Únor 17

28. března 2017 v 20:11 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Když jsi pečínka a trpíš, když si snažíš vzpomenout si, co se vlastně v tom dalekém měsíci únoru dělo a diář nepomáhá, protože v něm máš napsanou na každý den poznámku "uklidit!" a obměňuješ jí jen o počet vykřičníků. (Marně. Ale to nemusim říkat, žejo, to víte.)

1) Vzpomněla jsem si, co jsem celý únor poslouchala za píseň.

(jo a ještě jí uvádí Jeff Bridges - to je moc moc moooooc <3)
A poslouchám jí pořád.

2) Zjistila jsem smutnou věc a to tu, že jediná škola, která by mě bavila je ta, ze které jsem se nechala potupně vyhodit. Tajně jsem si myslela na dějiny umění, dokud jsem nezjistila, o čem jsou. Věřim v to, že někdo vymyslí do příštího roku nějakej hodobóžo obor a já se tam dostanu. Jo a nebo že se dostanu k fakt hodně penězům, to bych si pak školu asi taky vybrala. :)

3) Byla jsem určo v galerii. Asi ve Veletržáku? Jo, určitě! A pořád se mi nepodařilo si nakapsovat Na zámku La Coste od Toyen, sakra!

4) Viděla jsem jeden moc príma film (navíc jako překvápko v kině a zrovna trefa!) a byl to prosím Paterson od Jima Jarmusche. Jo, to mi připomnělo, že už se mi podařilo zbavit mýho tuberáckýho kašle. Ale až někdy po tom kině. :D
A přiznávám, že jsem viděla fakt moc věcí s Colinem Farrellem a nestydím se za to, protože by fakt zasloužil.

5) Z knih doporučím Čapkovu Matku a Věc Makropulos, Welshovo Heráky (knížka, která je situovaná před Trainspottingem), Bajky barda Beedleho od Rowling (pokud jste fajnšmeři do Pottera), Burroughsova Feťáka a asi cokoliv z poezie od Skácela a Thoreaua (vsadim se, že se to tak neskloňuje, ale to "au" mě tam ba). Vypadá to tak, že jsem v únoru asi jen četla. Ale nezmoudřela jsem, nebojte.

6) A zbytek času jsem pila víno na dobrodružných výpravách s H. a viděla jsem fakt hodně divů světa. Nejvíc mě asi bavilo prolejzat starý opuštěný chatky. A nebála jsem se. :) (protože nemam pud sebezáchovy, ale bojim se strašidel)

7) Už si fakt na nic nevzpomenu, zkusím příště napsat dřív!

8) Kecám, napíšu to ještě později. :D

ANNihilation
 


 




Dotazy opilých

28. března 2017 v 19:48 | ann-ihilation |  Trapnosti podmořského světa

Anihilace

28. března 2017 v 19:47 | ann-ihilation |  Trapnosti podmořského světa


ne-zájem

22. února 2017 v 21:11 | ann-ihilation |  Ze mě pis

Šelma

19. února 2017 v 21:23 | ann-ihilation |  Krátké příběhy
Sytý vzduch proplouvá mezi stromy. Lidské chřípí nedokáže rozeznat, jestli mráz s větrem připlouvá, nebo se na čas loučí. Listy se chvějí mdlými barvami a nechávají do svých žil vtančit sluneční paprsky, které hřejí, ale nepálí. Najednou hledíš do očí šelmě. Nekonečný okamžik se zastaví. Jen dva páry očí - tady a teď. Hlavou ubíhají řeky myšlenek, ale nezachytíš nižádnou. Byť v tento moment pochopíš vše, neslyšíš své myšlenky přes zběsilý dusot srdce. Chceš v této chvíli setrvat napořád, ale tvá ústa se rozezní melodií ozvěny tvé mysli: "Nechci ti ublížit a ani ty nechceš ublížit mně. Já teď zůstanu stát a ty odejdeš."
Díváte se na sebe ještě chvíli. Zavíráte oči a utápíte se v polibku.


D+A

13. února 2017 v 23:06 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
5? nebo spíš 4,999
a nebylo by lepší 0,
co říkáš?

pro tebe bylo


aNNa

12. února 2017 v 19:56 | ann-ihilation |  Ze mě pis

Stíny jsou průzračnější než duše
a krev, co zůstává, bude zmařena.

