Duben 2012

Deprese

29. dubna 2012 v 17:44 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Proudící zápach deprese - jako sedět bez kůže mezi kousky skla. Obalí tě temný oblak a zabraňuje všemu tomu barevnému chaosu světa, aby k tobě pronikl. A ty ho ve vší své ubohosti necháváš růst a růst. A jednou, když mu to dovolíš dostatenčně dlouh, do tebe před svým rozplynutím zapustí kořeny a už nikdy se ho nezbavíš úplně. Někteří se mu nebrání a nechají ho, aby jim snědl jejich ustrašená srdce a pak jím nakazí i další ve svém okolí. Tento oblak smutku je mnohem nebezpečnější, než jakákoliv jiná nemoc, protože jeho podstata nenapadá tělesnou schránku, ale zranitelnou duši. A ti, kteří se zuby nehty drží světla, které vydává naděje, na tom nejsou také o moc lépe - na chvíli se těch špatných pocitů zbaví, ale oni si je znovu najdou. Jednou zakusíš a navždy jsi terčem.

Ale je tu malá skupinka lidí, kteří se těm tekutým sračkám úspěšně vyhýbá. Jsou to děti a bezcitní. Se zbytkem populace si náhodně a s radostí všechny tyhle pocity pohrávají. Jediný rozdíl je v přístupu. Nechat se unést, či snad bojovat? Kdo se nechá unášet je označován za slabocha, kdo se brání bývá často zařazován do kategorie těch málo citlivých. Někdo ničísebe, někdo zase ostatní, ale nikdo neuteče...

Je horší přecitlivělost nebo necitlivost?


ANNihilation a myriády blábolů

zdroj obrázku: http://mummydaze.com/archives/283

The Gits - Cut my skin it makes me human (text+překlad)

29. dubna 2012 v 11:10 | ann-ihilation |  The Gits
Cut my skin, it makes me human

Cut my skin, it makes me human
Scorn your mind
Just feel the pain
Cuz it's what makes us human
It keeps us all the same

You lose your head on your chosen trip
The sight of your blood will lose your spit
And a broken heart will turn to sin
But when the wound is open
We're all the same

Cut my skin, it makes me human
Scorn your mind
Just feel the pain
When you're lookin at pain you're lookin at truth
Nothin like pain to make us all the same

I see you each day get up nine-to-five
You rush in a game of lies for need
But you never seem to recognize
You're no better or worse than me
I dare you once just to make it hurt
How many times can you race around
With the world running faster faster then...
I never expect to catch up

Cut my skin, it makes me human
Scorn your mind
Just feel the pain
When you're lookin at pain you're lookin at truth
Nothin like pain to make us all the same

Cut my skin, it makes me human
Scorn your mind
Just feel the pain
Cuz it's what makes us human
It keeps us all the same

You lose your head on your chosen trip
The sight of your blood will lose your spit
And a broken heart will turn to sin
But when the wound is open
You're all the fuckin same

Cut my skin it makes me human
Scorn your mind well just feel the blow
Cause when you're lookin at pain you're lookin at truth
Nothin like pain to keep us all the same

Cut my skin, it makes me human
Scorn your mind
Just feel the pain
Cuz it's what makes us human
It keeps us all the same


Rozřež mi kůži, stávám se pak lidskou

Rozřež mi kůži, stávám se pak lidskou
Vysměj se své mysli
Jen pociť bolest
Protože je to něco, díky čemu se stáváme lidmi
Něco, co nás nechává stejnými

Vybral sis cestu, na které jsi ztratil mysl
Spatříš svou krev a zbavíš se plivanců
A zlomené srdce se promění v hřích
Ale když je rána otevřená
Jsme všichni stejní

Rozřež mi kůži, stávám se pak lidskou
Vysměj se své mysli
Jen pociť bolest
Když vidíš bolest, vidíš pravdu
Není nic jako bolest, co by nás dělalo tak stejnými

Každý den se zvedáš - od devíti do pěti
Vřítíš se do hry potřebných lží
Ale nikdy nevypadáš, že bys poznal
Že nejsi o nic horší nebo lepší než já
Bojím se, že jednou to poznáš, jen aby ti to ublížilo
Kolikrát tady budeš ještě moct pobíhat
Se světem, který proudí rychleji, rychleji než
Nepředpokládám, že bych ho někdy chytila

Rozřež mi kůži, stávám se pak lidskou
Vysměj se své mysli
Jen pociť bolest
Když vidíš bolest, vidíš pravdu
Není nic jako bolest, co by nás dělalo tak stejnými

Rozřež mi kůži, stávám se pak lidskou
Vysměj se své mysli
Jen pociť bolest
Protože je to něco, díky čemu se stáváme lidmi
Něco, co nás nechává stejnými

Vybral sis cestu, na které jsi ztratil mysl
Spatříš svou krev a zbavíš se plivanců
A zlomené srdce se promění v hřích
Ale když je rána otevřená
Jsme všichni zkurveně stejní

Rozřež mi kůži, stávám se pak lidskou
Pořádně se vysměj své mysli, uleví se ti
Protože když vidíš bolest, vidíš pravdu
Není nic jako bolest, co by nás dělalo tak stejnými

Rozřež mi kůži, stávám se pak lidskou
Vysměj se své mysli
Jen pociť bolest
Protože je to něco, díky čemu se stáváme lidmi
Něco, co nás nechává stejnými


Protože starej punkrock je fajn, ten novej je většinou komerční sračka.

