží ji zanese, zda to bude šalupa nebo velká zámořská loď se třemi palubami, zda bude naložena úzkostí nebo až po okraj plná blaženosti. Každé ráno, když se probudila, doufala, že dnes připluje, a naslouchala všem zvukům, znenadání vyskakovala, divila se, že nepřijíždí, potom při západu slunce, čím dál smutnější, toužila opět po zítřku."

zdroj obrázku: http://www.kdb.cz/kniha-524-pani-bovaryova/vydani-583-1969-mlada-fronta.html

Duhová

6. května 2012 v 14:45 | ann-ihilation |  HitParády lalaa
Sluníčko a déšť, přímo to vybízí k duhovým barvám. A že jich je v písních obsažených dost. Já vybrala tyto:

1) The Beatles - Yellow submarine

2) Pearl jam - Red mosquito

3) The Doors - Blue sunday

4) Jimi Hendrix - Purple haze

5) Pink Floyd - Green is a color

Co myslíte, která je nejpovedenější? :) Já se osobně ve všech těch barvách ztrácím a nemůžu se rozhodnout...

Einstürzende Neubauten - Stella Maris

4. května 2012 v 16:48 | ann-ihilation |  Další hudba

Daleko odhazuji svojí averzi na němčinu a poslouchám tuto píseň dokola jako naprostý blázen. Hlavně proto, že je to poněkud romantické. :) Achjo


Přesně vyjadřuje obrázek, který jsme včera neminuli na Petříně. :)

Důvěra - arěvůD

4. května 2012 v 15:12 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Důvěřovat.
Ano nebo ne?
Jedno z těch vůbec nejtěžších každodenních rozhodnutí. Na jednu stranu je tu klasický případ, který se stal nejméně jednou každému z nás, že svou křehkost vložíte do rukou někoho, kdo s ní naloží jako se splašky. Takže před vámi pak vždy instinktivně stojí jistý strach z vnitřní bolesti, to je naprosto pochopitelné.
Napadlo vás ale někdy, že všechen ten strach kolem vás může postavit zeď? Co když někomu budete důvěřovat méně, než si jeho vroucí srdce zaslouží? Jen proto, že jsme tak otupělí agónií z předešlých neúspěchů se můžeme předem vzdát krásného souznění.
Ale co s tím? Jak to poznat? I když máte dost zkušeností, tak to nejde. Neexistuje zlatá střední cesta, je tu jen spousta alternativ plných popálenin nebo vnitřního ledu. Život a jeho ironické volby, rozhodni se, jako Sofie.

A tak si tvoříš svou sebedůvěru. Uvnitř si jen malý špinavý červ, ale navenek jsi samý drsný úsměv plný pravdy. Jenže čím menší je rozdíl mezi tvým nitrem a skořápkou, tím víc se stáváš zranitelným. Jako by na tebe někdo v tom okamžiku přiznání namaloval terč. Buď tě znají všichni, nebo nikdo. Hledáš něco mezi. Nacházíš. Stejně to bolí. Další bludiště.


Odlož (sebe)jistotu. Žij si to po svým. Jak to děláš? Poraď. Hlavně neříkej, že to máš stejně, zeď láká mou hlavu.

ANNihilation a divné věci bubnující v její hlavě (všimli jste si, že článek nikdy neni úplně můj? :D)

Oživte si barák

4. května 2012 v 10:18 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
Občanské sdružení A2 na tento týden uspořádalo v Praze projekt, který má upozornit na chátrající domy v centru Prahy. Stavby to jsou opravdu velmi nádherné a je jich hrozná škoda, já sama nechápu, že je město nějak nevyužilo.

Více informací naleznete zde: http://www.ozivtesibarak.cz/

Včera jsme se byli podíval u dříve nádherné secesní budovy Vyšehradského nádraží, šlo vlastně jen o krátké promítání, které mělo upozornit na stav místa a také na skutečnost, že se bere v úvahu i plán, kdy by se postraní části budovy zbourali a vzniklo tam něco jako wellnes centrum, kanceláře (co jiného, že?), parkoviště a podobně - to ale vyvolává nelibost jak u občanů tak u městské části Praha 2, ale zase to vypadá poněkud pochybně, tak snad se to neschválí.

