přímo?

11. ledna 2019 v 19:20 | ann-ihilation |  Prý poezie
bolest
vchází nečekaně
přímo dveřmi od bytu
přímo jako bodná rána do břicha

nestojím o vznešenou ignoraci
muži mého života jsou jí svázáni

můj otec,
má spřízněná duše
a teď ty -
- uzavíráš tripartitu

zbývá jen
vyběhnout na ulici
se strachem v hrdle, pokud je třeba požádat o pomoc
vnuknout si myšlenku,
že vše je tak,
jak má být
 

Ivan Král - P.S. I fell for you

23. října 2018 v 13:31 | ann-ihilation |  Další hudba

Království za text!

Anihilace bez inhalace a inhalace bez anihilace

13. října 2018 v 23:59 | ann-ihilation |  Ze mě pis
Dnes:

1 rok bez cigaret


Johohooo!
(Oslavím ho tím, že si zapálím? :D)
 


Možnosti

12. září 2018 v 17:28 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic
Můžeš se mi hrabat v soukromí.
Nemusíš mít vždy pravdu.
Můžeš se ptát člověka s poruchou příjmu potravy na váhu.
Nemusíš milovat své dítě.
Můžeš být nevěrná.
Nemusíš pracovat.
Můžeš lpět na svých rituálech a nutit do nich všechny ostatní.

Vědomá či nevědomá - je to jen tvá volba.
Možnost volby je to, co z tebe má dělat svobodného tvora.

(peace or annihilation)

Mark Lanegan & Duke Garwood - With animals

31. srpna 2018 v 18:28 | ann-ihilation |  Další hudba

Na youtube má 34 000 zhlédnutí, z toho 30 000 ode mě. Co víc říct - když se vám zaryje pod kůži, už se jí nezbavíte.
Mark, you're a sorcerer.


Spánková hygiena

27. srpna 2018 v 22:45 | ann-ihilation |  Trapnosti podmořského světa

O orgasmu

27. srpna 2018 v 22:44 | ann-ihilation |  Trapnosti podmořského světa



V koncích

22. srpna 2018 v 19:39 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Rubriku "Měsíce" považuji za uzavřenou. Vzhledem k tomu, že se k ní nemám tři čtvrtě roku, vzhledem k tomu, že jsem se k ní pořádně neměla ani poslední dva (víc) roky a samozřejmě vzhledem k tomu, že se nemám ke psaní. Ještě uvažuji o zpětném smazání článků, protože deníky jsem kdysi zničila všechny. (poděkujme Kunderovovo Nesmrtelnosti) Tak třeba brzy, jinak.
Čáu, mňáu


Munch

15. června 2018 v 13:04 | ann-ihilation |  Literatura
Co je ideálem knihy o umělci? Dozvědět se něco (nového) o jeho životě, tvorbě a motivech, neméně pak možnost si díla prohlédnout a posoudit. Tato publikace splňuje jen druhý požadavek - je kvalitně potištěná mnoha nádhernými reprodukcemi, které jsou vždy doplněné o triptych z výřezů díla. Ale promluva, která má barevnou stránku doplňovat, působí jako útržky prezentace od někoho, kdo si o svém čtenáři myslí, že nepojme více jak tři řádky slov na stránce, což má za důsledek fakt, že je text nesouvislý, působí nudně a nezapadá do kontextu ilustrací (je profesionální mluvit o díle, které se nachází na jiné straně a nedat k němu alespoň odkaz?). Kdyby stať o Munchově životě nebyla nesmyslně rozkouskována, ale uvedena v grafické publikaci jako úvod/závěr, mohl by tento svazek fungovat jako celek. Ale to by pak na první pohled bylo znát, že je povrchní, neinovativní a omezená. Doporučuji tedy jen pro Muncha samotného - jeho talent má šanci vyniknout.

zdroj obrázku: https://www.databazeknih.cz/knihy/svetove-umeni-munch-199500

Icarus

15. června 2018 v 0:50 | ann-ihilation |  Prý poezie

Mezi zlomenými se praví,
že klec vyšla hledat ptáka,
ale v této krátké větě
nikdy nepřiznají, jak je těsná
a jak oslnivě se blyští.