Změna

27. dubna 2012 v 21:21 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Je možné změnit sebe sama? Ano, ovšem, že se měníme každým dnem, tak znovu: Je možné změnit sebe sama? Myslím opravdu, vnitřně. Některé věci jsou jasně geneticky (výchovou a dalšími aspekty) dané, ale většinu máme možnost ovlivnit svým svobodným rozhodováním - tou pomyslnou věcí, co z nás prý dělá lidi...A pak si jednoho dne uvědomíš, že tohle není "to". Tvé představy se točily někde jinde a ty jsi sem zabloudil tak nějak omylem. A aby ses vydal jinou cestou, na to nemáš odvahu, čas, chuť, prostředky nebo snad ani sílu. Je tohle sebeuvědomění prvním krokem ke zhroucení? Protože, přiznejme si to, občas opravdu ano. Život zbytečného člověka se pomalu stává podživotem a ty se rozpadáš jako kousky ztvrdlé špíny. A jak chceš mezi ostatní rozdávat lásku, když se nemáš rád? Možná jednou budeš mít to štěstí, že budeš mít jednu velmi důležitou vlastnost - odhodlání. Chtít je napůl mít. Prý. Zkusit se to dá. Změnit sebe k lepšímu, není to tak trochu i změna světa k lepšímu? Jsi přece jeho součástí...Třeba to není tak nemožné. Jen vytrvat.

A když se tu nepovede, jsou tu ještě oceány vína.


ANNihialtion a její divné výlevy do nepatřičných rubrik

The Gits - Second skin (text+překlad)

25. dubna 2012 v 21:10 | ann-ihilation |  The Gits
Second skin

I've thought about it a million times
It takes all my strength just to keep it calm
I hove to tell myself, just let it breathe
holding it inside will only help to do me in

Each time I close my eyes I see another chain
it's one I can't forget, something I can not break out of

I need a second skin, something to hold me up
can't seem to get out of this hole
I've dug myself right back in

Just to wake up tells me I must be brave
It hits me like a drug shot into my vein
It's not as delightful of a pain
immobilizing me
almost makes me think I'm dead

I need a second skin
something to hold me tough
Can't do it on my own
sometimes I need just a little more help
I want that chance to give every drop that's left in me
I need a second skin
something I can not break out of

I tell myself, just let it breathe
It's a calmness I'm always searching for
But the dirt it gets so heavy
it falls above my head
seeping from under my feet
it just keeps on getting deeper

I need a second skin
something to hold me tough
Can't do it on my own
sometimes I need just a little more help
I've got that chance to give every drop that's left in me
I need a second skin
something I cannot break free of

Though no one ever said it'd be easy
Still one's left to deny the choice that comes
between your willingness to survive
Though you're knowing what you stand up against
a world set to deceive
You need a special strength
I've got that second skin
I've got that chance to give
I've got the only way that I know how to live with it
I need a second skin
something to hold me tough
I need a second skin
something I cannot break out of

Druhá kůže

Přemýšlela jsem o tom asi tak milionkrát
To, abych se udržela v klidu, mi bere všechnu sílu
Snažím se sama sobě říct, že to mám nechat jen dýchat
Když to v sobě dusím, pomáhá mi to leda se ničit

Pokaždé, když zavřu oči, vidím další věci, co mě poutají
Je to něco, na co nemohu zapomenout, něco od čeho nemohu utéct
Potřebuji druhou kůži, něco co mě zadrží
Vypadá to, že se z toho nevyhrabu
Akorát se do toho znovu zahrabávám

Už jen probuzení mi říká, že musím být statečná
Nakopává mě to jako droga, jako rána do žíly
Není to nádherná bolesti
Znehybňuje mě
Téměř si myslím, že jsem mrtvá

Potřebuji druhou kůži
Něco co mě nechá být neurvalou
Nemohu to udělat sama
Někdy prostě potřebuji trochu pomoct
Chci mít možnost využít každou kapku, co ve mně zbyla

Potřebuji druhou kůži
Něco, od čeho nemohu utéct
Říkám si, že to mám nechat jen dýchat
Co jsem vždy hledala, byl klid
Ale všechna ta špína těžkne
Padá mi na hlavu
Prosakuje mi nohama
Drží se mě a dostává se hlouběji

Potřebuji druhou kůži
Něco co mě nechá být neurvalou
Nemohu to udělat sama
Někdy prostě potřebuji trochu pomoct
Chci mít možnost využít každou kapku, co ve mně zbyla
Potřebuji druhou kůži
Něco, od čeho se nemohu odpoutat

Ačkoliv nikdo neřekl, že to bude jednoduché
Stále ve mně zůstává něco, co mi upírá možnost přicházející volby
Mezi tvou snahou přežít
I když víš, co ti vždy pomůže postavit se
Proti světu lží
Potřebuješ zvláštní sílu
Mám druhou kůži
Mám šanci jí využít
Mám jedinou možnost, se kterou vím, jak žít
Potřebuji druhou kůži
Něco co mě nechá být neurvalou
Potřebuji druhou kůži
Něco, od čeho nemohu utéct


Už takovou dlouhou dobu pátrám po ženský s pořádným hlasem, co by zpívala dobrou hudbu a najdu jí! :) Jsem štěstím bez sebe!!!