Poslední promítání se koná dnes od 21:00 - na usedlosti Cibulka, takže jestli máte zájem, určitě se tam zajděte podívat, co jsem včera viděla, tak o to lidé měli zájem. Teď jen držím palce, ať to opravdu k něčemu poslouží, hezké věci by se neměli nechávat bez povšimnutí rozpadnout.


ANNihilation

zdroj obrázku: http://www.ceskenoviny.cz/kultura/zpravy/praha-2-se-dohodla-s-investorem-na-prestavbe-nadrazi-vysehrad/752358

Vít Obrtel - Hřbitovní stráž

4. května 2012 v 9:55 | ann-ihilation |  Literatura
- Co jsi viděla v kalužině zapomenuté sluncem, šedooká? -
Dívka:
- Viděla jsem čtyřúhlou rakev a v ní tvář, spící pod hladinou mezi obrázky zaplašujícími zlou moc. Viděla jsem svíce, které hasly jako čepobití pod baldachýnem slz. Viděla jsem černé vinutí smrti, v jehož skrýši ty jsi odpočíval jako jaderník v jablku.
Mé oči stanuly v údolí nehybných dnů. Bylo tak ticho, že můj úsměv tě probudil.
Vešli jsme v dvojřadí zazděných dvěří, skrývajících klín hrozné samoty. Půlnoční probuzení válo zahradami, když se hvězda Poselkyně nakláněla nad ztrouchnivělá lože.
Kapky poledních šťáv tence zazvonily. Bezedné záhony prostíraly nám cestu vlhou svěžestí trav, jejichž měsíčnou zelení jsme se zvolna blížili k altánům tváří dávných dob. A všechny ty bizarní tváře, které se nazvzájem nepoznávaly, úpěnlivě vzhlížely do oken stromů plných křídel a teskných zpěvů. Jaké poselství očekávaly? Šli jsme spolu cestou rozloučení, cestou oddělující minulost od přítomnosti.
Mé oči usínají v tvých jako v hnízdě holubice. Mé ruce tvé tělo pěvně svírají jako země strmý hrob. Hvězda Poselkyně se naklání nad šepotem mých rtů a já nakláním ucho, abych uslyšela toužení tvé krve. Jdeme spolu zahradami, jejichž přízračný hlídač včera odešel, jdeme spolu zahradami, jejichž brána zůstala pro nás otevřena. -

- Co jsi viděla v kalužině zapomenuté sluncem, šedooká? -
Dívka:
- Viděla jsem tebe, ty má největší lásko, viděla jsem tebe dýmem pohřebních svěc. Ale proč se tážeš, když jsme spolu a já jsem mrtva? -

zdroj: Vít Obrtel - Černá labuti bílá, str. 7-8, nakladatelství BB/art s.r.o, Praha 2004

Jack Kerouac - Osamělý poutník

4. května 2012 v 9:44 | ann-ihilation |  Literatura
Osamělý poutník je kniha povídek, respektive příběhů, které Jack Kerouac zažil a podává je svou typickou formou. Upřímně, nevím, jestli knihu doporučit nebo ne - nejsem si totiž jistá, jestli se mi přímo líbila. Občas, když čtu Kerouaca, absolutně mě znudí a znechutí svým přístupem k životu a mám sto chutí knihu zahodit někam hodně daleko. Ale vzápětí napíše něco tak krásného, že si mě svou poetičností znovu získá. A právě asi celá tahle labilita a zmatek, který tvoří jeho nekonečná souvětí, mě nutí číst další a další řádky.


"Na ulici je zase vše dokonalé, svět je stále prostoupen růžemi štěstí, ale nikdo z nás to neví. Štěstí spočívá v tom, když si uvědomíme, že všechno je to velký podivný sen."

zdroj obrázku: http://www.antikvariatik.cz/osamely-poutnik-14052
zdroj citace: Jack Kecouac (kdo by to byl řekl) - Osamělý poutník, str. 48, vydalo nakladatelství Votobia, Olomouc 1993

Stone sour - Mother's ghost (text+překlad)

4. května 2012 v 8:59 | ann-ihilation |  Stone Sour
Mother's ghost

She likes to dream
And the bask becomes a well
Spun mysteries
She lives alone
And the tears have formed a stream
In the winter cold