Že nemá stěny, ale sužuje,
že nemá dno, ale země pod nohama zebe,
že nemá vrch, ale vyletět je nemožné,
že nemá zámek, ale nelze najít východ

Peří je nadranc,
srdce úpěnlivě skučí každým bouchnutím
kov je rozpálený doběla
a jediným vysvobozením je znovuzrození
nebo spíše jen smrt

Pearl jam - I'm open

6. března 2018 v 22:16 | ann-ihilation |  Pearl Jam

Někteří tvrdí, že umění je nadbytečné. A slyšeli snad někdy píseň napsanou pro tento okamžik v jejich životě? Píseň, která po letech vzrostla pro současnost, abych zachránila jejich duši naprostým pochopením zahaleným v melodii a ověnčeným poezií?
Co může být víc, než sdílené porozumění?

u-mě-(ne)-ní

5. února 2018 v 22:24 | ann-ihilation |  Vadnost bez hranic
Myslím, že miluju umění tak moc
tak zatraceně moc
že ho vidím úplně všude. V každé věci, struktuře, člověku, pohybu, barvě, zápachu, slovu a okolnosti. Všechno splývá, přetváří se, umocňuje dojem a jsem tak paralyzovaná, že nemohu dýchat. Všeho je moc
přespříliš
nejde to vydržet. Sebeobrana těla tkví buď v katatonii, nebo - hůře - v postupném hroucení v záchvatech smíchu či pláče.
Všechno se propojuje a rozděluje rychleji, než stačím mžiknout okem
okamžik
a mizí to, navždy, nezachyceno.
Nemohu dělat nic,
je to silnější
plnější,
opravdovější.
Jsem jen divák v nedokonalé nedokončené hře. Žití je mi zapovězeno, mohu jen pozorovat.
Není úniku.

Listoprosinec 17

9. ledna 2018 v 22:09 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Z důležitého anihilačního oběžníku za listopad a prosinec (které už si nepamatuju, sláva letargii):

Mega ultra žúžo bájo koncert Marka Lanegana! Víte, jak je dobrej, když ho posloucháte doma? Tak na koncertě je třeba milionkrál lepší, protože byl přímo stvořenej k tomu, aby zpíval naživo. Je to absolutní opak arogantního floutka - prostě si to nakráčí na pódium, pozdraví, zpívá, poděkuje a čáu. A to zpívá je vážně zpěv, protože to umí a baví ho to a víc ho nezajímá. A věříte mu každý slovo.
A taky mi zahrál Harvest home, takže až přijede příště, jdu zase a telepaticky ho uprosím na No bells on sunday.
Ale nechtěla bych s ním dělat interview. :))

Věc druhá, ale vlastně takové numero uno: Pearl jam! Takže celej můj život dává smysl, snažím se na to netěšit (takže se mi zdají sny o tom, že jsem na jejich koncertě, jooo!), aby se něco neposralo (třeba aby si Eddie neoholil vousy) a doufám, že budou jezdit častěji. Shánení lístku bylo ovšem nejlepší. Na hodinu, kdy byl spuštěný prodej, jsem měla povolení utéct z práce na prodejní místo, kde mi řekli, že mají přetížený server, ať to zkusím znovu během dne. (panika 8/10) Potkala jsem týpka, kterej se mě ptal, na co že jsem to chtěla jít a oznámil mi, že je sám v čekačce, je před ním asi bambilion lidí a že už nejsou lístky k pódiu (panika 10/10). S křížkem po funuse jsem dorazila do práce, měla jsem na krajíčku.. A šéfová mě čapla, odvedla k sobě (bydlí o dva vchody vedle), uvařila mi čaj, posadila mě k počítači a řekla, ať si v klidu ten lístek vysedim. (Přede mnou 4000 lidí = panika 20/10) A vysedila jsem si na sezení (asi aby to znělo), protože prostě všechno nakoupili překupníci? (aneb jak zabít hudbu) Takže 1) mam lístek na Pearl jam 2) zbožňuji svojí šéfovou.. Protože když někdo miluje Jona Bon Joviho jako já Eddieho Veddera, tak to chápe. <3