http://darkemperor.blog.cz/

25. dubna 2012 v 20:37 | ann-ihilation |  Stránky
Vítejte v psychopatické směsi solidně depresivních výjevů (možná i výlevů) a trochu to opepřete jemným a velmi vytříbeným vulgarismem. To by vás ale přece mělo nalákat, ne? A co když to označím za drsnou melancholii? Nenacházím slov, jak tuto stránku popsat, takže se přesvědčte sami. :)


http://domkavedder.blog.cz/

25. dubna 2012 v 20:34 | ann-ihilation |  Stránky
Ale ano, občas se vám tady na blogísku také stane, že narazíte na někoho s velmi vybraným vkusem a navíc ještě budete velmi potěšeni, že někdo o kousek mladší než vy ho může mít už tak vytříbený. :) No a do toho si ještě přestavte, že někdo trpí obdobnou formou platonické lásky, to je jako ráj pro úchyly, jako jsem já. No, teď jsem vás trochu postrašila, ale nebojte, tento mnou doporučený blog není tak debilně šílený jako mé myšlenky. :) Holahou!


Hype!

25. dubna 2012 v 20:30 | ann-ihilation |  Filmy
Možná jste také naprosto zhnusení nynější hudební scénou typu Rihhana, 50Cent, Lady Gaga a Justin Bieber a oceníte radši syrový zvuk kytar doplněný o texty vytržené z života. A možná vás takto také oslovil právě grunge. Tento dokument vás přivede do devadesátých let v Seattlu a možná vás také trochu dojme svou počáteční atmosférou. Představa o hraní pro zábavu jen pro několik lidí (kteří mají také své kapely a také v nich hrají pro zábavu) se mi zdá v takovéto velké míře naprosto nereálná, ale kdysi to tak bylo. Líbí se mi, jak se zde všichni znali, podporovali se, kapely byly často propojené několika členy a všichni vlastně táhli za jeden pomyslný provaz - v tomto případě znázorněný chytlavou hudbou. Poté film zachycuje, co se stalo, když se někdo rozhodl, že na tom všem vydělá a vydal celou seattleskou scénu napospas komerci.


A jestli patříte k fanouškům tvrdší hudby, určitě si přijdete na své. Objeví se tu spousta známých kapel, jakými jsou třeba Nirvana, Pearl jam a Soungarden, ale také spousta formací, které se nikdy tak masově neproslavili, některé jsou lepší, některé horší, to asi hodně záleží na individuálním vkusu. Najdete tu spoustu alternativních kombinací hudby - ať už s rock'n'rollem, metalem, punkem, klasickým rockem, punkrockem nebo třeba i popem. V porovnání s dnešní realitou se možná zatoužíte přenést do minulosti a hrát s kamarády v zapadlém sklepě v městě, kde téměř každý nosí flanelovou košili…

zdroj obrázku: bohužel si už nepamatuju, kdybyste na něj někde narazili, s radostí mi napište...asi se to takhle úplně nemá uvádět, ale nemohla jsem odolat Eddiemu válejícímu se na zemi před obrázkem Jima Morrisona, tak to prosím pochopte!

Metallica - Until it sleeps (text+překlad)

24. dubna 2012 v 14:19 | ann-ihilation |  Metallica
Until it sleeps

Where do I take this pain of mine?
I run but it stays right by my side

So tear me open, pour me out
There's things inside that scream and shout
And the pain still hates me
So hold me until it sleeps

Just like the curse, just like the stray
You feed it once and now it stays
Now it stays

So tear me open but beware
There's things inside without a care
And the dirt still stains me
So wash me until I'm clean

It grips you, so hold me
It stains you, so hold me
It hates you, so hold me
It holds you, so hold me
Until it sleeps

So tell me why you've chosen me
Don't want your grip, don't want your greed
Don't want it

I'll tear me open, make you gone
No more can you hurt anyone
And the fear still shakes me
So hold me until it sleeps

It grips you, so hold me
It stains you, so hold me
It hates you, so hold me
It holds you, holds you, holds you until it sleeps

I don't want it, want it, want it, want it, want it...No

So tear me open but beware
There's things inside without a care
And the dirt still stains me
So wash me 'til I'm clean

I'll tear me open, make you gone
No longer will you hurt anyone
And the hate still shapes me
So hold me until it sleeps
Until it sleeps

Dokud to neusne

Odkud se bere všechna má bolest?
Utíkám, ale pořád zůstává se mnou

Tak mě roztrhni, vysyp mě
Tady uvnitř jsou věci, které řvou a křičí
A bolest mě stále nenávidí
Tak mě drž, dokud to neusne

Jako prokletí, jako zbloudilost
Jednou to nakrmíš a zůstane
Zůstává

Tak mě roztrhni, ale dávej si pozor
Tady uvnitř jsou věci bez péče
A špína mě pořád třísní
Tak mě očisti, dokud nebudu čistý

Ovládá tě to, tak mě drž
Špiní tě to, tak mě drž
Nenávidí tě to, tak mě drž
Svírá tě to, tak mě drž
Dokud to neusne

Tak mi řekni, proč sis vybrala mě
Nechci, abys mě držela, nechci tvou nenasytnost
Nechci to

Roztrhnu se, zařídím, abys odešla
Už nikomu nebudeš moct ublížit
A pořád se klepu strachy
Tak mě drž, dokud to neusne

Ovládá tě to, tak mě drž
Špiní tě to, tak mě drž
Nenávidí tě to, tak mě drž
Svírá tě to, svírá tě to, svírá tě to dokud to neusne

Nechci to, nechci, nechci, nechci, nechci…Ne

Tak mě roztrhni, ale dávej si pozor
Tady uvnitř jsou věci bez péče
A špína mě pořád třísní
Tak mě očisti, dokud nebudu čistý

Roztrhnu se, zařídím, abys odešla
Už nikomu nebudeš moct ublížit
Stále mě tvoří bolest
Tak mě drž, dokud to neusne
Dokud to neusne

Protože ten klip je psychopaticky naladěn a navíc má mou oblíbenou tématiku hříchů. A taky miluju tu část, když zazpívá : So tell me why you've chosen me. Don't want your grip, don't want your greed...To mluví za vše. Užijte si ten podělanej překlad!