Patti Smith - Because the night

8. února 2017 v 20:43 | ann-ihilation |  Další hudba


Znáte ten pocit, když musíte v práci poslouchat rádio Blaník (Pevně doufám, že neznáte, protože to nepřeju nikomu.) a pak tam uslyšíte fakt dobrou písničku, kterou sakra znáte, ale za nic si nemůžete vzpomenout kdo že to vlastně zpívá? Pak samozřejmě zkoušíte procvičit paměť a ájinu (ač to jsou vaše achilovky) a nějakým zázrakem jí najít podle textu, ale vlastně procvičujete jen nervy. Pak vás napadne, že by rádio Blaník mohlo mít na svých stránkách playlist přehraných písní. Rozzáří se vám oči, protože ho tam má... a má tam uvedené jen naše interprety. Au, a to jste si mysleli, že to, že tam denně pouští Michala Davida je ten nejhorší způsob mučení.
A pak - konečně - jí slyšíte znovu, čapnete papír a píšte útržky... A když se párkrát poklepete po čele, protože jste si nevzpomněli na Patti, ale spíš se klepete celí, skáčete radostí a zažíváte jeden z nejlepších pocitů na světě, kterým je pustit si píseň, co zůstala uvězněná ve vaší hlavě. (A srdci, možná, protože zapadá do nějakejch podivnejch okolností.)


Wiliam Blake - Písničky nevinnosti a zkušenosti

6. února 2017 v 22:31 | ann-ihilation |  Literatura
Blake je neuvěřitelně nadčasový, revoluční a pro svou inteligenci nezaměnitelný. Ale znáte ten pocit, když čtete kvalitního autora a nedostává se vám slov, protože s nimi někdo, a tím někým myslím Zdeňka Hrona, neumí pracovat? Překladatelský slon zase ztratil verše v porcelánu.

jen pro představu:
"Svět v zrníčku písku rozeznat
a nebe v divoké květině,
bezmezný prostor do vlastních dlaní brát
a věčnost prožít jen v hodině."
(překlad: Zdeněk Hron)

"Celý svět v zrnku písku zhlédnout
a nebe v polní květině,
na dlani sevřít nekonečnost
a věčnost v pouhé hodině."
(překlad: Jiří Valja)


zdroj obrázku: https://pimages.dcdn.cz/_thumbs/2/1/e/8/b1dd9322d185aaa650e4088d/1400586480-195x290.jpg

Leden 17

6. února 2017 v 22:30 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
In vain I see the morning rise,
In vain observe the western blaze,
Who idly look to other skies,
Expecting life by other ways.

Amidst such boundless wealth without,
I only still am poor within,
The birds have sung their summer out,
But still my spring does not begin.

Shall I then wait the autumn wind,
Compelled to seek a milder day,
And leave no curious nest behind,
No woods still echoing to my lay?
(Henry David Thoreau)


Čáu mňáu,
jak se daří, panáčci?

Opět, znovu a dokola přicházím s prosbou/varováním/úpěním: Prosím, pokud mě znáte osobně, nečtěte to (to, tohle a tamto, nic). Když se známe, tak si se mnou povídejte a ptejte se. Pokud se známe a nepovídáme si, tak to má asi důvod, ne? - zpověď paranoika

Takže... k lednu...
... změny? Poněkud? Poněkud víc? Úplně? Pif paf, tak nebudu chodit kolem horké kaše. Já a pan Modrý už netvoříme pár. Možná jste přehnaně empatičtí a všímaví a všimli jste si jistých náznaků, které poukazovaly na to, že to neni dobrý. Tak už je to dobrý. Asi je to cokoliv jen ne dobrý. Tajně jsem doufala, že to bude víc vzájemný, ale je na mě asi něco nechutně dekadentního, co na mě chlapy přitahuje. (Nebo nevim, fakt upřímně - NEVIM) No, nic, prostě to tak je. A je to tak dobře, protože bychom asi jinak vzájemně uhnili. (Takhle můžeme hnít každej zvlášť.)
Řekla bych něco jako: pánové, tak co s tím uděláte?, ale nechci být svině. A nejhorší nejlepší (zakroužkuj hodící se) je ta ironická sranda, že se mi někdo líbí. Ne, počkat, mě se vlastně pořád někdo líbí, to je ta věc. Jsem královna v tom mít na někoho crush. Je mi líto, ale čeština pořád ještě nenakladobřinkostrojovala lépe hodící se slovo, takže crush je nejlepší výraz. No, tak teď se mi někdo líbit může. Ok. Ok? Mam z toho dost ambivaletní pocity, ale alespoň nebrečím každej den, což je po pár měsících fakt obrovskej posun a je mi jedno, jestli si někdo myslí, že jsem kurva bez srdce, postiž, nebo cokoliv jinýho (protože jsem všechno, hlavně cokoliv jinýho).