Jou jééé. A před svátky, v tom největším fofru, jsme se s H. vydali na trhy do Drážďan. A to dokonce až na Stříbrnou! A přese všechen ten nával lidí to bylo naprosto nádherný. Odjakživa miluju Vánoce a jejich atmosféra tam byla cítit v každém kousíčku vzduchu. Tamtí trhy jsou jiné, než pražské. Všude jsou takové malé roztomilé stánky, které vypadají jako chaloupky z pohádky, pijete si svařáček z hrnečku a máte pocit, že jste vypadli. Jo a taky můžete jít okupovat Zwinger, který je mi asi zapovězen, protože !!! Vermeerova Dívka u okna čtoucí dopis je pořád někde jinde, než tam! Jednou jí půjčí a pak jí restaurují! :D Mám pech! Ne, jsem spokojená, miluju to tam a mohla bych tam chodit každý týden. Drážďanská galerie moderního umění je trochu (totálně) slabá, ale pak si říkáte, že pro pět obrazů by šel člověk světa kraj a ten Gaugin a Degas vám za ty peníze stojí. A pak si jdete dát svařák, takže to je fuk.

Co je pech je, že mi doktor našel alergii na lepek. Jako jsou horší věci a vím, že tohle se v dnešní době dá, ale fakt miluju italskou kuchyni (a asi všechno ostatní z mouky :D) a pěkně mě to sere. Pravděpodobně (teď jsem to zaťukala na dřevo i zuby) to nebudu mít do konce života, ale kdo ví. No, ještě že můžu víno a čokoládu. Nesnášim, že se mě moje tělo snaží zabít.

A přestala jsem kouřit, fuj! Držte mi palce, ať do toho znovu nespadnu. (už je to vlastně k dnešnímu datu skoro čtvrt roku) Nechci být na ničem závislá. (kromě hudby) Jo a je super, že mě H. nejvíc podporuje. A vlastně i jeho kamarádi mě zachránili, když jsem se na Silvestra rozhodla, jelikož jsem měla tak tři promile, že si nutně musím zapálit a všichni mi řekli, že nemají. :))) Jinak - s tím pitím to teda nedopadlo a trochu jsem se nad sebou zamýšlela. Né že bych si dávala novoroční předsevzetí, takhle to nedopadlo, jen jsem si ujasnila, že jsem psychomagor a nesmim tak kalit, protože mam nehezkou opici a ještě nehezčí okna.

Tak nějak jsem udělala osobní průlom a po pěti letech, co trpim psychickou poruchou (dodávám, že nediagnostikovanou, ale tak před třemi lety jsem zjistila, že něco takovýho existuje, což mě uklidnilo, protože..) jsem se konečně svěřila svojí nejlepší kamarádce a bylo to kurva těžký. A fakt se mi ulevilo. A jestli se budu zhoršovat, tak se hecnu jít k odborníkovi, protože jsem fakt bezradná. Ale píšu to sem, protože to je pro mě fakt velkej krok. A tohle je něco jako můj veřenej deníček, protože mam nějakou divnou poruchu narcismu nebo co. :D
Jinak jsem vesměs spoko. Zamilovaná. :)

Z knih bych asi doporučila jen Ze života hmyzu - překvapivě dobrá kniha, na to, jak špatně je hodnocená. (co se vám na tom nelíbí?) Viděla jsem jí v Národním, ale nenapadlo mě, že bude takhle skvěle podaná na papíře. :) Hlavně mě dostalo, že bratři Čapkové napsali dva konce - pokud by se režisérovi (nebo asi vám) nelíbil ten špatný.

Ovšem filmy! Musíte nutně vidět S láskou Vincent! Forma zde sice totálně poráží příběh, ale je to zatraceně jedno, protože budete mít husinu, až budete vtaženi do jeho obrazů! Ne, fakt jsem z toho šílela nadšením. Nějakého polského génia napadlo, že sežene kupu malířů, nechá je přemalovávat obrazy van Gogha a pak je zanimují do filmu.