Vykoupení z věznice Shawshank (The Shawshank redemption)

23. dubna 2012 v 15:42 | ann-ihilation |  Filmy
Je jen málo filmů natočených podle knižní předlohy tak, aby vystihli atmosféru, děj i myšlenku knihy, a právě tento patří k těm světlým výjimkám. Příběh o muži, který je odsouzen za dvě vraždy, které nespáchal, vás zavede do prostředí věznice, jak ho neznáte. Odmítání podřídit se systému, žití naplno mezi mřížemi, naděje a především síla přátelství - jinak se to vystihnout nedá.


Snímku se nedá snad nic vytknout - příběh, který vás strhne, výborný výběr herců (jak do hlavních, tak i vedlejších rolí), hluboké myšlenky, ale i spousta úsměvných situací. Bohužel to nedokážu správě vyjádřit slovy, ale mohu vám ho doporučit.

zdroj obrázku: http://moviecritic16.blogspot.com/2011/02/morgan-freeman-as-red-in-shawshank.html

Fontána (The Fountain)

23. dubna 2012 v 15:23 | ann-ihilation |  Filmy
Jak jen popsat děj Fontány? Prolínají se tu tři dějové linie, které jsou vlastně naprosto propojené. Je tu milující muž, kterému umírá žena na rakovinu a on se snaží hledat lék, poté vystupuje jako hrdina její knihy, který pátrá po Stromu života a nakonec je tu jeho duchovní cesta, která mu pomáhá najít smír se smrtí. Je to vlastně obraz přítomnosti, minulosti a budoucnosti, který se spojuje v jeden příběh s velmi krásným nápadem.


Na první pohled jde o příběh lásky, to ale ovšem nevylučuje jeho hloubku. Zprvu jsem měla ze snímku dost smíšené pocity, ale teď již přiznávám, že mě hodně zaujal. Možná je to také z části obsazením mých dvou oblíbených herců - Hugh Jackman a Rachel Weisz, jemnou hudbou, která vyjadřuje pocity panující v různých úsecích příběhu, nebo prostě svou myšlenkou, že smrt je pouze nemoc.

zdroj obrázku: http://anotherplotdevice.com/2011/06/19/the-fountain/

Tma/světlo/tma

20. dubna 2012 v 21:45 | ann-ihilation |  Filmy
Krátký film od Jan Švankmajera, úžasného českého surrealisty. Je to jeden z lidí, kteří dokazují, že surrealismus ještě není mrtev. Tento krátkometrážní film sice patří k těm zvláštnějším, ale dle mě povedeným kouskům. :)
Podívejte se sami:



Pozlacená

18. dubna 2012 v 10:46 | ann-ihilation |  Prý poezie
Pomalá smrt
V nerozhodných rukou
Zločiny páchané na sobě samém

Minulost se vrací
Na spirále bolesti

Tající sníh v tvých očích
A neměnná úzkost
Z mlčících protikladů

Letmý záchvěv vlasů,
Mísící se vůně
Dvě pozlacené cesty
K mému nezkrotnému srdci


Vyblejvání ze se sraček na blog je jedna z mých nejoblíbenějších aktivit. Hned po používání vulgarismů. Dobrý den, zastřelte mě, tahle píseň mě pořád vězní http://www.youtube.com/watch?v=fbAxNDG492w&feature=related ...Annihilation...

Pearl jam - Once 1992 live

17. dubna 2012 v 12:27 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Kvalita je to sice velmi pochybná, ale ta píseň! Vždy mě napumpuje energií. A ten jeho šílenecký výraz! Snědla bych ho.

Ehm, ale "private show"? Opravdu? Jde to nějak zařídit, chci aby pro mě odhazoval čepici!! :D Jsem hrdá na svojí úchylnost.

Neil Young - Heart of gold

16. dubna 2012 v 15:58 | ann-ihilation |  Neil Young

...protože prostě žiju v blbý době.

Edudant a Francimor - Se předvádějí

16. dubna 2012 v 10:36 | ann-ihilation |  :D

Jeden z nejlepších večerníčků. :)

John Lennon - Love (text+překlad)

16. dubna 2012 v 10:12 | ann-ihilation |  John Lennon
Love

Love is real, real is love
Love is feeling, feeling love
Love is wanting to be loved

Love is touch, touch is love
Love is reaching, reaching love
Love is asking to be loved

Love is you
You and me
Love is knowing
We can be

Láska

Láska je skutečná, skutečnost je láska
Láska je pocit, pocit lásky
Láska je chtít být milován

Láska je dotek, dotek je láska
Láska je hledání, hledání lásky
Láska je žádání o to, být milován

Láska jsi ty
Ty a já
Láska je uvědomění,
Že můžeme být

Nedokážu se rozhodnout, jestli jde o dojemnost nebo kýč, ale to se stejně nevylučuje. A já snad začnu věřit, střelte mě do hlavy, než bude pozdě.