Eh a teď, abychom odbočili od něčeho, co připomíná deníček psychopata, bych třeba ráda doporučila nějaké knížky. :D Věc se má totiž tak, že toho v práci přečtu fakt mraky, protože po svátcích máme celkem klid. (Až moc, uááá!)
Asi nejlepší byla Sophiina volba. (Zkuste tuhle větu použít přeneseně.) Ne, fakt, jak někdo nemůže mít rád tuhle klasiku? Má to všechno. A že jste knih, které naráží na druhou světovou četli dost? Tak takovou ne. Nekecám. Je brutální, živá, vášnivá a navíc protkaná vším uměním. Pokud jí neznáte, neváhejte a sosejte!
Pak jsem si vychutnala Egypťana Sinuheta. (Tuto větu také zkuste použít přenesně.) O čem že to vlastně je? O všem? O povaze lidí, nejvíc. Trefná, moudrá a nadčasová. A možná se dozvíte i něco z historie, to taky neni na škodu.
Konečně jsem dochrochtala Chrám Matky Boží v Paříži. Hugo je divnej, nekecám. Hrozně se vyžívá v propojení lidských osudů. Tak moc, že si ho zamilujete. Jo a taky jsem docela ráda, že neznám jen tu verzi od Disneyho. (Ale zklamalo mě, že v knize nebyly mluvící chrliče. :( )

Ale film mám na kontě jen jeden nový a dobrý. Víte, jak někdy máte chuť na nějakou nechutně černou komedii, která je trochu pomazaná kýčem, ale je tak černočerná, že vám to nevadí a prostě si jí užíváte od začátku až do konce? Tak to je přesně ideální čas na to si pustit snímek Muž jménem Ove. Ideálně v kině s rumem. :D

A co byla pecka pecek? Výstava Celníka! Znáte takovou tu euforii, když vidíte nějaký obraz, který znáte jen v malém provedení z internetu, v reálu? Jak chcete udělat hvězdu, křičet a pak brečet radostí? Jo, tak taková byla celá výstava. Fakt jsem ráda, že se i v Praze, kde státní/městské galerie moc neví co a jak, objevilo něco takhle světovýho a navíc výtečně kurátorsky zpracovanýho. Uáááááá! <3

A pak se konala spousta věcí. Co já vim, oslavy narozenin, oslavy všedních dnů, hledání smyslu života ve zrcadlovém bludišti a tak. Takový ty akce, kde se snažíte zůstat dítětem. A pak vlastně zjistíte, že jste nechutně dospělí, protože vás neskutečně potěší fakt, že máte novou pračku. :D

Jo a znáte takový ty antistresový omalovánky, jak hrozně frčí a tak? A jak jsem vždycky říkávala, že to je blbost? Tak jsem dostala svoje první, a to prosím na téma Fantastická zvířata (oukej, prostě Harry Potter byl můj a bude můj a né že ne) a docela mě to baví. Jen tak pro představu, tohle je Mlok Scamander podle mýho gusta:



Jo, ale jinak všechno při starým - pořád chodím po městě se lví hlavou, piju víno, kouřím přespříliš a jim dorty.
Tak zase příště, únor je zatim dost divnej. ;) (Spoiler!!! ? :D Ne, jen dělám, že dozvíte něco zajímavýho, ale nedozvíte.)

ANNihilation

P.S.: Nesnáším být nastydlá, protože mi jde špatně karaoke.
P.S.S.: Nesnáším se za to, že se vymlouvám na to, že mi nejde karaoke kvůli nastydnutí - hrozně blbě zpívám. (Skoro tak blbě jako vařím.)
P.S.S.S.: Nepředstavujte si karaoke bar, prostě si jen zpívám a texty hledám na karaotextech.cz. :D To se celkem počítá, nee? :P



Mantra alkoholika

19. ledna 2017 v 21:50 | ann-ihilation |  Miniatury (kreatury)
mobil
klíče
peněženka

Prosinec 16

10. ledna 2017 v 0:02 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)


Prasinec, pokud jde o mě.

Statisticky vzato:
Jedna špatná výstava - Alžběta Josefy a její Sběrači medu. Originální nápad ubírat barvu z plátna je tak to jediné, co stojí za řeč. Super na to udělat spoustu děl, která pak svou (originální?) jednotvárností nudí a nelahodí oku, ni duši.