Only if you remember well
But the secret hides itself
She's a vision through the trees
Mother's ghost won't give her peace

Now it may be there
You can see her looking out
Cos she needs a friend
She starts to cry
And the tears have formed a stream
As they leave her eyes

And as crazy as it seems
She will die and live her dreams
And if it's better in the end
Mother's ghost can sleep again

Now I think she's gone
No-one sees her anymore
And it's been so long
Maybe she's asleep
And she won't wake up again
And know where she is
And know where she'll be, yeah

Fly into those loving arms
They won't do her any harm
Another kiss, let her be
Mother's ghost set her free

Duch matky
Ráda snila
A těšení se na to, se stalo krásným
Vířila záhady
Žila sama
A slzy utvořily proud
V studené zimě

Jen jestli si dobře pamatuješ
Ale tajemství se skrývají
Dívala se stromy
Duch matky jí nedopřál klidu

Možná tu teď bude
Spatříš jí, jak něco vyhlíží
Protože potřebuje přítele
Začíná plakat
A slzy tvoří proud,
Jak opouští její oči

A vypadá to šíleně
Umře a bude žít své sny
A když to je na konci lepší
Matky duch konečně může spočinout

Myslím, že už je pryč
Nikdo už jí neviděl
A už je to dávno
Možná spí
A nemůže se znovu probudit
A ví, kde je
A ví, kde bude

Vzleť do toho milujícího náručí
Nemůžou jí ublížit
Další polibek, nechte ji být
Matky duch jí osvobodil


Ač ke Stone sour netíhnu tak moc, jako dřív, jejich staré písně mají nějaký teskně magnetický zvuk, který mě pořád láká. Hlavně tuto píseň ocení i ti, kteří jim neholdují - alespoň, co vím z vlastní zkušenosti. Zajímavé se s touhle písní probudit, tenhle den bude alespoň zábava!

Mad season - Wake up (text+překlad)

2. května 2012 v 16:53 | ann-ihilation |  Mad season
Wake up

Wake up young man, it's time to wake up
Your love affair has got to go
For 10 long years, for 10 long years
The leaves to rake up
Slow suicide's no way to go, oh
Blue, clouded grey
You're not a crack up
Dizzy and weakened by the haze
Moving onward
So an infection not a phase

The cracks and lines from where you gave up
They make an easy man to read, oh
For all the times you let them bleed you
For a little peace from God you plead, and beg
For a little peace from God you plead

Wake up young man, wake up, wake up
Wake up, wake up, wake up, wake up

Wake up young man, it's time to wake up
Your love affair has got to go, yeah
For 10 long years, for 10 long years,
The leaves to rake up
Slow suicide's no way to go, oh
Slow suicide's no way to go
Wake up, wake up, wake up
Wake up, wake up, wake up

Probuď se

Probuď se, mladý muži, je čas vstávat
Tuhle lásku musíš nechat odejít
Za deset dlouhých let, Za deset dlouhých let
Je tu spousta listů, co je třeba shrabat
Pomalá sebevražda není ta správná cesta
Modrou zakalila černá
Nezhroutíš se
Z té mlhy máš závratě a jsi slabý
Jdeš dál
Je to infekce a ne jen chvilková záležitost

Z místa, kde ses vzdal, vedou praskliny a vrásky
Obyčejný muž si je přečetl
Za všechny časy, kdy jsi jim dovolil, aby tě nechali krvácet
Pro trochu míru, který jsi žádal a žebral od Boha
Pro trochu míru, který jsi žádal od Boha

Probuď se, mladý muži, probuď se, probuď se
Probuď se, probuď se, probuď se, probuď se

Probuď se, mladý muži, je čas vstávat
Tuhle lásku musíš nechat odejít
Za deset dlouhých let, Za deset dlouhých let
Je tu spousta listů, co je třeba shrabat
Pomalá sebevražda není ta správná cesta
Pomalá sebevražda není ta správná cesta
Probuď se, probuď se, probuď se
Probuď se, probuď se, probuď se


Děkuji za píseň: http://domkavedder.blog.cz/ Taky tady máte překlad, možná i lepší, jsem pošuk. Jsem z té písně mimo, je to čistej proud melancholie. A drog.