Protože je podle mě Lennonova zeď čím dál tím víc divná - zrcadlové letadlo? Všimni si jemného detailu nohou...Dnes je ten den, kdy mě baví být bláznem, lala laa!

Pearl jam - Other side (text+překlad)

15. dubna 2012 v 13:37 | ann-ihilation |  Pearl Jam
Neumim přeložit tenhle text a naprosto ho nechápu. Což přirozeně znamená, že se mi ta píseň líbí tak moc, že jí nemohu přestat poslouchat.

Other side

It's not the same without you up here
Can't find my wheels
Your absence is what breeds this fear
Warm breath and all it steals

You can't know how it feels to be in here
All the dark horse fields, befriendin' me

Playin' ain't the same without you here
We've come to hate the golden rule
Cannot seem to make the dots connect
The morning light don't show you near

You can't know what it's like to bleed from here
The blackened world goes white, it goes nowhere

Death ain't the same without you, dear
I make the others run and hide
New York streets seem to make it worse
All this noise inside the quiet

I can't hold on, the weight you bear
My body's broken fast, please lift me up

You can't know what it's like to be inside
Your fading melodies can't beat my need

I'm not the same without you here
How can i quit to be there
Sit and stare
Stare..
Begging for a prayer

Druhá strana

Tady nahoře je to bez tebe jiné
Nemohu najít svá kola
Tvá nepřítomnost plodí tento strach
Hřejivý dech a všechno ukradl

Netušíš, jaký je to pocit být tady
Všechna ta temná pole koňů se stala mými přáteli

Hraní tu není stejné, bez tebe
Začneme nenávidět zlaté pravidlo
Nemůžeš pospojovat body
Ranní světlo tě už neodráží tak blízko

Netušíš jaké to je, krvácet odtud
Zčernalý svět zbělal, odešel do neznáma

Smrt bez tebe není stejná, drahá
Jinak jsem utekl a jinak se ukryl
Ulice New Yorku to jen zhoršují
Všechen ten hluk uprostřed ticha

Nemohu to vydržet - všechnu tu tíhu, co musíš nést
Mé tělo se zničilo moc brzy, prosím, zvedni ho

Netušíš, jaké to je být uvnitř
Tvé mizící melodie nemohou přebít mou touhu

Bez tebe už nejsem tím, kým jsem býval
Jak jsem jen mohl odejít, abych tu byl
Seděl tu a zíral
Zíral
Prosil o někoho, kdo by za mě modlil


Líbí se mi zamilované cajdáky? Ano. A proč nemůže "find his wheels"? Protože jsem mu je ukradla a mam o kolečko víc, blebueee!

Janis Joplin - Citát

14. dubna 2012 v 11:10 | ann-ihilation |  Citáty
Nechci být jen nějakou barbie, věšákem na pěkné šaty, figurínou, chci to být hlavně já.
- Janis Joplin

Julius Charles Har - citát

12. dubna 2012 v 19:20 | ann-ihilation |  Citáty
Buďte takoví, jací doopravdy jste. To je první krok k tomu, abyste jednou byli lepší
- Julius Charles Har

STARÉ x NOVÉ VĚCI

12. dubna 2012 v 13:31 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Také jste si všimli, že starší věci mají něco do sebe? Ťukání do psacího stroje, praskot vinylu, vůně starých knih a vůbec - věci s historií. Proč se klade takový důraz na nové věci? ne vše nové přeci značí prestiž.

Jelikož pocházím z doby grunge (to jsem jako egoistka musela), vyhnula jsem se jako malé dítě trapným televizním soutěžím, pouštění hudby z i-phonu nahlas v mhd, vytváření vztahů přes sociální sítě, zábavy v podobě meme komiksů, přáním k narozeninám na facebookovou zeď, módy oblékat se ve dvanácti jako třicetiletá štětka a i tištění taháků na počítači (no, možná se mi je jen nechtělo dělat doma a pečlivě jsem je tvořila o přestávce)...Divné na tom všem je, že když věci vidítě takto, jste považování za pračlověka nebo za duševně nemocného jedince. Na jednu stranu je používání moderních technologií v běžném životě často velmi výhodné, protože šetří čas. Ale nevyužíváme náhodou právě ten ušetřený čas k dalšímu kontaktu s něčím bez lidskosti? Nový bludný kruh. Společnost vás určitě odsoudí za spoustu politických i kulturních názorů, nebo třeba jen proto, že nějak vyčníváte z davu, ale to, že své pocity sdílíte přes internet namísto osobního kontaktu všem připadá normální. Takže drtivá většina černých ovcí jsou vlastně bílé vrány.

Ono je to vše asi hodně individuální. Obecně mám radši starší umění - hudbu, literaturu, architektru, malířství a dašlí obory, které už mi sice nejsou tak blízké, ale přesto k nim tíhnu více, než k novým věcem. Ale neříkám, že vždy. Spousta nového umění je krásná, bohužel (dle mého názoru) spíš to undergroundové. Nějakým, v dnešní době zrovna neuznávaným způsobem, mi přijde krásné pečlivě vybírat něco ke čtení v knihovně, psát na stroji, chodit bez plánu ven, hledat věci bez pomoci gps a nehorázně toužit po gramofonu a polaroidu (kdybyste měli nějaké na vyhození, ozvěte se!). Někdo bude spokojenější v bytě s moderním nábytkem (který mi často přijde studený, dřevo má něco do sebe) u svého počítače, kde bude sledovat nové trendy, ale já to (snad!) nikdy nebudu.