Ze seriálů doporučuji Firefly, které má jedinou chybu: není zakončené, protože se, nevím proč, přestalo točit. :(.. Nikdy mě nenapadlo, že se mi bude líbit něco, co je točené jako kovbojka z vesmíru, ale humor dělá nakonec vše.

Taktéř nový objev Brooklyn 99. To je taková sračka, až je to perfektní.

A jinak jsem koukala na pohádky. :) A byla jsem moc hodná celý rok, protože mi Ježíšek přinesl spoooustu krásných dárků.

Smrdím, smrdíte, smrdíme,
čáu,
třeba někdy zase budu psát a né jen sedět na prdeli.

ANNihilation


Femme fecale (autoportrét)

9. ledna 2018 v 21:20 | ann-ihilation |  Art (k)deco

formát: divný
pastelky

Čerň

12. listopadu 2017 v 18:22 | ann-ihilation |  Prý poezie
má lásko z modré oceli
pravá
nejjemnější

ty, kterýs mě naučil pokoře
odhalil dobro
uhnětl mě lepší

ty, který stěží stojíš
zlomený
víčka ti těžknou černí světa

odpusť mi
odpusť mi bláhovost léčit samotu
odpusť mi sbírání tance
odpusť mi víno trpknoucí na jazyku
odpusť mi, že postrádám tvou duši tak moc
odpusť, že ti neodpustím, že z nás nikdy nebudou přátelé

štědrovečerní lev
je svědkem:
svět se změnil
tak dávno tomu

copak jsi mě neslyšel?
němá ústa potřísněná mladou krví
ti slibovala konec
který dávno nastal

vše je pryč
tak dlouho
tak neslyšně
s neštěstím vyrytým v rukou

slib mi,
že se nalezneš
vzrosteš
zapomeneš


červenec-srpen-září-říjen

24. října 2017 v 22:51 | ann-ihilation |  Měsíce (a vadnější tělesa připoutaná k Zemi)
Zwinger. Kampa s Kupkou na druhou. Paddy and the rats. (+nová platonická láska) Bílá nemoc. 2001: Vesmírná odysea. Van Goghovo ucho. Morový sloup. Dějiny krásy. Sedmilhářky.
Krom Drážďan také Říp, Hluboká a pak jen padacími dveřmi a ještě dál.
Šero v místnosti, kterou pomalu procházíš. Jen občas zavadíš o světlý hedvábný závoj. Necítím nic a není mi to jedno. Nebo cítím vztek. Nebaví mě to, co jsem si vybrala, že budu dělat. A také mě nebaví, že nedělám nic a že nemohu i když mohu. Trala la.


Nečtu vaše stránky, tak nevím, proč čtete mou.

Vlastimil Tetiva - Claude Monet

4. září 2017 v 9:30 | ann-ihilation |  Literatura
"Maluji jen to, co vidím, a ne to, co by rádi viděli ostatní." Ano, o Monetovi se píše samo - pro jeho výraznost, osobitost a ne vždy kladně přijímanou originalitu. I proto je tento odborně psaný životopis poutavý, čtivý a rádi se k němu vrátíte. Publikaci doplňuje obrazová část, nad kterou se jistě rozplyne (nejen) každý milovník umění - protože, buďte upřímní i vy, kterým barevná plátna nic neříkají, Monet nakonec svými tahy štětce a intuitivním výběrem barevných kompozicí zaujme každého. Takže ano, kniha obsahuje kvalitní textové pojednání i řadu výtečných vyobrazení malířových prací. Co ale nedává žádný smysl, je fakt, že jedna část nekoresponduje s druhou. Díla zmiňovaná v Tetivově textu nejsou (až na pár výjimek) k nalezení v obrazové příloze, což je nepříjemný důvod, který dokáže bravurně pokazit dojem z celé knihy - její celý koncept nedává smysl.


zdroj obrázku: https://www.knihydobrovsky.cz/claude-monet-668677

Další články


Kam dál

Anihilační koktejl: Vezmeme spoustu hudby, přidáme kapku filmů a knih, pořádnou dávku úchylnosti
a sentimentálního egoismu, to vše jemně zakápneme náhodným mixmašem zájmů a notnou dávkou platonismu.
Podáváme ve sklenicích čistého šílenství.
Na zdraví!