Pearl jam - Footsteps live 2010

2. května 2012 v 13:01 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Tato píseň se mi pořád dokola vrací, její procítěnost mi někde vevnitř vždy rozezní struny nostalgie, nevím proč, vždy sedí na jeden jediný pocit, co se nedá vyjádřit slovy - a právě proto jí tak miluju.


Skoro deset let po jejím napsání jí zpívá s tím bolestivým vcítěním. Asi proto je mám ráda, protože když není upřímná hudba, tak co pak je?

Bob Dylan - Blowin' in the wind

2. května 2012 v 10:46 | ann-ihilation |  Bob Dylan

Protože se mi dnes o té písni zdálo. :) Připomíná mi to staré časy, kdy jsme se to učili na základce (ty bláho, to už je hodně dlouho) - sice tu českou verzi, ale přece! Dále House of the rising sun a také Kryla. Tomu se říká dobrý vliv. :) A co teď, učí vás Britney Spears, Tokio Hotel, Justina Biebera nebo ty superstár? Ne. A taky nebudou. :)

Spin

2. května 2012 v 10:24 | ann-ihilation |  Filmy
Jednoduchý krátkometrážní snímek založený na skvělém nápadu - záhadný DJ se snaží změnit špatný průběh událostí, ale zamotává se tím víc a víc do dalších prekérních situací.


Roztomilá parafráze na ironii náhody, výborný výběr hlavního představitele a hlavně, ač je tento krátký film beze slov, i dávka vtipu. No považte sami, strážní andělé to asi nemají jednoduché...

....hořkost vztahů?

2. května 2012 v 10:15 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Předem upozorňuji, že jde o směs nesouvislých žvástů o ignoraci. Jelikož mám tento blog jen pro sebe, používám ho vyčistění hlavy.

Jedny problémy jsou, když je člověk ve vztahu, no, znáte to, ale o tom se teď bavim nechci. Chci se bavit o tom, co bude potom. (Tuhle stupidní větu jsem si nemohla odpustit, protože je pěkně znělá :D). Teprve po jistém odloučení přichází ta pravá hořkost. A ne jen pro jednu stranu.

Zajímalo by mě, jestli máte podobný problém jako já - že se s vámi bývalý partner (bývalá partnerka) nebaví. Na jednu stranu je to víc než pochopitelné, ale pozdrav přece nikoho nezabije, ne? Mám problém, že se neumím rozcházet. No, asi se se to nedá přímo "umět", ale ostatní mají nějakou schopnost říkal kolem věci, po kterých se ten druhý uklidní a já vždy řeknu vše narovinu a to se - ruku na srdce - opravdu necení.

Dřív mě to hrozně mrzelo - kluk, se kterým jsem měla dlouhý a pěkný vztah, mi není schopný odpovědět na pozdrav (a pak mi píše sms, že mu chybím, říkejte mi něco o ženské logice, ale to je zase jiná kapitola). To docela zabolí. Jenže časem ta bolest přejde a člověk si vlastně uvědomí, že to je jeho ubohost. A tak nějak pro vás ten člověk ztratí na ceně. Protože začnete tou falešnou pýchou pohrdat.

Jenže když se vám to stane podruhé, tak je určitě v nepořádku něco i ve vás. Tak ať? Poslední dva, tři roky se mi stává, že se objeví najednou více ctitelů a já jsem nucena si vybírat (popřípadě je odmítnout oba a pak se za to kopat do prdele), jenže jak vybrat "správně"? A hlavně, proč se to děje?

No nic, případné připomínky mi určitě napište, budu ráda za každý názor. :) Mimochodem, nedávno jsem byla zase nucená "vybírat" (omluvte tyhle debilní slova, nevím, jak to napsat, aby to nevyznělo, jako že mluvím o zboží, protože to tak vážně vyznít nemá) a myslím, že jsem po dlouhé době udělala něco dobře *klepu na dřevo a na zuby*. Včera jsem dostala pusu pod každou třešní, co u nás roste a je mi fajn. A ten druhý? Nebudete tomu věřit, ale nebaví se se mnou. Jak sladké, že?


ANNihilation a její výlevy

A pak že je ráno moudřejší večera...Proč to zní tak povrchně?
Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!