Staré věci a ten nádech lidské minulosti mě prostě úplně okouzlují. A abych trochu moralizovala, staří lidé mají také svou minulost, tak snad trochu víc respektu, nejsou to jen umírající věci.

Ale přiznávám se, že ráda poznávám nové lidi, líbí se mi mé nové boty (i když mi zmasakrovaly patu), moc mě těší dozvídat se, objevovat a zkoušet (ochutnat, cokoliv!) nové věci, s nadšením zavítám na nová místa a taky mě baví psát nové články. Střední cesta není zlatá, ale staro-nová.


ANNihilation
Originál článku je psaný na stroji. :)

zdroj obrázku: http://bazar.maxportal.cz/inzerat/79/starodavny-psaci-stroj

Z deníku nadčlověka

12. dubna 2012 v 13:10 | ann-ihilation |  Bílé na černém
"Tak jsem konečně tady. Konečně mám velkou moc, jak jsem si vždy přál. Ti ubožáci si mě vybrali jako zástupce a snad si i myslí, že se budu nějak fixovat na své sliby. Jak vtipné. Konečně si můžu přijít na dobré peníze, ale to mi nestačí, co si nechat vyplatit nějakou tučnou odměnu? A že mají jinde nedostatek? Řeknu těm tupcům, že to jinak nejde, stejně s tím nemůžou nic udělat, jen si stěžovat. Při nejhorším ukážu prstem na někoho jiného, to je toho. Pár let tu mám jistých, tak šup šup hrabat pro sebe a "kamarády", kteří se mi časem můžou hodit. No ale co když se budou bouřit dál? Naposledy převratu napomohli hlavně studenti a umělci, je tedy na čase je zničit. Jupí, ještěže mohu všechno! Já jsem ten nadbůh a vy, co pobíráte menší plat, než já, jste póvl. Však já vám ještě ukážu, co můžu. Vezmu chudým a rozdám bohatým, tak nějak to dělal ten Robin Hood, že ano?

Nejlepší jsou ty výhody. Do práce nemusím, když se mi nechce, dopravu mám zadarmo a jídlo u nás v zaměstnání máme taky levnější. Pravidla totiž platí jen pro někoho, to už jsem stihl okoukat ze světových dějin. Návrat do středověku je velmi žádoucí - šlechta a poddaní, tak to má být, může se tomu říkat třeba "demokracie", aby to nějak vypadalo.

Kdyby to vypadalo vážně špatně, stačí sebrat našetřený kapitál a odstěhovat se. Sice mě nemají rádi, ale to je tak jediné, co mohou. Jak já jen svou práci deformátora miluji..."


Ann-ihilation (póvl)

Pearl jam - Gone

11. dubna 2012 v 23:03 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Gone

No more upset mornings
No more trying evenings
This American Dream I am disbelieving
When the gas in my tank feels like money in the bank
Gonna blow it all this time, take me one last ride
For the lights of this city, they only look good when I'm speeding
I wanna leave em all behind me cause this time I'm gone
Long gone,
This time I'm letting go of it all
So long,
This time I'm gone

In the far off distance
As my taillights fade
No one thinks to witness but they will someday
Feel like a question is forming
And the answer's far
I will be what I could be
Once I get out of this town

For the lights of this city
They have lost all feeling
Gonna leave em all behind me cause this time I'm gone
Long gone,
This time I'm letting go of it all
So long,
Long gone, I'm letting go of it all
Yeah, This time I'm gone

If nothing is everything
If nothing is everything I'll have it all
If nothing is everything then I will have it all

Pryč

Už žádná neklidná rána
Už žádné úmorné večery
Nevěřím tomuto americkému snu
když je palivo v mém tanku stejně jako peníze v bance
nechám to vše odvanout, vezmi mě na poslední jízdu
za světly města, vypadají dobře jen, když jedu hrozně rychle
chci je všechny nechat za sebou, protože právě teď, jsem pryč
dávno pryč
vše teď opouštím
tak dávno
teď jsem pryč

ve vzdálenosti odstupu
jak mizí zbytky světel
nikdo si nevzpomíná, ale jednou bude
cítíš se jako tvořící se otázka
a odpověď je daleko
budu tím, čím mohu
jednou se dostanu pryč z tohoto města

pro světla města
ztratila všechny své city
chytám se je všechny nechat za sebou, protože právě teď, jsem pryč
dávno pryč
vše teď opouštím
tak dávno
teď jsem pryč, chystám se to vše opustit
teď jsem pryč

když je všechno ničím
když je všechno nic, budu to mít vše
když je všechno nic, když to chci mít

Je mi líto, že neumim přeložit líp, když to čtu v angličtině, je to jako báseň - zamyslím se nad tím významem, ale ten překlad je pak jen hrubý náčrt přeložených slov. Ach, a jak moc jí miluju.

LÁSKA - laskavá lež?

11. dubna 2012 v 14:45 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Láska v rodině, láska mezi přáteli, sebeláska, platonická láska, dokonce i láska k majetku. Ale láska mezi dvěma lidmi? Opravdu existuje, nebo jde jen o společností nastavenou lež? Jak vůbec někdo na něco takového přišel? Některá slova jsou jasně definovaná, ale tohle mezi ně určitě nepatří. Jen se zkuste zeptat více lidí, co si pod tímto pojmem představí. Nejspíš dostanete několik poněkud odlišných odpovědí. Je tedy snad "láska" pouhé ospravedlnění pro sexuální pud? Nebo jde jen o fámu, která se k nám pravidelně dostává prostřednictvím umění? Slouží tedy vztrahy čistě k reprodukci a lidská populace se jim snaží dát vyšší smysl vymyšleným citem? Je jedna z našich potřeb - cítit se milován - jen ubohou zástěrkou, abychom sami sebe nepokládali za úplné nicky?