Dva vcelku dobré filmy - Sinister, aneb maximum co se dá čekat od hororů, protože se prostě v současnosti nenajde nikdo, kdo by je udělal lepší. Jo a taky - Ethan Hawke umí hrát, zloduch vypadá jako kytarista Slipknot a občas se ráda bojim u filmu a né jen večer sama doma. (Co jsem to teď jen zaslechla za šramot?)
- The girl on the train - protože Okno do dvora jde předělat nápaditě a protože je hlavní postava alkoholička. (Tečka!)

Čtyři skvělé knihy - Camus a jeho Pád, protože depresi trumfneš jen větší depresí.
- Whitmanovo Stébla trávy, protože lásku k životu pocítíš jen, když uvěříš, že někdo cítí větší - a možná i něco většího, než je láska (A taky se můžeš stydět, protože někdo tak dokonalý jako Whitman a ty ho čteš poprvé?)
- Ortenův Osud, protože Orten je můj osud a nedám na něj dopustit. (Mít tak desetinu jeho talentu!)
a výbor z Rimbauda, však já měla vždy slabost pro šílence.

Úhoz tvým prstem na buben uvolňuje veškeré tóny a zakládá novou harmonii.
Tvůj krok je odvod nováčků a jejich pochodem v chod.
Tvoje hlava se odvrací: nová láska. Tvoje hlava se obrací: nová láska.
"Změň naše losy, rozsévej pohromy, počínajíc dobou," zpívají ty děti. "Odnes kamkoli podstatu našich štěstěn a našich přání," prosí tě.
Odevždy přibylá, ty, která všude odejdeš.
(Arthur Rimbaud)

A Vánoce.
Ty mě nebaví, když je všechno lež.
Ale tak ještě, že mám rodinu, jinak by neměly smysl.
Jen ten stres. A proč? Hlavně jako píčus dělat cukroví, honem, splašeně shánět dárky, fuúúúú, utíkej! A pořád ty nervy, že něco není tak, jak má být. Hovadina!
Díky za dárky, byly krásný. Ale duševní klid si fakt nekoupíš.
Ale whiskey, tu jo. Jen jí nepij, když tři dni po sobě kalíš, jsi emocionálně labilní a za poslední dva dni máš naspáno dohromady pět hodin. Jinak tě stihne něco jako faraonova kletba. (tullamorova kletba, auuuuuuuuuuuu) A pak z toho člověk nemá mít horečky. :D

Tak zase brzy nanapsanou a netěšte se! Možná i něco povim!
Čáu mňáu,

ANNihilation

P.S.: Zavítala jsem do planetária!



P.S.S.: Dáváte si novoroční předsevzetí? Tak co si letos dát takový, že si nebudete žádný dávat?

Paralýza

9. ledna 2017 v 23:36 | ann-ihilation |  Prý poezie
Pro naši vášeň
Zhaslo celé město
Zlatokřídlí vlci pěli měsíční píseň
Řeka začala hořet

Můžeš mi kolem prstu utkat nekonečno
Prosytit kámen vůní
Sevřít mé obsidiánové srdce
A udusit ho ve tvých starých dlaních

Po další protančené noci
Mezi závoji sněhových vloček
Zvon na kostele zazní jednou
Má nahá kolena se roztřesou
V malém slůvku probudím lež
A odhodím tě

Nesmím se ohlédnout
Jen proběhnu dveřmi
A probdím se do východu slunce

nekonečno

9. ledna 2017 v 23:30 | ann-ihilation |  Prý poezie
Čas se otáčí kolem zemské osy
Polibek tvého stínu mě chladí na zátylku
Drtíš mi hruď tvýma silnýma rukama
Jazyk máš svázaný nepoddajností

Čas se zastavil
Nebe v tvých očích se zatáhlo
Neklidně se převracíš
Ze sna šeptáš lži o milencích

Ráno nenastane
Nesmí
Žadoním o jedinou minutu navíc
Jen malou chvilku,
Abych mohla slíbat z tvých tváří mládí

Úsvit bolí
Líbáš mě naposledy
(tak jemně)
Když za tebou dveře
Zavírají propast
Ještě cítím tvou vůni na polštáři

Chtěla bych

9. ledna 2017 v 23:23 | ann-ihilation |  Prý poezie
Chtěla bych mít tu obrovskou moc
Umět vyjádřit, co cítím
Vzít tužku a možná trochu pomuchlaný papír
Vypsat se
Ze
Všech
Zkurvenejch
Emocí
Obtisknout je do stránky
Předat je hmotnému
Zapálit je
A nikdy
Už nic necítit

Další články


Kam dál

Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!