Nikdy jsem na lásku jako takovou úplně nevěřila. Nevím proč, měla jsem dva (na svůj věk) delší vztahy, oba byli skvělí, bylo to úžasné, ale vždy to najednou z ničeho nic přestalo - a já šla dál. S časovým odstupem si uvědomuji, že právě z toho pochází většina mé skepse ohledně tohoto citu. Pocit, že právě vy nejste schopní nějakého vyššího cítění vás nepřiměje věřit. Je tedy chyba jen na mé straně? Logicky, u koho jiného jí hledat? Hlavně mi neříkejte něco v tom smyslu, že jsem ještě nepotkala toho pravého. Proboha, z toho se mi dělá nevolno. Když je člověk vůči ostatním necitlivý již v útlém věku, přijde snad najednou před třicítkou zlom? To zní poněkud nepravděpodobně. Jen dítě ví, co je láska...

Většina lidí, co věří na lásku, na ní věří jen v moment zklamání. Je snad tato víra způsob, jak snášet bolest, nebo nás již Shakespeare naučil, že pro milování je nutno trpět? Když jsme štastně zadáni, žádáme pořád víc a víc a stejně nedojdeme štěstí. Možná tak první poblouzněný půlrok. Později snad jen ze zvyku? Má to tedy vůbec nějaký smysl? Občas mi je opravdu líto, že mám spousty zábran a neužívám si s každým, kdo se mi jen trochu líbí. A občas se dokonce cítím do někoho zblázněná a zkouším znovu a znovu zabíjet tyto ubohé myšlenky a znovu věřit. Třeba to jednou bude všechno jinak...

Znám totiž jeden příběh o muži a ženě, který mi dává...naději? Ti dva se spolu seznámili už velkmi dávno, na jedné zábavě. Mladému muži se ta krásná slečna moc líbila, tančil s ní a krásně jí nadbíhal, prý se o ní moc hezky staral. A staral se o ní opravdu v dobrém i ve zlém. Když kdysi mladá (ale pořád krásná) slečna zestárla, zestárla i její hlava - hrozně moc zapomínala a vlastně už ani nebyla schopná postarat se sama o sebe. Ale on si každý den našel trpělivost, vše jí pečlivě vysvětloval a pečoval o ní, i přesto, že na něj často byla až zlá. Vždy jí stál a stojí po boku. A tohle je asi láska - tenhle příběh je něco, co mě ve chvílích bez citu nutí věřit, asi také proto, že vím, že nejde o nějakou červenou knihovnu pro osamocené lidi se spoustou nesplněných přání (doufám, že jsem nikoho neurazila)...Ti dva totiž měli dvě dcery a jedna z nich je moje maminka.

Dle všeho jsem tedy skeptik a zároveň snílek s pořádně rozesranou hlavou, nemyslíte?...Možná, možná stačí jen vydržet...


ANNihilation (laskající klišé)
Už jsem ticho, stejně je to leda k prdu.

Donovan - Wear your love like heaven

11. dubna 2012 v 12:14 | ann-ihilation |  Další hudba
No néé, to je tak krásné...


Nalaďte se v metru!

11. dubna 2012 v 10:36 | ann-ihilation |  Kde, kdy a co?
18. dubna 2012 bude cestování pražským metrem trochu neobvyklé! Ve stanicích metra totiž zazní hudba všech žánrů.


Takže vypněte mp3ky, schovejte knížky a noviny a užijte si trochu pestřejší cestování!

Ann-hilation


MYŠLENKA vs. VZPOMÍNKA

9. dubna 2012 v 23:20 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Zcela určitě dvě naprosto nepostradatelné věci. Ale kdybyste se museli rozhodnout, co je důležitější, k čemu by směřovala vaše volba? Jste si už v tento okamžik jistí, nebo o tom uvažujete jako o nesmyslu, protože jde zjevně o dvě zcela odlišné a stejně důležité věci? Existuje vůbec nějaká odpověď, nebo jde jako obvykle o začarovaný kruh myšlenek - vzpomínek?

Vzpomínky utvářejí naší minulosti, tím pádem jsou i velmi nezbytnou částí naší přítomnosti a zákonitě i budoucnosti. Člověk bez vzpomínek je jen jakousi prázdnou nádobou - hmotnou schránkou zakletou mezi chaosem času. Některé po určité době zmizí, nebo ztratí na plnosti, ale všechny nám pomáhají utvářet naší osobnost - po celý dlouhý život z nich čerpáme všechny zkušenosti. A nejen je. Vztahy, záliby, pocit jistoty a naopak i nelibost - to vše - naší identitu do jisté míry udávají naše vzpomínky.

Jenomže zbytečnou skořápkou se stáváme, i když nemyslíme. Nejsme přece stroje, za každým naším činem stojí rozhodnutí, které umožňuje svobodná volba - a té, vždy, předchází proud myšlenek. Vždyť již staří filozofové byli přesvědčení, že přemýšlení je lékem pro duši. Moc myšlenky je nedozírná. Může nás změnit - ať už snad povznést nebo zničit - ale nikdy nepůsobí zcela neutrálně.

Tělo, duše i mysl jsou zcela závislé na našich vzpomínkách i myšlenkách, dokonce by tyto dvě věci bez sebe neznamenaly zhola nic. Jenomže každý z nás si mezi těmito dvěma aspekty podvědomě volí každou sekundou svého bytí. Buďto převažuje proces ukládání do paměti, nebo je naše mysl přeplněná tokem ideí. Možná s tím nesouhlasíte, nebo to dokonce zcela popíráte, ale vzpomeňte si - když je vaše hlava přetížená spoustou úvah a nápadů, nevnímáte tak moc věci, co se kolem vás dějí. Naopak, když se plně soustředíte na nějaký důležitý úkon, často přijdete o spoustu zajímavých nápadů.

Uvažovali jste už někdy, že tato zdánlivě přirozená volba může obrátit váš život naruby? A to jde vesměs o úplnou malichernost, které nevěnujeme většinu bytí pozornost.

Nevím, jestli to je mou nečitelnou a přelétavou osobností, ale z většiny zážitků si rovzpomínám spíše na pocity, než na fakta. Z nejkrásnějších okamžiků si vybavuji především euforický stav doplněný o vůně, obrazy a další smyslové vjemy...A veškeré moje myšlenky vedou buď ke stavům radosti nebo nepoddajné úzkosti. Je tedy mým vnitřním pojítkem mezi mýmu myšlenkami a vzpomínkami právě (po)cit? Kdybych byla méně citlivou osobou a řídila se víc rozumem, bylo by spektrum obrazů mé minulosti a moje úvahy na naprosto jiné úrovni? To právě proto zapomínám většinu (pro ostatní) potřebných informací a mé pochody mysli jsou často nevysvětlitelné? Vede právě tento způsob upořádání k labilitě? Dá se vůbec časem - ať už přirozenou cestou nebo násilně - změnit, nebo je nám dám a my jsme nuceni s ním žít celý život?...Je možné, že u racionálních lidí je lépe zpracováván proces ukládání vzpomínek do paměti, zatímco lidé stržení proudem svých úvah jsou tím předurčeni k většímu uměleckému zaměření? Je vůbec možné mít tyto dva aspekty a jejich působení v naprosté rovině?

Je šťastnější ten, kdo si víc pamatuje, nebo ten, kdo víc přemýšlí?

ANNihilation (přeplněná vzpomínkami na myšlenky a čokoládovou nadílkou)



zdroj obrázku: http://www.between-us-bilinguals.com/memories.html

John Lennon - Give peace a chance

9. dubna 2012 v 11:15 | ann-ihilation |  John Lennon
Protože jí naprosto zbožňuju a vždy, když jí slyším, mám chuť skákat, tančit, zpívat a všechny objímat. :)


Tady je překlad, nikoliv ode mě. :) Chňa!


Moderní technika - pro nebo pro(tivnost)

7. dubna 2012 v 22:37 | ann-ihilation |  Bílé na černém
Více jak týden jsem měla počítač ve velmi špatném stavu - hrál si na flegmatika, na svého prapradědečka s rychlostí procesoru jako šnek a pak mi odešel k jednomu hodnému pánovi, který se v něm povrtal a udělal z něj zase normálně fungující stroj. To mě přivedlo k myšlence, do jaké míry jsme závislí na této technice - jak moc je pro nás potřebná?

Na jednu stranu vymoženosti moderní techniky mají spousty výhod. Lékařství, výzkumy, hledání informací, zjednodušování práce a v neposlední řadě komunikace. No a právě to mě trochu děsí. Opravdu teď (především mladí) lidé navazují vztahy hlavně přes sociální sítě, nebo jde o pouhý výmysl? Přiznávám se, že mám účet na Facebooku i na Google+, ale nikdy jsem s nimi asi úplně nesplynula. Mé statusy jsou čistě psychopatické a sdílím videa a podivné obrázky - přátelé (ti opravdoví nebo ne?!?) mají ze mě asi pěkně pocuchané/učesané nervy. Kde je ta hranice mezi běžným užíváním - třeba pokud patříte k lidem, kteří své peníze utrácí radši za něco jiného, než kredit a se všemi se cokoliv dohadují právě po internetu - a mezi otravným rozšiřováním osobních věcí neosobní formou?

Proti komunikaci přes internet nebo přes mobil absolutně nic nemám - je to rychlé a i spolehlivé. Ale kde dochází k odcizení? Bude za pár let fyzický kontakt tabu? To je asi otázka, kterou si už položil každý alespoň trochu myslící člověk. Možná je to už trochu ohrané, ale to přece neznamená, že to není aktuální. Můj oblíbený spisovatel Kurt Vonnegut Jr. své knihy píše na stroji a posílá je na korekturu poštou. Jeho žena se ho ptala, proč si na to kupuje obálky pouze po jedné a nekoupí si jich rovnou víc. Prý rád chodí mezi lidi, ať už to je jen pro obálku - seznámí se rád s někým novým.

Nepovedlo se mi to sice vyjádřit úplně poeticky, ale myšlenku z toho jste snad zachytili. Líbí se mi tento přístup. Všichni moc dobře víme, že teplo lidského slova nemůžeme nahradit, ale chováme se jinak. A já naprosto nechápu proč??? A asi jsem pokrytec, protože místo toho, abych to právě teď vykládala někomu z mých blízkých, tak tu sedím a buším se své nesouvislé myšlenky do klávesnice...


noitalihi-NNA (autorka, co neví, jak věci říct, natož jak je napsat!)

zdroj obrázku: 9gag.com

Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!